Umění zahradní architektury
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Umění zahradní architektury |
| Autor: | Humphry Repton, editoval John Nolen |
| Původní titulek: | The Art of LANDSCAPE GARDENING |
| Zdroj: | Online na Internet Archive |
| Vydáno: | 1907 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Miroslav Sedláček |
| Licence překlad: |  CC BY-SA 3.0 |
Umění zahradní architektury[editovat]
The Art of LANDSCAPE GARDENING Napsal ctěný pan Repton, Humphry, 1752-1818
Obsahuje texty „SKETCHES AND HINTS ON LANDSCAPE GARDENING“ (zde jako část SKICY A RADY PRO ZAHRADNÍ ARCHITEKTURU,v angličtině vydáno 1794) a „OBSERVATIONS ON THE THEORY AND PRACTICE OF LANDSCAPE GARDENING“ (zde jako část TEORIE A PRAXE ZAHRADNÍ ARCHITEKTURY, v angličtině vydáno 1803.)
Editoval JOHN NOLEN, A. M.
Člen Americké společnosti krajinářských architektů -(American Society of Landscape Architects)
Toto je první svazek ze série klasických děl krajinářské architektury, zhotovený na návrh a ve spolupráci s Americkou společnosti krajinářských architektů
BOSTON A NEW YORK HOUGHTON, MIFFLIN AND COMPANY The Riverside Press, Cambridge MDCCCCVII
Předmluva[editovat]
HUMPHRY REPTON se narodil v Bury Saint Edmunds, Anglii, 2.května 1752, a zemřel v Harestreet, Essex, 24. března 1818. Doba kdy žil, je v mnohém ohledu nejdůležitější v historii zahradní architektury. Je pravda, že reakce na absurdnosti a excesy formálních zahrad a procitnutí ke kráse a hodnotě přírodní venkovské krajiny přišlo před jeho dobou. Addison a Pope byli nejvlivnějšími literárními advokáty této ohromné změny. William Kent a jeho následník „ Capability „ Brown byli praktičtí muži, kteří aplikovali nové myšlenky na anglickém venkově a často opravdu nemilosrdně ničili v horlivosti poněkud nerozvážně formální zahrady (pravidelné, zde zpravidla barokní zahrady pozn. překl.) ohromné krásy. Ale to je období Reptona a dílo Reptona samotného je nutno vnímat v kontextu vývoje takzvaného anglického přírodně krajinářského stylu. Stylu, jehož vliv se rozšiřuje rychle na kontinent, do Evropy a jehož principy stále ještě ovlivňují zacházení s velkými oblastmi v neformálním nebo naturalistickém stylu (nepravidelném a přírodním pozn. překl.).
Tato změna ve vkusu nebyla omezena na zahradnickou architekturu. Projevovala se ve všech uměleckých výrazech doby. Byla to způsobena hnutím nazvaným „romantismus“, renesance zázraku. Téměř nespočetnými způsoby svět získal novou sílu pokládat otázky a nacházet odpovědi na úlohu člověka. Velkolepá jezera, hory a louky, neobyčejná čistota dětství, důstojné a hodnotné mužství, skutečný zájem o přirozené a běžné věci, k těmto a dalším podnětům podobného charakteru se lidstvo stalo vnímavé. Romantika byla v pravdě mimořádná vývojem představivé citlivosti, a střed pohybu ležel v Anglii v jeho různorodém, vnitřním a subtilním výkladu světa přírody. Příroda se stala člověku nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Proto byly podmínky připravené a čas zralý pro takové ideály zahradní architektury jako ty, které prosazoval a obhajoval Repton.
Reptonova práce, jako zahradního architekta je jedním z nejpozoruhodnějších úspěchů v této profesi. Má podíl na vytvoření, přetvoření nebo zlepšení přes dvou set důležitých míst. Jeho klienti jsou ze všech částí Anglie a zahrnují obyvatele téměř každého stupně a postavení. K ocenění rozsahu Reptonovy praxe si musíme připomenout rozsah a charakter a podivuhodnou krásu typického anglického venkova osmnáctého století. To zahrnuje nejen všechny z nejlepších soukromých pozemků současnosti, ale také adekvátně upravené budovy ohromné velikosti, odpovídající dnešním veřejným budovám, a vytvoření typu kompozice, která je charakteristická pro moderní „venkovské“ nebo „přírodní“ parky. Bezpochyby nejvíce podmanivé představy veřejných parků našich vlastních ohromných měst, ideály, které ohromují nejvýznačnější krajináře od období Reptona, lze nalézt v „parku“ nebo přírodním stylu formované okrasné zahradě nemovitosti bohatého Angličana. Tyto „parky“ byly rozsáhlé oblasti, čítající od jednoho k tisíci akrům půdy, a přinášely zajímavosti a krásy přírodních scenérií zvětšené a zdokonalené pomocí náročného umění.
Reptonova znalost přírody a umělecké schopnosti nebyly povrchní. Přírodu znal z první ruky. Byl sám milovníkem přírody. Předtím, než se stal zahradním architektem, náležel mezi „ venkovskou šlechtu“. Ale také byl umělcem, nadaný tím, co opětovně označuje jako „dobrý vkus“, který dokázal studiem a zkušenostmi navýšit k svému přirozenému talentu. Jeho profese pro něj byla především příležitostí vytvářet design, jeho projekty jsou založené stejnou měrou na přesné znalosti zvláštní místní situace a podmínek, jako na základních principech umění a přírodních zákonů. Dobře znal význam a hodnotu uměleckých principů, kterým rozumíme pod slovy proporce, rozmanitost, spletitost, harmonie, a jednota. Jeden Reptonův citát přesně objasňuje jeho bod pohledu.
V hovoru o spletitosti on říká: „Oko, nebo spíše mysl, není nikdy dlouho nadšena, pokud věc prozkoumá bez úsilí, v jediném letmém pohledu a proto ji nevidí jako vzrušující kuriozitu nebo zajímavost. Není to obrovský rozsah trávníku, ohromná vodní plocha, nebo nekonečné lesy, které pohledu přináší uspokojení. Pokud jsou jen beztvárnou hmotou, nebo opakujícími se stejnými předměty, jestli jejich přesný tvar, ať tak nebo onak velký, je příliš zjevný, dokážeme pouze vnímat plochu, kterou zaujímají. Zaznamenat prostor naplněný předměty krásy. Potěšit oko potom, co bylo fascinováno, upevnit pozornost, kde byl pohled připoután, prodloužit úžas do obdivu, je účel kterého dosáhneme nejlepším návrhem.“ Repton nemohl být obviněn z pouhé imitace přírody, namísto pokusů o napodobení efektů přírody mechanickou, nebo jinou umělou cestou, připravil situace, kterými jsou efekty vytvářeny. Pak, jak řekl, jsou efekty přirozené. Ale Repton byl také praktický muž. Oceňoval princip užitečnosti. On, stejně jako jeho americký následovník, Olmsted, měl nepochopení pro design, který neposkytuje adekvátně a upřímně prosté potřeby pro lidský život. Polovičaté kompromisy se nesetkaly s jeho přízní. Usiloval o design, který by spojoval prvky nezbytných lidských potřeb s uměleckým cítěním.
Reptonův nejstálejší příspěvek k jeho umění se nenalézá v jeho pracích zahradní architektury, ale v jeho spisech v tomto oboru. Žádný z jeho předchůdců ani následníků, přestože zde byli muži rovnajícího se mu géniem i zkušeností, nevyslovili tak podstatné množství zásadních pravidel tvorby v oboru zahradní architektury. To je výsledek částečně jeho touhy nastálo pozvednout svou vybranou profesi na vyšší úroveň, a částečně jeho systematických metod práce, která mu to umožnila. Dokonce i uprostřed velmi aktivní praxe, připravovat materiál na publikaci. Repton mluví o svých spisech jako o „pozorování inklinujícímu k tomu, aby ustanovilo pevné principy v umění zahradní architektury.“ Jeho profese, jak usiloval, by se neměla zakládat na rozmaru a módě. Tento názor je dobře vyjádřený v jeho první knize „ Skicy a rady na zahradní architektuře“, věnované králi Jiřímu III. Ve věnování v kterém Repton říká: „ Pokud se jeví, že namísto zobrazování nových teorií, nebo zavádění nových myšlenek, tento svazek je spíše novou metodou, která objasnila staré zavedené principy a potvrdila dlouho tradované všeobecné názory, pak jen prosím o omluvu, že skutečný vkus v každém umění více spočívá v přizpůsobení ověřených zkušeností nezvyklým okolnostem než v nadměrné žízni po novotě, tak charakteristické pro nekultivované mínění. Nekultivované mínění, jenž ze snadno vynalézaných divokých teorií, bez skutečných zkušeností, je schopno předpokládat, že moderní vkus představující novinku, je géniem inovace a že každá nová změna tedy musí nutně vést k zlepšení.“
Reptonovy důležité spisy jsou založeny na jeho jedinečných poznámkách, které nazývá „Červené knihy“ (Red Books). Pokud byl někdy žádán o svůj názor vztahující se k zahradní architektuře, bylo jeho zvykem doplnit řešení popisem, svázaným v malé knize, která obsahovala mapy, plány, a skicy k tomu, které vysvětlily a ilustrovaly práce nebo změny, které navrhoval. Tento svazek nazýval „Red Books „ a každý se vztahoval k jednotlivému místu. Více než dvě sta takových knih připravil během své rozsáhlé praxe. Proto jeho publikované práce, zahrnující jeho tvorbu jsou nejcennějším materiálem. „Red Books“ nejsou pouhé podklady teorie zahradní architektury; ale představují výsledky jeho zkušeností. Nejen z jejich podstaty, ale i z jejich formy vyplývá jejich hodnota. Byly psány a ilustrovány ne pro jeho profesionální kolegy, ale pro jeho klienty. Takže mají přitažlivost pro širší čtenářskou obec. Neobsahují technické podmínky a malé, relativně nedůležité detaily. Jediné omezení v hodnotě těchto spisů je nevyhnutelná kusost a opakování informací vlivem jejich původu, zpracováním a podmínkami pro které byly připraveny k publikaci. Jak Repton poznamenal v předmluvě ke své nejcennější knize, „Teorie a praxe zahradní architektury“ („ The Theory and Practice of Landscape Gardening,“), celá tato práce byla napsána v kočáře během profesionálních cest z jednoho místa na jiné, kdy byl zřídka více než tři dny na jednom místě. Obtížnost vytváření těchto svazků, tak jak jsou, stěží může být pochopena těmi, kdo se těší z požehnání důchodu nebo stálého domova. Neobvyklý původ Reptonových knih stojí na jeho vlastní teorii, souvisí jeho vlastní praxí a zaznamenává jeho vlastní ideály. Přál si, aby byly základem, podle kterého ho měly soudit příští generace, protože říkal: „Raději ať na mých psaných názorech než na částečných a nedokonalých způsobech, jakými jsou moje plány někdy realizovány, je založena má pověst.“ Svazek pod názvem „Umění zahradní architektury, „je zveřejněn na základě žádostí Reptona o radu. Obsahuje jeho dvě nejlepší práce: „ Skicy a rady pro zahradní architekturu“ („Sketches and Hints on Landscape Gardening“), publikované v roce 1795, a svazek „Teorie a praxe zahradní architektury“, publikovaný v roce 1803. („The Theory and Practice of Landscape Gardening“). Tyto dvě knihy, dotisknuté, ilustrované v moderní formě a lépe editované, aby naplnily potřeby moderní doby, představují, jak Repton věřil, jednu z nejcennějších prací v angličtině, zabývající se principy zakládání zahrad a parků.
Proto, aby Repton vytvořil své návrhy srozumitelnými, seznal, že obyčejná mapa nebo plán, by byly nedostatečné. Nemohl zprostředkovat představu krajiny, než pomocí základního půdorysného plánu domu a z vyvýšení pomocí vrstevnic uvedených v mapě. Aby napravit tento nedostatek, vynalezl metodu ukazování navrhovaných zlepšení pomocí dvou ilustrací nebo série obrázků, „slide“jak je nazýval on. Tyto obrázky byly obvykle v barvě, horní obrázek ukazoval původní stav, tak jak to existoval a obrázek pod ním byl návrhem změn. Jeho cílem, jak řekl, „nebylo vytvářet svazek obrázků, ale poskytnout rady na základě skutečností, že opravdový vkus v zahradní architektuře, stejně jako u všech dalších ušlechtilých umění, není náhodný účinek, tvořící se odděleně od smyslů. Vnímal jej jako způsob porozumění, kterým lze srovnávat, oddělit, a spojit různé zdroje potěšení odvozeného z externích objektů, a lze jej vystopovat k nějaké dříve existující příčině v struktuře lidského mysli.“ To se nezdá proveditelné a ani vskutku nezbytné, aby byly zahrnuty v tomto svazku všechny názorné příklady z Reptonových prací, ale ty byly vybrané ty ukázky, v kterých se prosadily hlavní body jeho filozofii umění tvorby krajiny. Ty jsou doplněny několika málo nedávno vytvořenými fotografiemi krajiny anglického venkova, jehož vylepšení bylo provedeno ještě před Reptonem.
Repton a jeho práce zabírá jedinečné a stále důležité místo v historii zahradní architektury. Přichází v období významného rozvoje v jeho profesi, a jeho vrozeným génius a vědomosti, což Reptonovi zajistilo klientelu celé Anglie. Měl příležitost k tomu, aby vypracoval své myšlenky a ideály v neobvykle příjemných podmínkách. Le Notre (André Le Nôtre pozn.překl.) samotný, s podporou a přízní Ludvíka XIV, jej stěží překonal v příležitostech, které mu dalo jeho období. Stal se prostředkem, médiem pro praktické vyjádření všeho toho bylo nejlepší v „novém“ zahradničení“, a on samotný se ukázal zároveň schopným respektovat a chránit vše, co bylo nejhodnotnější v starém, nebo formálním stylu. Nebyl žádný obrazoborec. Jeho vkus byl všestranný. V období soupeření dvou architektonických směrů řekl: „Já se nezavazuji následovat ani pana Le Nôtre, nebo pana Browna, ale vybírám krásy z obou stylů k tomu, abych přijal tak velkou část velkoleposti minulých dob, která by odpovídala paláci, a tak velkou část přitažlivosti nového stylu, jaký si vyžadují vnady přírodní krajiny. Každý z obou stylů má svoji správnou situaci, a dobrý vkus udělá módu prospěšnou při zdravém rozumu.“ Repton měl znamenitě vytříbený vkus, bez toho, že by byl vybíravý. Ukázal značnou vynalézavost při setkáních s neobvyklými problémy, a sympatickou znalost základních životních potřeb vhodného a pohodlného domova. Jeho příjemná osobnost, dobrota srdce, a přívětivost nepochybně pomohla jeho profesionálnímu úspěchu. Ale nejvýznamnější příspěvek, který zůstává pro tento a následující generace, je jeho pečlivá a kompletní výpověď v popsání principů tvorby, které objevil na základě své dlouhé a poučné praxe, jako zahradní architekt.
John Nolen, Cambridge, Mass, červen, 1907
Poznámka k českému překladu
Jsem si jist, že jen stěží lze napsat jasnější a hodnotnější úvod k Reptonově nejvýznamnějšímu dílu, než napsal pan Nolen a omezím se na několik technických upozornění k překladu významného a stále platného díla do českého jazyka. V několika případech jsem použil slova, které odpovídají významem české alternativě toho, co je textem zamýšleno, tak aby věty měly správný smysl. Český překlad slova, které jsem použil, se však může zcela lišit od anglického výrazu použitého Reptonem. Volil jsem výrazy, s ohledem na význam, který měl Repton na mysli a odpovídá použité souvislosti. Snad tedy čtenář odpustí, nejsem překladatel ani lingvista. V případech které jsem považoval za vhodné, jsem ponechal původní anglický výraz v závorce, aby čtenář mohl případně cítit jemnější nuance významu a kontext. Vzhledem k dnešní módě všeobecného odporu k přechylování a skloňování cizojazyčných názvů míst a jmen jsem se pokoušel použít ve většině případů příjmení a název v původním tvaru. Brno, 11. září 2011
SKICY A RADY PRO ZAHRADNÍ ARCHITEKTURU[editovat]
Předmluva k SKICY A RADY PRO ZAHRADNÍ ARCHITEKTURU[editovat]
Něco všeobecných poznámek k zahradní architektuře
Zlepšení krajiny, a zobrazení její přirozené krásy ku prospěchu věci, je umění, které má původ v Anglii a proto bylo nazvané „anglické zahradnictví“ (English gardening, v češtině je pro takový styl úprav používaný výraz „anglická zahrada“, „anglický park“, či „přírodně krajinářský park“ pozn.překl.). Protože tento výraz není dostatečně vhodný, zvláště s tím přihlédnutím, že i jiné směry zahradnictví (květinářství pozn. překl.), byly podobně přivedeny k největší dokonalosti v naší zemi, proto jsem přijal pro „anglické zahradnictví“ odborný výraz „zahradní architektura“, jako nejvhodnější, protože umění se může vyvíjet a zdokonalovat spojenými silami malíře krajiny a praktického zahradníka. První musí přijmout plán, který druhý může být schopen vykonat. Malíř může vytvořit krásnou krajinu na svém plátně a dokonce překonat přírodu kombinací jejích nejvybranějších materiálů, avšak bujná představivost malíře musí podléhat zahradníkově praktické znalosti sázení a terénních úprav. Vzhledu má být úspěšně dosaženo nejjednoduššími a běžnými prostředky. Příroda obecně nemá být zlepšována obrovskou pracovní silou, nebo velkými náklady, ale naopak.
- „Neurážejte přírodu absurdními výdaji, nezkazte se její prostý šarm zbytečným klamem. Zvažte dobře problém, buďte opatrně smělí, vložte do díla svoje geniální schopnosti, spíše nežli hojnost zlata.“
Znalost malování nedostačuje bez znalosti zahradnictví. Na druhé straně, pouhý zahradník, bez schopnosti malovat, bude zřídka schopný tvořit správnou představu efektů předtím, než jsou přeneseny do výsledku. Tato schopnost předvídat efekty, tvoří mistra v každém odvětví vznešených umění a může být jen výsledkem správného oka, připravené koncepce a plodem vynalézavosti, kterou mistru přidává až praktická zkušenost.
Ale v tomto umění zahradní architektury, malování a zahradničení, není jediným základem. Umělec musí mít kompetentní v znalostech mapování, mechaniky, hydrauliky, zemědělství, botaniky, a všeobecných zásadách architektury. Stěží lze očekávat, že by se takový muž vyskytl a stále žil v zelinářské zahradě, kde by získal všechny tyto potřebné znalosti. Ačkoliv nesmrtelný Brown [1] („Capability“ Brown pozn. překl.) byl původně kuchyňský zahradník (tzn. zelinář pozn. překl.), je takové povolání příliš sprosté, aby každý muž, který dokáže ovládat hrábě, nebo rýč, předkládal svůj názor na nejobtížnější body zahradní architektury. Je otázka, z čeho pan Brown odvodil své znalosti? Odpověď je zřejmá. Byl nejdříve chráněncem několika málo osob vyššího společenského postavení a uznávaného dobrého vkusu. Tak získal, postupně, talent odhadovat efekty. Částečně z opakovaných soudů, a částečně ze zkušenosti toho, pod jehož patronátem se jeho génius rozvinul. A ačkoli on sám nemohl navrhovat, existuje mnoho obrázků scenérií, udělaný podle jeho instrukcí a jeho představivosti.
Umění zahradní architektury vyžaduje kombinaci jistých částí znalosti v tolika různých uměních, že není divu, že mistři každého příslušného oboru by navrhovali řešení co je nejzřejmější k jejich vlastní zkušenosti. Malíř, zahradník, inženýr, obchodník s nemovitostmi a architekt se budou často v návrzích vylepšení lišit. Lišit se budou jejich doporučení i od návrhů přijatelných pro zahradního architekta. Potíže, díky kterým příležitostně získávám zkušenosti z těchto protichůdných zájmů, mne přivedly k tomu, abych udělat kompletní přehled každé úpravy, kterou jsem zvažoval, připojil důvody, na kterých byl můj názor založený, a srovnával výhody k schválení, nebo odmítnutí části každého plánu. Když jsem se pokoušel udělat své návrhy srozumitelné, zjistil jsem, že pouhá mapa nedostačuje, není schopna zprostředkovávat představy krajiny více než tak, jako půdorysný plán domu vytváří představu o jeho podobě. Abych napravit tento nedostatek, tak jsem své názory podal v písemné formě, aby nemohly být špatně pochopeny, nebo zkresleny. Vynalezl jsem zvláštní druh sérií obrázků, k ilustraci navrhovaných změn, z nichž některé jsou zde reprodukované.
Takové kresby, ukazující navrhované efekty, mohou být užitečný v některých případech. Jak jsem si často všimnul, je to až na nějaké výjimky, jediná část mé práce kterou běžný pozorovatel má čas nebo chuť zkoumat. Ačkoli je to ta nejmenší část zdokonalení v umění, kterému tyto rady a skicy budou, doufám, že, přispívat.
Přísahám, že mojí největší ambicí není produkovat svazek obrázků, ale sestavit nějaké pravidla a důkazy pro podporu skutečnosti, že existují pravidla a opravdový vkus v zahradní architektuře, stejně jako v každém dalším ušlechtilém umění. Důkazy, že opravdový vkus není náhodný účinek, působící na povrchnost smyslů, ale je výzvou k porozumění, která může srovnávat, oddělit a spojit, různé zdroje potěšení odvozeného z vnějších objektů, a stopovat je k nějakým předcházejícím příčinám v struktuře lidské mysli.
Kapitola I. Různé vlastnosti a situace[editovat]
Každé rozumné zlepšování parku, nebo zahrady, je nutně založeno na patřičné pozornosti charakteru a situace místa k tomu, aby bylo zlepšeno. Minulost učí co je radno, a novější co je možné, co lze dokázat. Ačkoliv rozsah prostoru má menší vliv, než je obecně předpokládáno, přesto ať jakkoliv velký nebo malý prostor může být, jedno ze základních pravidel zahradní architektury je zamaskovat skutečné hranice pozemku.
Podle rozhodnutí z charakteru kteréhokoliv místa, nějaká pozornost je třeba věnovat i jeho postavení s ohledem na okolí. Na přirozený tvar povrchu země kolem domu, tak jak je nebo jak může být upraven. Také je třeba vzít do úvahy velikosti a pravidel výsadeb, a dokonce společenské postavení jeho vlastníka, společně s použitím, které majitel zamýšlí. Podle toho, zda jde o sídlo nebo stálá rezidence, sportoviště, nebo vilu. Některé specifické objekty požadují odlišné, nebo opačné úpravy. Abych uvedl nějakou představu rozmanitosti, již oplývají vlastnosti a situace různých míst, bude správné předložit několik odlišných vzorových příkladů. Začnu tuto práci, proto pozoruhodným příkladem situace, která se nachází jen dvě míle daleko od hlavního města.
Brandsbury [2] je umístěno na širokém dmoucím se kopci, terén zvolna klesá od domu (které je vyhlídkou do velké vzdálenosti) v téměř každém směru. Kromě velmi úzkého pásu výsadby na severu, zde rostou dva velké jilmy blízko domu, a několik v živých plotech ve vzdálenosti, je místo bez stromů. První reakce je proto pokrýt okolí domu výsadbou stromů, tak jak k použití pozemku pro výsadbu takových cenných a rozsáhlých plantáží vedou neprominutelné zásady ekonomie.
Žádný obecný plán okrášlení nemůže, asi být vymyšlený jako více přicházející v úvahu než ten, tolikrát provedený panem Brownem. Totiž obklopit pastvisko plotem, pásy křovinami a štěrkovým chodníkem kolem celého areálu. Tato představa jím byla šťastnou náhodou vykonána na nádherném pozemku pana Drummonda blízko Stanmore. Ale před použití stejného plánu v Brandsbury, si dovolím zvážení rozdílu těchto dvou situací, vysvětlit sám následujícím odstavcem a poznámkami.
Kde přirozený tvar země tvoří takové údolí, jak je tomu v Stanmore (Náčrt č. 1.), nic nemůže být více žádoucí než obohatit obzor výsadbami na nejvyšší hranici povrchu, a zaplavit nejnižší část jezerem nebo řekou. V takové situaci budou nejpůvabnější scény uvnitř ohrady, při pohledech na protější stoupající svahy lemované stromy, nebo příležitostně pohledy na vzdálená místa přes nebo za oplocení.
Naopak, pokud je přirozený tvar terénu konvexní, každý plot, nebo vyšší výsadba na svahu by musela zachytit pohledy do dálky, které takové vyvýšené postavení umožňuje, a které v Brandsbury jsou tak bohaté a rozmanité, že nic nemůže omluvit jejich úplné vyloučení. Procházka pastvinou uzavřené vysokou ohradou, by v takové situaci, byla nekonečným zdrojem askeze, když velice strmý terén sám o sobě vzbuzuje přání buď nakouknout, nebo rozhlédnout se, přes vězení ohrady.
Tam, kde celá země okolo domu tvoří nejkrásnější pastvinu, namísto obrovských stád dobytka, které by oživily scénu, doporučuji, aby jen přiměřené množství pozemku kolem domu bylo určeno jako stodoly, stáje, zelinářská zahrada, provozní příslušenství a další užitečné avšak neestetické objekty. Uvnitř této ohrady, ačkoli neobsahuje víc než deset nebo dvanáct akrů, navrhuji vést chodníky skrz křoviny, výsadby a malé oddělené trávníky, někdy otočené směrem k bohaté vnitřní scenérii a jindy obrácené ven v nejpůvabnějších místech pro ukazování vzdálené vyhlídky. V takových místech hranice pozemku mohou být skryty. Protože jinde hranice pozemku budou skryty výsadbou, bude se dvanáct akrů takto upravených jevit značně většími než šedesát akrů parku, které původně bylo zamýšleno oplotit.
Současný charakter Rivenhall Place působí pochmurným a opuštěným dojmem, zdá se být vlhký a nízký. Vliv umění v minulosti vskutku předvedl zlepšení a obnovení jeho přírodních krás pomocí vynaložení určité pracovní síly; a také využitím jeho vlastních přírodních krás. Přemístěním některých z překážek umění se charakter tohoto místa může stát malebným a radostným. Poměry místa, které nejsou ve skutečnosti opravdu vlhké, ztratí ten vzhled. První úkol je odstranit stáje, a všechny stromy a keře na nízké louce, která může pak snadno být přetvořena na půvabné dílo s vodou v přední části domu. V současnosti, dva vysoké jilmy jako první objekty, přitahují naši pozornost. Od velikosti těchto stromů oko poměřuje velikost domu, jenž je velmi nejasně vidět uprostřed zmatku keřů a budov, kterými je obklopen. Když současně vidíme vodu nad domem, nutně dospějeme k pocitu, že dům stojí nízko. Ale odstraníme-li tento zmatek a ponecháme-li vodě dominantní postavení, oko přirozeně změří výšku domu, a pak musíme uznat, že se již nezdá, že by byl postaven nízko.
Jakkoliv nádherná romantická se hornatá země může zdát cestovateli, jsou pro své výhody nížiny k životu vybrány tam, kde je to možné. V takové zemi, pokud se příležitostně jemně zvlněná krajina ukazuje oku oděna lesem, jehož listy stromoví se noří v šířku stříbřitého jezera, či měkce klouzavou řeku, netoužíme po dramatičnosti náhlého srázu nebo pěnícího vodopádu.
Livermere Parku jsou vlastní rozsáhlé trávníky, bohaté lesy a bohatství dobře zbarvené vody. Jeho největším nedostatkem je nezbytnost výsadeb pokrývající blízké okolí domu a tu část vody, kde jsou břehy ploché. A také v těch částech, kde se les a voda nejskvěleji dotýkají.
Milton park. Tam, kde země přirozeně ukazuje jen velmi malou nepravidelnost plochého povrchu, je pohled na ohromný rozsah ploché země spíše odporný než půvabný, a malou výhodou je výhled na vzdálené objekty. Stále ještě může být získáno nekonečné potěšení z krásy pomocí promyšlené kompozice okolí domu. To může dobře kompenzovat potřebu vyhlídky. Je vždy příjemný, veselý a potěšující pro mysl, pohled na plochý trávník s pasoucím se dobytkem, pokud je vhodně ohraničen lesem v jisté vzdálenosti a není příliš vzdálený, než aby snížit jeho význam ani příliš blízko aby působit jako omezení scény. Tím také přispěje k rozbití přímých linií, přímek, které jsou pouze příčinou odporu k velkým rovným plochám. Nepravidelný povrch země může mít více překvapujícího půvabu než obraz a může být zajímavější pro oko návštěvníka. Může být smělý nebo velkolepý, nebo romantický, ale charakter veselé mysli je vlastní rovině. Zda je tento účinek vyvolán zjevnou snadností sdělení, nebo větším dílem oblohy v poměru ke krajině, nebo odlišným způsobem, kterým se dobytek shlukuje do skupin na rovině a na svazích, přísahám, jsem na rozpacích jak se rozhodnout . Všechny tři příčiny mohou, zřejmě, přispět k v vytváření té míry veselé mysli, kterou každý musí zpozorovat v scenérii v Milton Park.
Hasells Hall. Zde stěží může být navrhováno podle mé úvahy místo, v kterém jak situace, tak charakter místa, musí podstoupit větší změnu než v Hasells Hall. Podle příkazu minulé, barokní, módy, cizinec pozorující okolí domu, nebo přicházející k domu, zvláště ze strany Cambridge, může stěží předpokládat, že zde byly v parku terénní nerovnosti. Dokonce na jihu, kde země přirozeně klesá, směrem k hlubokému údolí, nesprávný zásah umění, v minulosti, potvrdil dojem roviny plochými trávníky pro bowls, a formálními terasami. Zatímco svah byl hustě osázen, aby úplně vyloučil veškerou představu nerovnosti. První, co lze zlepšit, je upozornit na krásné tvary terénu, které tak hojně převládají v několika částech tohoto parku. Za druhé, je třeba změnit jeho stinný charakter a pochmurné vlhko na veselejší odstíny. A za třetí, je třeba pozvednout celkový charakter místa na tu míru významu a rozsahu, který velikost domu a okolní území vyžaduje.
Culford. Dům stojí na straně kopce, jemně svažujícího směrem k jihu. Ale téměř polovina přírodní hloubky údolí byla zničena k tomu, aby byla získána vodní plocha, což v takto ploché situaci, myslím, nemělo být zkoušeno. Jsem si jist, že díky skutečnému toku vody, by se dům zdál stát ve vynikající poloze nad vodním tokem. Ne tak nízko, jak se v současnosti, díky povrchu vody, zdá být. Pohled diváka má vždy sklon měřit velikost, výšku, podle povrchu vody v sousedství.
Crewe Hall. Při posouzení charakteru každého místa, ke kterému přicházím jako cizinec, velmi pečlivě sleduji, jaký v mé mysli vyvolá první dojem a porovnávám jej s následujícími dojmy. Pátrám po příčinách, které možná způsobily, že moje první mínění bylo chybné. Byl připraven, s ohledem na starobylost rodiny Crewe v Cheshire, očekávat jistou míru nádhery. Ale můj první pohled na dům byl z velmi nevhodného místa a v příliš ohromné vzdálenosti k posouzení jeho skutečné velikosti. Zdál se mi být velmi malý. Poměřujíce podle okolních objektů tímto falešným standardem, celé místo ztratilo ten význam, který jsem později získal při bližším pohledu. V bývalých dnech důstojnost domu mělo zvýšit množství zdí a budov, kterými dům byl obklopen. K nim byly přidány vysoké stromy, jejichž stín přispěl k melancholické atmosféře, v té době pokládané za základ vznešenosti. Moderní vkus objevil, že značná velikost a veselá mysl není neslučitelná. To smetlo starověké palisády a vysoké zdi, protože lidé si uvědomili, že svoboda je skutečnou branou ke štěstí. Zatímco to povzbuzuje svobodu bavit se, nesmí se tak stát na úkor důstojnosti. Pokud jsme dříve přijížděli k sídlu skrze vesnici plnou chudých poddaných majitele panství, nebyli jsme uraženi jejich blízkostí, protože masivní vrata a četné nádvoří dostatečně vyznačila vzdálenost paláce a chatrče. To bylo nyní odstraněno, další vynalézavostí musí být dosaženo k obnově přirozeného charakteru Crewe Hall.
Tatton park. Tatton park může být plným právem popsán jako příliš skvostný k tomu, aby byl nazýván zajímavým, a jeho rozloha příliš obrovská, aby byl považován za malebný. Je celkově krásný, navzdory své značné velikosti, která je více atributem vznešenosti než krásy. Mysl je užaslá a potěšena v tak velmi rozsáhlé vyhlídce. Ale ta se nemůže jevit zajímavou a poutavou, kromě pohledu na ty objekty, které jsou do očí bijící. Scenérie v Tatton parku jsou v současnosti téhož druhu jako snaha sílou štětce napodobit účinek: je to jako pokus obra, jenž chce namalovat sám sebe v miniaturním obraze. Dokonalost v krajině může být odvozena z různých zdrojů: pokud je krajina velebná, může být divoká, romantická, nebo velmi rozsáhlá. Je-li krásná, může být komfortní, zajímavá a půvabná ve všech svých částech. Ale tam není žádné rozpor v smíšení těchto atributů. Příroda poskytuje různorodé situace. Z toho důvodu nejde o žádné násilí, pokud bude přidán k přirozenému duchu Tatton Parku. Pokud přidáme k jeho nádheře příjemnost zajímavých objektů, dodá k jeho vlastnostem i eleganci pohodlí. Charakter Tatton parku není odvozen pouze z jeho značné velikosti. Soulad se sousedním pozemkem, doplňků s příslušenstvím, stylem a velikostí sídla a všechno jeho příslušenství přispívají k té míře významu, který zde byl hlavním měřítkem v každém záměru úprav. Rozměrnost rozsahu není podstatou významnosti charakteru parku více než by obrovská hromada různě zbarvených barevných stavení představovala významné sídlo. Park svým obrovským rozsahem snad může překvapit, ale to nezapůsobí na nás vlastním charakterem své velikosti a významem, pokud my nejsme vedení k těch částem, kde se jejich krása ukazuje, se vší poutavostí, uprostřed neohraničeného rozsahu nerozděleného majetku.
Wembly. V nejbližším okolí metropolí je málo míst tak neomezených překážkami, jako pozemky ve Wembly. A vskutku, během mé zkušenosti, neviděl jsem žádné místo tak blízko Londýna, lépe odloučený od rušivých vlivů, který jsou běžným efektem rozděleného majetku a lidnatého sousedství. Wembly je tak poklidné, jako by vzdálenost sedm mil od Londýna byla spíše sedmdesát. Fatální zkušenosti někoho, kdo začne upravovat budováním domu příliš drahocenný terén, příležitostně přivedly mnohé k tomu, aby uvážili možnost nezávislost terénu na domě. Ale toto, jak se domnívám, nevyhnutelně povede k chybě. Není nezbytné, aby dům a terén korespondovaly mezi sebou ve velikosti, ale charakter obou by měl být v přísné harmonii, protože je stěží možné si představit něco méně nepřiměřeného, než ošklivé nedostatečně navržené sídlo, ať už velké nebo malé, uprostřed vysoce dokonalé zahrady, každá část z obou pak musí být považována za ostudu.
Welbeck. Podle prvního pohledu zdá se, že je položen mnohem níže, než to opravdu je. Dojem je způsoben vstupem v suterénu podlaží, který, pokud vede až k hlavnímu podlaží, bude nejen ohromnou výhodou v interiéru, odstraněním jinak nezbytného schodiště, ale účinek v exteriéru bude mnohem větší, než bylo možné si nejdříve představit. Nyní tím, že dá příležitost provádění změn tvaru terénu, vyzvedne dům z prohlubně, a vytvoří jej ve správné výšce, na půvabném kopci. Země, nyní svažující se postupně směrem k domu, je plochá zešikmená rovina, která je evidentně umělá; a ze severozápadního rohu svahu ční hřeben země, který dělí tuto plochu od sousedícího údolí.
Přebytečná zemina z tohoto hřebenu bude dostačující k tomu, aby vyhovovala potřebě zvýšit trávník u domu. Navrhuji tedy postupně svažovat zemi od cesty u domu k údolí, a spojit toto klesání s dodatečným schodem ze západní strany vytvarováním obou s přirozenou tendencí směrem k nízkému povrchu údolí. Terén může být jako vlna zvednutý těsně nad výšku oken v suterénu podlaží, tak aby ještě mohly být dostatečně osvětlené přirozeným světlem. Pokud tím nižší řada oken bude naprosto ukryta, dům se ovšem bude jevit příliš dlouhý, oproti výšce a plocha střechy bude ještě viditelnější. Po různých pokusech působit proti tomu ošklivému efektu, bez jakéhokoliv významného úspěchu, se následující řešení jeví se nejjednodušší: totiž, že přítomný trojúhelníkový štít (který je nevhodný pro cimbuří) by měl být zvýšen jako čtvercová věž, a parapety na konci stavení, by měly také být zvýšeny tak, aby spojily se s komíny v štítech. Toto bude sloužit nejen k zakrytí větší plochy střechy, ale přidá významu celé konstrukci, která, ve velké hmotě gotické stavby, je vždy zvětšena nepravidelnostmi obrysu. Také jsem musel změnit barvu střechy a komínů. Ačkoli takové drobnosti jsou obvykle nepovšimnuty v ohromném rozsahu zlepšení, přidávám zmínku o tom jako povinnost k mé profesi. Ostrý kontrast červené cihly s bílým kamenem, rozbíjí jednotu účinku a často zničí nádheru nejskvostnější kompozice.
Kapitola II Budovy[editovat]
Dokonalost zahradní architektury závisí na utajování těch úkonů umění, kterými přirozenost je přikrášlena. Ovšem tam, kde budovy jsou vystavěny, umění se ukazuje otevřeně, a mělo by tak činit, protože nemá důvod k tomu, aby se stydělo za svůj zásah. Tato okolnost vyžaduje absolutně nutně, aby zahradní architekt byl kompetentní v oboru architektury: Já jsem si, dobře vědom toho, že žádné umění není obtížněji získatelné. Ačkoli každý nižší dělník předstírá, že dokáže vytvořit stavební plány, dokonalost v tomto umění pojalo velmi málo pánů, jenž s přirozeným nadáním a humanitním vzděláním, získalo dobrý vkus cestováním a pozorováním.
Tuto poznámku přidávám pro časté příklady, které ustavičně vidím u dobrých domů postavených bez jakéhokoliv vkusu. Pokusy okrášlit scenérii ozdobnými budovami, které jsou naprosto nepřiměřené k jejich adekvátní situaci. Venkovský tesař nebo zedník je jen zvyklý posoudit oddělené části. Architekt, naopak, je vycvičen k tomu, aby uvážil celek. Zde je nějaká míra vlastností v budování dobrých staveb, ale architektura je více než pouhé spojení částí stavby v celek. Ať tak nebo onak, je řádný architekt pouze ten, kdo dokáže přidat částem budovy exteriér podle platných pravidel umění. A tam kde tato pravidla jsou hrubě porušena, oko znalé opravdového vkusu bude okamžitě uraženo, ačkoli někdy nebudete schopni vysvětlit příčinu tohoto odporu.
Pro mou profesi je důležitá hlavně znalost externí části architektury, nebo znalost efektu budov na obklopující scenérii.
Welbeck. Jako každá viditelná budova v parku by měla odvozovat svůj charakter od hlavní budovy, je to velmi podstatné pro úpravy, s jakou přesností, co by charakterem mělo být; a ještě jakých z různých a protichůdných vkusů architektury minulých věků má být budova upravena. To je často obtížné, obzvláště v starém domě, určit období který jeho skutečnému charakteru náleží. Domnívám se, vnímejte to jako můj názor, že jsou jen dva charaktery budov. Jeden ze stylů může být nazývaný kolmý, a další horizontální. K prvnímu řadím všechny budovy postavené v Anglii před a během ranné vlády královny Elizabeth, ať už jde domnělé saracénské, Saské, Normanské stavby, nebo gotiku třináctého a čtrnáctého staletí. Tento styl někdy bývá nazýván gotika královny Elizabeth. Zde převažují věžičky, ačkoli cimbuří nebylo používáno a antické sloupy byly příležitostně použity. Pod horizontální styl zahrnuji všechny budovy postavené od úvodu pravidelnější architektury, ač jsou to třeba jen kopie podle zbytků řeckých, nebo římských modelů.
Charakter hlavního domu by měl, samozřejmě, převládat ve všech těch budovách, které jsou velmi nápadné, nebo v nějakém stupni zamýšleny jak ozdoby hlavní scenérie. Například domky, pavilony, chrámy, belvedéry, apod. Snad ovšem při přizpůsobení budovy malé velikosti gotickému slohu může vzniknout rozumná námitka. Vytříbený dobrý vkus bude, možná, sledovat, že pozoruje množství zachovalých budov ve stylu starověké gotiky, a že je to moderní, nebo falešná gotika, která je jen přizpůsobená tak malému stavení jako hlídačův domek, odpočívadlo, nebo pavilon. Je určitý smysl v této námitce, ale zde je vždy tak moc malebného účinku v malých zbytcích těch ohromných trosek, bez toho, že by je bylo nutné označovat jako rozvaliny, a je možné je napodobit jako ozdoby. S ohledem na směs různých stylů v gotických budovách, myslím, že tady není žádný nesoulad, je li dbáno, aby byl dodržen stejný znak kolmé architektury. Protože je stěží katedrála někde v Anglii, v které takovou směs nelze pozorovat. Zatímco starožitník může objevit saský a normanský styl z gotiky pozdější doby, oko vkusu nikdy nebude uraženo, kromě příležitostných přídavků nějakých ozdob z řeckého nebo římského období.
Wembly. Vlastnosti antické a gotické architektury jsou lépe rozlišitelné při zvýšené pozornosti k jejich hlavním efektům než k jejich podrobnostem. V architektuře, tak jako v malířství, krása závisí na světle a stínu a ty jsou způsobeny tvary, nebo projekcemi světla na povrchu. Pokud inklinují k vytvoření horizontální linky, architektura musí být považována za antickou, ať tak nebo onak vrtošivě jsou dveře nebo okna konstruovány. Pokud, naopak, stíny dají převládnout kolmicím, celková povaha stavby bude gotická. Toto je evidentní z velkých domů postavených v období vlády královny Elizabeth, kde antické sloupce jsou používány; nicméně, vždy je považujeme za gotické budovy.
V antické architektuře, očekáváme velké římsy, okna řazená dokonale na stejné lince, a ta linka je často silněji vyznačena horizontálními vlysy. Je zde několik zlomů ohromné hloubky; a pokud je tam skryté sloupoví, stín učiní sloupy velmi bezvýznamnými, ve srovnání s širokým horizontálním stínem zřetelným od podhledu. Jedinou ozdobou střechy budovy bude buď plochý vlys, vybočující velmi málo z horizontálního směru, nebo kopule, ještě více podporující horizontální tendence. S takovými budovami to lze často pozorovat výsadby stromů špičatého nebo kuželového tvaru, vytvářející krásný účinek. Věřím, že hlavně z důvodu kontrastu, ačkoli spojení s myšlenkou italských obrazů, kde často vidíme antické budovy smíchané s jedlemi a cypřiši, má také možná má nějaký vliv na tento vjem.
Stromy kuželového tvaru v okolí gotických budov nebudou vkusné, což plyne z jejich blízkého vztahu s převládajícími liniemi architektury. Hra světla a stínu v gotických strukturách musí povstávat z těch smělých výstupků, ať z věží nebo podpěr, které způsobí silné stíny ve vertikálním směru. Zároveň horizontála střechy je zlomena do nepravidelného povrchu vlivem vrcholků, věžiček a cimbuří, jenž tvoří hlavní bohatství gotické architektury. Ta se stává, proto, podivuhodně přizpůsobenou k těm situacím, kde tvar země příležitostně skrývá nižší část budovy, zatímco jeho střecha je odhalena stromovím, jehož forma je v rozporu s těmito gotickými tvary.
Tím, že je tento postřeh nový, může, možná, být považovaný příliš abstraktní. Pokusím se tuto skutečnost ilustrovat pomocí obrázku, díky němuž, doufám, seznáte, že toto moje pozorování není zcela nerealistické. Následkem toho bude položen základ pro tuto obecnou zásadu, totiž, že linky gotických budov jsou kontrastní se stromy s kulatými korunami. Nebo, jak Milton popisuje,
- „Věže a cimbuří, které vidí,
- vytepané vysoko nad chomáčkovitými stromy.“
A ať už antická architektura ladí spíše s kulatými nebo kuželovými stromy, pokud je základ vkusu ukrytý v kontrastu, ty druhé budou půvabnější.
Gotická architektura je nejpoužívanější pro přístavby nebo opravy starých domů. Mohl bych zde spekulovat, zda je tomu tak pro pouhou užitečnost, ale pokud vezmeme do úvahy ten malebný účinek který je vždy vytvořen směsí gotických budov s kulatými stromy, přísahám, že sám jsem spíše optimistický v mé naději na vytvoření takové krásy ve Wembly, kterou poskytne tomu domu, jenž byl dosud pohanou na místě, které hraje hlavní roli v kompozici. Namísto jeho zakrývání všemi úpravami s hrůzou z pohledu na dům, myslím, že je možné, bez jakýchkoliv ohromných výdajů, přeměnit dům samotný na nejpůvabnější objekt v každém místě, odkud to může být viditelný.
Musím uvést nějaké argumenty pro přijetí gotického stylu, a proto nyní přejdu k přezkoumáním námitek, které mohou být vzneseny proti tomu.
První námitka vzejde z výdajů na změny exteriéru, bez jakéhokoliv zisku k vnitřnímu pohodlí sídla. Stejná námitka může být, vskutku, vznesena proti každému druhu vnější ozdoby na oblečení, nábytku, vybavení, nebo kterémukoliv jinému předmětu vkusu nebo elegance. Vnější vzhled cembala nezlepší tón nástroje, ale ozdobí místnost, ve které je umístěno. Stejně tak ozdobí dům krásné prostředí Wembly. Proto zápasím o externí zlepšení domu. Ale v provádění změn domu, můžeme přidat místnosti k jakékoliv části stavení bez poškození malebného zevnějšku. Protože souměrnost není nezbytná, je spíše výjimkou v gotických stavbách. Další námitka může vzejít z malé velikosti domu, když gotické struktury jsou především značně velké. Ale vlastnosti objektu, jako například velký nebo malý, se ve skutečnosti neřídí reálným rozměrem. Ohromné stavení může být upraveno tak, aby se jevilo malým. A to například množstvím oken, ale ne jejich velikostí. Takže takto lze upravit dům ve Wembly jako značně velkou budovu.
Kapitola III Vhodné situace pro dům[editovat]
WELBECK. Jakkoli různé názory mohou být na volbu nejvhodnějšího situování domu, přesto zdá se jsou jisté principy, na kterých by takový výběr měl být založen. Tyto principy mohou být odvozeny z následujících úvah :
- Za prvé. Přirozené vlastnosti okolní země, terénu.
- Za druhé. Styl, vlastnosti, a velikost domu.
- Za třetí. Exponování pozemku, s ohledem na výsluní a převládajícím větrům země.
- Za čtvrté. Tvar terénu v blízkém okolí domu.
- Za páté. Výhledy z několika obytných pokojů; a,
za šesté, množství objektů zajišťujících komfortní bydlení: například suchá půda, zásoba dobré vody, řádný prostor pro kuchyně a provozní příslušenství domu. Je škála různých dalších vymožeností podstatných pro sídlo na venkově, které mohou někdy být odlišné od požadavků na vymoženosti pro dům ve městě, anebo přinejmenším velice odlišně uspořádané.
Jen stěží je možné upravit těchto šest důvodů ve shodě s jejich příslušnou váhou nebo vlivem. Význam je závislý na porovnání výhody jednoho faktoru s nevýhodou dalšího, pod různorodými okolnostmi místa, anebo dokonce podle náklonnosti jedince v rozmanitých mírách spojujících výhody a nevýhody s významem každého při jejich porovnání. Z toho důvodu to je zřejmé že zde nemůže vznikat nebezpečí dvou identických projektů postavených na stanovených zásadách. V každé jednotlivé situaci jeden nebo více z motivů musí převládat a nejrozumnější rozhodnutí vyplyne z kombinací hodnocení a zvážení všech jednotlivých výhod, nebo nevýhod, které je možné předvídat. [3]
Od minulosti se stalo zvykem, při volbě situování domu, nechat pohodlí a praktické výhody převážit nad každým dalším motivem. V našich šťastnějších dnech už není třeba budovat velkolepé starověké hrady na vrcholu kopce, jak tomu bylo v době, kdy nezbytnost obrany a požadavky na bezpečnost a obtížnost přístupu byly neopomenutelné. Když tyto nezbytnosti již nejsou rozhodující (jak jsou lidé vždy schopni obracet se z jednoho extrému k dalšímu), domy počaly být vesměs stavěny v nejnižších polohách a jejich vzhled byl upraven tak, aby se obyvatelé vyhnuli se těm nepohodlím, které jsou spojeny s polohami na vrcholcích kopců. Z toho důvodu jsou často místa četných velkých sídel a zvláště opatství a klášterů, sídly osob, které byly ochotny obětovat krásu vyhlídky za jistější a stálé výhody pro obyvatele. Například ochrana před silnými větry a dostatek vody byly častými motivy pro rozhodování kde vystavět dům. Doufám, že ani další následující dohady nebudou považovány za pouhé výplody fantazie. Pokud takové budovy byly obklopené stromy, pro pohodlí stínu, nemusela by příležitostná potřeba oběhu vzduchu dát první představu ostrých dlouhých úzkých mýtin v lese, které povolí proudit větru? A je možné, že to byly počátky těch alejí, které často vidíme, směrem k nejúctyhodnějším bydlením dvou posledních staletí?
Langley. Zdá se bylo stejně velice módní v tomto století zatracovat aleje, jako je bylo v minulém století módní vysazovat je. Jenže u alejí panuje tak malé pochopení pravidel estetiky, že většina lidí myslí, že to ospravedlní vyslovení názoru, který je v každém případě, jenom pouhým názorem:„ Líbí se mi alej, „ nebo, „ Nenávidím alej „, takže si beru za své, analyzovat tuto pochvalu nebo odpor.
Je několik stupňů potěšení, které mysl odvozuje z lásky k řádu, jednoty, starobylosti, velikosti částí a souladu, jež způsobují, že do určité míry uspokojuje dlouhý pohled na perspektivu vznešené aleje. Pro potvrzení pravdivosti tohoto tvrzení apeluji na každého, který tyto pocity musel cítit, když navštívil vysoké aleje ve Windsoru, Hatfieldu, Burleighu, atd. Ačkoliv je třeba před zážitkem poukazoval na to, že nudná stejnost a mnoho nepohodlí, právem přinesly stromořadí špatnou pověst. Tato jednotvárnost je tak zřejmá, že díky aleji je veškeré překvapení, nebo rozmanitost kompozice ztraceno. Výhledy z každého domu v království mohou být omezeny na stejnou krajinu, jestli se rozhlížíte nahoru, nebo dolů, je to přímka. Hledíte na dvě zelené zdi přetvářející celou krajinu.
Mezi potíže které způsobují dlouhé přímé aleje, právem může být počítáno, že ve vichřici fungují tak, že nasměrují proud studeného větru s větší razancí na obydlí, jako by byl hnaný dlouhou rourou. Navrhuji však raději uvážit námitky v estetickém ohledu. Pokud je na konci dlouhé aleje umístěn obelisk, nebo chrám, nebo něco jiného, co poutá pohled, pouze omezenci, nebo děti tím budou uchváceni nebo potěšeni. Vkus nebo zkušenost, nenávidí nátlak a otáčí se pryč s odporem od každého vyumělkovaného primitivního pokusu vulgárně poutajícího pozornost. Z toho důvodu je alej nejpůvabnější, když, jako v Langley Park, vyšplháte na kopec, a procházejíce přes jeho vrchol, více vnímáte jeho konec.[4]
Jedno ohromné zlo stromořadí je, že to rozděluje park a řeže jej do samostatných součástí, zabíjí jednotu trávníku, nebo lesa, která je nevyhnutelně příjemná, ať už je z jakýchkoliv dřevin. To je tak zřejmé, že tam, kde dlouhá alej probíhá parkem z východu na západ, je stěží možné se vyhnout rozlišování severního a jižního trávníku, nebo severní a jižní části parku.
Ale největší námitka proti alejím je, že (zvláště ve zvlněné krajině, nebo hornatině) často bude působit jako záclona natažená napříč, která znemožňuje pohled, který je nekonečně zajímavější než jakákoliv řada stromů, ať tak nebo onak úctyhodných, nebo krásných. Je třeba roztáhnout tuto záclonu na vhodných místech. Tato užitečná operace je nazývaná rozbíjení souvislých stromořadí. Protože se marně budeme snažit, odstraněním devíti desetin stromů v řadách, zabránit efektu aleje, který je zřejmý z obou konců.
Ilustrace [Obrázek III.] může sloužit k ukázání efektu skácení několika kaštanů v aleji v Langley, směrem ke kopci, bohatě pokrytému duby. Tento majestátní strom vystoupí před své bratry jako vůdce vojska. Takové průhledy mohou být vytvořeny v několika částech této aleje s báječným účinkem. Ke všemu úctyhodný pohled z oken salónu nebude poškozen, protože stromy odstraněné z řady budou stěží chybět v hlavní perspektivě, která je komponována pro pohled z domu. A ačkoli bych neměl radit vysazování podobných alejí, ještě vždy zbude velký díl starověké majestátnosti předních stromů v dalekém výhledu v Langley, který bych si nepřál více narušit, zvláště když pohledy na každém konci jsou dostatečně krásné. Když však bude stromořadí nahlíženo z okrajových místností domu, neúplná alej bude působit jako popředí jakékoliv krajiny.
Hanslope. Většina velkých stromů v Hanslope stojí v alejích, protože jejich příjemný stín zabránil skácení mnoha z nich. Ačkoliv podle vyumělkované módy minulosti byly vysázeny v řadách, přinejmenším až na nejnovější výsadby, bude lépe vyměnit kryt, který aleje do určité míry poskytují, za krásu kompozice. Rozbíjení aleje na severu nebude provedena jen vykácením některých stromů, ale také vysázením keřů před kmeny v určité vzdálenosti. Tak, aby nebylo zřejmé, že stromy stojí v řadách. Přidání několika jednotlivých stromů, stojících po stranách aleje, ačkoliv je tento způsob často užívaný jako vhodný k potlačení dojmu aleje, nikdy neprodukuje žádoucí účinek. Původní linie stromořadí jsou vždy viditelné. [5]
Welbeck. Kromě charakteru, který dá místu styl a velikost domu, je zde přírodní charakter krajiny, který ovlivňuje polohu a uspořádání domu. Protože na venkově nejsou, tak jako ve městě, umístěny budovy provozního příslušenství domu pod zemí, nebo nejsou byty vystavěny na podlaží suterénu, je více vhodné, aby cesta z domu byla na stejné výškové úrovni. Jsou ovšem situace, které vyžadují, aby cesta stoupala nad přírodním povrchem. To je případ ve Welbeck, kde park jen překypuje rozmanitými a viditelnými nerovnostmi. Ale leckde jsou zde téměř neviditelné vyvýšeniny, které se umění marně pokouší napravit pro jejich obrovskou šířku, ačkoli jsou evidentním defektem, kdykoliv zdá se, že přetínají kmeny stromů a skrývají jejich spodní polovinu. Pokud by celý kmen byl dokonale ukryt podobnou vyvýšeninou, bylo by to více vzhledné, protože představivost vždy je připravená hloubce údolí a stoupání kopce, jestliže nejsou očekávání změněna nějakou skutečnou normou rozměru. V takových případech je nejvýhodnější pohled na terén z jemné vyvýšeniny, kde oko může pozorovat z nadhledu a tak, samozřejmě, jsou skryty tyto nicotné nesrovnalosti. Obytné pokoje ve Welbeck jsou otočeny k jihu, hlavní řada pokojů je na východě, a hala a nějaké místnosti menšího významu jsou otočeny směrem na západ. Proto jídelna a příslušenství kuchyně bude odstraněno k severní straně. Je nemožné udělat lepší rozestavení celku, vzhledem k následkům. Proto přejdu k čtvrtému hlavnímu bodu, navrhovaného k úvaze. Jde o tvar země blízko domu a jeho zdokonalení ve Welbeck, tak jak byl původně navrhován Jeho milostí vévodou z Portlandu a jenž, přísahám, daleko překročil dokonce má vlastní očekávání. Dovolím si vykreslit nějaké obecné závěry z této věci, úspěchu tohoto smělého experimentu. V době, kdy jsem měl tu čest doručit mé bývalé názory, moje představa zvýšení povrchu země blízko domu byla omezena pouze směrem na západ a přední stranu. Dokud to nebylo doloženo a vykonáno, málo kdo mohl chápat zdánlivý paradox zakrytí spodní část domu jak prostředku k zvyšování celé struktury. Anebo, jak to bylo velmi vtipně vyjádřeno: „vyhnětením úctyhodné hromady kořeny vzhůru, aby mohly vyrážet v čerstvých věžích na jejím vrcholku.“
Veškeré přirozené tvary terénu musí být nevyhnutelně zařazeny do některého z těchto popisů - konvexní, konkávní, rovina, nebo nakloněná rovina, jak je uvedeno v následujícím náčrtu (Náčrt č. 3). Předpokládám, že s výjimkou velmi dobrodružných situací, že podlahy všech místnosti na hlavním podlaží (přízemí) by měly být v jednotné rovině. A tedy musí existovat plocha, nebo jistý prostor země, s jemným sestupem z domu v každém směru. Jestli je povrch země přirozeně konvexní, nebo to, co je obecně nazvaný pahrbek (kopec), velikost domu musí
Když tvar země je přirozeně buď konkávní, nebo dokonale rovný, dům by nebyl obyvatelný, pokud by se země nesvažovala dostatečně tak, aby mohla odtékat dešťová voda z povrchu. To je často provedeno, v nepatrném stupni náklonu, jenom zemí, která je vykopána ze sklepů a základů. Ale jestli, místo výkopu sklepů, byly sklepy postaveny v úrovni země, mohou později být pokryty zemí, aby se zdálo, že je zde přírodní pahrbek. Spád terénu od domu se tak v nějaké vzdálenosti může vhodně se spojit s přírodním tvarem, jak ukazuje v E, F, a G, nebo, jak se často stává, můžou zde být malé kopečky, H a I, blízko domu, a jeden z nich může být odstraněn k tomu, aby výsledek naplnil očekávaný záměr. Tato výhoda může také užívána v nakloněné rovině, při spádu směrem k domu, kde sklon není moc velký, jak ukazuje v L. Ale může být pozorováno u nakloněné roviny, že velikost domu musí být řízená do určité míry spádem země, protože je očividné, že ačkoliv dům sto stop hluboký by mohl stát jako v K, situace by vyžadovala umělou terasu na této straně; protože žádná z tečkovaných linií se nespojí s přírodním tvarem povrchu. Tam, kde země nemůže být upravena, aby terén vypadal jako přirozený, je lépe, vždy uznat zásah umění než se pokusit bezvýsledně stavební zásah maskovat. Takové situace jsou obzvláště vhodné pro gotický sloh, v kterém horizontální linky jsou zbytečné. Tyto náčrty mohou jen popisovat tvar země, jak protíná budovu v nějakém, jediném směru. Ale jiný tvar je také potřeba zvážit. Běžně se stává, že pahorek je delší na jedné straně než jiné, nebo může dokonce být rozšířený jako přírodní hřeben dostatečné délky pro dlouhý a úzký dům. Ale takový dům se musí hodit k terénu. Bylo by absurdní, aby architekt umístil takový dům buď úhlopříčně, nebo přímo napříč takovým hřebenem. Stejně dobře toto platí pro nakloněnou rovinu, která je, ve skutečnosti, vždy stranou údolí, jehož hlavní sklon musí odpovídat pozici budovy. Čtvercový dům by se jevil šikmým, jestliže by jeho přední strana nekorespondovala s tvarem okolního terénu. Zakončím toto odbočení pozorováním, že na rovné ploše nebo rovině by hlavní podlaží mělo být zvýšeno, jako jediný prostředek, jak ukázat krásu krajiny. Kde však není žádná nerovnost, bude velmi obtížné spojit každou vyvýšenou umělou konstrukci s přírodním tvarem. Takže bude v tomto případě je vhodné buď zvednout podlaží jen několik stop, nebo postavit dům na podlaží suterénu. Ale kdekoli park oplývá přírodními nerovnostmi, třebaže země blízko domu by byla plochá, můžeme se odvážně pokusit vytvořit umělý pahrbek tak, jako to bylo provedeno ve Welbeck.
Kapitola IV Voda[editovat]
Není žádná část mé profese tak úchvatná ve svém účinku a častokrát tak rychle vykonaná, jako vytvoření velké umělé vodní nádrže. Může být správné, v této knize, přidat několik podrobností různých sadovnických zlepšení, u kterých lze předpokládat, že je lze vytvořit. Ačkoli, jestli bych všechno, co popisuji, vysvětlil a objasnil tento předmět, byl by tím celý objem knihy zahlcen. Musím proto, prozatím, jen zmínit několik míst, kde umělé kusy vody byly vytvořeny pod mými pokyny. [6] V Holkham, kde bylo velkolepé jezero obroubeno chodníky na jeho březích, jsem vynalezl nezvyklý převozní člun, aby spojit protější břehy.
Ve Welbeck jsem množství malých výběžků a zátok, spojil do úplného celku ve výhledu z domu. Voda ve Welbeck získala charakter, a vskutku jméno, jezera. Ale tak, jako velká řeka je vždy krásnější než malé jezero, charakter byl změněn, nejen pokračováním vodního díla za domem, ale také prováděním změn jeho linie a vedením cest mimo ty pohledy, které by byly v rozporu s průběhem přirozené řeky.
Tatton park. Bývá často prosazováno autory v zahradní architektuře, že všechny tvary sladké vody musí spadat pod jeden z těchto popisů, - jezero, tůň, rybník, řeka, nebo potůček. Ale od té doby, co jsem se seznámil s Cheshire, jsem nakloněn přidat meer, jako přechodný termín mezi jezerem a tůní. Je často, příliš velký než aby byl považovaný za tůň, a příliš malý stejně jako příliš okrouhlý ve své formě, aby si zasloužil pojmenování jezero. Krása jezera sestává se ani ne tak moc v jeho velikosti, jako v hlubokých zátokách a smělých výběžcích, které zabrání oku z měření délky přes jeho celý povrch. Co se týká dvou velkých meers v Tatton Parku, jsou zde nějaké obtíže, na které zde byly různorodé názory. Nyní předložím můj názor, a pokusím se vysvětlit důvody, na nichž je založen.
Jednota designu v celé kompozici je, nepopíratelně; jeden z prvních principů každého z ušlechtilých umění. Pravděpodobně nic nedá najevo silněji lásku k jednotě ve smyslu v zahradní architektury než následující fakt, totiž, že většina pozorovatelů scény v parku bude nespokojena pohledem na dva oddělené díly vody. Budou se pravděpodobně se ptát, bez přemýšlení o rozdílu výšky, proč není vytvořena celistvá vodní plocha? První názor tedy zdá se, velí, aby ty tyto dvě vody byly spojeny. Ale jestli celek zřetelně není možné vytvořit, jistě by to nemělo být zkoušeno. Druhý názor říká, že horní tůň by měla být zničena, nebo, jak se někteří vyjádřili, by měl být vyplněna. Ale byla by to herkulovská dřina s velmi malým efektem. Ovšem nebylo by vhodné, aby byla nádrž jen vypuštěna, protože by vznikla hluboká dutina ihned před domem jako zející propast. Tu by bylo velmi obtížné učinit předmětem krásy. Můj názor, proto je, aby tyto dvě vodní nádrže z pohledu od domu vypadaly spojené mezi sebou, ačkoli ve skutečnosti jsou velmi daleko od sebe.
Prostředky působící takový klam budou vyžadovat teoretický důvod, který je vysvětluje. Klam nyní vytváří dojem ztráty vody, já sám jsem byl velmi oklamán velikostí nádrže, když jsem se díval na ni z domu a sledoval, jak vytváří podobný účinek na každou osobu, která ji poprvé vidí. Musím vysvětlit techniku tohoto klamu.
Zaprvé, zde hraje roli síťový plot, přes který vodu pozorovatel vidí, který je tak blízko oken, že podle zákonů perspektivy (u nichž vysvětlím, jak tyto obecná pravidla fungují), působí jako falešné měřítko, kterým poměřujeme velikost vodní nádrže. Z tohoto důvodu jsem požadoval, aby se na břehu pásl nějaký dobytek, který, jak mohu jinde ukázat, je nejlepším měřítkem pro poměřování vzdálenosti, pomineme-li, samozřejmě, rozměry dalších objektů.
Za druhé. Nádrž je skoro kruhová, a oko obsáhne jeho pravidelní okraje s takovou nepostřehnutelnou rychlostí, že je nemožné předpokládat obvod nádrže je téměř míle, jestliže nemůžeme vidět pasoucí se dobytek na protějším břehu; a potom, díky porovnání k tomuto měřítku usoudit o přibližné vzdálenosti. Ovce na jedné straně vodní plochy se zdají být větší než krávy na druhé. Záliv nebo zátoka může být zakryta keři, které oko zastaví v jeho pohybu podél břehu.
Pro vysvětlení použití dalšího zálivu (který zdánlivě spojí vodu v popředí s vodou v dálce), dovolím si popsat nějaké efekty perspektivy, které nejsou, jak věřím, obecně uvažovány v sadovnické tvorbě. Perspektiva, u obrazů jak známo, je složena ze dvou druhů: první je nazývána lineární perspektivou, určuje, že objekty se zdánlivě zmenšují v poměru k vzdálenosti, v které jsou viděny. Tuto skutečnost jsem již zmínil v odkaze na použití dobytka jako stupnice měření: kůň, kráva, nebo ovce je objekt téměř stejné velikosti, a s touto velikostí je mysl dokonale obeznámena. Ale stromy, keře, kopce, nebo nádrže vody jsou tak různé ve svých rozměrech a nikdy nejsme schopni přesně posoudit jejich velikost, nebo v jaké vzdálenosti je vidíme.
Druhý druh perspektivy je vzdušný, který záleží na atmosféře. Z místa odkud sledujeme objekty, se s rostoucí vzdáleností nejen zmenšují ve své velikosti, ale slábne i jejich zřetelnost, v poměru k druhu vzduchu mezi okem a objekty. Ty nejbližší jsou zřetelné, zatímco další předměty, více vzdálené, jsou méně zřetelné, až nakonec obrys vzdáleného kopce, se zdá jako by roztál do vzduchu. Takové jsou zákony vzdušné perspektivy u všech objektů, ačkoliv neplatí vždy stejnou měrou. Jsou totiž zvláštní vlastnosti světla, a odrazu světla, nesmíchaného jinou barvou, že trpí mnohem méně ve srovnání s jakýmkoliv jinými objekty. Proto jsme často oklamáni vzdáleností dokonale bílých objektů. Světlo odražené z nabíleného domu je viditelné zdaleka, sníh vzdálený mnoho mil, se zdá být na dalším poli. Ve skutečnosti jsme tak totálně neschopni posoudit vzdálenost světla, že meteor prolétající skrze naši atmosféru si někdy spleteme s lucernou, jindy s padající hvězdou. Voda, jako zrcadlo, odráží světlo a stává se stejně nejistou ve své skutečné vzdálenosti. A proto, zdánlivé sjednocení dvou „meers“ v Tatton Parku může být provedeno s použitím této vlastnosti. Velký kus vody kříží pohled ve výhledu z domu a následkem toho vypadá mnohem méně významný, než tomu opravdu je. Jeho účinek je málo výhodný pro scénu, která je příliš vzdálená, a příliš široce oddělená obrovskou plochou nízkého terénu mezi dvěma vodními plochami. Navrhuji, že by se tato vodní plocha jevila zajímavější, kdyby rameno vypadala jako rameno řeky vytékající z jezera. Její ukončení se snadno být skryje v údolí (vzdáleném). Doufám, že bude zjevné, že ideál spojení dvou vodních nádrží může být proveden, ačkoliv toto skutečné spojení je neproveditelné. Zařízení klamu vyvstává z příčin již uvedených, totiž jejich vodní hladinou je zrcadlo, které osvětleno, silně odráží světlo i do velké vzdálenosti k oku, které vytvoří velmi nepřesné mínění. Proto je nemožné, aby oko diváka, pohledem na povrch z dvou zřetelných vod určil, zda jsou stejné úrovně, pokud žádný pruh země uprostřed oku nenapomáhá měření. K tomu je jen nezbytné pouze přiblížit dvě nádrže k sobě navzájem, a dát jejich formám takové zakřivení, které jsem popsal, aby vytvořil efekt zjevné jednoty. To je všechno, co je nezbytné v tomto případě.
Jsem si vědom běžné námitky proti všemu úsilí, které by mohlo být považováno za klam. Ale to je záležitost vkusu všech ušlechtilých umění, prospívat svými úskoky, kterými představivost může být oklamána. Obrazy poezie a malby jsou nejvíce zajímavé, když svádějí mysl k tomu, aby věřila jejich fikcím. V zahradní architektuře může být všechno nazváno klamem, kterým se snažíme ukrýt působení umění a udělat naši práce aby se zdála být dílem přírody. Nejběžnější pokusy o zlepšení mohou být, vskutku, nazývané klamy. Upravujeme kopec, aby se zdál být vyšší, než je. Upravujeme břehy potoka, aby se zdál být řekou, zastavíme jeho proud, aby vytvořil větší rozlohu povrchu, jindy zanoříme plot, který je uprostřed trávníku, dáváme tak věcem imaginární rozsah, bez překážek nebo omezení. Každý kus umělé vody, ať už ve tvaru jezera, řeky, nebo tůně, musí vypadat jako přírodní, nebo nebude napohled příjemný. Ani zhýčkaná představivost se nepohorší kvůli nějakému dobře provedenému klamu, dokonce, i pokud skutečnost je objevena. Když nás přitahuje tragédie v divadle, nezeptáme se, z čeho postavy jsou zkopírovány. Naopak, zapomeneme, že vidíme Garricka nebo Siddona a soucítíme se smutky Belvidere nebo Beverley, ačkoli víme, že nikdy takové osoby neexistovaly. Postačí, pokud jakkoli ukazujeme postavu, která se zdá být pravděpodobná a přirozená. Stejným způsobem velkolepá voda v Blenheim působí jako zázrak a potěšení mysli. Přestože nevidíme její začátek ani konec, nedíváme se na ni s menším potěšením poté, co víme, že to nebylo původně přírodní jezero, ale že pan Brown, zastavil tok zdejší malé řeky a sebral tento obrovský objem vody do krásného tvaru, který nyní obdivujeme.
Pan Burke naprosto plným právem říká: „Opravdový umělec by měl velkoryse klamat diváky, a provést nejvznešenější návrhy snadnými metodami. Návrhy, které jsou obrovské jen svými rozměry, jsou vždy znamení průměrnosti a malé fantazie. Žádné umělecké dílo nemůže být tak ohromné, jak může předstírat, což je jinak jen výsadou přírody.“[7]
Kapitola V - Velké soukromé pozemky*[editovat]
WELBECK. Výhled z hlavních pokojů by měl být v nějakém poměru k důležitosti domu samotného; ani ne tak moc v množství nebo rozsahu výhledu, jako v povaze objektů, které tvoří scenérii. Rozsáhlá vyhlídka je vhodná pro zámek, venkovské sídlo, nebo belvedér. Krajina kolem paláce by se měla jevit v souladu s jeho nádherou, nebo skýtat potěšení pro jeho obyvatelům. Celek parku by měl být, nebo by se přinejmenším měl jevit neomezený a neohraničený předěly nebo hranicemi které jsou charakteristické pro velké louky mléčné farmy. Ačkoliv park má charakter odlišný od lesa; pročež jej obdivujeme a dokonce napodobuje romantickou divokost přírody, nikdy bychom neměli zapomenout, že park je určen k obývání lidmi, že není věnovaný výhradně lesní zvěři. Jsem přesvědčen, že i někteří nadšení ctitelé neobdělávané přírody jsou také schopni prominout tento rozdíl. Kompozice parku ve srovnání s lesní scenérií je jako historický obraz ve srovnání s krajinou. Příroda musí stejnou měrou převládat v obou, ale ta, která souvisí s člověkem, by měla mít vyšší místo ve stupnici umění.
Objekty, kterými příroda obdařila Welbeck jsou nejkrásnějšího druhu, a opravdu svou povahou odpovídají důstojnosti místa.
Lesy obohacené budovami a voda oživená řadou výletních člunů, stejnou měrou přispěje k označení viditelného rozdílu mezi velkolepou scenérií parku a odděleného lesa. Stromy, voda, trávníky, a vysoká zvěř jsou stejnou měrou běžné pro oba.
Je zde i další rozdíl mezi parkem a lesní scenérií, na němž si dovolím vyložit svůj názor, jelikož je to téma jistých pochybností a obtíží mezi obdivovateli mé profese. Totiž, jak dalece je přípustné, aby štěrkované silnice byly vedeny napříč trávníky parku. Jen velmi malá pochybnost zůstává v této věci, když uvážíme, že park je místo kolem obývaného sídla, a pozorujeme ohromnou potíž, které cesty skrze trávu ustavičně způsobují.
Snažil jsem se prozkoumat dva důvody, které mohly vyvolat běžné technické námitky k štěrkované silnici rozdělující trávník. První vyvstává z účinku pozorovaného u cesty po odstranění aleje, kde přímka štěrku, která dříve byla méně zřetelná a pokud byla doprovázena stromy, se stává nepříjemnou, když dělí malý trávník přímo skrze střed. Další vyvstává z účinku, který způsobuje točitá široká silnice, když ničí rozdělením vážnou důstojnost lesní scenérie. Ale v parku je cesta výhodou, a co do šířky úměrná záměru architekta bývá jako přístup k domu pro návštěvníky často předmětem ohromné krásy, charakteristickou ozdobou, jenž bývá součástí nejlepších obývaných kompozicí přírody.
Wembly. Park [9] ve Wembly má pouze dvě vady. Zaprvé trpí běžným defektem všech míst, kde byly živé ploty nedávno odstraněny a příliš mnoho jednotlivých stromů je ponecháno. Přirozený odpor pociťovaný každým člověkem se vkusem a zkušeností, ke skácení vzrostlých stromů, stejně jako odpor k nepříjemnému efektu umělých řad, jej činí velmi náchylným k tomu, aby se rozhodl rozmělnit toto sloupoví sázením četných mladých stromů. Tím se celá kompozice rozplyne do částeček, které nejsou spojitelné s myšlenkou velebnosti ani krásy. Hmoty světla a stínu, ať v přírodní krajině nebo v obraze, musí být široké a neporušené, nebo pohled bude roztěkaný zmatkem scény a mysl bude spíše velmi zaměstnaná objevováním bývalých linií živých plotů, než obdivováním šířky koberce trávníku a mohutného lesa, který park odlišuje od pastviny, nebo dobytčí farmy. Tento defekt bude samozřejmě snadno napraven, až nové výsadby vzrostou po několikaletém růstu, a mnoho starých stromů bude skáceno, nebo zapojeno do okolních skupin výsadeb. Je však malá šance pro zachování solitérních mladých stromů v takovém množství. Neváhám tvrdit, že z několika set těchto stromů, nyní roztroušených na trávníku, jich není víc než dvacet absolutně nezbytných.
Další defekt Wembly vyvstává ze stejnosti objektů, a to je defekt společný všem zemím, kde louky jsou všeobecně více koseny než používány jako pastviny. Což prokazuje to, o čem žádný krajinář zřídka kdy pochyboval. Totiž, že scény z rostlinné výroby jen zřídka mohou tvořit půvabné scény. Kontrast vegetace lesa a trávníku nestačí k tomu, aby potěšil oko. To vyžaduje další objekty rozmanitých barev, jako skály, vodu, a dobytek. Ale tam, kde tyto přírodní objekty nemohou být snadno dostupné, je možnost, aby byly vytvořeny umělými prostředky, jako budova, stan, nebo cesta. Možná, že tady vůbec nebude na překážku objekt nanejvýš užitečný, jako je správně zbarvená vyštěrkovaná silnice, graciézně se stáčející při samozřejmém opisování jemně vlnitého terénu, který je stěží rozeznatelný pro jednotnou barvu pastviny. Příjezdní cesta k domu bude významným doplňkem trávníku, tak jak je vidět také ze zvýšeného terénu kolem parku. Dobytek by mohl být častěji použit, než je, zdá se, zvykem venkova zde. Zvláště ovce, které kromě toho, že přispějí k oživení plochy trávníku, dokonce zlepší a zúrodní jeho zeleň. A ačkoli nějaké námitky mohou vyvstat z přirozenosti půdy, nejsou nikterak nepřekonatelné.
Castle Hill. Scéna, ať tak nebo onak krásná sama o sobě, brzo ztrácí zájem pozorovatele, pokud není oživena pohyblivým objektem. [Obrázek V.] To může být provedeno zanořenými ploty a podle tvaru země je pak další možností použití dobytka, aby spásl trávník před okny. Oko tvoří velmi nepřesné odhady vzdálenosti, jestliže nenachází nějaké měřítko, které pomůže v odhadu. Keře a stromy jsou různých velikostí a je nemožné je použít k poměřování vzdálenosti. Ovšem velikost koně, ovce, nebo krávy je tak málo různá, že ihned posoudíme podle jejich viditelné velikosti jejich vzdálenost, v které se nacházejí. A podle toho jak příležitostně mění svou polohu, pohled diváka přechází od jednoho objektu a spočine na dalším. To bylo zachyceno v sériích náčrtů, kterými objasním své navrhované změny, ty obecně přiblížím v zlepšení pohledem na loď na vodě a na dobytek na louce. K těm odpovídám, že jsou oba skutečnými předměty zlepšení a přináší scéně oživení. Ovšem nemůže být příliš často kázáno, že velké jezero bez lodí je bezútěšná vodní pustina, nebo že velká louka bez dobytka je jenom melancholické slepé střevo osamělé majestátnosti zapomenuté zde z parků minulého století.
Wembly. Vhodný prostředek k produkování rozmanitosti ve Wembly, budovami, je možná nejobtížnější a vyžaduje největší pozornost, protože jedním ze zdrojů našeho obdivu je, že v sousedství metropole existuje místo tak dokonale odloučené a oddělené od „rušných doupat lidí „. Proto musíme být zvláště opatrní, že každé stavení by se mělo zdát být součástí místa a ne sousedem rušícím soukromí. Z toho důvodu povstaly nějaké obtíže ve správném stylu stavení pro vyhlídku na kopci - velmi malá rozhledna by byla nepřiměřená k účelu, pro který je vyhledávána společností, která by se tam mohla uchýlit. Stejně jako forma obytného domu pro ty, kdo by měli pečovat o vyhlídkové místnosti a chlévy. Navíc vystavění velkého domu zde, by zvýšilo riziko, že by se zdálo, že dům patří nějakému jinému majiteli.
Podle běžného pozorovatele krása Wembly, jak se opravdu může zdát, nepotřebuje žádné zlepšení. Ale je povinnost mé profese, aby objevila, jak mohou být přirozené vnady zvýšeny pomocí vkusu. Že dokonce krása sama může být krásnější, a toho je toto místo nápadným příkladem.
Kapitola VI Špalírová kultura (Formální zahrady)[editovat]
Není žádná část mé profese obtížnější než pokusy zmodernizovat, byť částečně, ty místa, která byla dříve zdobená geometrickým vkusem preferujícím linie a čtverce. Abych vysvětlit tuto potíž, krátce objasním rozdíl mezi principy, které jsou v zahradní architektuře zavedené nyní a jaké byly pravidla stylů minulých období.
Dokonalost zahradní architektury záleží ve čtyřech následujících úkolech: Zaprvé musí zobrazit přírodní krásy a skrýt přírodní defekty každé situace. Za druhé, by měla dát zobrazit rozsah a svobodu, pečlivým maskováním nebo skrýváním omezení. Za třetí, musí důkladně zakrýt každý zásah umění, ať tak nebo onak nákladný, kterým kompozice byla zlepšena a vytvořit celek jako výtvor přírody. A za čtvrté, veškeré předměty pouhé výhody nebo pohodlí, pokud nejsou schopny ozdobit kompozici, nebo se stát vhodným prvkem hlavní scenérie, musí být odstraněny nebo skryty. Komfort a pohodlí, přísahám, příležitostně svedly moderní zahradní architekty k nesmyslnosti, nejen skrýváním, ale skutečným odsunutím všech předmětů pohodlí a výhody do vzdálených míst. Často jsem například našel ve špatně zvoleném prostoru umístěnou zelinářskou zahradu.
Každý ze čtyř úkolů zde vyjmenovaných je přímo opačný k principům starověkého zahradničení, které zde mohu také uvést. Nejprve, přírodní krásy nebo defekty kompozice neměly žádný vliv, bylo moderní oddělit, a obklopit vysokými zdmi každý objekt. Za druhé, tyto zdi nebyly nikdy považované za defekt. Naopak, byly zdobeny vázami, drahými železnými vraty, a palisádami, které je činily víc viditelnými. Za třetí, vytvořené zahrady se neměly jevit přírodními, byla využívána každá možnost, aby bylo zobrazeno nákladné úsilí o umění, kterým byla příroda potlačena. Terén byl srovnán do rovin a přímek, voda byla vtisknuta obdélníková forma, nebo tvar pravidelných nádrží. Stromy, jestliže nebyly ořezány do umělých tvarů, byly přinejmenším vysazeny v přesných liniích a pečlivě vyměřených mírách, v kterých se ruka formálního umění nemohla nikde zmýlit. A, na závěr, ceněné předměty pohodlí a komfortu byly umístěny tak blízko domu, jak to jen bylo možné. Stáje, stodoly, a zelinářská zahrada patřily k ozdobám domu. Ačkoliv se nikdo nepokoušel vesnici, chudobinec, farní školu a hřbitov zakrývat zdmi nebo palisádami, které by je oddělily od nazdobeného parku.
Lathom. Soulad stylu, jednotnost charakteru, a harmonie částí s celkem jsou různé metody lze vyjádřit jednotu, bez níž nemůže být perfektní žádná kompozice. Ačkoliv je málo principů v zahradničení, kterým tak málo rozumíme. Tato základní jednota je často zaměňována za souměrnost, nebo shodu obdobných částí, jak je vyjádřeno
"háj přikývne háji, každá alej má bratra,
A polovina plochy je jen odleskem jiné.“
Pope.
Tato souměrnost uměleckého díla byla dokonale ospravedlnitelná tím, že styl zahradničení byl stísněn mezi vysokými zdmi, pro zahradu byla jen úzká ohrada, vyhrazená starověkou velkolepostí.
Když je celek určen pouze pro jediný letmý pohled, je pro oko snazší, pokud jsou všechny části svými vzájemnými protějšky a jak bylo nepopíratelně úkolem umělce, zobrazuje jeho práci a značnou velikost úsilí, kterým potlačil přírodu, což nemohlo možná být více viditelné, než v takovýchto tvarech země a vody které jsou nejvíce nepřirozené a násilné.
Z tohoto důvodu vyvstala plochá terasa, náměstí a osmiúhelníkový bazén, a všechny ty geometrické útvary, které měly za cíl kontrastovat a nikoliv ladit s jakýmikoliv scénami v přírodě. Uvnitř této malé ohrady byla jednota vzhledu striktně zachována, a bylo učiněno málo pokusů, aby se rozšířila přes zeď zahrady.
Z podivuhodného rozdílu vkusu v zahradnictví mezi minulým a tímto stoletím se zdá, na první pohled, že je téměř nemožné založit nějaké pevné principy. Ale při náležitém rozvážení předmětu se ukazuje, že v tomto případě, je stejně jako v mnoha dalších, lidstvo náchylné přecházet z jednoho extrému k dalšímu. Tak, protože přímé linky, a vysoce dokonalá úprava a symetrie zvítězila v starověkém stylu, někteří moderní zlepšovatelé (architekti pozn. překl.) mají klamnou křivku za linii krásy a lajdáckou nedbalost za přírodní klid. Nazývají každý druh pravidelnosti formálním, a s otřepaným tvrzením, že „příroda si oškliví přímku“, unavují oko ustavičnými zakřiveními.
Zdá se, že je v lidské mysli přirozená láska k řádu a souměrnosti. Děti, které poprvé kreslí dům, obecně jej zobrazují se symetrickými částmi. Takový je dětský vkus. Ti, kdo během ranné části života, nevěnovali pozornost objektům vkusu, jsou uchváceni pravidelností a symetrií shodných část, bez jakékoliv znalosti přiměřenosti nebo harmonie částí s celkem. To je zodpovědné za ty četné příklady nevkusu, které jsou příliš běžně pozorovatelné v sousedství velkých měst, kde vidíme antické vily rozšířené malými gotickými dostavbami anebo hrady novějšího data, podpírané antickými pavilony. Ale ačkoli soulad může být opomenut, symetrie není zapomenuta nikdy. Jestli je taková láska k souměrnosti v lidské mysli, jistě bude poctivým předmětem pátrání, jak dalece by měla být přijata nebo odmítnuta v moderním zahradničení. Následující pozorování od Montesquie, o vkusu,[10] zdá se, ukazuje věc v poctivém světle:
„Kdekoli souměrnost je užitečná pro duši, a může napomáhat jejím funkcím, je jí příjemná; ale kdekoli je zbytečná, stává se odpornou, protože to omezuje rozmanitost. Proto, věci, které vidíme v rozmanitém sledu, nejsou pro naši duši obtížné k vidění; a naopak ty, které vidíme v jednom letmém pohledu, by měly mít souměrnost: tak, v jediném letmém pohledu vidíme přední část domu, květinový sad, nebo chrám. V takových věcech je vždy souměrnost, která těší duši tím, že dává najednou porozumět celku.“
Pro tento princip, jsem často doporučil nejdokonalejší souměrnost v malých květinových zahradách, které obecně jsou umístěny v přední části skleníku, nebo v oranžerii, v nějakých vnitřních částech pozemku, kde jsou vyděleny z hlavní scenérie, a stávají se druhem epizody k významným a více viditelným částem místa. V takových velmi malých omezených celcích by se nepravidelnost jevila strojeně. Souměrnost je také přístupná, a vskutku nezbytná, nedaleko přední části pravidelné budovy. Protože
Lathom. To je těžké pochopit, kolik pohledu na sever bude zlepšeno vyjmutím velké čtvercové nádrže. [Obrázek VI.] Voda odrážející jen oblohu (která je případ s tímto a každým dalším rybníkem zvednutým nad úroveň okolního terénu) působí jako masa světla umístěné mezi oko a vzdálenější objekty. Každý zná účinek ten lucerny nebo svítilny, která brání našemu pohledu vidět co je za ní. Stejně působí ve všech případech takové množství odražených paprsků, lhostejno zda odražené od vody, ze sněhu, z bílého plotu, nebo zda jde o nějaký jiný zářící objekt. To je odvozeno od potěšení z vidění vody v té pravé vzdálenosti, a od přírodního tvaru. Voda přitahuje pozornost s neodolatelnou silou, ale nádrž v Lathom, umístěná v popředí, upoutává příliš moc pozornosti na úkor krajiny, a není ani dostatečně půvabná ve svém tvaru a ani přirozená ve své poloze, aby zasloužila si být hlavní částí kompozice.
Způsob vedení pohledu na sever, bude sloužit k objasnění další obecné zásady v zahradnické architektuře, totiž že ačkoliv nepožadujeme přísnou souměrnost na dvou stranách krajiny, ještě vždy je zde nezbytná jistá vyváženost kompozice,[12] bez které oko pozorovatele „není dokonale spokojeno. Dva obrazy lesa za rybníkem mohou být různorodé a kontrastující, ten směrem na západ může být ponechán jako silná neproniknutelná masa stromů a podrostu, zatímco ohromná část toho na východě by měla být upravena jako otevřený háj. Tím je zlomena formální symetrie, zatímco rovnováha kompozice ještě může zůstat uchována.
Kap. VII. Vstupní části[editovat]
Cesta, kterou cizinec, jak přepokládá, projde skrz park nebo trávník k domu, je nazývaná přístupem, vstupní částí. Zde je zdá se stejný vztah mezi vstupní částí a domem v exteriéru, jako mezi halou, nebo vstupem a pokoji ke kterým vede v interiéru. Pokud je hala příliš velká nebo příliš malá, příliš bídná nebo příliš mnoho zdobená vůči stylu dalších částí domu, je zde očividná nesrovnalost v architektuře, kterou dobrý vkus bude uražen. Pokud je hala tak upravená, že nespojuje dobře několika pokojů, ke kterým by měla vést, pak bude defektní vůči stávajícím konvencím.
Stejně je s ohledem na vstupní část. Měla by být upravena vhodně, zajímavě, a v přísné harmonii s charakterem a vlastnostmi panského sídla, ke kterému náleží.
Je možné vidět mnoho nesmyslných řešení, které tvoří oválná vstupní část, tak, aby zahrnula i ty objekty, které přirozeně nepřináleží k ní. Podobně jako dříve byly srovnány kopce, aby bylo možné získat přímou linii ukazující ke dveřím haly. Stejně tak linie červeného štěrku napříč trávníkem je schopna poškodit vzhled celku, rozdělením trávníku do částí, zničením jednoty zeleně, tak příjemné na pohled. Ale cítím znechucení cestou vykopanou pod úrovní trávníku, tak, aby byla skryta pohledu, což se dá také občas někde vidět. Přístupová část před palácem je pak vedena podél příkopu. Na dalších místech jsem viděl, takzvanou travnatou vstupní část, což je široká, tvrdá cesta, tence pokrytá špatnou zelení, nebo dokonce mechem, tak, aby byla skryta pohledu. Takže v šeru večera, po putování parkem hledajíce cestu, ji náhle najdeme v trávě u dveří sídla, jakoby žádný smrtelník nikdy nevešel jeho osamělým vstupem.
Zahradní architekti tak chybují v tom nejzřejmějším významu vstupní částí, který je, jednoduše vzato, cesta do domu. Pokud je cesta velmi zdlouhavá, nikdo ji nebude používat, pokud najde kratší. Ale jestli jsou tady dvě cesty téměř stejné délky, a jedna je více krásná než druhá, člověk vkusu jistě dá přednost této, zatímco, možná, křupan, lhostejný k všemu kolem sebe, bude neúčastně používat jednu jako druhou. Potřeby vstupní částí může být tak vyjmenovaný:
Nejprve. Vstupní část je cesta do domu a to především. Za druhé. Jestliže není přirozeně nejkratší cesta možná, tak měla by uměle být zařízeno, aby nebylo možné, aby byla kratší. Za třetí. Umělé zátarasy, které udělají tuto cestu nejkratší, by se měly jevit jako přírodní. Za čtvrté. Kde přístupová cesta opouští silnici, neměla by se od ní oddělovat v pravých úhlech, nebo takovým způsobem, který snižuje důležitost přístupové cesty. Raději v nějakém ohybu veřejné cesty, odkud dům, nebo brána, může být více viditelná a kde silnice se zdánlivě větví, spíše než aby příjezdová cesta byla pouhou odbočkou z hlavní cesty. Za páté. Po vstupu do parku, by se cesta měla vyhnout objezdu podél hranice pozemku, která by ukázala omezený rozsah nebo narušila pocit jednoty majetku. Za šesté. Dům, jestliže není velmi velký a velkolepý, by neměl být viděný ve velké vzdálenosti, odkud se jeví mnohem menší, než opravdu je. Za sedmé. Dům by měl být nejdříve ukázán v půvabném pohledu. Za osmé. Jakmile dům je viditelný z přístupové cesty, neměl by být vzniknout snaha, opustit tuto cestu, což může být, pokud je cesta zdlouhavá a nejsou dostatečné překážky, jako voda nebo nepřístupný terén, který ospravedlní zdlouhavou příjezdovou cestu.
Nebudu zde mluvit o výhodách nebo potížích velkého města umístěného velmi blízko parku, ale vlivu, který blízkost velkého města má na charakter parku, který je velmi významný, protože slouží k tomu, aby buď narůstala, nebo se zmenšila jeho důležitost. Což se nyní v druhém případě týká Tattonu a Knutsfordu. První neodmyslitelná věc značné velikosti v místě, je znatelně spojený a nepřerušený majetek a je marné ukazovat, že není omezený ploty, jestliže je příliš zjevné, že tomu tak není. Nemůže být očekáváno, že velké tovární město, jako Knutsford, může být celé majetkem jednotlivce, ale mohl by být vyvolán dojem, který by zapůsobil na mysl, v záležitosti jeho vlivu. Jsou různé cesty, kterými tento účinek může být příležitostně vytvořen, zmíním některé z nich, totiž že kostel a hřbitov může být zdobený v stylu, který bude jaksi korespondovat se vzhledem sídla. Že tržnice, nebo další veřejná budova, obelisk, nebo dokonce pouhý kámen, s označením vzdálenosti, možná ozdoby ve městě, mohou nést erb rodiny. Nebo stejné erby mohou být znamením hlavního hostince v tom místě.
Kapitola VIII Blízký vztah mezi malováním a zahradnictvím[editovat]
Už dříve jsem v této knize poznamenal, že by měl být nějaký rozdíl mezi parkem a lesem. A jak celá ta falešná a mylná teorie, kterou pan Knight snaží se prokázat dvěma matoucími myšlenkami, vyplývá z nevhodně promyšlené míry blízkého vztahu mezi malováním a zahradničením, opíšu několik pasáží z rukopisů, psaných dlouho předtím, než jsem viděl jeho báseň. Ačkoli bádání bylo původně navrhnuto v rozhovoru, měl jsem příležitost se setkat, s oběma, s panem Knight a panem Price, v jejich sídlech v okresu Hereford. Ohromný rozdíl mezi scénami v přírodě a obrazy na plátně pochází z následující úvahy: Zaprvé. Bod, odkud je veden pohled, je stav, situace, kterou zachycuje malíř na plátno, ale zahradník provádí průzkum scény, která se pohybuje, a je nazírána z různých oken v stejné přední straně, takže vidí objekty v různých situacích. Proto, dát přesný portrét zahradních úprav by vyžadovalo vytvořit obrázky z každého jednotlivého okna, a dokonce je vytvořena jiná kresba při nejbezvýznamnější změně situace, z jednoho nebo jiného vchodu, chodníku, nebo cesty, z každého místa. Za druhé. Velikost pohledu, nebo zorného pole, je mnohem větší než kterýkoliv obraz dovoluje. Za třetí. Výhled z vyvýšeniny, pohled dolů z příkrého kopce, se v malbě nevyskytuje, ačkoli to je často jedna z nejpůvabnějších scenérií přírodní krajiny. Za čtvrté. Světlo, které malíř může přinášet z jakékoliv světové strany, musí ve skutečné scenérii, záviset na denní době. Také musí být připomenuto, že světlo v obrazu může být pouze vytvořeno silnější oproti stínu, zatímco v přírodě každý objekt může být silně osvětlen bez ničení kompozice nebo narušení pohledu.
A na závěr, popředí, které je formujícím pohledem, je naprosto nezbytné u obrazu, je ve skutečnosti často totálně nedostačující, nebo zřídka si malíř takové popředí vybere. Parádní štěrk, chodníček nebo pravidelně nízce kosený trávník by byl malíř nemohl potřebovat při malbě shnilého stromu, doků, nebo rozbité cesty, stezky mezi příkrými svahy, pokrytými vřesy, kopřivami, a rozedranými bodláky. „Skutečná krajina, nebo ta, kterou mé umění zdokonaluje, není vždy schopna být zachycena na papíře nebo plátně, ačkoli vzory a pravidla pro dobrou přírodní krajinu mohou být nalezeny v nejlepších' pracích malířů, u kterých nikdy nenajdeme těžkopádnou jednotvárnost, podivné výmysly, nebo pracnou malost, ale zřetelné kontrasty a bezstarostné linky, jejichž vlnění prostupuje plátnem v hravé proměnlivosti.“ Mason.
Též Monsieur Gerardin se velmi mýlí, když ukazuje, že žádná scéna v přírodě by neměla být vytvořena dříve, než by byla namalována. Chápu, že podstatou jeho chyby je, že v umělé krajině je popředí nejdůležitějším objektem. Ačkoliv vskutku, některé z nejkrásnějších obrázků Claude de Lorrain sestávají z tmavého popředí, s velmi malým průhledem na vzdálenou zemi. Ale tento obraz by neměl být kopírován v hlavním pohledu z oken velkého domu, protože může být použit jen pro jedno okno z mnoha a následkem toho, všechno ostatní musí být obětováno tomuto jedinému výhledu. V obrazu je oko omezeno uvnitř určitých hranic a jednota obrazu je zachována umělými prostředky. Ty ovšem nemohou být použity ve skutečné krajině, v celém rozsahu, který Monsieur Gerardin doporučuje. Krajinou myslím pohled schopný být reprezentován v obrazu. Skládá se z dvou, tři, nebo více zřetelných vzdáleností, z nichž je každá oddělena od další nespatřeným prostorem, který představivost těší naplňovat domnělými krásami, jenž nemusí ve skutečnosti možná existovat. „Z přírodních různých scén, malíř vybírá své oblíbené téma, kde hezký celek je rozdělen do rozsáhlých částí, kde před okem tři zřetelné vzdálenosti rozšiřují své podivuhodné zbarvení.“ Mason. Zde pan Mason předpokládá blízký vztah mezi malováním a zahradničením, který, jak bude zjištěno pomocí podrobnějšího průzkumu, naprosto jasně neexistuje. Krajinář zvažuje všechny tyto tři vzdálenosti, jako objekty rovnocenné v síle jeho umění; ale jeho kompozice musí mít popředí. Ačkoli se může skládat se jen z jednotlivého stromu, ohrazení plotem, nebo kusu rozbité cesty, je naprosto nezbytnou součástí malířské krajiny. Předměty zahradního architekta jsou velmi rozdílné, ačkoli jeho scenérie vyžaduje, aby také, byl rozčleněn do zřetelných částí nebo vzdáleností, protože oko není nikdy dlouho nadšeno, jestliže představivost nemá nějaký podíl na jeho potěšení. Spletitost a složení částí zvýší uspokojení. Zahradní architekt může také zařadit tyto tři vzdálenosti jako tři rozdílné skupiny objektů s jinými vlastnostmi, ale velmi odlišné od těch, které používá malíř. První zahrnuje tu část kompozice, kterou je schopen zlepšit. Druhá, zahrnuje tu, u které není schopen zabránit jejímu poškození a třetí, ta, kterou není schopen on, nebo kdokoliv jiný, poškodit, nebo zlepšit. Část, která malíř nazývá středem obrazu, je často ta, které je pro krajinářského architekta obvykle pod kontrolou někoho jiného, a popředí malíře může zřídka být zařazeno do skladby zahradníkovy krajiny, z celé přední části domu, protože krása nejlepších krajin od Claude závisí na takovém popředí, které může být aplikováno na jedno jediné okno domu a může vyloučit veškeré pohledy z těch sousedících. Nadšení pro malebný účinek, zdá se, úplně zmátlo autora básně, v jak již zmíněném omylu v základním rozdílu mezi krajinářem (malířem pozn. překl.) a zahradním architektem, ale dokonce se zdá, že zapomíná, že obytný dům je předmět pohodlí a komfortu a že jeho účelem je bydlení a ne jen vytváření rámu k pohledu na krajinu, nebo popředí k venkovskému obrazu.
Je potřeba náležitě rozvážit blízký vztah mezi malováním a zahradničením, neboť je zdrojem těch chyb a falešných principů, které nalézám příliš běžně u obdivovatelů nebo znalců malování. A neváhám potvrdit, že je předpokládáno, že tyto dvě umění jsou důvěrněji spojené než má praxe a zkušenost potvrdila.
Nejsem menším ctitelem scén, které malby představují, ale objevil jsem, že užitečnost musí často vést krásu, a komfort musí být preferován před malebným účinkem v okolí lidských sídel. Zahradnictví musí dokázat smísit dva opačné charaktery, přirozenou divokost a umělé pohodlí, každý přizpůsoben géniu a charakteru místa. Kdekoliv jsou tyto dva pohledy v konkurenci mezi sebou, mělo by být dbáno pravidla, že blízko sídla člověka musí být preferovány výhody, a ne malebný účinek,
Kapitola IX Zdroje potěšení ze zahradní architektury[editovat]
Po pilném úsilí o objevení příčiny potěšení, které mysl přijímá ze zahradní architektury, myslím si, že to může příležitostně být odvozeno od každého z následujících pravidel:
I. Přiměřenost, neboli řádné přizpůsobování několika částí k celku, a ten celek k charakteru, situaci a okolnostem místa a jeho vlastníka.
II. Užitečnost. Ta zahrnuje výhody, komfort, čistotu, a všechno, co vede k účelnému bydlení s elegancí.
III. Řád. Včetně správnosti a dokonalosti. Kultivovaná mysl je šokovaná takovými věcmi, které by byly neviditelné pro křupana. Například, nevhodný ohyb cesty, nebo linie, které by měly být paralelní a nejsou, takže způsobí bolest. Jako například serpentiny procházející alejí, či klikatící se cesta podél přímé zdi nebo stavení.
IV. Symetrie, neboli ta shoda částí očekávaná v přední straně, v průčelí budov, zvláště antických, které, ať tak nebo onak formální v malbách, vyžadují podobnost a uniformitu částí, což těší oko spíše dětí, než dospělých. Tak přirozená je láska k řádu a symetrii v lidské mysli, že není překvapující, že přirozeně sama sebe rozšířila do našich zahrad, kde příroda sama se činila nápomocnou řezem stromů do pravidelných tvarů, sázení je v řadách, nebo v přesných shodných vzdálenostech a často různých druhů v střídavých pořadích.
Tyto první čtyři pravidla mohou být považovaný za obecně nepřátelské malebné kráse, ačkoliv nejsou proto vyřazeny. Jsou situace, ve kterých starověký styl zahradničení může být smysluplně a správně uchován - akademické háje a klasické promenády v našich vysokých školách, nebo univerzitách. A pochyboval bych o vkusu každého zlepšovatele, který by mohl pohrdat přiměřeností, užitečností, řádem, a symetrií malých zahrad v Trinity College, Oxfordu, jen proto, že tvarované živé ploty a přímé chodníky by nevypadaly dobře na obraze.
V. Malebný účinek. Toto pravidlo, které bylo tak plně a obratně prokázáno panem Price, zásobí zahradníka šířkou světla a stínu, tvarů skupin, skic, zbarvení, rovnováhou kompozice a příležitostnou výhodou z hrubosti a rozkladu, efekty času a věku.
VI. Spletitost a komplikovanost. Slovo často užívané mnou v mé Červené knize, kterou pan Price má velmi správně definoval jako „rozestavení objektů, které, částečností a nejistotou utajování, vzrušuje a živí zvědavost.“
VII. Jednoduchost, rozestavení objektů, které, bez toho, aby všechny části byly ukázány pohledu současně, dokáže vést oko snadnou gradací, bez vzrušení, nepořádku, nebo zmatku.
VIII. Rozmanitost. Za kterou můžeme vděčit přírodní krajině, tisíci způsoby tuto malbu nelze napodobit, ačkoliv je pozorována v nejlepších z prací malířů, je zde podobnost v jejich složení, a dokonce, že jejich stromy jsou všechny jednoho hlavního druhu, zatímco různorodost přírodních produktů je nekonečná, a měla by být náležitě studována.
IX. Novost. Ačkoli je inovace a novinka ohromným zdrojem potěšení, je nejobtížnější a nejnebezpečnější pro umělce, aby se o ni pokusil. Je náchylná k tomu, aby učinila umělce domýšlivým a sebe rozmarem, který ztratí svou novotu po prvním překvapení.
X. Kontrast zastupuje místo novoty, je náhlou a neočekávanou změnou scenérie, vytvářejíce přechody, které nejsou ani příliš časté ani příliš násilné.
XI. Spojitost. Je evidentně zdrojem potěšení, z rozkoše vyjádřené v dlouhé aleji a odporu v úsečném přerušení mezi objekty, které očividně měly být spojené, jako v rozsedlině uprostřed dvou velkých lesů, nebo mezerou mezi dvěma plochami vody, nebo neuspokojivý, jako chodník, který je náhle ukončen bez pokračování.
XII. Asociace. Je jedním z nejpůsobivějších zdrojů potěšení, ať je vyvolána shodou náhod, jako vjem, který u nějakého veřejného vlastnictví vyvolá jeho část. Například zbytky starobylosti v ruině kláštera nebo hradu. Ale obzvláště je tímto osobním spojením vyvoláván pocit dlouhodobé známosti, spřízněnosti s objekty, možná nedůležitými, jako je oblíbené místo, strom, pěšina, nebo místo, které je spojené se vzpomínkou. Předměty tohoto druhu, ať tak nebo onak bezvýznamné, byly často preferované v nejkrásnějších scénách, které malíř dokáže ukázat, nebo zahradník vytvořit. Taková náklonnost by měla být respektována a chráněna se vkusem, který je obecně doprovázen ohromnou citlivostí.
XIII. Majestátnost. Je zřídka malebná, ať už to spočívá v značné velikosti, rozsahu, nebo v skvostných a početných předmětech nádhery, ale je zdrojem potěšení spojeného s velebností. Zde není, ať tak nebo onak, žádná chyba běžnější než pokus nahradit rozsahem krásu v parkové scenérii. Vytvoření hmoty, která prokazuje zaujetí člověka pro obdiv k čemukoliv, co je obrovské (větší než nadprůměrné pozn. překl.) nebo ohromující.
XIV. Přivlastnění. Slovo zesměšňované panem Price, které jsem nedávno vytvořil, k tomu, aby popisovalo rozsah majetku, který se jeví vlastnictvím, a ukázku takového rozsahu jako zdroj potěšení. Nikdo nebude pohrdán, kdo má něco, zdroj obdivu, ať je to mentální dar, nebo síla, nebo majetek. Získává respekt v poměru, jak je jeho majetek známý, poskytuje jej nepříliš marnivě a ukazuje na odiv. Jen špinavý skrblík se z něj těší sám, přeje si, aby svět neznal jeho bohatství. Potěšení z přivlastňování je potěšení z prohlížení krajiny, která nemůže být zraněná zlou vůlí nebo nevkusem sousedního vetřelce, jako ošklivá stodola, zorané pole, nebo nějaký dotěrný předmět, který by byl zdrojem potupy malebné scenérie parku. Žádný z předmětů kompozice nevypadá jako by patřil někomu jinému, aby olupoval mysl o potěšení odvozené z přivlastňování, nebo jednoty a souvislosti nerozděleného majetku.
XV. Oživení; Neboli potěšení zakoušené z pohledu na život a pohyb, ať už klouzání nebo tříštění vody, žertovnou hru zvířat, nebo zvlněný pohyb stromů a zvláště zábavnou hravost mládí. V dvou posledních příkladech poskytuje zvláštní potěšení.
XVI. A nakonec, období, a vliv průběhu dne, který je velmi odlišný od zahradníka a malíře. Polední hodina má své vnady, ačkoli stíny nejsou ani dlouhé ani široké a nikdo, byť malíř nebo sportovec nedá přednost suchým a žlutým listům podzimu před vonícími květy a potěšením znovuzrozeného jara, „mládí roku“.
II TEORIE A PRAXE ZAHRADNÍ ARCHITEKTURY[editovat]
Předmluva k TEORIE A PRAXE ZAHRADNÍ ARCHITEKTURY[editovat]
Všeobecné postřehy o vkusu U každého ušlechtilého umění platí jistá platná pravidla nebo obecné zásady, ke kterým mistr může apelovat na podporu svých názorů, ale v zahradní architektuře se každému doručuje jednat podle jeho cítění, nebo zobrazit jeho vkus. Jakoby vrtoch nebo rozmar mohl diktovat bez toho, aby studoval předmět, nebo si dokonce myslel, že není omezen žádnými pevnými pravidly. Z toho důvodu nelze pochybovat o tom, že každý vlastník nemusí být nejpovolanější osoba k tomu, aby plánovala zlepšení svého vlastního majetku.
Umění vede práce zahradníka, nebo zahradníka - školkaře, a vlastník by mohl opominout nezbytnost služby zahradních architektů, kteří toto umění studovali.Jak je často uváděno, džentlmen, protože stále obývá dům a zahradu, musí být mnohem soudnější ve volbě prostředků a zlepšování než zahradní mistr, jehož návštěvy jsou jen příležitostné. Pokud by tento argument byl pravdivý, mohli bychom tvrdit, že stálý společník nemocného člověka může být schopen léčit jeho chorobu lépe než jeho lékař.
Úpravy mohou být navrhovány každým, ale jen mistr zná působení efektů předtím, než jsou vytvořeny, dovede je vytvářet různými metodami, zlepšeními a použitím různých zdrojů. Ví, co může a co nemůže být vytvořeno v určitých limitech. Měl by vědět co přijmout a co odmítnout, musí se snažit, aby jeho plány vyhovovaly přáním osoby, která jej žádá o radu, ačkoliv v některých případech nemusí přání majitele vyhovovat jeho vlastnímu vkusu.[14]
Dobrý zdravý rozum může existovat bez dobrého vkusu, [15] přesto z jejich důvěrného spojení, je tak mnoho osob velmi uražených, pokud je jejich vkus anebo jejich porozumění věci otázkou sporu. Z toho důvodu je nejneznalejší bytost obecně nejtvrdohlavější a příležitostně zjišťuji, že tak jako „nízké vzdělání je nebezpečná věc“, i malý vkus působí nesnáze.
Stejně jako vkus, tak i porozumění požaduje kultivaci a šlechtění. Přirozený vkus, stejně jako přirozený génius, může existovat do jisté míry, ale bez studia, pozorování, a zkušenosti, může vést k chybám. Není zřejmě žádná vlastnost, která by tak jasně nedokazovala pokleslý vkus veřejnosti, než přemrštěný potlesk věnovaný prvnímu úsilí nevzdělanému a nekultivovanému géniovi. Neobvyklé příklady předčasné zralosti si zaslouží být ochraňovány, opečovávány a povzbuzovány, zaslouží si vzrušený obdiv ze znamenitých výsledků, nezávisle na zvláštních okolnostech. Ale veřejný vkus je ohrožen publicitou surových produktů, které jsou zvláštní jen mládím, nebo ignorancí jejich autorů. Taková omluva u znalosti nenahradí defekty mluvnice v poezii a ani defekty proporce a designu v architektuře u vědeckého umělce. Nepřesnost v takového díla nezpůsobilého v porovnání s prací autora se zavedenou reputací může být přesto stěží viditelná pro převážnou část lidstva. Tak je tomu v poezii, v malování, v architektuře, falešný vkus je propagován schválením daných standardů průměrnosti.
Pro tuto nebezpečnou tendenci, spolu s jejím hojným výskytem, musím požádat o omluvu za přidání následujícího vulgárně zabarveného výrazu: „ nepředstírám, že rozumím těmto záležitostem, ale vím co mě těší*“ („do not profess to understand these matters, but I know what pleases me“). Takový může být standard dokonalosti pro ty, kteří jsou spokojeni s tím, aby potěšili svůj vlastní vkus bez ohledu na ostatní. Ale člověk dobrého vkusu se snaží vysledovat příčiny potěšení, které vnímá, a zjišťuje, zda jiní jsou potěšení stejně. Ví, že stejné principy, které nasměrují vkus v ušlechtilém umění, určují i názory v morálce. Zkrátka, znalost toho, co je dobré, co je špatné, a co je nedůležité, v činech, v způsobech, v jazyce, v umění, nebo vědě, představuje základ dobrého vkusu a vyznačuje rozdíl mezi vyššími vrstvami vybrané společnosti a druhořadým lidstvem, jemuž po každodenní dřině nezůstane žádný volný čas pro jiné potěšení, než to které nabízí pouhé smyslné, individuální, a osobní uspokojení.
Ti, kdo jsou uchváceni degradací současnosti při srovnání s minulostí, mohou, možná, sledovat pokles vkusu v mnoha kultivovaných uměních. Ale jistě v architektuře a zahradničení, současnost podává mnoho příkladů větší pozornosti ke komfortu a pohodlí než lze najít v plánech Palladia, Vitruvia, nebo Le Notre, kteří, v předvádění zbytečné souměrnosti, často zapomněli na potřeby bydlení. Hlavním rysem dobrého vkusu moderní doby je cit pro užitečnost.
Několik poznámek je připojeno k vyznačení těch chyb, nebo nesmyslů v moderním zahradničení a architektuře, které jsem nikdy vědomě neschvaloval a z nichž je snadné zjistit jak mnoho z toho, co je nazýváno zlepšením nějakého místa v seznamu, může být přisuzováno mému doporučení. Raději ať na mých psaných názorech, než na částečných a nedokonalých způsobech, jakými jsou moje plány někdy realizovány, je založena má pověst.
1. Není žádná chyba více převládající v moderním zahradničení, nebo častěji dováděná ke krajnosti, než odstranění živého plotu, aby byly spojeny četná malá pole do jednoho rozsáhlého a jednoduchého trávníku, výsadbami v popředí vytvořené zdání parku a rozparcelování země zanořenými ploty. Zdánlivá svoboda je zde draze vykoupena skutečným vězením.
2. Plešatost a nahota kolem domu je část stejné chybné zásady, která skrýváním plotů získává zdánlivý rozsah prostranství. Palác, nebo dokonce honosná vila, uprostřed louky, se mi zdá absurdním zjevem. Ovšem zřídka jsem měl dostatečný vliv na to, abych opravil tuto běžnou chybu.
3. Přístupová cesta, která očividně nevede k domu, nebo která nemá nejkratší kurs, nemůže působit smysluplně. Toto pravidlo musí být chápáno s jistým omezením. Nejkratší cesta napříč trávníkem k domu zřídka kdy bude půvabná, naopak často působí hrubě. Cesta lemovaná stromy ve formě aleje může být přímá, aniž by byla hrubá. Vznešenost, ne slušnost, nebo elegance, je výraz, který má být vytvořen.
4. Bídné obydlí, rozdělené na to, co je nazýváno „a pair of lodges“ je mylně považováno za vhodné k vyznačení významu vstupu do parku.
5. Vrata by neměla být viditelná ze sídla, jestliže se neotvírají do nádvoří.
6. Výsadbu v podobě nazývané pás, (belt) jsem nikdy nedoporučil, ani jsem nikdy vědomě nevyznačil výsadbou cesty, chodníky, pěšiny kopírující okraje parku, s výjimkou malých vil, kde je pěšina kolo osobního vlastnictví vždy zajímavější než jakákoliv jiná cesta.
7. Malé výsadby stromů, obklopené plotem, jsou nejvhodnější k tvorbě skupin, protože stromy zasazené jednotlivě jen málokdy rostou dobře. Zanedbání probírky a odstranění ochranného oplocení vytváří to ošklivé znetvoření nazývané chomáč, nebo trs (clump).
8. Voda na vrcholu, nebo straně kopce, patří k nejběžnějším chybám stoupenců pana Browna. V četných příkladech jsem žádal, abych mohl odstranit takové vodní nádrže z kopců do údolí, ale v mnoha případech má rada nebyla akceptována.
9. Klam dovolí napodobit dílo přírody. Umělé řeky, jezera, a skalní scenérie mohou být jen ohromným klamem. Mysl se smíří s v klamem poté, co je objeven. Ale v umělých dílech by neměl být použit žádný trik. Falešné kostely, falešné ruiny, falešné mosty, a všechno co jeví se takové, jaké není, se zhnusí, když je podvod objeven.
10. V budovách každého druhu charakter by měl být striktně sjednocen. Nepřiměřená směs nemůže být nijak ospravedlněna. Připojení antického stylu ke gotice, nebo gotiky k antice, je stejně absurdní. Ostře špičatý oblouk na zahradní brance, nebo venkovské okno, jakkoli často je použito, není méně ofenzivní než antická architektura, ve které jsou pravidla poměrů proporce zanedbány, nebo porušeny.
11. Dokonalost zahradní architektury spočívá v bedlivé pozornosti k těmto principům : užitečnost, proporce, jednota, nebo harmonie částí k celku.
Kapitola I. Úvod - Obecné zásady - Užitečnost - Míra - Příklady poměrné proporce - Použití perspektivy[editovat]
Teorie a praxe zahradní architektury bývá zřídka zpracovávána stejným autorem. Stává se, že ti, kteří písemně rozebírají otázky zahradní architektury, mají v tomto umění jen malou odbornou praxi. Jen několik málo učených odborníků bylo schopno odvodit pravidla zahradní architektury z teoretických principů. Pro ty, kteří v oboru prakticky působí, to vyžaduje nadobyčejnou míru statečnosti a vytrvalosti, aby vyzvedli umění zahradní architektury do jeho té pravé pozice, mezi ty umění, kterými se liší potěšení civilizované společnosti od záležitostí divokých a barbarských národů.
Navzdory výsměchu ignorantů, umíněným rozporům, nesmyslné marnivosti, nebo převládajícímu špatnému vkusu, jsem udělal pokus. Pod teoretickým dohledem a s radou vědců, a vážených nejvyšších postav království, jsem velmi velký díl z této knihy věnoval péči o zlepšování zahradní architektury. Z toho důvodu by mohlo být očekáváno že, s jistou mírou víry, nyní mohu předložit výsledek mých pozorování. S potížemi ustavičně zvyšovanými s mou znalostí předmětu, nyní předkládám tuto práci veřejnosti s daleko větší nedůvěřivostí, než tomu bylo u předchozího svazku. Protože v tomto, jako v jakémkoliv jiném studiu, uvažováním a pozorováním těch věcí, které dokážeme učit, litujeme naší ohraničené znalosti a obtížnému vymezení pevných principů bezmezné různorodosti práce přírody.
Pokud nějaké všeobecné zásady mohou být ustanoveny u umění zahradní architektury, myslím, že mohou být vydedukovány ze spojení zřetele na vztahu vhodnosti, nebo užitečnost a srovnatelnosti proporcí nebo poměru. Nejdříve může věc hodnotit mysl, pak oko, přesto tyto dva pohledy musí být neoddělitelné.
Jako přiměřeně vhodné zahrnuji pohodlí, technické vymoženosti, charakter a každou okolnost místa, která poskytuje požadovaný komfort lidskému obydlí a přizpůsobí jej k použití každému jednotlivému vlastníku. Příležitostně se stává, že radím ve stejném problému dvěma různým vlastníkům, rady, které jsou materiálně rozmanité v souladu s příslušnými okolnostmi nebo záměry každého.
Druhý z hlavních principů závisí na pohledu a nazývám jej poměrná proporce, protože všechny objekty se jeví ohromné nebo nevelké při srovnání s něčím jiným, nebo ve vztahu, v závislosti, na dalších objektech, se kterými mohou být snadno porovnány.
V Holkham asi před dvaceti lety, stál vysoký obelisk. Při pohledu ze sloupové haly se zdál být obklopen křovinami, ale při bližším přístupu jsem zjistil, že tyto na první pohled keře byly opravdu velké stromy, které byly jen sníženy větší výší obelisku. Podobný příklad nastává ve Welbeck. Velký háj dubů, viděný z domu přes vodu, sestává ze stromů významných svým přímým a vysokým kmenem, ačkoliv pro neobeznámeného pozorovatele je jejich velikost zjevně snížena enormně velkým a bujně rostoucím jasanem. Ten se nad řady dubů zvedá jako by byly jen pouhým mlázím. Když jsem poprvé radil ve Wentworth House, travnatý prostor za ním se jevil omezený. Velké stromy, které obklopovaly trávník, se zdály stísněné čtyřmi vysokými obelisky. Ty jsou od té doby odstraněny a vznešené stromy nyní ukazují svoji pravou velikost, a efekt zdánlivého vězení je pryč.
Přestože ukazuji tyto pozorování na příkladem obelisku (obr. 4) protože jeho výška může být pominutelná, velikost může mýlit oko s ohledem na situaci. Ovšem přesně stejně, vzhledem k situaci, může posloužit pouliční lampa, kilometrovník v tržnici města použitý jako ozdoba veřejného náměstí, nebo vztyčený na špičce kopce, jako svědectví o národní slávě.
Potřebnost pozorování v poměru, nebo srovnávací proporci, může být dále objasněna odkazem na West Wycombe, místo obecně známé, z přilehlé cesty do Oxfordu. Mezi hojností budov a ozdob, kterými falešný vkus minulého století plýtval na tento bod, mnohé měly správně navržený vzhled a byly uvažované samostatně ve správných proporcích. Ale mnoho návrhů, ačkoli byly samy o sobě dokonalé, se stalo absurdními z nepozornosti, buď ve stupnici poměrů, nebo ze situace které je objektů obklopují. Špička kopce je kryta velkou masou antické architektury, z které viditelně vystupuje malý čtvercový projekt s kupolí nahoře. Na rozdíl od druhu kopulí nevhodných nad stájemi.[16] je ve skutečnosti toto stavení věží kostela, jejíž kruhová místnost dostatečně velká k tomu, aby obsahovala osm nebo deseti lidí.
Tato srovnávací proporce, nebo, jinými slovy, tato pozornost k poměru nebo míře, je nejen nezbytná vzhledem k objektům blízko sebe navzájem, ale tvoří základ veškerých úprav v závislosti na perspektivě. Jde o zákony perspektivy, u kterých je dobře známo že zdánlivou velikost objektu zmenší v poměru k jejich vzdálenosti. Použití tohoto principu nemusí, možná být tak všeobecně zváženo. Proto se zmíním o několika příkladech, u kterých jsem využil sám jeho efekty.
V Hurlingham, na břehu Temže, byl trávník před domem nezbytně zkrácený (contracted) sousedstvím řeky. Ke všemu byl příliš rozlehlý, aby byl udržovaný pouze kosou a válem, ale příliš malý, aby byl spásán stádem ovcí, takže jsem doporučil jen přivézt krávy z Alderney. Účinkem bylo ukázání pomyslného rozsahu místa, které tak bylo měřené pravdivým standardem, protože pokud vzdálenost způsobí, že velké zvíře se jeví malým, vzdálenost bude znatelně prodloužena zmenšením zvířete.
Stejná úvaha mě přivedla na myšlenku dát přednost, v Stoke Pogies, mostu přes řeku s více oblouky než jedním. Tento způsob je dílem umění, zatímco u přírodních řek je preferován častěji jednotlivý oblouk, protože v současnosti si přejeme zvýšit velikost mostu, zatímco v minulosti převládala spíše snaha dát význam umělecké úpravě řeky. Další příklad nezbytnosti dbající srovnávací stupnice nastal blízko metropole, kde si jakýsi pán přál koupit vzdálené pole za účelem osázení zeleně před cihelnou. Ale přesvědčil jsem jej, že za život člověka, by nepříjemný pohled na továrnu nemohl být nikdy úplně skryt při pohledu z jeho okna, takovou výsadbou blízko továrny. Zatímco několik stromů, vhodně umístěných uvnitř jeho vlastního pozemku, by splnilo účel již rok po výsadbě.
Umění zahradní architektury není v žádném příkladu důvěrněji spojeno s malováním než v jakékoliv souvislosti s perspektivou, nebo rozdílu mezi skutečnou a zjevnou velikostí objektů, vyplývající z jejich poměru. Bez pečlivé kontroly perspektivy, by poměr mezi rozměrem a vzdáleností objektů byl změněný a zmatený. Napadlo mne jen málo příkladů, kde by toto mohlo být snadněji objasněno, než u pozemku v pevnosti blízko Bristolu, kde sám následujícími pozorováními ukážu, co může a co nemůže být uděláno rozvážným použitím zákonů perspektivy.
Když jsem poprvé navštívil pevnost, našel jsem ji obklopenou obrovskými propastmi v zemi, a nesmírným množství zeminy a rozbitými skálami. Ty byly vytvořeny při kopání sklepů a základů v určité stavbě města Bristolu, která byla později nedokončena. První nápad, který nabízí, byl obnovit povrch do jeho původní podoby; ale malá úvaha o vlastnostech a situaci místa mě přirozeně přivedlo k otázce, zda by nemohl z takové spouště, která tady byla, vzejít nějaký významný prospěch.
Je jen málo podobně situovaných míst, které ukazují tak rozmanitý, tak bohatý, a tak rozsáhlý pohled jak pevnost. Je umístěna na špičce kopce, z kterého je výhled na obrovské město Bristol, vinoucí se řeka a překrásná krajina kolem, působí nesnáze příliš mnoha pohledů na město samotné. Ale neuvěřitelně rostoucí výstavba, navršení výšky budov, tak poškodily vyhlídku na tento dům a jeho původní výhody polohy byly skoro zničeny, takže byl důvod pochybovat o tom, zda místo vůbec někdy bude moci být udělané atraktivním pro úpravy jako vila nebo jak venkovské sídlo, protože je nejen vystaven nevzhledným řadám domů v Park Street a Berkeley Square, ale leží tak, že na očích početným zástupům lidí, kteří používají pěšinu přes park přímo před okny. Byl proto jako kterýkoliv dům, stojící na veřejnosti, na nějakém náměstí, nebo ulici Bristolu. Pokud by zemina byla prostě dána zpět do míst, odkud byla vzata, výdaje by byly větší než metoda, která mě napadla jako vhodnější. Totiž naplnit rozsedliny částečně, vyrovnat je ze strany, a zvýšit hromady a zdi tak, aby byl pohled z pěšiny zakryt. Tak jak ukazuji v doprovodné části (Náčrt č. 5), kde tečkovaná čára ukazuje původní podobu terénu, klikatá čára povrch jámy od patnácti do dvaceti stop hluboké a stínovaná linka tvar země po úpravě.
Touto výhodnou úpravou skryjeme problematickou část pohledu a výsadbou zvýšených hromad, terénních vln, vytvoříme takový stupeň soukromí a odloučení, v tomto nově vytvořeném údolí uvnitř parku, který zde nebyl nikdy předtím znám, nebo mohl být očekáván v takto otevřené situaci. Okrasná zahrada blízko domu, je oddělena od parku zdí, proti které je všude zem položena, jak je popsáno, aby skryla osoby, které můžou procházet v sousedící pěšině. Tato zeď nejen skryje procházející osoby před domem, ale také jim zabraňuje v pohledu do okrasné zahrady. Už, nehledě na tuto ohromnou užitečnost, tato absolutní nutnost, vytvoření takové zdi v zahradě vytváří atmosféru vězení a jedinou možností, kterou by toto mohlo být dobře napraveno, by byla celková změna charakteru místa, nebo, spíše, prováděním změn domu k vytvoření toho, co je jejím jménem a co situace naznačuje. Aby pevnost byla obnovena do svého originálního charakteru hradu nebo tvrze, tato zeď, by pak místo toho, aby byla problémem, působila jako terasa, a přispěla k hlavnímu efektu rozsahu a velkoleposti celku.
Ačkoli, z povahy této práce je těžké uchovat nějaké spojení v sérii úprav, ještě to nemusí být nevhodné, se na tomto místě, zmínit se o několika pozoruhodných příkladech odstranění země a provádění změn tvaru povrchu země, zvláště tam, kde není má profese doprovázena takovým výdaji, nebo velmi zhusta působily proti smyslu, protože často byly neefektivní.
Kde terénní vlna velmi blízko oka zachycuje pohled na údolí pod ním, je podivuhodné jak ohromný účinek může být vytvořen velmi malou úpravou terénu, tak jako v Moccas Court. Velmi malé množství země zakrývalo pohled z domu na ten krásy River Wye před úpravou. V Oldbury Court byl výhled do romantické soutěsky umožněn stejným druhem operace. V Catchfrench je doporučeno totéž, aby byly vystaveny na odiv protější kopce. V těchto příkladech se může zdá překvapující, že vyjmutí velmi málo yardů země dostačovalo k tomu, aby byly umožněny rozsáhlé a vzdálené vyhlídky.
Ale tento účinek závisí na přirozeném tvaru terénu blízko oka. Například, jestli je tvar jako horní linie A (Náčrt č. 6),
objekt v bodu F nemůže být pozorován bez vyjmutí celého objemu zeminy mezi tečkovanou čárou a povrchem. Avšak jestli tvar terénu je podobný jako u linie B, vyjmutí části nezastíněné nebude dostačovat, aby bylo možné pozorovat celé údolí. Ovšem není vždy žádoucí, aby byl viděn celý povrch. Naopak je lépe, pokud kousek bude skrytý, než aby celý povrch údolí by měl být ukázán deformovaný, což je vždy případ při pohledu dolů, nebo z nakloněné roviny.
Obecně vzato jsou nejsvízelnější operace odstranění země takové, kde geometrický styl zahradnictví (např. styl francouzské barokní zahrady pozn. překl.) deformoval přírodní povrch, a kde by bylo nyní doprovázeno mnohem většími problémy a výdaji, aby byl obnoven terén v jeho původní podobě, předtím, než byly vytvořeny pravoúhlé celky a regulérní formy, které jako by byly spíše dílem armádního inženýra než malíře nebo zahradníka. Napadlo mě něco málo příkladů, kde bylo třeba velkých výdajů na terénní úpravy, aby byly vytvořeny půvabné efekty. Vždy však pohlížím s nechutí na možnost poradit velké změny v povrchu země. Protože, jakkoli ohromná pracovní síla je využita, nebo drahý proces, je to součást umění, z které mistr může získat jen malou prestiž, protože jeho největší pochvalou musí být, když úprava vypadá, jako kdyby umělec zde nikdy zasáhl.
Když jsem nejprve radil, v Sundridge Park, bývalému vlastníkovi, panu Lind, u domu, který dříve vypadal nízký, stál na jižní části údolí a ti, kdo znali toto místo, se zoufale pokoušeli situovat dům směrem ke straně protilehlého údolí, aby místnosti mohly mít vyhlídku na jih. Avšak svah byl příliš příkrý k tomu, aby dovolil nějaké další úpravy. Můj velmi respektovaný přítel, současný vlastník, si uvědomoval tuto okolnost, a uměle, jsme vytvořili situaci, kterou zde příroda odepřela. Země byla snížena třicet stop kolmo od místa, na kterém dům byl postaven, a tak upraveno úpatí kopce kde nyní nejsou žádné stopy umělých zásahů.
Mezi největšími příklady odstranění země mohou být zmíněny práce v Bulstrode, provedené podle pokynů samotné Jeho výsosti vévody z Portlandu, jejíž dobrý vkus nebude trpět v žádné části toho krásného parku, která by mohla skrývat špatný vkus minulosti a jenž, otevřením údolí a odstraněním ohromné hmoty země zakrývající kmeny největších stromů postupně obnovil povrch země do jeho originálního a přírodního tvaru.
S předmětem terénních úprav je spjatý můj Red Book of Wentworth, popisující pozorování, vztahující se ohromné práci v tom místě, které byly v minulosti dlouho vedeny markýzem Rockinghamem. Z výhledu ze sloupoví ve Wentworth House (Náčrt č. 7 a 8), je můj názor v rozporu s těmi mnoha jinými, které doporučují další odstranění kopce, a doufám, že nebude nepatřičné velmi plně zdůvodnit, na základě čeho jsem odvodil tento svůj názor. Totiž pokud je taková operace ekvivalentní k problému který odstraňuje, neporadil bych vyjmutí hmoty zeminy, jestliže by mohl být dosažen stejný výsledek mnohem snadněji. Protože -
1. Obrys obzoru za tímto kopcem je skoro přímka, a bylo by velmi nevhodné odstraněním kopce vytvořit další přímku rovnoběžnou s horizontem.
2. Pohled na údolí za kopcem, ať tak nebo onak bohatý, sám o sobě, byl by příliš matoucí částí kompozice, pokud by byl součástí krajiny u takového výstavního domu, jako je Wentworth House, ačkoli, vedle mnoha částí v parku, je velmi zajímavý.
3. Obrovská rovina, s takovými obtížemi získána před domem, je přesně úměrná rozsahu budovy, a má tendenci spolupůsobit při utváření názoru na nádheru, které tak ohromné umělecké dílo, pravděpodobně vyvolává. Taková rovina tvoří širokou základnu pro vznešenou strukturu, která krášlí její rozsah. Budova a rovina jsou evidentně vytvořeny pro sebe navzájem. Následkem toho, zvýšit rozměry obou se zdá být zbytečné.
Předcházející důvody se vážou ke kopci uvažovaném z hlediska vůči domu. Budu nyní hodnotit další hlediska. Wentworth Park se sestává z částí, samých o sobě opravdu ohromných a velkolepých. Lesy, trávníky, voda, a budovy jsou všechny odděleně neobyčejné. Ale, celkově hodnoceno, je zde třeba spojení a harmonie v kompozici, protože části, samy o sobě velkolepé, pokud jsou nesouvislé, ztrácí svůj význam. Jsem přesvědčen, že nedostatek harmonie je efektem příliš ohromné rozlohy holého trávníku. Ale když mladé stromy pokryjí tento rozsáhlý pahrbek, všechny vzdálené části se harmonicky spojí, a roztroušené masy této skvostné scenérie budou spojeny a přivedeny společně do jednoho obrovského a velkolepého celku.
Použití výsadby na tomto kopci, cestou z Rotherham, je evidentní z efektu malého shluku, který vytvoří část této ohromné masy, a který nyní skrývá dům až k mírnému ohybu cesty, v tomto úhlu, kde se celé stavení se najednou ukáže před zraky pozorovatele.
To může být jasně pochopeno, že když porosty před stálými výsadbami byly odstraněny, mohly tam být zjevně nějaké důvody pro neosázení tohoto pahorku. Ne proto, že to bylo příliš blízko přední strany, ale proto, že pohled, tak ohraničený lesem jedné strany, a rozsáhlou skupinu stálých výsadeb na jiné, by byl příliš omezený. Ta námitka je odstraněna stávajícími výsadbami, a nyní lesem na tomto kopci, jenž vytvoří popředí, a vede oko ke každé z vybraných scén, které jsou příliš daleko od sebe a vůbec nejsou považované za jednu krajinu. V sousedícím náčrtku (Náčrt č. 8) jsem se snažil ukázat účinek výsadby na tomto kopci, zanecháním části skály k tomu, aby byla zřetelně vidět mezi stromy. V linii takového rozsahu, a když úhel nejblíže domu bude dost ostrý, může být nezbytné skrýt tuto část a zcela změkčit roh sadby několika málo roztroušenými jednotlivými stromy. Tímto způsobem se to i pokouším vykreslit.
Pro budoucí použitími výsadby na kopci, může být zmíněno, že tvar, který je terénu nejpřirozenější, se zdá nastíněn obrysem lesa. Podobně v budoucnosti vznikne příležitost k vytvoření nejzajímavějších procházek, které představivost může nabídnout. Z velkého polokruhového lesa na pahorku, jsou totiž pohledy ustavičně proměnlivé, ačkoliv i rozvážným vedením malých průhledů, správným směrem procházek, se scenérie v parku bude ukazovat díky různým vlastnostem popředí, se zvýšenou krásou.[17]
Kapitola II Terén očividně změněný situací pozorovatele -Odrazy z povrchu vody vysvětlené a aplikované - Různé efekty světla u různých objektů[editovat]
Pole výhledu, nebo část krajiny, kterou oko obsáhne, je předmětem častých chyb při úpravách domu. Pohled z oken pokoje bude odlišný od stejného pohledu viděného v přírodě. V jediném případě, bez posunu hlavy, vidíme od šedesáti do devadesáti stupňů, nebo pohybem hlavy, bez posunu těla, můžeme vidět objekty úhlem pohledu sto osmdesáti stupňů. V druhém případě část krajiny bude mnohem menší a závisí na velikosti okna, síle zdí, a vzdálenosti pozorovatele od otvoru okna. Z toho důvodu se stává, že majitelé jsou často zklamaní, když po vybudování domu zjistí, že ty objekty, které, jak očekávali, vytvoří hlavní rysy jejich kompozice při pohledu z okna, jsou stěží viděné. Také mohou být takové výhledy z pokoje, z nepohodlných úhlů pro pozorovatele. Nebo, jindy se objekt ukazuje v nepřímém a nepříjemném bodu pohledu. To bude více zřetelně vysvětleno tímto diagramem (Náčrt č. 9).
Je evidentní, že pozorovatel v A může vidět jen ve výhledu skrze otvor široký asi čtyři stopy, ty objekty, jenž jsou v úhlu pohledu vymezeným polopřímkami B, C, v jednom směru, a D, E v dalším případě. V žádném případě neobsáhne jeho pohled více než dvacet nebo třicet stupňů. Ale pokud se přiblíží těsně k oknu, bude pak vidět všechny objekty, uvnitř úhlu vymezeného polopřímkami F, G, v jednom směru, nebo H L v dalším. Ještě je zřejmé že, dokonce z těchto bodů, část krajiny, která leží mezi okraji výhledu tvořeného F a H bude neviditelná, nebo přinejmenším viděna stěží, umístěním oka mnohem blíž k oknu než je vždy příhodné.
Z toho důvodu lze vyvodit že, takto nebude získána tak velká část pohledu jak může být očekáváno. [18] Není dostačující pomocí oken na dvou stranách místnosti, v pravých úhlech mezi sebou, ale musí zde být jedno okno z nakloněného směru, který může být získán jen pomocí arkýře. A ačkoli zde může být nějaká výhoda v dělání různých výhledů z domu do vzdálené krajiny, ještě možná tak venkovské sídlo vyžaduje rozsáhlejší vyhlídku, než trvalé sídlo, proto je arkýř obzvláště vhodný pro venkovské sídla. Musím potvrdit, že vnější vzhled arkýře není vždy ozdobný, zvláště tam, kde je často vyžadován, na temných budovách, kde není žádný výhled možný, blízko ohromných měst. Často je umístěn jako neotesaný výrůstek na bezútěšných a osamělých lázeňských penziónech. Ale ve velkých vyčnívajících oknech starých gotických sídel, krása a velkolepost může jít spojena ruku v ruce s užitečností.
Tvar terénu bude zdánlivě změněn postavením pozorovatele. To je zjevně důležité pro zahradní architekturu, ačkoli to zatím není všeobecně prostudováno.
V pahorkatinách, kde jsou příkré svahy, je cesta údolím vždy půvabná, protože zdá se přírodní, a nese s ní představa klidu a bezpečí, ale v zemi která není kopcovitá, raději bychom měli s prospěchem ukazovat malé nesrovnalosti země. Rozdílnost mezi prohlížení země ze dna údolí, nebo strany kopce, bude nejlépe vysvětlena tímto schématem (Náčrt č. 10), kde pravidla perspektivy znovu napomáhají vědeckému zlepšovateli.
Pozorovatel v A při pohledu do kopce směrem k C, přehlédne celý povrch, jenž je v pohledu pozměněn. Každý objekt, který tyčí se vyšší než pět stop (i. e. výška jeho oka), bude zdánlivě nad obzorem, pokud je svah je přesně nakloněná rovina nebo přibližně představuje svažující se rovinu. Ale jak je tvar země zde narýsovaný, ve skutečnosti pozorovatel vidí oblohu, a následně krajní svah kopce pod tělem zvířete umístěného v B a výběžek v C se stane neviditelným.
To způsobuje, že nejvyšší hory ztrácejí na důležitost, jsou-li pohlíženy od úpatí. Zatímco, naopak, rovina nebo rovná plochu (například moře) zdá se, že se značně zvedá, pokud je viděna z výšiny. Dejme tomu další pozorovatel, který by byl umístěn v D, by evidentně neviděl žádnou zemi. Odrazy objektů ve vodě nejsou o nic méně závislé na zákonitostech perspektivy, nebo pohledů, než příklady zde již jmenované.
Pokud je hladina vody zvýšena k úrovni země za ní, ztratíme veškerou výhodu odrazu země nebo stromů ve větší vzdálenosti. Což je leckde případ s nádržemi vody blízko domu. Všechny vodní nádrže ve výšce povrchu terénu stále odrážejí světlo z oblohy. Ale stromy za nimi se nemohou odrážet se na povrchu, protože úhel dopadu a úhel odrazu se vždy rovnají a povrch vody vždy bude perfektní vodorovná rovina. To dále vysvětlím těmito liniemi (Náčrt č. 11).
Pozorovatel v pohledu z A, v pohledu z horní nádrže, uvidí jen oblohu, protože úhel dopadu B, a také odrazu, C, jsou si rovny, další prochází přes vrcholy stromů, D, na nižší povrch země. Ale stejný pozorovatel, v pohledu na nižší nádrž vody, bude vidět stromy, E, zrcadlící se na jeho hladině, protože linie odrazu jimi prochází, a ne nad nimi, jako v prvním příkladu.
Jsou zde i další vlastnosti odrazu na povrchu vody, které si zaslouží pozornost a které by mělo být prospěšné zahradnímu architektu ve cvičení jeho umění. Voda v pohybu, ať rozvlněná větrem nebo jejím přirozeným proudem, produkuje malý nebo žádný odraz. V umělých řekách však klidný povrch odrazem zdvojnásobuje každý objekt na jeho březích, a proto, proč jsem často našel, že povrch svahů by mohl být zvýšený sklonem břehů. Nejen tak, že ve skutečnosti je zvýšeno množství vody, ale také sklonem protějšího svahu, protože se zvýší množství oblohy odražené od povrchu.
Příklad. Pozorovatel v bodu A (náčrt č.12) vidí oblohu odrážet se jen z B do C, zatímco protější svah je zaoblený. Pokud se ale bude svažovat, jak ukazuje vystínovaná linie, méně svahu se bude odrážet ve vodě, a množství oblohy viděné ve vodě bude od B do D., Protože odlesky vody závisí na množství oblohy odražené na hladině, množství vody bude na pohled zvětšeno.
Do této kapitoly správně patří zvláštní pozorování, které jsem učinil při pohledu na Temži z Purley. Ráno [vidět Obrázek VII], když slunce bylo na východě, se zdálo, že krajinu tvoří les, voda, a vzdálená země, s málem umělých prvků a jevů. Ale večer, když slunce bylo na západě, zvýraznily se objekty, které byly ráno stěží viditelné. Úplně nejdříve ležel les ve velebném stínu. Voda, odrážející jasnou oblohu, byla tak jasně osvětlena, že jsem mohl sledovat celý tok řeky. Tmavé stromy silně kontrastovaly živě zeleným lukám a siluety vzdálených kopců byly zřetelně vyznačeny jasem atmosféry. Stěží jsem mohl rozlišovat nějaké další objekty, kromě této půvabné krajiny složené z rozlohy, nebo kontrastu světla a stínu.
Večer [Obrázek VII] byla scéna změněna. Temné mraky odražené ve vodě učinily ji téměř neviditelnou, protější záclona les se představil v jediném zářícím plášti z bohatství listí, krásnější než v oku malíře, když je vrcholek každého stromu ozářen malými záblesky světla. Ale nejnápadnějšími objekty byly budovy, loď, cesta, meze, a dokonce vzdálené město Reading, teď silně pozlacené protějším výsluním (Obrázek VII.).
Při srovnávání těchto účinků s ostatními, které jsem často od té doby pozoroval, mohu vykreslit tento závěr: jisté objekty se jeví nejlépe se sluncem za nimi, a jiné raději pokud na ně dopadají sluneční paprsky. Je dost pozoruhodné, že k první skupině náleží veškeré přírodní objekty, jako lesy, stromy, trávník, voda, a vzdálené hory, zatímco do druhé náleží veškeré umělé objekty, jako domy, mosty, cesty, lodi, orná pole, a vzdálená města nebo vesnice.
V průběhu této práce budu mít příležitost vyzvat pozornost čtenáře k principům zde předpokládaným, které, v jistých situacích, jsou nesmírného významu a je třeba je dobře zvážit.
Kapitola III Voda -Její hlavní využití - Umění musí klamat k napodobení přírody - Popis vody ve Wentworth – Řeku je snadnější napodobit než jezero[editovat]
Pozorování v předcházející kapitole se vztahují k odrazu oblohy na povrchu vody a odpovídají za ten brilantní a radostný účinek tvořený malou nádrží, často umístěnou blízko domu, ačkoli přímo násilně vůči přirozenosti: pokud se terén svažuje a obecně se svažuje od domu, vodní prvek velmi blízko něj musí být na straně kopce, a samozřejmě umělý. Ačkoli jsem nikdy nenavrhoval ani kousek vody, aby byla vytvořena v takové situaci, často jsem doporučil, aby tyto malé bazénky tak nepřirozeně umístěné, byly zachovány v souladu s tím hlavním uspokojením, které oko přijímá z třpytu vody, ať tak nebo onak nelogicky umístěné.
Vyžaduje jistou míru rafinovanosti ve vkusu, hraničící s vybíravostí, k tomu, aby odstranila co je radostné a půvabné oku, jenom proto, že to není v souladu s běžnými přírodními zákony. Ačkoliv je voda na kopci všeobecně považována za nepřirozený jev, přesto všechny řeky odvozují své prameny od kopců, a nejvyšší hory jsou známé tím, že mají jezera nebo laguny blízko svých vrcholů.
Namítáme, proto, že taková umělá úprava vody není příliš vzdálena přirozené situaci. Jsme vzdáleni k tomu, abychom bořili uměle vytvořené násypy země, které vodu zadržují, protože bychom mohli později litovat ztráty jeho radostného třpytu. Z toho důvodu, možná, vyvstává ta prázdnota umělých bazénů, tak odporná malíři a ještě tak potěšující méně pečlivého pozorovatele. Dřívější potěšení v široké rozloze vyžaduje hladký povrch, odrážející brilantní nebe. Moderní vkus očekává, že najde ten povrch rozvlněn větry, nebo odlesky záře světla v částech zatemněných odrazem stromů na břehů vody. A tak, zatímco malíř vyžaduje obraz, méně hloubavý pozorovatel se plně spokojí se zrcadlem.
Během velké části posledního století West Wycombe byl považovaný za zahradu tak dokonalé krásy že podle těch, kdo dříve popisovali toto místo se zdálo být absurdní, aby bylo možné navrhnout nějaké zlepšení. Ale čas stejně tak mění díla přírody, jako ty umělé. Zahradník musí zápolit se silou přírody.
-„A skrytá síla! Současně je přítel i nepřítel!
Ty jsi Květena! Vzdouvající se k hájům
Ona dává jejich přání výsledek, a jim káže,
O! Její moc, i když jen odpočívá, působí stále.
Ona zvětšuje každý stonek,
prodlužuje každou toulavou větev,
A skáče, s nepolevující silou smělou,
z milosti nespoutané hojnosti.“
Mason.
Tak, ve West Wycombe, ty stromy a keře které byly kdysi jeho největší ozdobou, jsou nyní tak přerostlé ve své kompozici, že celý charakter místa je změněn. Namísto veselosti a veselé mysli inspirované kvetoucími keři a mladými stromy, zdá se, že melancholie a zádumčivost se usadila ve větvích nejvyšších jilmů. Jejich vliv prosakuje na každý okolní objekt. Zmenšováním velikosti a významu u domu, temným povrchem u vody, prodlouženými stíny u trávníku.
Podivuhodná výše stromů blízko domu nejen že ovlivnila charakter, ale také velice i přímo situování domu. Namísto, aby se jevil stát na suché stráni, značně nad hladinou vody (jak ve skutečnosti je), se dům utlačovaný sousedními stromy, stal vlhkým a zdálo se, že je umístěn v ponurém podrostu, zatímco voda byla stěží rozeznatelná v tmavém odrazu stromů na svém povrchu. Výhledy z domu na vzdálené kopce byly naprosto skryté.
Je štěstím pro majitele, když zlepšení může být výsledkem spíše kácení než sázení stromů. Účinek je okamžitý a změna v scenérii v tomto místě ve skutečnosti byla vytvořena dříve, než jsem mohl udělat skicu, abych vysvětlil její nezbytnost. Následující kresba slouží jako záznam mých důvodů pro tak odvážné doporučení použít sekeru. Jsem si dobře vědom, že tato moje rada může být kritizována někým, kdo bude litovat ztráty starých stromů, které jako staří známí lidé, vyvolávají míru úcty, dokonce i když jejich věk a vetchost je učiní zbytečnými, nebo nevhodnými, s ohledem na vzpomínky spojené s jejich mládím. Nudný proces, pěstování a výsadby lesa a strašný zmatek je příliš často udělán nemoudře lemováním velkých stromů a jistě by měl být prováděn s větší pečlivostí a opatrností. Zde ale ve skutečnosti není více zbrklosti ve značení stromů ke skácení než při výsadbě, a věřím, že nebyl ve West Wycombe odstraněn ani jediný strom, který by tím nepřispěl k zlepšení zdraví, majestátnosti a krásy místa.
Většina z hlavních místností je situována k severu. Krajina proto vyžaduje zvláštní vedení, ne příliš dobře všeobecně pochopené. Trávník, les, a voda vždy jsou viděny v nejlépe se sluncem za nimi, protože plná záře světla mezi protějšími stromy ničí kontrast lesa a trávníku. Zatímco voda nikdy nevypadá tak brilantně a radostně, když odráží severní místo jižní oblohu. A proto pohled k severu by byl tupý a nezajímavý bez nějakých umělých objektů, jako lodi, budovy, nebo vzdálená obilná pole, přijímající paprsky slunce v protisvětle. Skica ukazuje efekt skácení stromů k tomu, aby byl umožněn pohled na vzdálené lesy, odstraněním stromů na ostrově. Samozřejmě odstraněním jejich odrazu se voda stala viditelnější a navíc, navrhovaná cesta přístupu, s kočáry příležitostně míjejícími břehy v blízkosti jezera, dá oživení pohledu ze salónu.
Pohledy na West Wycombe, jsou učiněny z navrhovaného vstupu. Zde žádám o dovolení, abych udělal krátkou odbočku, vysvětlující mé důvody pro tuto linii přístupu, založenou na jistých obecných zásadách týkajících se vstupu, ačkoli to nemá žádný jiný vztah k vodě, než že to ospravedlňuje postup procházením domu k příjezdu do tohoto objektu.
Ať už je ukázána velkolepost, nebo jsou malebné scenérie v parku vytvořeny bez okázalosti, nemůže to být více v rozporu s dobrým vkusem než ukázka nadřazeného bohatství v domech, vybavení, nábytek, nebo oděvy bohatých jedinců. Proto věřím, dostatečně ospravedlním linku přístupu zde navrhovanou, neboť prochází nejzajímavějšími částmi pozemků, a zobrazuje zdejší scenérie v nejlepším světle, bez násilné nebo zbytečně obsáhlé okliky k tomu, aby vstup zahrnul objekty, které k vstupu přirozeně nenáleží. Toto považuji za spravedlivý a dostatečný motiv, aby přístupná cesta ukázala majetek bez okázalosti.
Bývalý přístup do domu byl z jižní části údolí, a byl problematický ze dvou důvodů: zaprvé, stoupal do kopce, a poté co obkroužil kolem všech budov, sestupoval k domu, kterýž se tak jevil stát nízko. Za druhé, vedením podél strany kopce, ukazoval málo parku, ačkoli cesta ve skutečnosti procházela skrz něj, protože, na nakloněné rovině, terén, který buď stoupá, nebo klesá, se stává zdeformovaným a stěží pozorovatelným, zatímco oko je směřováno na stranu protilehlou údolí. V tomto případě protilehlou stranu tvoří obory za parkem. Naopak, navrhovaný nový přístup, na severní straně údolí, bude ukazovat park na protější stráni lépe, a v průběhu stoupání k domu, takže se dům objeví ve své pravdivé a žádoucí situaci na vhodném kopci nad vodou. Navíc podporovaný zvyšující se zemí, bohatě oděný s lesem, tento pohled na dům také umožní vysvětlit a doufám, že, ospravedlnit oběť těch mohutných stromů, které byly skáceny na ostrově, a jejichž tmavé stíny, odražené na vodě, potlačovaly všechnu veselou mysl.
Voda ve West Wycombe, zářící barvou, různorodostí svých břehů, různým směrem svého toku a počtem zalesněných ostrovů, zaujme mírou půvabné spletitosti, kterou jsem zřídkakdy viděl u umělých nádrží, nebo řek. Zdá se že, jen jedno zlepšení je nezbytné k celé různorodosti. Zrcadlově hladký povrch klidného jezera, ať tak nebo onak nádherný, není zajímavější než živý potok vlnící se přes skalnaté lože, ale pokud je jezero srovnáváno s úzkou stojatou zátokou, musí mít výraznou preferenci. Je-li tuto výhodu snadné získat při výhledu z domu, myslím, že by to nemělo být opomíjeno.
Může snad být namítáno, že představa skalní scenérie v tomto místě by byla nepřirozená. Avšak pokud bude klam řádně proveden, žádné oko nemůže objevit iluzi. Právě jen díky takovým klamům dokáže umění napodobit nejvíce půvabné dílo přírody. Pomocí takové iluze můžeme vidět zajímavé úsilí bublajícího potůčku, který brzy potom
-„rozšiřuje se do tekuté roviny, pak stojí nehybný, čistý jak rozloha nebe.“
Tato představa byla uskutečněna v scenérii v Adlestrop, kde malý bazén, velmi blízko domu, byl plněn bohatým pramenem čiré vody. Radostný třpyt tohoto malého zrcadla, ačkoli umístěného na vrcholu kopce, těšil ty, kdo nikdy nezvažovali, o kolik se tím zmenšilo místo, přitažlivostí oku a zabraňující pohledu pokračovat po trávníku a terénem svažujícím se za ním. Tato nádrž je nyní odstraněna. Živý proud vody je veden skrz květinovou zahradu, kde jeho postup z kopce byl příležitostně zahrazen římsami skal a po různorodosti zajímavých okolností padá do jezera v značné vzdálenosti, ale v plném pohledu ze sídla i fary, z nichž obou vypadá nádherně, protože je přirozenou, přírodní hříčkou v krajině. Málo osob vidělo umělé kaskády v Thoresby před domem a slyšely jejich slavnostní řev, bez přání aby si udržely rys, který by byl jednou z nejzajímavější scén v přírodě, pokud by mohl být zbaven své odporné a umělé formálnosti. Ale toto může být provedený jen stejně násilně, ačkoli méně zjevně, vlivem umění. Protože, bez absolutního kopírování nějaké specifické scény v přírodě, se musíme snažit napodobit příčiny, kterými příroda produkuje své efekty, a efekty tak budou přirozené.
Hlavní příčina přírodního jezera, nebo vodní plochy je ucpání proudícího toku nějakou římsou nebo vrstvou skály, kterou nemůže proniknout. Ale jakmile voda vystoupí nad povrch této skály, láme se s ohromným běsněním vodopádu, nesoucí sebou do koryta ze strmé výšky tříšť a všeobecně nejvíce často vytváří rozsáhlou lagunu na úpatí. Taková je scenérie, kterou se musíme pokusit napodobit v Thoresby.
K odsouzení neuváženého vlivu umění v rozestavení země a vody v Thoresby, může, možná, být namítáno, že nyní doporučuji umělé úpravy neméně extravagantní, protože předpokládám připravit vytvoření nějaké skalní scenérie na místě, kde žádná skála přirozeně neexistuje. Ale stejná námitka by mohla být dělaný stejným právem k vytvoření umělého jezera ve scéně, kde žádné jezero předtím neexistovalo. Když pod vedením Le Notre a jeho stoupenců, smysl pro geometrické zahradničení zvítězil, příroda byla totálně vypuzena, nebo skryta uměleckými díly. Teď, v jasně narýsovaném tvaru země nebo vody, vezmeme přírodu pro náš model a nejvyšší dokonalostí zahradní architektury je napodobit přírodu tak soudně, že vliv umění nikdy nebude objeven. A rychlý proud, násilně rozbouřený, je jedním z nejzajímavějších objektů v přírodě. Zřídkakdy se z něj můžeme těšit, s výjimkou skalnaté země, dokud dravější proud, není umrtven mezi břehy, pokud nejsou takových materiálů, které mohou vzdorovat jeho běsnění. Pro napodobení tohoto přírodního účinku, proto na místě s podkladem jako je v Thoresby, musíme buď ovlivnit proud nad jeho úrovní a zbavit jej přírodního pohybu, nebo připravit kamenný kanál uspořádaný takovým způsobem, aby se jevil jako skalnatý kanál pro horský potok. První bylo již uděláno vytvořením jezera a druhé bylo zkoušeno pod vlivem módy geometrického zahradničení, v pravidelném vodopádu, kde ohromný objem vody byl veden pod zemí z jezera k tomu, aby padal dolů, do vroubkovaného bazénu, mezi dvěma mosty před domem.
Násilí udělané přírodě úvodem skalní scenérie v Thoresby je připustitelné, protože je v malé vzdálenosti od hrabství Dereb, nejromantičtějšího hrabství v Anglii. Na rozdíl od divoké a malebné scenérie Creswell Crags, s vrstvami a římsami kamene, pokrytými přirozeně rostoucí vegetací, možná připravené tam tak, že žádné oko nemůže objevit klam. Je stěží možné, aby nějaký obdivovatel přírody, byl nadšeněji zamilovaný do jejích romantických scenérií více než já sám. Ale její nejdivočejší rysy jsou zřídka viditelné mezi běžnými lidskými obydlími. Drsné cesty alpských regionů nebudou denně pokryty množstvím stop, ani hřímání peřejí Niagary nesvádí často mnichy k potěšení navštívit jejich zázrak. Jsou to jen půvabné iluze, které můžeme využít sami z těch prostředků, které příroda sama nabízí, dokonce v hospodářské krajině, napodobit její silnější efekty. K této iluzi, pokud je dobře provedena, oko pravého vkusu neodmítne dát souhlas.
„La Nature fuit les lieux frequentes; c'est au som-met des montagnes, au fond des forets, dans les isles desertes, qu'elle etale ses charmes les plus touchants; ceux qui l'aiment et ne peuvent Taller chercher si loin, sont reduits a lui faire violence, et a la forcer en quelque sorte a venir habiter parmi eux, et tout cela ne peut se faire sans un peu d'illusion.“—J. J. Rousseau.
(Příroda přilétá z navštěvovaných míst. Je na špičce hor, v hlubinách lesa, v pustých ostrovech, kde zobrazuje své nejvíce ovlivňující vnady, ti, kdo milovali ji, a kdo nemohou jít tak daleko při jejím hledání, jsou tak přinuceni násilím donutit ji pobývat mezi nimi, což nelze udělat bez trochy iluze.)
Jeden z výhledů z domu v Thoresby směřoval k
„ dlouhá linie
Hluboká jáma z plochého kanálu, a všechna ta dřina,
zmýlená nechutnou módou, dokázala,
zohyzdit poctivé rysy božské přírody.“
Mason,
Jak, v tomto příkladu, budu mít příležitost navrhnout odlišné představy od návrhů pana Browna, musím požádat o dovolení k tomu, abych mohl vysvětlit i důvody, na nichž je záložen můj názor.
Mezi četnými názory na vkus, kterými slavný zahradní architekt ztratil náš obdiv, se často zmýlil v charakteru tekoucí vody. Příliš často byl schopen uměle upravit její tok, přeměněním živé řeky ve stojatý bazén, ne, on si dokonce dovolil zkrotit tok bouřlivé řeky Derwent v Chatsworth. Proměnil ji na krotkou a ospalou řeku nehodnou velkoleposti paláce hor. Podobný byl jeho úmysl s proudem vody, která protéká v Thoresby Park. Od jezera představuje velkolepě rozsáhlou vodní plochu, ale řeka pod vodopádem by měla být rekonstruovaná do svého přírodního charakteru: potůček v pohybu.
Ve Wentworth, ačkoli množství vody je velmi značné, je tak uspořádané, že při pohledu ze současného vstupu, a z křižovatky na hlavní cestě mezi dvěma bazény, umělé úpravy ničí velkou část svého malebného účinku. Zdají se být několika zřetelnými rybníky, a nikoli skupinou jezer, které byly vytvořeny přírodou v hornatině. Ale charakter těchto vodních nádrží by měl spíše napodobovat jednu velkou řeku než několik jezírek. Zvláště pokud je mnohem snadnější vytvořit zdání souvislosti, než obrovské rozlohy jaké vyžaduje jezero. Následující skica [obrázek IX] je pohled na scenérii, ukazující se pod větvemi stromů, které působí jako rám ke krajině.
Pro uchování představy řeky, nic není tak účinné, jako most. Místo, aby byla voda mostem rozdělena v mysli na každé straně, oko vždy inklinuje k představě, očekávaní, prodloužit souvislost vody, ukazovat nemožnost překlenout místo jakoukoliv jinou možností, pokud je ukončení vody poblíž mostu dobře skryté. Ačkoli by horní strana mostu byla velmi málo zřetelná, protože břehy jsou všude osázené, přesto, pokud by most nebyl více než padesát yardů dlouhý, tak by se svou povahou a značnou velikostí místa takový most nikdy nejevil klamem, a v tomto případě odlišná hloubka vody (je jen pět stop hluboká) by nebyla nikdy objevena.
Vlnící se pohyb vody je vlastnost, které zahradní architekti zřídka věnovali dostatečnou pozornost. Obecně se zaměřili na širokou rozlohu a hloubku, neobjevili, že ten úzký mělký potok protékající přes štěrkovité dno není menším předmětem krásy, méně hodným napodobování. Hluboké úzké údolíčko, mezi úschovnou loděk a mostem, by se mohlo ukázat velmi zajímavým, průtokem bublajícího potoka podél údolí. Vyústění tohoto potoka by mělo být vyloženo štěrkem, aby samo navedlo zvířata k vytvoření skupin na okraji vody, což je jedno z nejpůvabnějších oživení přírodní krajiny. Stává se někdy, blízko velkých řek, že jasně prýštící bublinky vystřikují, a proudí vodou rychle do sousedního proudu.
To je vždy považováno za nádherný přírodní objekt, ačkoliv se to ještě nikdy nepodařilo napodobit uměle. Bylo by to možné velmi snadno vytvořit například vedením vody kanálem z horního bazénu, a po procházení pod zemí potrubím po několik yardech, by náhle mohla voda prudce pronikat mezi pískem a kamením tak aby proud stoupal, vytvářel bouřlivé vlnění podél údolí, když by se připojil k velké mase vody. Milton si byl vědom tohoto kontrastu mezi řekou a potůčkem, když to zmiňuje mezi scénami jeho Allegro,
„ Plytké potoky a řeky široké.“
Kde dva kusy vody jsou v určité vzdálenosti od sebe, a na takových různých úrovních terénu, že nemohou snadno být spojeny do jedné hladiny, a pokud jsou dostatečně zásobovány vodou, aby vytvořily neustávající proud, nebo jen příležitostný nadbytek v zimě, je nejmalebnější způsob spojení těchto dvou nádrží napodobení běžného procesu přírody v hornatých zemích, kde často vidíme vodu proudit z jednoho jezera k dalšímu, prudce se rozbíjející na tříšť mezi balvany nebo jemně klouzající přes výčnělky skal které tvoří dno koryta. To může být dokonale provedeno v Harewood, kde je nejkrásnější kámen snadné získat. Kusy skal by ale neměly být umisťovány vodorovně, jako terasy, ale se stejným svažujícím se sklonem, který je více nebo méně možné pozorovat v korytu sousední řeky.
Kapitola IV Výsadby - Okamžité a budoucí výsledky - Shluky - Skupiny - Masy - Popis linie okusu – Jak kombinovat hmotu stromů, aby vytvořila velké lesy - Studium charakteru a tvaru země -Obrys nových výsadeb[editovat]
Následující pozorování výsadeb nejsou zamýšlená tak, aby sledovaly drobné detaily tak pečlivě a vědecky, jak popisuje Evelyn v „Sylva“, jenž je často citován, nebo spíše opakován, v moderních publikacích. Já výsadby budu pouze zvažovat jako příbuzný předmět vztahující se k tématu. Jsou jednou z hlavních ozdob v zahradní architektuře, pokud jsou dovedně použity. Rozdělím je na dva odlišné druhy: nejprve včetně jednotlivých stromů, nebo skupin, které mohou být vysazeny ve větší velikosti, aby produkovaly současné efekty. Druhým druhem budou ty výsadby, předurčené k tomu, aby staly lesy nebo háji pro budoucí generace.
Několik málo praktických stoupenců pana Brown ovládalo tu sílu génia, kterou Brownovi připisují, shodně s Masonem jej popisují jako „ žijící vůdce tvých sil, Ohromná přírodo, „ Není divu, že příležitostně kopírovali prostředky, které používal, bez rozvažování nad účinkem, který zamýšlel vytvořit. Tím byl Brown vystaven opovržlivému výsměchu, že všechno jeho zlepšení sestává z vytváření pásů, shluků a solitér. Ale já se domnívám, že dva poslední měly být spíše považovány za příčinu a účinek než dvě odlišné metody úprav. Pro nepříjemný a vyumělkovaný zjev mladých stromů, které jsou chráněny tím, co je nazýváno podpěrná konstrukce, společně s potížemi růstu, na místě vystaveném větru, přivedly pana Browna k vytváření malých okolo oplocených shluků, obsahujících řadu stromů, vypočítaných tak, aby se chránily navzájem a podporovaly růst těch několika, které mohou být nakonec předurčeny k tomu, aby zůstaly a tvořily skupinu. Jak chápu, to byl původ a záměr těch shluků. Že nebyly nikdy navrženy jako ozdoby, ale jako nejefektivnější a nejméně nechutný způsob tvorby jednotlivých stromů a skupin, které by měnily povrch trávníku, a roztříštily jeho uniformitu světlem a stínem.
V některých situacích, když ohromné spousty lesa a velká rozloha otevřeného trávníku převládá, je kontrast příliš násilný, a mysl je neuspokojena potřebou jednoty. Nikdy zcela nejsme potěšeni skladbou přírodní krajiny, jestliže les a trávník nejsou spojeny tak, že oko nemůže rozlišit přesné hranice jednoho, nebo druhého. Je nezbytné, aby si oba dva elementy uchovaly svůj původní charakter v širokých masách světla a stínu. Ačkoli velký les může být příležitostně prostřídán malými průseky, aby se rozbila těžkost masy, nebo se změnila pravidelnost jeho obrysu, celková povaha stínu nesmí být zničena.
Stejným způsobem příliš ohromná rozloha světla na trávníku musí být rozbita různorodým příležitostným stínem. Ale jestli je příliš mnoho stromů použito k tomuto účelu, účinek se rozplyne, a oko je uraženo nedostatkem skladby, nebo, jak by malíř mohl vyjádřit, dluhem na rozsahu světla a stínu. Teď je zřejmé že, v nově vytvořených místech, takový nadbytek stromů všeobecně zůstává z bývalých živých plotů a že se může zřídka objevit příležitost k zvýšení počtu jednotlivých stromů, ačkoli často bývá rozumné spojit tyto stromy do řádných skupin.
Je chybnou představou, stěží hodnou poznámky, že krása skupiny stromů spočívá v lichých číslech, jako pět, sedm, nebo devět. Je to domýšlivost, kterou jsem viděl vážně prosazovat. Měl bych spíše říci, že žádná skupina stromů nemůže být přírodní, pokud jsou rostliny umístěny pečlivě v stejných vzdálenostech,
ať tak či onak nepravidelných ve své formě. Ty půvabné kombinace stromů, které my obdivujeme v lesní scenérii, se nezřídka viditelně skládají z vidlicovitě rostoucích stromů, nebo přinejmenším stromů umístěných tak blízko navzájem, že větve se míchají a přirozeným úsilím rostlin jsou kmeny stromů samy přinuceny změnit růst ze svislého směru, který je vždy pozorovatelný na stromech zasazených v pravidelných vzdálenostech od sebe. Ani jedna skupina se proto nejeví přírodní, jestliže není dva, nebo více stromů zasazeno velmi blízko sebe navzájem.[19] Dokonalost skupiny potom sestává se v kombinaci stromů různého věku, velikosti, a charakteru.
Připojené dva náčrty dokazují příkladem tuto poznámku. První (Náčrt č.13) představuje několik mladých stromů chráněných
podpěrnými konstrukcemi, a ačkoli některé z nich se jeví blíže sobě než jiné, vyvstává to z pohledu na ně v perspektivě, protože předpokládám, že byly vysázeny ( obvykle tak bývají) v téměř stejných vzdálenostech. V téže krajině předpokládám stejné stromy vzrostlé k značné velikosti, ale jejich stejně vzdálené kmeny jsou všechny obdobné sobě navzájem, a ne jako skupina v náčrtu č.14, kde jsou vysázeny blíže, stromy přirozeně ustupují od sebe. Několik nízkých keřů nebo houští tvoří druh skupiny na druhém náčrtku (Náčrt č. 14). Skládá se ze stromů a keřů různého vzrůstu. Může být pozorováno, že jednotlivé stromy, a každá část první skicy, je evidentně vyumělkovaná a ta druhá je přírodní, jako skupiny stromů v lese.
Další možnosti můžou být tvořeny takovými nepropustnými spoustami trnitých rostlin, které se chrání proti okusu dobytkem a kde kmeny stromů lze vidět proti trávníku, nebo vodě jsou poměrně tmavé, zatímco ty, co stojí před pozadím lesa, se jeví světlé. Tento rozdíl je zjevný v obou těchto náčrtcích: kmeny stromů aa se jeví se světlé, a ty v bb jsou tmavé, jenom ze síly kontrastu, všechny jsou vystaven stejné míře světla.
Tam, kde je velká plocha pustého vřesoviště nebo pastviny blízko hranice parku, pokud nemůže být zacloněna, bývá obvykle pokryta roztroušenými shluky stromů, a vyvolává chuť k úpravám. Malé shluky ubohých skotských jedlí, obklopené hradbami bláta, jsou rozptýleny nad ohromnou rovinou, kterou moderní zahradní architekt nazývá „skupiny, shluky obyčejné“. Je to tak, že Hounslow Heath byl tvořen shluky. A dokonce na obrovském rozsahu země,dříve než byl založen Sherwoodský les, byl tento skrovný druh vegetace bídnou ozdobou krajiny.
Může se zdá se neuvěřitelné, že tyto příklady, které byly nejméně krásné, ať už od přírody nebo umělými zásahy, by měly být všeobecně napodobovány. Ale při provádění změn dochází často k omylu, v dojmu, že výsadby dvou nebo tří skupin stromů, ať tak nebo onak samy o sobě špatné, změní plochý terén v běžný pozemek. To bylo, předpokládám, příčinou výsadby smrků na Maiden Early Common, které naštěstí nerostou. Pokud by bývaly prospívaly, byl by mezi divokým povrchem vřesoviště a úpravným zjevem jedlí tak násilný kontrast, že by vypadaly pošetile. Kromě toho, spirály jedle jsou zřídkakdy krásné, kromě případu, kdy jejich nižší větve dosahují k zemi. Ovšem to se nikdy nestává, pokud jsou vystaveny okusu zvířaty.
Daleko lepší metodu výsadby půdy ležící ladem, kde ohrazení není povoleno, později provedl s velkým úspěchem v Norfolku, můj drahý přítelem Robert Marsham, ctěný pán ze Strattonu. Namísto jedlí obklopených bahnitým dnem, umístil listnaté stromy různých druhů, ale zvláště bříz, smísil s trnitými keři, pláňaty a seřezal koruny starých stromů a všechny jejich větve asi osm stopy od země. Stojí zasazeny v loužích a zemina položená kolem jejich kořenů v malých kopečcích zabraňuje zvířatům stojícím okolo, oškrabat je. Takže skupiny stromů, když jsem viděl první rok, vypadaly jako holé tyče. Avšak za velmi krátkou dobu se z původně bezútěšného odpadu staly krásné ozdoby.
Pan Gilpin, ve své „ Forest Scenery, „ ukázal nějaké vzorky hlavních rysů lesa, z nichž žádný není krásnější než scenérie, která se váže k parku na sever od Milton Abbey, a kterou první z připojených obrázků [Obrázek XI. ] představuje přesněji. Zde máme velmi půvabnou a rozmanitou linii tvořenou vrcholy stromů, ale z vzdálenosti v které ji vidíme, se zdá, že stromy stojí v jedné přímé základní linii, ačkoli mnoho stromů je odděleno od jiných značnou vzdáleností. Horní obrys této stěny je tak šťastně rozmanitý, že oko není uraženo přímkou v jeho spodní části. Ale je zde i další linie, která může způsobit ošklivost v plochých situacích. A to z tohoto důvodu, že všechny stromy nechráněné před zvířaty ztrácí své olistění do jisté výše. A tam, kde je povrch země dokonale plochý, vytvoří tak jednu přímku. Koruny s okousanými větvemi a listím, nad kmeny stromů, vytvářejí při pohledu další přímku rovnoběžnou s terénem, asi ve výšce šest stop. Tuto přímku nazývám linie okusu. [20]
Ať už jsou stromy zasazené blízko oka pozorovatele, nebo v jisté vzdálenosti od něj, a zda jsou velmi mladé sazenice nebo
stromy nejvyšší výšky, tato linie okusu, bude vždy rovnoběžná k povrchu země, a bude těsně nad úrovní pohledu. Pokud vrcholy jednotlivých stromů nepřevyšují obrys vzdálenějších stromů v lese, kmeny se jeví jen jako tyčky různých velikostí roztroušené po pláni. Evidentní efekt těchto jednotlivých keřů, nebo stromů na obrázku [Obrázek XI] označeném a, b, c.
V obrázcích [Obrázek XI] jsem ukazoval pohled na dlouhou scénu v Milton Abbey, která uzavírá Castorfield, a která jistě není atraktivním rysem, neboť jsou zřetelně vidět nejen přímky dole, ale i stromy, které jsou všechny stejného věku, jejich vrcholky v obrysu tvoří také přímku. Tato scéna vytváří pozadí pohledu od vstupu a představuje zde rozdíly mezi pokusem o rozbití jednotnosti roviny otevřením, nebo uzavřením výsadeb.
Stromy v této scenérii jsou podobné výšky a my stěží můžeme očekávat, že během délky života člověka dojde k narušení horního obrysu hmoty lesa nějakými mladými stromy, kromě těch, které by byly vysázeny velmi blízko oka pozorovatele, jako v e, protože ty, které budou zasazeny ve f nebo v g [ve stejném obrázku] budou, podle pravidel perspektivy, růst pod obrysem scény. Takže proto není v naší moci, aby byla změněna horní linie, pokud výsadby budou otevřeny, linie okusu se stane nepříjemně rovnoběžnou s rovným terénem. To může být napraveno pouze ochranou před zvířaty prohledávajícími podrost, která by měla vždy být doporučena v takovýchto situacích. Tak, ačkoli my nemůžeme změnit horní linii této kompozice, můžeme vytvořit takovou variantu na jeho spodní části, která bude, do určité míry, působit proti horní rovině jeho habitu.
Linie okusu je vždy v téměř stejné výšky, asi šest stop od země, takže je používána jako srovnávací stupnice, kterou oko poměřuje výšku stromů v jakékoliv vzdálenosti. Z tohoto důvodu může být význam velkého stromu poškozen řezem nižších větví nad obvyklým standardem. Je zřejmé, že u následujících stromů (viz náčrt č.15) jenž jsou různého stáří,
charakteru, a výšky, je linie okusu celkem shodná a poskytuje tak přirozenou stupnici, kterou rozhodneme o jejich přibližné výšce v různý vzdálenostech.
Dejme tomu stejné stromy proklestěné, nebo odvětvené člověkem (viz náčrt č.16), a ne zvířaty, tuto stupnici zničí. Plně vzrostlý dub takto může být upraven, aby vypadal jako ovocný strom, nebo podpořením růstu spodních větví lze snížit obvyklý standard a roští
nebo pláně mohou být považovány za dub, v jisté vzdálenosti.
Jednotlivé stromy, nebo otevřené skupiny, jsou objekty ohromné krásy, pokud jsou roztroušeny na svahu, protože ony mohou vyznačovat míru jeho klesání, a stíny stromů jsou velmi viditelné. Ovšem na rovné ploše jsou stíny málokdy zjevné, proto jsou zde jednotlivé stromy méně používány.
Já jsem nyní mluvil o výsadbách pro budoucnost, spíše než o výsadbách které působí okamžitým účinkem, a namísto zmiňování se o velkých plochách území, které byly vysázeny podle mých pokynů, kde holá nebo neúrodná země byla oděna bez nesnází nebo důvtipu, já chci spíše uvést příklady, které vyžadovaly zvláštního vedení, zvláště jako při sousedství s významnou silnicí. Neumím možná vytvořit lepší příklad než následující:
Coombe Lodge, viděný z dálnice, nepůsobí nyní příznivým dojmem, ačkoli výhled z domu, sestávající z protějších břehů Basildon, je bohatě zalesněn, místo samotné je holé. A je těžké odstranit tuto chybu bez oběti velkého pozemku k účelu zkrášlení, než by bylo vhodné nebo dokonce omluvitelné. Obojí, jak situování, tak tvar domu v Coombe Lodge je upraven s rozmyslem. Situace odvozuje ohromnou výhodu z jeho jižní strany a z pohledů z toho plynou, a význam domu vyznačuje jeho široká přední strana. Oboje tyto okolnosti, ať tak nebo onak, přispívají k špatnému názoru koncipovanému místem, jak je viděno z cesty, která je bodem, odkud jsou jeho defekty nejzjevnější.
Přední část nastavená pohledům z cesty leží proti jihu, a je proto osvícena Sluncem během největší části dne. Ale je obklopena trávníkem a ornou půdou, a nikoliv lesem, efekt odrazu slunečního svitu je proto stejně silný na pozadí stejně jako na domě, protože zde není dostatečný kontrast barvy, aby oddělil tyto různé objekty. Ale pokud, naopak, dům kontrastuje s lesem, pak se jeví světlým a stává se patrným. Pozornost je hlavně směřovaná na sídlo, zatímco jiné části scény budou správně druhořadé.
To je také správně, aby se pozemky okolo domu shodovaly s velikostí a stylem místa, a proto by sídlo mělo být obklopeno vhodnými doplňky. Nyní je charakter domu a tohoto místa v rozporu: pozemky jsou spravované jako farma, ale charakter domu je panské sídlo. Panské sídlo by mělo být obklopeno parky, lesy a trávníky. Farmy však vděčí tomuto pánovi za ohromný kredit, protože je patronem zemědělství. Jeho příkladem, stejně jako jeho vlivem, vznikly úvahy o dobrém vkusu venkova, předpokládajícím, že bydlení pána by nemělo být odlišováno od farmářského stavení a to následně ovlivnilo i úvahy o charakteru místa a velikostí domu.
Já nechci využít příležitost a vstoupit do diskuse o rozdílu mezi scénami v přírodě a krajinou na malířském plátně, ani nebudu uvažovat o velmi různých prostředcích, kterým malíř a zahradní architekt produkují stejný účinek. Jenom se chci pokusit ukázat, jak dalece stejné principy by nasměrovaly mistry všech umění při zlepšení Coombe Lodge, a obzvláště k formě a charakteru lesa na sever od domu.
Šířka, která je jedním z prvních principů malování, by vybízela k potřebě osázení celého kopce za domem. Ale zlepšovatel, který okrašluje scénu především s ohledem na účelnost a užitečnost skutečného života, musí přijmout příhodné a stejně jako krásné řešení. Malíř, který studuje dokonalost svého umění, tvoří správný obraz a je průvodcem jeho krásou. Zlepšovatel si vezme na radu génia scény a řídí se spojením krásy s hledisky užitečnosti, ekonomiky a výhody. Tak aby Coombe Lodge získal pozadí velkého lesa bez velké oběti země, účinek musel být vytvořen výsadbou pouze části tak, aby dojem byl ovlivněn dvěma principy patřícím k sesterským uměním, rozsáhlostí a spletitostí (rafinovaností).
Rozsáhlost směruje potřebnost velké hmoty, nebo pokračující linii výsadby, zatímco složitost navrhuje tvar a směr mýtin trávníku, a učí jak umístit uvolněné skupiny stromů a oddělit masy mlázím tam, kde silueta by se mohla jinak jevit hrubou. Také příležitostnými přerušeními linie záplavy trávníků, s vhodnými pauzami a projekcemi lesa, složitě vymýšlí jak „vést oko očekávanou trasou,“ tvoříce rozmanitost bez roztříštěnosti, a souvislost bez stejnosti.
Je zde i další princip, který poradí zlepšovatelům při výsadbě kopců v otázce, která může být odvozena od výtvarného umění a náleží perspektivě. Je evidentní, že pokud by celá stráň byla osázena, účinek by mohl být dobrý z každého bodu pohledu. Je však očividné, že tam, kde je to nezbytné, je třeba brát ohled na ekonomiku výsadby a v tomto příkladu lze vytvořit stejný efekt výsadbou několika řádků lesa namísto ohromné masy. Takže účinek z některých bodů pohledu může být dobrý, z nějakých nedůležitý, a z jiných ošklivý. Je proto nezbytné uvážit, jak realizovat tyto linie výsadby, které pak vytvoří vhodné pozadí domu a objeví se v perspektivě z různých výšek a z různých situací. Tuto otázku samy vymezují různé okolnostmi místa.
Tento předmět byl objasněn mnoha kresbami, kde byly postavení pozorovatele popisovány. Ale většina z pohledů byla z veřejné cesty mezi Reading a Wallingford, odkud účinek těchto výsadeb bude viděn. Já jsem využil, jak jen to bylo možné, těch příkladů, které ze své blízkosti veřejné cesty, budou zpravidla nejpravděpodobněji pozorovány.
Jestli nejobyčejnější vzhled přírody byl předmětem našeho napodobování, měli bychom jistě vysadit stromy v údolí a ne na kopci, pokud se příroda obecně takto rozhoduje ve prospěch své přirozené výsadby. Ale to je „ la belle nature,“ nebo příležitostné efekty mimořádné krásy, kterými příroda zásobuje jako modely zahradní architekty. A ačkoliv les na vrcholu holého kopce nemusí být tak ziskový, nebo neroste tak rychle jako v chráněném údolí, jeho výhody budou silně pociťovány na okolní půdě. Zeleň je chráněna před větry a hnojena opadávajícími listy, zatímco zvěř bude častěji na kopci, kde je chráněna stěnami výsadeb. [21]
V doporučení, že kopce by měly být osázeny, nemyslím, že vrcholky by měl být pokrytý záplatou nebo shlukem stromů. Lesy z údolí by měly, naopak, zdánlivě šplhat na kopec tak, aby byly spojeny vedením, které se nikdy nebude jevit hubeným ani umělým. Nýbrž kopírujícím přírodní tvary země, produkující zjevnou spojitost lesa klesavý z kopce do různých směrů.
„ Bohaté roucho a rozsáhle splývající, přírodu zdobí až na její trůn nejvyšší ! Kdekoli ona kráčí po rovné pláni, sleduje její krok souvislá vlečka lesa. Kopec s kopcem se pojí s marnotratností stínu.“
Mason.
Během několika prvních let se velké výsadby na holé zemi, s okrajem ať tak nebo onak půvabným, budou zdát hrubé a vyumělkované. Ale až stromy začnou vyžadovat probírku, několik jednotlivých stromů, nebo skupinek může být zvýrazněno. Přesná doba, kdy je takový zásah vhodné provést, závisí na povaze půdy. V živinami bohaté zemi, jako je ta v Aston, lze tak jako zde, provést probírky výsadby za deset let od výsadby, právě s takovým účinkem.
Ačkoli to znovu bude opakováno v kapitole o zacházení s ploty, musím připomenout v tomto místě že, namísto ochrany velkých plantáží živými ploty a příkopy, doporučoval jsem všeobecně dočasný plot ze stojek a kolejnic, nebo překážky na vnější straně, a radím buď živý plot z ostnatých dřevin, zasazený osm, nebo deset yardů vzdáleností od okraje, nebo spíše celou plantáž naplnit ostnatými keři a pichlavými rostlinami, kterými zvířata nemusí proniknout daleko, když dočasné ploty budou odstraněny. Tak může být vytvořen ten krásný a nepravidelný obrys tak moc obdivovaný v lese a lesních houštinách.
Kapitola V Lesy - Spletitost - Rozmanitost - Pás - Ztenčování lesů - Roztroušené skupiny - Rozlehlý trávník ve velkém lese[editovat]
Výzkum v moderním zahradničení, („OBSERVATIONS on Modern Gardening“) v díle pana Whateley, obsahuje nějaké poznámky obzvláště vhodné pro zlepšení lesa, a tak zřetelně vyjadřující mé vlastní cítění které chci představit v rozsáhlému citátu, vložil do poznámky, [22] zvláště jako připojenou kresbu [Obrázek XII] zprostředkuje příklady těchto pravidel, které ale požadují další malé vysvětlení.
Bukový les v Buckinghamshire odvozuje svou krásu z nestejného a rozmanitého povrchu země na kterém jsou buky vysazeny, více než z povrchu lesa samotného. Protože se více jeví jako mlází než les a ačkoliv několika málo stromům zde bylo dovoleno dosáhnout ohromné velikosti, trpí nedostatkem ctihodné důstojnosti, kterou by les vždy měl mít.
Tyto lesy jsou evidentně považovány spíše za předmět zisku než malebné krásy. Což je politováníhodná okolnost, že peněžní výhoda a ozdoba jsou zřídka slučitelné mezi sebou. Podrost nemůže být chráněn před dobytkem bez plotů, a jestliže živý plot je mezi stromy, ztratí polovinu své krásy, zatímco ony se jeví se omezeny uvnitř nevzhledné hranice. Pro nápravu tohoto defektu, plot v Shardeloes leckde byl odstraněn a mříž bude umístěna v malé vzdálenosti uvnitř lesa. Vzdálenost je ale tak malá, že původní obrys je téměř tak zřetelný, jako kdyby plot byl ještě viditelný, a pravidelné vlnění těch linek vytváří vyumělkovaný zjev celé scenérie.
Malířova krajina závisí na jeho vedení světla a stínu: pokud by byly příliš hladce míchány mezi sebou, obraz by vyžadoval více síly. Pokud je příliš násilně kontrastní, je nazýván tvrdým. Světlo a stín přírodní krajiny nepožaduje o nic méně studia než je tomu u krajiny malířské. Stín u zahradního architekta je les, jeho světlo pochází buď z trávníku, z vody, nebo z budov. Jestli je na trávníku roztroušeno příliš mnoho jednotlivých stromů, účinek se rozplyne, stává se rozptýleným a rozbitým. Naopak, jestli je hlavní povrch trávníku příliš holý, a obrys lesa tvoří jednotnou masivní hranici mezi trávníkem a obzorem, oko vkusu objeví nepříjemnou hrubost kompozice, která nemá žádnou míru krásy. Jeden, nebo druhý může u tvaru země nebo u obrysu lesa působí proti sobě zcela rušivě. Při tomto stavu přírodní krajiny, podobně, jako je tomu u nedokončeného obrazu, se bude zdát, že kompozice vyžaduje poslední úpravy mistra. To by bylo napraveno na plátně, úměrně k tomu, aby se obraz stal dokonalejším. Ale v terénu, kde úpravy mohou být provedený jen odstraněním mnoha stromů v popředí lesa, zanecháním několik jednotlivých a zřetelnějším oddělením zbytku. Tím jsou vytvořeny poslední úpravy obrysu, pokud žádný jiný defekt není zjevný.
Oko, nebo spíše mysl, není nikdy dlouho nadšena, pokud kompozici prozkoumá bez úsilí, v jediném letmém pohledu, a proto pohlíží na ni bez vzrušení, zvědavosti nebo zájmu. Není to totiž obrovský rozsah trávníku, ohromná vodní plocha, nebo široké rozlehlé lesy, které přináší uspokojení . Pokud jsou beztvárné, nebo, který je tvoří stejná věc, jestli je viditelný jejich přesný tvar, ať tak nebo onak velký, je příliš zjevný, jen přitahuje nás k poznámce nad prostorem který zaujímají, „Naplnit tento prostor předměty krásy, tak, aby potěšily oko, potom co bylo omráčeno, upevnit pozornost, kde byla lapena, aby byl prodloužen úžas do obdivu, jsou cíle jenž nejsou bezcenné ani pro nejlepší návrhy.“
Toto může být jen provedeno komplikovanou rafinovaností, očekávaným prostředkem mezi jednotností na jedné straně a zmatkem na druhé. Prostředkem, který je tvořen vytvářením překážek, aby pobavit oko a zpomalit jeho rychlost pohledu, aby přirozeným způsobem v místě, kde žádné překážky nejsou, rozbil jednolitost a uniformitu objektů. Ještě zatímco netrpělivá cesta oka je kontrolována, nemělo by být zachyceno příliš náhle. Mysl vyžaduje souvislost, přesto nestejnost. Zatímco je potěšena posloupností a rozmanitostí, urazí se náhlým kontrastem, který ničí jednotu kompozice.
Vidíme malou skupinku stromů v B [Obrázek XII], která je výborně použitelná v rozbíjení obrysu lesa za ním. Také je tam úzké údolíčko, nebo proláklina v C (která není vytvořená pro „jakoby“ účely). To je obyčejně velmi výhodné, aby se zlepšil obrys přidáním nové výsadby v popředí staré. Ale ačkoli zlepšovatel může vysadit rozsáhlé lesy se zaměřením na budoucí věky, ještě je očekáváno, že nějaké zde porostou i v současnosti . Jestliže skácením několika stromů v popředí velkého lesa, tvar jeho masy, jeho obrysu, ihned může být zlepšen je takový způsob vhodnější než očekávat po století od osamělého shluku totéž. Je to jistě rozumnější systém zlepšení, než dlouho trpět záplatu, obklopenou nevzhledným plotem, ve vzdálené naději na efekty, pro které je život člověka stejně příliš krátký, než aby je viděl uskutečnit.
Je tam část lesa v D, tak úzká, že je zřetelně vidět světlo mezi kmeny stromů.
To přirozeně podněcuje nápad k přidání nové výsadby. Ale horizont již jednotně je ohraničený lesem, a mysl je vedena k tomu, aby si s tím spojila představu, že je touto hranicí omezen park tak silně, jako kdyby hranice sama byla viditelná. Naopak, terén klesající za touto částí a v rozsáhlém lese splývajícím přes okraje kopce, by bylo lepší odstranit některé ze stromů a zvýšit zjevný rozsah trávníku. Namísto porušení nepřetržitosti lesa, tento zásah zvýší jeho velikost, protože vrcholy stromů budou částečně vidět přes otevřený prostor, představivost rozšíří trávník za jeho skutečnou hranicí, a vytvoří iluzi, že je obklopen stejným řetězem lesa.
Často jsem slyšel tvrzení, že je hlavní mravní zásadou v zahradničení, že kopce by měl být osázeny lesy a stromy v údolí vykáceny. Tato představa možná vznikala a mělo by jen být implicitně následována jen v plochém, nebo obdělávaném venkově, kde kopce jsou příliš nízko, pokud se týče požadavků větší výše výsadby, a údolí tak mělké, že stromy by zakryly sousední kopce. Kdykoli jsou ale kopce dostatečně vysoké, aby bylo možné zemi vidět mezi velkými stromy v údolí, a její stoupání k vrcholu pak ukazuje míru vyvýšení, měly by být lesy zachovány. Místo odstranění stromů v údolí v E, dal bych přednost zobrazení větší plochy trávníků nad nimi odstraněním některých částí lesa na pahorku v F, kde bych na vrchol umístil pavilon (Obrázek XII). Taková budova, která má mnohé využití, kromě ve funkci ozdoby v kompozici, která zdá se vyžaduje nějaké umělé objekty, aby prokázaly vlastnictví lesa a majestátu místa. Protože les i trávník mohou být považovány za přirozené vlastnosti Buckinghamshire.
Red Book Shardeloes obsahuje přesný popis cest udělaných v lese, s důvody pro každou část jejich vedení. Tento předmět je více než dostatečně popsán v mých poznámkách o Bulstrode, následující výtah je doprovázen mapou, která průběh rozsáhlých cest puntičkářsky přesně popisuje. Tento park musí být uznáván jako jeden z nejkrásnějších v Anglii, přesto pochybuji, zda by samotný Claude mohl najít, v jeho celém rozsahu, to místo odkud obraz mohl být vytvořen. Zmíním se o tom, jako o důkazu málo blízkého vztahu mezi obrázky a scénami v přírodě.
Není neobvyklé vést cesty buď kolem parku, nebo do sousedících lesů, bez žádného jiného důvodu než pro délku cesty. Často jsem byl převážen skrze pásy výsadeb, kolem míst, bez jediného pozoruhodného objektu, který by odpoutal pozornost od masy stromů, které jsou všude smíšené stejným neměnným způsobem. Ačkoli zeleň, hladkost povrchu, a povaha půdy v Bulstrode tvoří každou část parku příjemnou k průjezdu jimi, bylo by vhodné vyznačit jisté spojovací komunikace, které mohou vést z jednoho zajímavého bodu k dalšímu. Ačkoli cesta přístupu k domu by neměla být vedena oklikou, jsou cesty vedeny právě takto, ačkoliv by to mohlo být nějak omezeno. Pomocí mapy [Obrázek XII], budu popisovat, v kapitole poznámky, průběh cesty v Bulstrode. A jakkoliv křivolaký se může zdát na papíře, bude, věřím, mít takovou rozmanitost, kterou se může honosit málo cest, a žádná část z toho není navrhována bez dostatečných důvodů pro její vedení.
Aby nebylo špatně pochopeno, já zde nečiním závěry, že každý park se může honosit takovými výhodami, které skýtá Bulstrode, nebo že se všude nabízí dostatečný rozsah a
Heathfield Park je jedno z témat odkud mé umění může odvozovat málo uznání. Svět je příliš nakloněn k tomu, aby se zmýlil úpravami k zlepšení, a tleskal každé změně, ačkoli žádná větší krása není vyprodukována. Charakter tohoto parku je v naprosté harmonii s jeho postavením. Obě jsou skvostné a velkolepý; ještě míra elegance a krásy převládá, což je zřídka kde možné nalézt, že při značné velkoleposti charakteru a vznešenosti situace jsou všudypřítomné, protože velkolepost není vždy spojená s výhodami, ani rozsah vyhlídek se zájmem a krásou scenérií. Síla umění může mít ale malý vliv na zvýšení přírodních výhod v Heathfield Park. Je povinností praktikanta (rozuměj, zahradního architekta pozn. překl.), aby prospíval těm krásám, které příroda hojně roztrousila, aby vedly cizince nejpůvabnějšími zastávkami, upoutaly jeho pozornost k objektům, které z jejich rozmanitosti, novosti, kontrastu, nebo kombinace, jej nejpravděpodobněji budou zajímat a potěší jeho mysl. Na tomto základě by mělo být postaveno budoucí zlepšení Heathfield Park. Nikoliv násilnými úpravami jeho vrozeného génia, ale pilným studiem jeho opravdového charakteru a situace. Některé cesty, nebo chodníky mohou spojovat roztroušené krásy místa, a propojovat je mezi sebou v linii, snadno, přirozeně, a půvabně.
Běžná chyba, kterou jsou moderní praktikanti mýleni, vyvstává z chyby tolikrát provedenou při pochopení stupně krásy. Nejdelší cesta kolem parku je často upřednostňována jako nejzajímavější. Ne skutečnými návštěvníky, ale domnělým zlepšovatelem místa. Což je, tuším, zdroj vždy únavného účinku, toho, co je nazýváno pás (belt), skrze který je cizinec vedený, aby se mohl těšit z cesty, ne každým překvapujícím bodem pohledu, nebo různorodostí scenérie, ale počtem mil které on ujde, namísto toho, aby byl veden k těm objektům, které jsou nejcennější naší pozornosti. Je příliš běžné, že cesta parkem je pouhá pěšina kolem nejzazšího lemu pozemku. A pokud nějaké půvabné rysy vzbudí náš zájem, vyvstávají spíše z náhody než z úmyslné tvorby.
Abych se vyhnul tomuto populárnímu omylu, budu se snažit, využít ku prospěchu přírodních krás na trase cesty, bez jakékoliv zbytečné okliky vytvořené tak, aby cizinec byl ohromen rozsahem ploch. Spíše vyberu ty body výhledu, které jsou nejlépe kontrastní mezi sebou, nebo které objeví nové rysy, nebo jsou stejné s různými vlastnostmi popředí. Výsledkem je okouzlující cesta, kdy po celou dobu jeden půvabný objekt krásy následuje nový. Jestliže se zdlouhavá cesta okolo pozemků stává únavnou svou jednotvárností, musíme se stejně vyhnout příliš velké monotónnosti, nebo omezování čehokoliv, co by učinilo cestu příjemnější.
Krátká odbočka z hlavní cesty, ačkoliv se s hlavní cestou spojuje znovu v malé vzdálenosti, povznáší mysl jako varianta a podporuje pocit různorodosti volbou mezi dvěma rozmanitými objekty . Musíme se opatrně vyhnout chaosu, aby les nebyl rozkrájen labyrintem cest. Hlavní cesta v Heathfield vede směrem k věži, další je neméně zajímavá výhledem na skvělé krajiny, s půvabnou přírodou, tak obtížně znázorňovanou malbami, protože množství a rozmanitost mohou zničit jednotu kompozice, která je očekávána ve vyumělkované krajině. Je stěží možné zprostředkovat adekvátní a zřetelnou představu četných objektů, které jsou báječně zkombinované v tomto rozsáhlém výhledu. Dům, kostel, trávníky, lesy, smělý útes Beachy Head a vzdálené roviny ohraničené mořem, toto všechno je spojeno v jednom skvostném obrazu, bez toho aby to být natěsnáno ve zmatku.
Tento pohled ukazuje perfektní krajinu, zatímco výhled z věže je spíše vyhlídkou. Je podobný přírodě, která nebývá dobře ukázána malbou, protože její kvalita závisí na stavu atmosféry, jenž bývá velmi nepřátelská k malířskému umění. Rozsáhlá vyhlídka je nejobdivovanější, když vzdálené objekty jsou nejjasnější a zřetelné. Avšak malíř může ukazovat jejich vzdálenosti jen pomocí jisté mlhavostí a nejasností, která se nazývá vzdušná perspektiva.
V lesnaté krajině okresů, jako Hertfordshire, Herefordshire, Hampshire, atd., se často stává, že nejkrásnější místa mohou být spíše vytvořena lemováním než sázením stromů. Účinek bude velmi různý, podle toho zda sekeru drží v ruce génius, nebo síla hrabivosti. Lesní správce, nebo obchodník se dřevem by označil ty stromy, které dosáhly svého plného růstu a hodí se k okamžitému použití, nebo oddělí ty, které stojí příliš blízko vedle sebe. Ale muž vědy a vkusu bude hledat s bedlivou péčí skupiny a kombinace, vzpomínajíce na obrazy nejlepších mistrů. Tyto skupiny, které pečlivě vytvoří v takových místech, které budou nejlépe ukazovat jejich rozmanitost nebo pestrost forem. Bude také objevovat krásy stromů, kterými by jiní opovrhovali pro jejich úpadek. Bude se radovat, když nalezne dva stromy, jejichž kmeny, jsou tak blízké navzájem, že jejich větve se protkaly. Bude zkoumat obrys vytvořený spojením listoví mnoha stromů, shromážděných ve skupinách a odstraní jiné blízko nich, což dává rozsáhlý prostor pro jejich malebný účinek. Někdy objeví letitý hloh, nebo javor, u paty úctyhodného dubu. Což bude respektovat, nejen pro jejich starobylost, jenž možná dosahuje věku současníků s otcem lesa, ale u vědomí, že význam dubu je zvětšený s ohledem na situací těchto vedlejších objektů v sousedství. To se někdy stává, že mladé stromy rostou blízko starších, jako když světlé a vzdušné jasany se zdají, že vystupují ze stejného kořenu s dubem nebo jilmem. Tyto všechny okolnosti závisí na veselých náhodách přírody. Ale tam, kde je umění na překážku, kde dlouhé a formální linie vznešených alejí budou očekávat radikální rozhodnutí, člověk vkusu se zastaví a ne vždy rozbije jejich ctihodné řady, protože jeho ruka není vedena principy pravidelných zahrad, nebo náhlými inovacemi moderního střihu. Bude ctít slávu minulých věků, ačkoliv ochraňuje a obdivuje ozdobu přítomných. Také nezapomene podporovat a chránit křehké mladé stromky, které slibují zlepšení krásy a rozšíření vděčného stínu pro budoucí majitele pozemku.
Předložení obecných pravidel pro ztenčování lesa, tak, aby mohly být pochopeny těmi, kdo nikdy pozorně a vědecky nerozvažovali tento předmět, je jako pokusit se vést kresbu muže, který nikdy nepoužíval tužku, tak, aby napodobil díla Claude nebo Poussina. [24]
Při řešení tohoto problému jsem mnohdy vydal opačné pokyny a mé důvody byly nesrozumitelné pro ty, kdo pohlíží na les jako na předmět zisku. Z tohoto důvodu jsem nelitoval, že se mi podařilo objevit argumenty ve prospěch mého systému, možná i větší váhy, než ty, které se vážou k pouhému vkusu a kráse. Takže naléhavě žádám o dovolení, abych se mohl zmínit o argumentech, které nejsou základem na kterém je můj názor postaven, jenž jsou zde jako vedlejší rekvizita pro uspokojení těch, kdo potřebují takovou podporu. Zaprvé. Když dva, nebo více stromů mají dlouho stát velmi blízko sobě, jejich větve se spojí do jedné masy, nebo koruny. Pokud bude nějaká část odstraněna, zbývající stromy budou více vystavený síle větru, je-li těžší jedna strana, může ztratit svou rovnováhu. Za druhé. Jestliže stromy dlouho rostou velmi blízko společně, je nemožné zvednout kořeny jednoho bez poranění dalších. A na závěr, ačkoli stromy rostoucí v pravidelných vzdálenostech mohou růst více vzpřímeně a jsou zdrojem prken pro použití loďstvu, neméně jsou cenné pro loďaře přirozeně křivé větve, nebo kolena, které podpírají paluby, nebo tvoří žebra, a která vždy pravděpodobně jsou vytvořeny ze stromů mimo les nebo fantastických forem, které vzejdou z dvou nebo více stromů rostoucích velmi blízko sebe navzájem, v stejném lese, nebo v živých plotech. Proto není v rozporu ohled na zisk pro zřetel k malebnému účinku, zasadit nebo ponechat strom velmi blízko sebe navzájem, a bezohledně neprosvětlovat les obvyklým způsobem.
V nějakých místech, patřících starověkým šlechtickým rodům, není neobvyklé, vidět lesy obrovského rozsahu proložené výhledy a mýtinami v mnoha pokynech. To je částečně také případ v Burley a v Cashiobury. Zdejší rovné mýtiny, nebo výhledy, vedou pohled pozorovatele do vzdálených konců lesa, bez ohledu na omezení jeho hloubky. Občas jsem byl požádán, abych odstranil ohromné množství lesa, z jiných motivů než jenom pro zlepšení krajiny, a v některých případech tato práce nezbytnosti vytvořila nejšťastnější úpravy. Neváhám říci, že některé lesy by mohly být očividně zvětšeny pětinásobně, skácením ohromného množství stromů, jenž jsou ve skutečnosti skryty pohledu. Ale jestliže taková nezbytnost neexistuje, je více obtížný a smělý návrh úprav kácením, ať tak nebo onak výnosný. Nicméně účinek je vytvořen rychleji, než pouhým osázením, které je nudné a drahé.
Zřídka jsem našel ohromný odpor vůči mým radám k výsadbě, ale při kácení stromů jsem narazil na nespočitatelné překážky, jako bych nedbal jejich hodnoty a neměl na zřeteli jejich pomalý růst, jako bych radit tvořit armádní záseky, nebo se pokusil smést z povrchu vše a obnažit tvář celé země. Co bych mohl poradit, v Burley a v Cashiobury, by bylo otevření velké oblasti uvnitř lesa, k vytvoření prostorné vnitřní travnaté plochy složitého tvaru a nepravidelného povrchu, zachovajíce dostatečné množství oddělených stromů, nebo skupin, tak, aby pokračoval hlavní efekt jedné ohromné masy lesa.
Kapitola VI Ploty - Hranice - Rozdělení[editovat]
To, že okrajový plot je umístěn skrytě při výhledu od domu, je jednou z něco málo obecných zásad obecně přijatých v moderním zahradničení. Ale i v tomto případě potřeba preciznosti vede k omylu. Nezbytný rozdíl je zřídka vnímán mezi plotem, který uzavírá park a ploty, které jsou uzpůsobené k vymezení a ochraně dalších oddělení uvnitř takového oplocení. Pro utajování hranice byly přijaty různé způsoby, jimž nyní věnuji několik poznámek.
1. Výsadba je jistě nejvhodnějším způsobem jak skrýt plot, ale v některých případech bude také skrývat více, než je požadováno. Ve všech případech, kdy výsadba obklopí místo tímto způsobem, obvykle provedeným způsobem nazývaným pás, se stává se taková hranice zhusta více nápadnou než plot sám. Mysl cítí určitý odpor k pocitu omezení v každé situaci, jakkoli je krásná. Jak Dr. Johnson silně vykreslil, v popisu atmosféry v Rasselas v šťastném údolí Etiopie.
2. Druhá metoda skrývání plotu vychází z výroby plotu z podobných světlých materiálů, které jsou po provedení téměř neviditelné. Takové jsou ploty zhotovené z tenkého železa a drátů natřených zeleně.
3. Třetí metodou je umístění plotu v terénní prohlubni pod povrchem země, čímž pohled není omezen a souvislost trávníku je dobře zachovaná. Tam, kde je použit plot, nebo příkop je zanořený pod úrovní terénu, by měl být klam úplný. Ale to nemůže být tam, kde lučiny a půdy oseté obilím jsou rozděleny takovým plotem. Jestli je to používáno mezi jedním trávníkem a jiným, mysl souhlasí s klamem dokonce i poté, co je objeven, pokud se plot sám nevnucuje pohledu. My musíme proto uspořádat příkop nebo „ha! ha!“ tak, aby pohledy směřovaly napříč a ne podél něj. Z tohoto důvodu zanořené ploty musí být rovné a ne zakřivené. Měly by být krátké, jinak je pomyslná svoboda draze vykoupena skutečným omezením. Nic není tak obtížné, jako překonání hluboko zanořeného plotu.
4. Za čtvrté, mám příležitost použít výhodný a (jestli smím použít ten výraz) více odvážný klam, než zanořený plot, totiž řídký plot z proutí místo plotu. Ten vždy používáme jako pevný a nepohyblivý plot na hranicích parku nebo trávníku. Jindy jen jako příležitostné oddělení jedné části od jiných. Je dočasným nepohodlím, ale ne trvalým omezením.
Je často nezbytné, provést všechny tyto invenční úpravy u hranic a členění parků. Ale odpor vyvolaný pohledem na plot může být zaveden příliš daleko, pokud ve všech případech se budeme snažit zatajit jej. Různé umístění a účely různých druhů plotu si zaslouží pozornost.
Jakkoliv obdivujeme přírodní krásy, vždy bychom si měli vzpomenout, že bez jisté míry umělých zásahů a vedení je nemožné předejít škodám, která rostlinstvo samo způsobuje. Hladký trávník pro bowls může být pokryt plevelem za měsíc, zatímco pastvina chrání svou čistotu po celý rok. Zde není žádná střední cesta mezi umělými úpravami a přírodou. Musí být zvolen buď jeden nebo druhý způsob, umění nebo příroda. To znamená, buď kosit, nebo nechat spásat dobytkem. Tato praktická část údržby zeleně tvoří jeden z nejobtížnějších bodů zahradního umění, protože linie plotu, který odděluje upravenou zemi od pastviny je příliš často problematická. Ovšem není více vhodné dovolit dobytku spásat květinovou zahradu, než omezit k ní dobytku přístup z takových pozemků, kde může být spásání ku prospěchu věci.
V Sheffield Place, krásná a dlouhá louka v Arno'sVale je překvapujícím příkladem o kterém bych se rád zmínil. Protože, jestliže je možné, nebo na základě principu ekonomiky vhodné, držet všechno tuto zemi tak elegantně válcovaný a kosenou jako trávník blízko domu, kde je vždy týden po pokosu seno odvezeno, přu se, že potřeba zvířat a oživení pozemku zbavuje jej poloviny jeho skutečných krás. Ačkoli mnoho krás je omezeno sníženým množstvím chodníků, další mohou být získány, a celek bude mnohem snáze udržován s řádnou čistotou a zasvěceným hranicemi, které oddělí části zkrmované dobytkem od částí, které budou kosené, nebo spíše takovými ploty, které budou na jedné straně chránit les před přístupem dobytka, a na druhé straně nechá dobytek, aby chránil lučinu před pronikáním lesa. Protože taková je síla rostlinstva v Sheffield Place, že každá bobule se brzy stane křoviskem a každý keř stromem.
Pro toto bujného rostlinstvo působí přirozený tvar údolí uhlazeně, jemně skloněné svahy jsou pokryté lesem, a úzká mýtina v spodní části je zarůstána rozšiřujícími se modříny. Je nemožné popsat slovy, a bez mapy, jak by tato hraniční čára měla být vedena. Ale jsem si jist, že mnoho akrů by mohlo být dáno dobytku a scenérie by byla zlepšena, nejen těmito pohyblivými objekty, ale také jejich použitím v obdělávání zálivů louky, které by žádné umění nemohlo upravit s dostatečnou péčí a pozorností. Je to tak, že nahodilému spásání dobytkem jsme vděčni za ty magické efekty světla a stínu v lesních scenériích, které se umění marně snaží napodobit v parcích.
Možná by potok mohl vytvořit hranici v Arno's Vale, v místech, kde je hluboké koryto hned na úpatí kopce, s nebo bez sloupů a latí by mohl vytvořit účinný plot. Možná lze namítat, že chodníček podél strany takového plotu by byl nesnesitelný, ačkoliv jistě tento vodní tok, příležitostně zvýrazněný živým proudem, je daleko vhodnější než suché koryto. A právě chodník od domu vedený na jeho straně, tak může být označen. Jsem vzdálen úvahám o tomto defektu, tuto znalost odvozuji z velké části ze zájmu na této celé situaci. Štěrkopísková cesta je umělé dílo a měla by být chráněna jako jedna ze základních potřeb. Proto, pokud se bude dobrý vkus a potřeby budou shodovat, oko diváka bude potěšeno, kde mysl bude spokojena. Vskutku, je blázněním ničení všechno, co se jeví umělé v staromódním zahradnickém slohu. Často lituji ničení vznešených teras, které označují dokonalou linii mezi přírodou a uměním.
Pro popis různých druhů plotů, vhodných k použití pro rozličné účely, překračují míru a úmysly této knihy. Každé hrabství má svůj zvláštní způsob ohrazení, stavby živých plotů a příkopů, které náleží spíše rolníkovi než zahradnímu architektovi, i v různých formách a materiálech tyček, plotů, vrat, atd. Mým cílem je spíše popisovat použití obvykle vhodné, které může mít nějakou míru použití nebo inovace.
Mezi tím mám v úmyslu se také poprvé zmínit se o tom, že, místo uzavření okolí mladé výsadby živým plotem a příkopem, s trnitými keři, já obecně doporučuji stejně, nebo ještě více trnitých keřů než stromů, přimísit do výsadeb a celé oplotit sloupy a mřížovím, více nebo méně uspořádaným, podle situace. Ale, s výjimkou blízkého okolí domu, nikdy nedoporučuji takové mřížoví, aby pokračovalo mezi stromy (s pomocí tak smísených trnitých keřů), které by tak byly chráněny proti dobytku. Tím by, namísto pevně značeného obrysu, lesy získaly takové nepravidelnosti, které pozorujeme v lese, kde jsou někdy stromy zadušené trnitými keři, ačkoli mnohdy byly tyto keře v lesní školce vysázeny právě pro jejich ochranu.
Během této práce, mohu mít často příležitost, abych se zmínil o potřebě oplocení v blízkosti domu, k oddělení udržovaného trávníku od parku nebo políček pro zvěř. Různé důmyslné zařízení byly vymyšleny k tomu, aby sladily eleganci s pohodlím, a prakticky byly zaváděny stoupenci pana Browna, k upravení iluze domu postaveného na louce.
Zanořený plot, nebo ha !! ha !! na některých místech odpovídá této potřebě. Další, jako je řídký plot nebo plot z drátěného pletiva, nebo dokonce dřevěných příček, byly užívaný s dobrým efektem, jestliže nebyly příliš vysoké. Ale obecně, blízkost každé ohrady způsobuje, že dobytek dělá blátivou cestu, která je, je-li v pohledu z oken, nehezká. Kde je plot vyšší než oko, tak jak tomu musí být u oplocení proti jelení zvěři, je pohled na krajinu viděnou skrze tyče plotu nesnesitelný. Po různých pokusech napravit tyto defekty jakoukoliv vhodnou cestou, která by se mohla jevit jako přírodní, se nyní velice odvážně uchyluji k umělému zásahu, zvyšování terénu blízko domu, asi o tři stopy, a podepření tohoto zvýšení zdí ze stejných materiálů jako dům. Navíc k tomuto, je zeď doplněna železnými příčkami na vrcholu, jen asi tři stopy vysokými, jenž se stane dostatečným plotem, a vytvoří jakousi terasu před domem. Takto je vytvořeno zjevné oddělení mezi trávníkem udržovaným kosou a parkem spásaným jeleny nebo jiným dobytkem. V malé vzdálenosti to tvoří linii základů nebo hluboký postavec, jenž přidává výši a důležitost domu. Tato úprava bude, jsem si jist, terčem námitek od těch, kteří mají v oblibě všechny úpravy v okolí domu bez zdí, tak, aby vypadaly přírodní. Ale dům je umělý objekt a do jisté vzdálenosti kolem domu, umělé zásahy můžou být zjevné. Jediná otázka bude, kde by tato linie užitečnosti, oddělující místa změněná člověkem od přírody, měla začínat. Pan Brown řekl, u prahu dveří, ačkoliv tím odporoval sám sobě, když udělal, jak on vždy dělal, další neviditelnou čára za ní. Já naopak radím, aby linie byla blízko domu, ačkoliv ne, to se rozumí, příliš blízko. A také, aby linie byla zjevně umělým zásahem a viditelně vyznačena. Když pan Brown vyznačil obrys ohromného lesa mýcením napříč kopcem a údolím, možná, že by mohl být nakloněn hadovité nebo půvabné křivce, která byla nově představena Hogarthovou ideou respektující linii krásy. Tato křivka může být pozorovaná jako dokonalá přímka, protínající úhlopříčně údolí, jeví se tak oku stejná jako tato linka domnělé krásy. Takže v mnoha případech, by tato linie měla být přímá. Jak jsem již naznačil v této kapitole, dřevěný plot, nebo výsadba může být považován za dočasné zařízení, dokud trnité keře zasazené mezi stromy jej nenahradí. Proto mají jen malý význam obyčejné ploty z proutí, nebo hrubé sloupy a plaňky, jakéhokoliv živé ploty nebo příkopy, které mohou být použity. Přímka je vůbec nejkratší spojnice a já jsem ji často preferoval, zvláště když jsem věděl, že několik málo stromů nebo keřů na každém konci takové linie zabrání oku z pohledu ve směru, kterým je linie vedena. Někdy se stává, v místech, kde se mísí pozemky více majitelů, nebo z dalších příčin, že je nutné, aby oplocení tvořilo velmi ostrý úhel. To může být příležitostně napraveno další linií plotu, k jeho největšímu výběžku. Tento stejný princip může pomoci prodloužit cesty, chodník, nebo řeky, což vysvětlím. Ostrý ohyb nebo výstupek plotu (náčrt č. 17) přestane být nepříjemný, pokud je k němu připojen jiný plot
tak, jako v B, stejně jako linie cesty nebo chodníku, větev odstraňuje defekt. To bylo označeno nepřáteli umění jako úplně stejná linie s tím, že bude sloužit jako cesta, nebo řeka, protože může být naplněna štěrkem, nebo vodou. Tento posměch snad být zasloužený u těch inženýrů, kteří mají ve zvyku vytvořit jen splavný kanál, ale pozorovatel krásy vidí tento materiální rozdíl. Břehy přirozené řeky nejsou nikdy stejně vzdáleny. Voda se někde rozšiřuje dvakrát více, než je šířka jinde. Tato půvabná nepravidelnost závisí na tvaru země, skrz kterou to teče. Řeka zřídka postupuje daleko podél středu údolí, ale většinou se drží jedné strany, nebo se odvážně táhne napříč k dalšímu, podle toho, jak vyvýšenina překáží nebo nízký terén určuje její kurs. Tyto okolnosti v přírodních řekách by měly být pečlivě napodobeny v umění a nejen efekty, ale přímo příčiny, podle možností, by měly být napodobeny, zejména v podobě břehů. Tak, aby konvexní strana řeky (v náčrtu 18.) měla břeh konvexní nebo příkrý,
a vypouklá strana řeky ( B ) by měla mít svůj břeh vydutý nebo plochý, protože, to znamená, že tok řeky je pokojný.
Je zde další okolnost, s ohledem na linie, zasluhující pozornost. Tok řeky může často vytvářet dva nebo více různých ohybů, které se neprotínají navzájem, pokud pohlížíte na řeku podél toku. Tyto ohyby můžou být zvětšeny v poměru k šířce řeky, ale u cesty, nebo chodníku, zvláště jestli prochází lesem, nebo výsadbou, druhý ohyb by současně s prvním neměl být nikdy viditelný. Míra zatáčky u chodníku nebo cesty proto závisí na jeho šíři. Tak při pohledu podél úzké linie chodníku, nebudete vidět druhý ohyb. Ale ve stejné zatáčce, pokud cesta bude širší, měli bychom si přirozeně přát udělat zatáčku širší, odstraněním části chodníku, jak je tomu ve schématu vyznačeno tečkovanou čárou mezi A a B (náčrt č. 19).
Pokud se dva chodníky od sebe rozdělují, je vždy žádoucí, aby se rozbíhaly v různých směrech, jak je vyobrazeno v A (v náčrtu č. 20), spíše než aby daly představu opětného spojení, jako v B.
Kde dva chodníky navzájem k sobě připojují, je obecně lépe, když se setkají v pravých úhlech, tak jako v C, než aby tvořily úzký hrot, jako u ostrém úhlu v D. Nejpřirozenější trasa pro cestu nebo chodník, je podél břehů jezera, nebo řeky, přesto mám příležitost pozorovat ohromnou krásu v odloučení těchto dvou linií, kde voda se odkloní vlevo a cesta doprava, nebo naopak. Skutečný efekt této okolnosti jsem se často pokusil ukázat na papíře, ale je jedním z mnoha příkladů, kdy realita a obraz vyvolávají rozdílné pocity.
Tato kapitola možná zahrnuje každou nezbytnou poznámku vztahující se k plotům, ať napojeným na parky nebo farmy. Ale jako si přeji zvětšit rozdíl mezi úpravami vytvořenými pro ozdobu a těmi pro profit nebo zisk, tak se budu snažit také vysvětlit tyto různé účely, jakkoliv jiným se zdá, že odporuji jejich názoru a liším se u charakteristických rysů. Oboje může být, skutečně, předmětem kultivace. Ale kultivace jednou v hospodářství, a jindy ve výzdobě.
Kapitola VII Farma a park jako odlišné objekty - Krása a zisk jsou zřídkakdy slučitelné[editovat]
Francouzský název, sousloví Ferme ornee bylo, jak věřím, vynalezeno panem Shenstone, který si byl vědom, že anglické slovo „ Farma „ by nezprostředkovala představu, kterou se pokusil uskutečnit v scenérii Leasowes. Svého času tolik oslavované místo, sestávalo z četných krásných malých polí, spojených navzájem chodníky a bránami, ale netvořících, na rozdíl od farmy, předmětu zisku. Nikdy jsem neprocházel skrze tyto pozemky bez nářku, nejen nad nesprávným použitím dobrého vkusu, ale nad neustálým zklamáním, které laskavý Shenstone musí cítit při pokusech spojit dva objekty tak neslučitelné, jako je ozdoba a zisk. Namísto obklopení svého domu takovým množstvím ozdobného trávníku nebo parku, které by příslušelo velikosti sídla, nebo rozsahu majetku, jeho vkus, spíše než jeho ambice, jej vedly k tomu, aby ozdobil celý svůj majetek tímto způsobem, marně doufajíc, že by mohl udržet všechny výhody farmy, v kombinaci se scenérií parku. Takže žil s ustavičným pokořením, v zklamaných nadějích, a s citem pro vybraný vkus, vnímajíce stejně posměšky velmožů nádheře jeho pokusu, i výsměch farmářů, z nesprávného použití zděděné půdy.
Po odstranění dvorů a vysokých zdí zahrad v přední části domu, pravdivá náhrada zničila starověkou nádheru radostnější krajinou moderní parkové scenérie, a ačkoli jeho hranice neměla být v žádném případě viditelná, jeho skutečné rozměry by měly nést nějakou proporci k vlastnictví majetku, kterým je sídlo udržováno. Jestliže zeman ničí svou farmu děláním toho, co je nazýváno ferme ornee, bude nesmyslně obětovat svůj příjem k svému potěšení. Ale příslušník venkovské šlechty může pouze ozdobit své místo oddělením rysů farmy a parku. Ty jsou tak naprosto nesrovnatelné, že nedovolí žádné spojení krásy nebo zisku. Následující porovnání budou sloužit k potvrzení tohoto tvrzení.
Hlavní krása parku spočívá v jednotné zeleni. Vlnité lemy kontrastují mezi sebou v proměnlivých formách. Stromy byly tak seskupeny, aby produkovaly světlo a stín k zobrazení rozmanitého povrchu země a nerozděleného rozsahu pastvin. Zvířata krmená v takovém parku se jeví neomezená a svobodně sbírající svou potravu z bohatého rostlinstva v údolí na nekontrolovaném rozsahu suché půdy kopců.
Farma, naproti tomu, je vždy proměnlivá pestrými a nesourodými barvami na svém povrchu a rozparcelovaná přímkami plotů. Stromy zde bývají seřazeny ve formálních řadách podél plotů. Farmář si osobuje právo na řez, průklest a znetvoření. Namísto dobytka oživujícího scény svými pokojnými postoji nebo žertovným dováděním, zvířata se ohýbají pod jhem nebo jsou uvězněny a tloustnou uvnitř těsných ohrad, objektů zisku, nikoliv krásy. [Obrázek XIV].
Tato úvaha může být dále ilustrována výtahem z Red Book of Antony. Tvar pozemku v Antony je přirozeně krásný, ale úpravy pro farmaření téměř vymazaly všechny stopy jeho původní formy. Linie plotu, kterou sedlák považuje za nutné oddělit ornou půdu od pastvin, je bohužel ta, která, ze všech jiných, je nakloněna k zničení jednoty kopce a údolí. Je všeobecně umístěna přesně v bodě, kde se vlnící povrch mění z konvexního na konkávní, a samozřejmě je tak nejnevhodnější pro všechny protínající linie. Přesto, jak se ukazuje, linie plotu, následující zde tvar země, nebo v nějakém směru se ubírající z kopce do údolí, ačkoli se to může vadit pohledu jako hranice, neurazí jej, a v nějakých příkladech, může dokonce zlepšit krásu formy povrchu. Žádné ohromné zlepšení, proto nemůže být očekáváno v Antony, až dokud téměř všechny současné ploty nebudou odstraněny, ačkoli ostatní mohou být umístěny na vhodnějších místech. (Obrázek XIV.)
Jsem si vědom že, v ovzduší současného pobláznění pro zemědělství, je nepopulární tvrdit, že farma a park nesmí být spojeny. Ale po různém úsilí smísit obojí, bez násilí proti dobrému vkusu, jsem přesvědčen, že jsou a musí být odlišné objekty, a neměly by nikdy být společně v stejném bodu pohledu.
Abych zabránil dezinterpretaci, dovolte mi říci, že každý z obou může splnit svůj účel v domě svého majitele. Stejně jako si nepřejeme vypudit nektarinku z našich moučníků, ačkoli ji vysadíme za zeď, která ji chrání. Stejně tak nelze vymazat běžnou farmu z potěšení země. Ovšem nemohu podpořit to, aby její pestré barvy a příslušenství zemědělského statku rušily klid parkové scenérie. To je spojení plynoucí z nesourodosti krásy a zisku, z pracného úsilí a příjemné zábavy, proti němuž bych postavil autoritu mého umění. Ačkoliv nejsem zhýčkaný
oponent odsuzující snahu, když nemůže přesvědčit soud že, bez překročení dobrému vkusu si nemůže představit kravín a chlívek (ty užitečné zemědělské stavby) v koutě přijímacího pokoje nebo prostoru salónu. Potíž spojující park a farmu vyvstává z této materiální okolnosti, že jeden je předmět krásy, další zisku. Krajina obou se sestává ze země, stromů, vody, a dobytka. Ty jsou velmi odlišně uspořádány. Zatímco park je méně výnosný než orná půda, tak čím více můžeme zmenšit množství prvního, upraveného v souladu ke stylu sídla, tím méně litujeme oběti zisku, abychom získali krásu.
Tvar a barva obilných polí a přímky plotů jsou tak totálně v rozporu se všemi názory na malebnou krásu, takže nezkusím navrhovat žádné rady ve vztahu k farmě jako ozdobě. Ačkoliv myslím, že by zde mohl být znatelný rozdíl mezi farmou nájemníka, který musí získat užitek z každé části svého pozemku, a tou, která je osídlena panstvem za účelem zábavy nebo experimentu.
To je obvyklé pro Hampshire, a vskutku, okolo mnoha lesů dělí ohrady farem řady mlází a lesa, od deseti do dvaceti yardů široké. V malé vzdálenosti se tyto řady jeví spojené a stávají se jednou bohatou masou listí. Přát bych si, aby tento druh rozdělení byl všeobecně přijat na experimentálních farmách. Výhodou takových výsadeb bude : stinné a příjemné chodníky skrz farmu, úkryt pro obilí před větrem, ochrana dobytka, který se pase na farmě, dává celku, z jisté vzdálenosti, jevit se jako jedna hmota lesa, tvoříce obdivuhodný kryt pro lov divoké zvěře, a nakonec, pokud to někdy v budoucnosti bude považováno za vhodné, rozšířením trávníku, takové výsadby zásobí park rozsáhlým výběrem hezkých stromů, které mohou zůstat jednotlivě nebo ve skupinách, jak vkus nebo úsudek rozhodne.
V některých hrabstvích se farmy skládají hlavně z pastvin, ale třeba hovězí farma musí být rozdělena dále na malé ohrady. A ačkoli to není nevyhnutelné, trávník blízko panského sídla by měl být spásán vysokou zvěří, což je to naprosto nezbytné, aby bylo vytvořeno zdání, že jde o park, nikoliv statek sedláka, protože bývá rozdíl mezi sídlem hospodáře a jeho nájemníka, pána a rolníka. Jeden uvažuje o tom jak udělat největší okamžitou výhodu svého pozemku a druhý se musí, v některých případech, vzdát představy zisku kvůli kráse která je odvozená z ovzduší svobody, jenž je totálně v rozporu s omezujícími a rozdělujícími liniemi, které jsou charakteristické pro hospodářství.
Dokud krása parku a zisk farmy jsou nespojitelné, je úkolem vkusu a rozumu, aby zastřel to druhé a omezit první, aby bylo možné parkovou scenérii vytvořit bez množství extravagantního odpadu. Popírám ovšem veškerou představu vytváření toho, co je nejkrásnější také nejvýnosnějším. Zorané pole a pole trávy jsou tak odlišné objekty, jako květinová zahrada a bramborové záhony. Rozdíl mezi farmou a parkem sestává se nejen v počtu plotů a rozdělení, ale také v spravování linií, kterými by ploty navzájem měly být vedeny. Farmář, bez jakéhokoliv pozornosti tvaru země, dává své ploty tam, kde budou oddělovat vysočinu od luk. Rozděluje dále zem, pouze s ohledem na čtvercovitá pole a následkem toho se přímky vyhnou všem úhlům nebo rohům. To je původ výsadeb trojúhelníkových zbytků v poli obklopeném lesem, který farmář považuje neužitečný, ale který, pro oko vkusu, vytváří efekty světla a stínu.
Není žádná chyba běžnější než doplňování zákoutí v úctyhodném lese ubohými kousky mladé výsadby. Obrys lesa nemůže být nikdy příliš odvážně členitý, nebo příliš nepravidelný. Provedení úprav jinými způsoby, řezem výčnělků, nebo doplňováním stařiny, ukazuje potřebu vkusu. Je tak nepřiměřené, jako pokus vyžehlit svraštělou kůru věkovitého dubu.
Oplocení parku nemůže být příliš málo, stromy příliš majestátní, nebo pohledy příliš neohraničené. Ve farmě jsou však malé oplocení často nezbytné. Zmrzačený bezrohý dobytek nebo ohnuté vrby, jsou farmářskému oku často příjemnější než vysoké jilmy, nebo široké duby. Úroda zrna nebo bohaté pásy jetele více těší pohled sedláka než nádherná scenérie lesa a trávníku z oken paláce. Malé oddělené farmy, přizpůsobené k užitečnému a pracnému životu, nejsou smísené s nádherami bohatství, ale tyto pilíře národního bohatství, jsou vskutku cílem zájmu v každém hledisku. Malé farmy nežádají náhodnou pomoc malebného účinku k tomu, aby přitahovaly obzvláštní zájem. Pro laskavou mysl jsou více než předmětem krásy. Jsou požehnáním společnosti, jakkoliv není slučitelné se snahou rozkoše, někdy překročit hranice parku, a pozorovat úsilí tohoto chvalitebného průmyslu nebo navštívit domky
“ Kde radostní nájemníci žehnají své celoroční dřině."
Monopolista může jen myslet s potěšením na svých sto akrů pšenice v jediné ohradě. Taková rozšířená hrabivost může obohatit muže, ale ožebračit a vyčerpat a (málem jsem dodal, že) nakonec umoří hladem lidstvo.
Kapitola VIII Okrasné zahrady (Pleasure grounds) - Květinové zahrady – Skleníky a zimní zahrady- Různé způsoby jejich přičlenění k domu[editovat]
Při výkonu mé profese, jsem často zažil ohromnou potíž a nepřátelství při pokusech opravit falešný a mylný vkus umístění velkého domu na prázdné louce, bez jakékoliv znatelné linie odloučení uprostřed země vystavený zvířectvu a terénu připojenému k domu, což považuji za zvláštní úpravu umění. Pokud by linie oddělení byla přijata, s výhodou může snadno ozdobit trávník květinami a keři, připojit k sídlu scénu ozdobenou úpravností, obvykle nazývanou „a pleasure-ground“, okrasná zahrada. Množství takto oděné země byly dříve velmi značné. Královské zahrady Versailles, nebo ty v Kensingtonském paláci, pokud byly naplněny společností, nevyžadovaly žádné jiné oživení. Ale velký rozsah pozemku bez pohyblivých objektů, jakkoliv úhledně spravovaný, je jen melancholickou scénou. Pokud nacházíme potěšení v osamělosti, hledáme jej raději v hloubi lesa nebo v opuštěné besídce květinové zahrady, než na otevřeném trávníku rozsáhlého parku.
Proto jsem často doporučil obnovení akrů neužitečné zahrady pro jeleny nebo ovce, čehož jistě řádně využijí. Tato metoda nyní přináší podivuhodné účinky v Bulstrode, kde zahrady každého druhu jsou v ohromné míře, a kde z výběru a různorodost rostlin, vedení chodníků, obohacení umění, a pozornosti každé okolnosti elegance a velkoleposti, je okrasná zahrada perfektní částí celku. Několik částí parku představuje modely vytvořené podle různého stylu a vkusu zahradničení: starověká zahrada, americká zahrada, moderní terasové chodníky, a květinová zahrada. Poslední je, možná, jednou z nejrozmanitějších a nejrozsáhlejších svého druhu, a proto je příliš velká k tomu, aby byla více uměle upravena než výběrem květin a uměleckém okrášlení ornamenty.
Květinové zahrady v malém měřítku mohou být přísně tvarované a viditelně umělé, ale ve všech případech, vyžadují úpravnost a pečlivou pozornost. V této záležitosti popíšu následující pasáž z Red Book of Valley Field. [25] Pro běžné pozorovatele je nejzřejmějším rozdílem, mezi stylem pana Browna a stylem starověkých zahrad, změna z přímých na zvlněné nebo hadovité linie. Z toho důvodu je u mnoha jeho stoupenců předpokladem dobrého vkusu v zahradnictví vyhýbání se všem liniím, které jsou přímé nebo rovnoběžné a v přijetí formy, které považují za soulad s přírodou, bez rozvažování jaké objekty jsou přírodní a jaké jsou umělé.
Toto vysvětlení je nezbytné k tomu, aby ospravedlnilo plán, který doporučuji pro průplav v této květinové zahradě [Obrázek XV]. Stejně jako bych měl odsoudit dlouhou přímku vody v otevřeném parku, kde je všechno ostatní přírodní, měl bych také vyjádřit námitky proti klikatícímu se kanálu nebo chodníku, podél dlouhé přímé zdi, kde je všechno ostatní umělé.
Květinová zahrada by měla být objekt rozdělený a odlišný od hlavní scenérie místa, ať je velká, nebo malá, rozmanitá nebo geometricky pravidelná. Měla by být chráněna před zajíci a menšími zvířaty vnitřním plotem. Uvnitř těchto ohrad vyrůstající vzácné rostliny každého popisu by měly být podporované a zásobené půdou a vším potřebným pro každou rostlinu podle druhu. Záhony slatinné zeminy by měly být připraveny pro americké rostliny, vodní rostliny, z nichž některé jsou obzvláště krásné a měly by růst na povrchu, nebo blízko okrajů vody. Početná skupina alpínek by měla mít záhony kamene upraveného pro jejich pěstování, kameny bez umělé úpravy, pro přirozeně půdy, ale především, tam by měly být tyče, nebo obruče pro ty druhy velmi popínavých rostlin, které přirozeně tvoří půvabné girlandy, když jsou povzbuzovány a podporovány umělými prostředky. Ještě, se všemi těmi náležitostmi, by květinová zahrada, kromě místa, kde přiléhá k domu, neměla být viditelná z cesty nebo hlavního chodníku. Může proto být naprosto odlišného charakteru než zbytek kompozice a její ozdoby mohou proto být více umělé než přírodní.
Květinová zahrada v Nuneham, [26] bez toho aby byla geometrická, je vysoce zdobená, ale nikoliv příliš přeplněná odpočívadly, chrámy, sochami, vázami, nebo dalšími ozdobami, které jsou umělými díly, skvěle harmonizujícími s tou hojností květin a zvláštních rostlin, jenž odlišuje květinovou zahradu od přírodní krajiny, ačkoli chodníky neleží v přímkách.
Ale ve Valley Field, kde květinová zahrada je před přední stranou dlouhé zdi, snaha vytvořit scénu přírodní by byla jen předstíráním. Proto, jako dva ohromné nástroje tvorby, jsou zde použity varianta a kontrast, jediné prostředky, kterými může být uvedena tato květinová zahrada, jenž se, jako oddělený objekt, stává se jakousi epizodou k hlavní, velkolepé scenérii.
Řeka je všude jinak živý proud, drnčící a pěnivé ubíhající přes mělké podloží skály nebo štěrku. Větší kontrast vyplyne z hladké vodní plochy v květinové zahradě. K tomu, aby jej vytvořil, musí být umělým dílem, a proto, namísto vedení otevřeného koryta zásobovaného vodou z řeky, nebo vytvořením zdánlivě přírodního ramene řeky, doporučuji, aby voda procházela pod zemí, s regulací stavidlem tak, aby byla vedena vždy v stejné výši hladiny. Tak kanál bude zcela oddělený od řeky a stane se zřetelně umělým objektem, tvořícím vůdčí rys scény, ke které náleží, v kompozici zcela umělé, kde klikatící se koryto by bylo tak nepřiměřené jako hadovitá zeď zahrady nebo vlnitý most. Jakkoliv se můžou se zdát divné, viděl jsem takové uvedené nesmysly, provedené zdánlivě přírodně, zřejmě z hrůzy z přímé čáry. Břehy tohoto kanálu nebo rybníku mohou být obohaceny na okrajích zvláštními květinami, a světlým plotem zelených latí, který bude sloužit k vyvazování popínavých rostlin, které vyžadují oporu, zatímco tím dává celku ovzduší čistoty a pečlivé pozornosti.
Ale také konec této vodní nádrže by měl být označen nějakým stavebním nebo krytým místem. Předpokládám, že vstup do květinové zahrady bude pod krytým průchodem z oblouků, na které mohou být vyvedeny různé druhy plazivých rostlin. Opačný konec může být zdobený architektonickou budovou, která, jak předpokládám, se bude skládat z krytého místa mezi dvěma voliérami. Možná lze namítat, že dlouhý přímý chodník může mít jen málo variant, ale největším zdrojem rozmanitosti v květinové zahradě je výběr a rozmanitost jeho keřů a květin.
Není žádná okrasa květinové zahrady vhodnější než skleník nebo zimní zahrada, pokud je květinová zahrada také nedaleko od domu. Ale k noblese moderního luxusu patří zimní zahrada připojená k nějaké místnosti v sídle. Móda, jíž jsem tolikrát byl nucen vyhovět, sladit úpravy tak, aby nebyly nepatřičné. V této knize udělám rozsáhlé zmínky o různých metodách, kterými byly vhodné úpravy provedeny v různých místech.
V Bowood, Wimpole, Bulstrode, Attingham, Dyrham Park, Caenwood, Thoresby, a nějakých dalších velkých domech posledního století, byly zimní zahrady byly přidány, aby ukryly příslušenství za nimi, a buď se tak skleníky staly křídlem domu, nebo byly provedeny ve stejném stylu architektury jako dům. Ale všechny tyto zimní zahrady byly postaveny v době, kdy byly rozšířeny jen pomerančovníky a myrty, nebo jen velmi málo jiných skleníkových rostlin, a žádné světlo nebylo třeba ve střeše takových budov. U mnoha z nich, vskutku, pilíře mezi okny jsou tak široké jako okna. Od té doby četné druhy muškátů, vřesovců a dalších exotických rostlin, vyžadujících více světla, způsobila významnou změnu v použití materiálů při budování skleníků. Možná se více podobá tvarem školkařské sušárně, ale bude lépe přizpůsobeno účelům moderní zimní zahrady. Zrovna takový přídavek, jakkoliv může zvýšit vnitřní pohodlí domu, nikdy není příspěvkem k jeho externí ozdobě stavby pravidelné architektury. Proto je obecně více vhodné, aby byl postaven skleník v květinové zahradě, téměř bez potřeby úprav části sídla a v této situaci aby byla využita ohromná výhoda treláže propouštějící světlo, aby tak byl zastřen ošklivý tvar svažující se střechy skleníku.
Je zde jedna velice materiální námitka proti skleníku, přímo napojenému na stále obývané místnosti, totiž, že pachy a vlhkost z velkého množství země v záhonech nebo květináčích je často silnější než vůně rostlin. Proto by skleník měl být vždy oddělen od domu předsíní nebo malým předpokojem. Ale největší námitka vyvstává z jeho potřeby souladu se sousedním sídlem, protože je těžké vytvořit architekturu skleněné střechy skleníku, ať už v antickém slohu nebo gotice. Arkády nemohou být přizpůsobeny k tomuto účelu, protože, forma jakéhokoliv oblouku vylučuje světlo seshora, kde je to ve skleníku nejpodstatnější. Z tohoto důvodu gotický oblouk Jindřicha VIII je méně problematický, ačkoliv v takových budovách musíme předpokládat potřebu odstranění střechu, aby bylo místo pro prosklenou plochu. Takového druhu je skleník před Rendlesham House.
Při přizpůsobování starověkých forem modernímu použití a výmyslům, je často nezbytné se odchýlit od pravidel opravdové gotiky. V takových případech je možná lépe použít staré prostředky pro nové využití, než vynalézat nový a absurdní styl gotiky nebo antické architektury. V Plas- Newyd, kde dům je v gotickém stylu, jsem navrhl přístavbu zimní zahrady zakončené velkolepě podélnou řadou rovnoběžně s linií hlavních pokojů. Vzor pro tento model byl vzat z řady místností v některých z našich katedrál, kde je osmiúhelníková střecha podepřena štíhlým pilířem uprostřed. Pokud je pilíř zhotoven z litiny, podpěrná žebra střechy budou ze stejného materiálu a pak není žádný velký nevkus vyplnit prostory střechy mezi litinovými žebry sklem, přičemž postranní okenní rámy mohou být v létě zcela odstraněny a vytvořit tak krásný pavilon v tomto období, když rostliny jsou odstraněny, zimní zahrada je pravidelně pustým a nevzhledným objektem.
Kapitola IX Zahradní architektura a malířství - Obrazy mohou napodobit přírodu, ale příroda není kopie obrazu[editovat]
Když má minulá publikace byla tištěna, umění zahradní architektury bylo napadeno dvěma váženými pány, panem Knight, [27] z Herefordshire, a panem Price, [28] ze Shropshire. Omezen touto publikací jsem nemohl učinit jakoukoliv poznámku k názorům těchto strašných, protože duchaplných, oponentů. Měl jsem možnost poskytovat rady k významným objektům v těchto dvou okresech a ochotně jsem sám využil příležitosti k tomu, aby předložil své názory k vyskytnutým se specifickým okolnostem. Proto, s povolením příslušných vlastníků, vložím následující pozorování z Red Books Sufton Court, v Herefordshire, a Attingham, ve Shropshire.
Můj názor vztahující se k úpravě v Sufton Court zahrnuje mnoho principů umění zahradní architektury. Použiji nyní tuto příležitost ospravedlnit svou praxi, a budu jí oponovat proti divokým teoriím, které se později se objevily. Příležitostně se proto zmíním o tomto novém systému, které nenese žádný vztah k našim cílům v Sufton Court. V minulosti jsem publikoval svazek vztahující se k zahradní architektuře, takže bude zbytečné vysvětlovat motivy, které přivádějí mne k tomu, abych přijal takové jméno pro tuto profesi, aby bylo odlišeno od umění malování krajiny, stejně jako od umění sázení zelí nebo průklestu štěpů. Nepatrné a často zjednodušující náčrtky, které jsem vynašel jako nezbytnou pomůcku k tomu, abych objasnil své názory, jsou nejsilnějším důkazem, které však ze mne nedělají malíře krajinek, ale slouží k ukázání scén přírody v jejích různorodých barvách modré oblohy, purpurových hor, zelených stromů, atp., jenž je často nevkusné pro oko znalce malířství.
Nejlepší výtvarníci krajinného malířství studovali v Itálii nebo Francii, kde zeleň Anglie je neznámá. Z toho důvodu vyvstává zvyk získaný znalcem hnědých odstínů obdivovatele suchých popředí v obrazech pánů Claude a Poussin, a z této příčiny dává přednost sytě hnědým skicám před sytě zelenými obrazy, jejichž autorem je Gainsborough. Jeden z našich nejlepších krajinářů studoval v Irsku, kde půda není tak žlutá jako v Anglii; a jeho obrázky, ať tak nebo onak krásné v designu a složení, vždy jsou studené a křídovité.
Podzim je oblíbené období zobrazované krajináři, kdy veškerá příroda spěje směrem k rozkladu, kdy listí mění svoji živou zeleň na hnědou a pomerančovou, a trávníky na sebe berou svou červenohnědou barvu. Ale odstíny jarní a letní zeleně budou vždy mít vznešenější půvab pro ty, kdo se těší z dokonalosti přírody, možná bez toho, že by vůbec kdy uvažovali, zda je krajina dostatečně krajinomalířská .
Není to však zbarvení, ale hlavní složení krajiny, které krajinář - malíř a krajinář - zahradník budou cítit rozdílně podle svých příslušných umění. Ačkoli každý z nich může příležitostně pomoci tomu druhému, já jsem ještě nikdy nebyl o radu, v rozvrhnutí kompozice místa, kopírování omezeného zorného pole nebo v záchvatu pečlivé vznešenosti k umělcům jako Claude nebo Poussin a ani jsem nikdy nedoporučoval, jako ten pravý vzor pro krajináře, pravidelné řady nebo trojůhelníkový spon výsadby stromů používaný v geometrickém zahradničení. Jak bylo vtipně zpozorováno, „práce přírody jsou zde dobře provedeny, ale nevkusně“, což, předpokládám, vzniklo ze sklonu dobrého vkusu, zobrazovat práce přírody výhodně, ale to není důvod, aby se stalo umění předlohou pro napodobování přírody. Není potupou malování, pokud tvrdím, že příroda může být více půvabná než nejlepší obraz, ačkoliv záměrem dokonalé malby je jen zřídka přesné nebo typické zobrazení přírody. Panoramatický výhled dává přirozenější představu lodí na moři než nejlepší obraz od pana Vandervelde, ale má malou hodnotu jako obraz, protože více než přílišná podoba k originálu potěší úsilí napodobující umění. Mé skicy, i kdyby byly sebedokonalejší, byly by jen jakýsi celkový pohled, nebo snímek ze scény, které představují. Je v nich jen o malý efekt z úsilí na základě principu kompozice v malování. Ale jako stínovaný obrys, nebo silueta mohou uspokojit jako portréty, přestože mohou urazit znalce obrazů. Umění, které vyjadřuji vyšší charakter, než k malování je tak velmi vhodně popisováno francouzským autorem: „Il est a la -po'esie et a la peinture, ce que la r'ealit'e est a la description et l original a la copie.“
Dům v Sufton Court byl postaven dlouho předtím, než jsem měl tu čest poskytnout radu k jeho vlivu, situaci a ani hlavní skladba řádně neodpovídá potřebám mnou rozvažovaných úprav. Ačkoliv doporučím rady pro provedení změny oken v přijímacím pokoji, musím zvážit různé krajiny v každém směru. Pohledy směrem k jihu a západ jsou rozsáhlé, a pod jistými okolnostmi světla a počasí, často báječně krásné. Ale vzdálené vyhlídky jsou velice závislé na stavu atmosféry. Často jsem tvrdil, že pohledy z domu, a zvláště ty z přijímacího pokoje, by se měly skládat se z objektů, které evidentně náleží k místu. Pro vyjádření této představy, jsem užíval slovo přivlastňování, kterým já mám na mysli takovou část lesa a trávníku, kde může být předpokládáno, že patřit vlastníkovi sídla, obydlené jím samotným. Nejde o majetek používaný především pro zisk, jako pro potěšení a pohodlí. To by samozřejmě mělo zahrnovat trávník spásaný jeleny, ovcemi, nebo dalším dobytkem a jeho ohrazení. Pokud tam je nějaké oplocení, nemělo by být stálé. Jsem připraven připustit, že tato část moderního zahradnictví se často ošklivě mýlí a je nesmyslně používána. Nenalézám žádnou chybu tak obtížně napravitelnou, jako obecný sklon k zdůraznění rozsahu, bez dostatečné pozornosti k velikosti, stylu, nebo charakteru domu, anebo majetku, jenž jej obklopuje.
Rozsah a krása jsou, zdá se mi, odlišné vlastnosti. Malá plocha, kde hranice nejsou vtíravě vyznačeny, může být více zajímavé a sladěné k eleganci a pohodlí než rozsáhlý pozemek, který nemá žádnou jinou hodnotu, než že skládá se z mnoha set akrů půdy, nebo je oplocen po mnohamílovém obvodu, zatímco, možná, uvnitř této oblasti, je polovina půdy stále zorána.
Přijímací pokoj nyní má výhledy směrem k jihu, ale je, zdá se, několik důvodů pro změnu tohoto výhledu. První, že hala a jídelna ukazuje stejné pohledy, ale lépe. Zadruhé, že okna jsou blízko průjezdu, vozové cesty, která příležitostně bývá špinavá, se stává špatným popředím. A nakonec, že pohled směrem k východu nejen že nebude odlišný od jiných, ale je přírodní, a jeví se zcela vhodný k místu, a, proto i v hluboké harmonii s tichým domovem tvoří scenérii venkovského sídla. Skládá se z krásného trávníku nebo údolí, jehož jeho protější svah je bohatě oděn lesem, který vyžaduje velmi málo úprav, které by daly obrysu ten nepravidelný a atraktivnímu tvar, jenž je jedním z mnoha předmětů schopnějším potěšit oko v přírodě než na obraze.
Bylo doporučováno, posledně jmenovaným autorem, jako všeobecné pravidlo pro sadovnické úpravy, vysazovat bohatě a kácet šetrně. Tato obezřetná rada pochází z bázlivosti a nezkušenosti. V nějakých případech, zlepšení může být provedeno sekerou spíše než rýčem, o čemž svědčí příklad ze Sufton Court. Stromy v přímé linii, v spodní části kopce, byly zbytečně zahuštěny mladými stromy, vysazenými pro rozbití jejich pravidelně formovaných řad, zatímco v skutečnosti vytvořily opačný účinek. Já bych spíše poradil odvážné vykácení všech těch mladých stromů a části starších, ale zvláště dubu, který nejen zakrývá vidlicovitý kmen stromu za ním, ale jehož poloha také opticky snižuje další stromy a zmenšuje objem a význam obou kopců a háje, jímž je jejich čelní strana pokryta.
Situace v Attingham je v rozporu s jeho charakterem. Je nemožné připojit představu velikosti a nádhery k sídlu s tak malým zjevným územím. Plochý trávník mezi silnicí a domem je velmi rozsáhlý, ovšem není zde žádná rozmanitost ve velikosti stromů, ale i v tvaru země, pohled vlivem toho klame o skutečné vzdálenosti. Zákony perspektivy určují, že předměty blízké k oku, se jeví větší, následkem toho, vypadá velký dům bližší, než to opravdu je. Nejsou zde žádné objekty ležící mezi okem pozorovatele a domem, které by upoutaly pozornost, nebo působily jako stupnice a napomáhaly oku v posouzení vzdálenosti. Z tohoto důvodu každá cizí osoba, která vidí tento dům ze silnice, bude popisovat tuto situaci jako velký dům s velmi malým pozemkem mezi domem a cestou. První nápad jak situaci upravit je odstranit dům nebo cestu. Ale protože žádnou z obou možností není vhodné provést, musíme se uchýlit k zásahu umění zahradní architektury, abychom se vypořádali s tímto falešným dojmem. Tento stav budu považovat za podklad úprav navrhovaných v Attingham.
V starověkých gotických stavbách, kde vysoké zdi a různý dvory spojovaly palác a sousední vesnici, byla dostačující důstojnost nebo vyhrazení místa, bez toho aby byl zjevný rozsah území, což dnes moderní sídlo vyžaduje. Ale omezená starověká velikost od té doby uvolnila místo moderní eleganci, která předpokládá větší klid a svobodu, situování domu na venkově je více nebo méně chybné, podle toho, jak je více nebo méně je vázané nebo obklopené cizím majetkem. Silnice, zorané pole, stodola, nebo chalupa sousedící s velkým domem, má tendenci zmenšit jeho význam. Z toho důvodu vzniká představa rozšiřujícího se parku, trávníku, nebo okrasné zahrady v každém směru od domu. Odtud také vyvstává odpor, který cítíme z pohledu na ploty v parku a pozemcích za ním, které jsou tak blízko nebo nějak viditelné, pokud působit na mysl s představou že odděluje pozemky nenáležící k tomuto místu.
Možná láska k jednotě může přispět k potěšení, které my cítíme v prohlížení parku, kde jsou hranice dobře skryty. Tato touha skrývání hranice uvedla moderní praxi, kterou najdeme v téměř každém parku, úzkou výsadbu nebo pás, jenž, jestliže sestává ze stromů vysazených současně, se stává jen o málo lepším řešením než pouhý živý plot. Je pak právem odmítnut každým člověkem se vkusem. Ačkoliv je mnoho situací, kde výsadba tvoří přirozenou hranici parku. Taková je stěna lesa na nejvyšších místech terénu na východě Attingham, kde tak tvoří půvabný obrys krajina, bez toho, že by kompozice vyvolala přání vědět, zda je tímto lesem omezen pozemek majitele.
V souvislosti s potřebou zjevnosti rozsahu pozemku v parku nebo trávníku v Attingham, bylo navrhnuto, aby bylo přidáno mnoho set akrů pozemků na východě odstraněním živých plotů sousedících polí. To by zvýšilo skutečně rozlohu bez rozšiřování zjevné velikosti parku. Já se ale přu že, častokrát to je vzezření a ne skutečnost rozsahu, který je nezbytný, aby uspokojil mysl. Velikost parku málo hovoří o majetku vlastníka. Pozemek obklopující vilu blízko města, může být smysluplně a správně obklopen ploty, nebo zdmi, kvůli zachování soukromí. Ale je absurdní, aby byly obezděny vzdálenější prostory, než je nutné pro krásu místa. Kromě toho, pokud by byl tento park nebo trávník prodloužen o další míle na východě, omezení směrem k jihu, které je v přední části domu, by nebylo odstraněno. Následkem toho, by pro cestovatele procházející cestou zjevný rozsah parku nebyl nijak zvětšen, bez nějakého pozoruhodného nebo krásného rysu, protože rozsah pozemku je sám o sobě jen zřídka zajímavý.
Jestli velké stromy, říční scenérie, nebo výrazné nerovnosti terénu mohou být obsaženy rozšiřováním parku, pak jsou dostačujícím motivem; ale pohled na vzdálené hory, které mohou být viděny také z cesty, nejsou rysem, které omluví rozsáhlý trávník přes rovnou plochu. [29] Pro odstranění dojmu z omezení v Attingham, by park měl být prodloužen napříč přes cestu, což by mělo cizí osobu přesvědčit, aby uvěřila, že neprochází nejzazším okrajem parku. Za druhé, by měly nějaké pozoruhodné a zajímavé rysy poutat pozornost. Tak jako spojení řek Severn a Temže, které může být ve skutečnosti učiněno v rozsahu parku. Zvláště ohromný oblouk napříč Temží, z něhož nejsou žádné z možných výhod nyní využity. Jsou zde také velké stromy a četné poutavé místa pohledů, které by si zasloužily pozornost v záměru zvýšit počet atraktivních míst, spíše než počet akrů parku.
V opozici s představou pana Price, že toto veškeré zlepšení kompozice parku by mělo být odvozeno z prací nejlepších malířů, uvedu, že tam nyní nacházejí, velmi blízko domu, nějaké zbytky starého mlýna a cihlové oblouky (viz náčrt č.21)
které vytváří půvabnou předlohu pro malíře. Kompozice není jako krásný obraz od Ruisdale v Attingham, jenž každý člověk znalý vkusu musí obdivovat. Tato scéna, jak nyní je, mi vnukla nesmělou ideu. Mezi stromy lze vidět, jak část sloupořadí spojuje východní křídlo se skupinou budov domu. Z celkové povahy této scenérie, nemůžeme ale předpokládat, že je zlomkem nějakého zříceného antického chrámu a nikoliv částí moderního obývaného paláce. Z toho důvodu je evidentní, že mysl nemůže spojovat názory na eleganci se zanedbáním, nebo perfektní údržbu a čistotu s ruinami a rozkladem. Takové objekty, proto, ať tak nebo onak samy o sobě malebné, jsou neslučitelné, bláhově umístěny blízko takového paláce jako je Attingham.
Další chybou obdivovatelů „krajinomalířů“ je rozdíl mezi množstvím přírodních a umělých prvků ve skladbě. Nejlepší obrázky od pana Claude (a zde mohu odkázat i na obraz v Attingham) zřídka se sestávají z více než jedné pětiny toho zorného pole, které oko může snadno spatřit, bez pohybu hlavy, totiž úhel asi 20 stupňů z 90. Můžeme dále vypočítat, že bez posunu těla (pohybem hlavy pozn. překl.) je naše zorné pole prodlouženo na 180 stupňů.
Teď to je zřejmé, že již zmíněný obraz od pana Claude, který je čtyři až pět stop dlouhý, kdyby byl býval prodloužen na 20 nebo 30 stop, by nemohl tak potěšit kompozicí, protože, místo obrazu, by se podobal panoramatu. Mohu dále uvést jako příklad, výhled ze snídaňového pokoje, jenž se skládá ze vzdálených horských řetězců, ve velké vzdálenosti pro jakýkoliv obraz. Ovšem je zřejmé, že by malá část tohoto pohledu mohla poskytnout námět pro malíře, dejme tomu strom, který by tvořil popředí krajiny. A co kdybychom zasadili takový strom, nebo posloupnost takových stromů, abychom rozdělili celé zorné pole do oddělených krajin? Nebyl by takový pokus o úpravu jako umístění pěti nebo šesti obrazů od pana Claude v jednom dlouhém rámu? Takový absurdní nápad prokazuje zbytečnost dělání obrazů našimi modely pro přírodní úpravy. Jakkoliv mohu respektovat práce velkých malířských mistrů a těšit se, že se mohu dívat na přírodu malířským okem, nikdy nebudu věřit, že „nejlepší krajinář by byl nejlepší zahradní architekt“.
Řeka Terne, zodpovědná za záplavy po každém silném lijáku, který padá na sousední kopce, tvořila řadu různých kanálů a ostrovů. Některé z těchto kanálů jsou suché, když hladina vody je nízko, a některé z ostrovů jsou skryty, když je hladina vody vysoko. Tyto povodňové vzhledy jsou přitažlivé pro oko krajináře, který, z některých oddělených částí, by si mohl vybrat popředí, v tom šťastném momentu, kdy voda není ani příliš vysoko ani příliš nízko. Ale zahradní architekt má odlišné cíle. Musí zabezpečit konstantní a stálý vzhled vody, která může být viděna v jisté vzdálenosti, tak aby dodala třpyt a velkolepost charakteru kompozice. Příležitostně se klikatící potok palác nebo most nevyžaduje, ale spíše takto širokou řeku, majestátně tekoucí skrz park a roznášející veselou náladu na všechno kolem ní.
Pan Price napsal esej popisující praktický způsob dokončení břehů umělé vodní nádrže, ale přísahám, po čtení této práce s maximální pozornosti, zoufám si nad tím, zda může nějaký praktikující zahradní architekt pochopit její význam. Vskutku, pan Price také přiznává, že žádný dělník nemůže věrohodně vykonat jeho plány. Je skutečně pravda, že velké kusy vody mohou být upraveny velmi pečlivě, ozdobně a uspořádaně okolo okraje, a často, v pracích pana Browna, výsadby nejsou přineseny dostatečně blízko vodě. Ovšem ať jsou břehy jsou ukončené zpočátku hladce, pošlapání dobytkem a jinými zvířaty břehům brzy dá požadovanou nepravidelnost. S ohledem na výsadby si musíme vždy vzpomenout, že žádné mladé stromy nemohou být vysázeny bez plotů, a každé oplocení blízko vody je zdvojnásobeno odrazem od hladiny. Následkem toho, všechny pravidla pro vytvoření keřů k tomu, aby obohatily zátoky, jsou neužitečné, kromě těch míst, kde dobytek a zvířata nemají přístup.
Potíž odívání břehů umělých vodních toků byl zdrojem stížností udělané proti panu Brownovi, že zanechal je holé a pusté. Ale řeka v Attingham bude dostatečně obohacena několika stromy, které již rostou na jejím okraji a výsadbami navrhovanými na ostrově.
Tam je součástí řeky Terne, nad domem, kde jsou oba její břehy bohatě oděny olšemi, a každý soudný člověk musí obdivovat krásu této scény. Ale pokud by olše stejně pokračovaly až k mostu, řeka by nebyla viditelná z domu a ani ze žádné části parku. Jak by bylo možné, aby břehy vody všude byly pokryty lesem? Tvrdím, že ten široký mocný tok, v poměru k mostu, bude daleko více svou povahou odpovídat stylu domu a mostu než spletitý a křivolaký, který, na papíru, je možná více malebný. Jestli je směšné napodobovat přírodu špatně na obraze, o kolik více bude komické napodobit obraz špatně v přírodě. Napodobeniny, které, po tom všem, musí být ponechány po celé půlstoletí, aby byly dokončeny pomalým procesem „zanedbání a náhody“.
Úprava vodního toku v Attingham byla dokončena a nový kanál udělán tak, aby spojil Terne se Severn, což je zlepšení zřejmé každé osobě, která cestuje úžasnou cestou do Shrewsbury. Proto je zbytečné objasňovat tyto pozorování nějakými pohledy na místo. Zvláště, když nelze ani malbou dokonale vykreslit tu impozantní rozsáhlou řadu vrchů, které oddělují Anglii od Walesu.
Kapitola X Starověká a moderní zahradní architektura - Proměna stylu - Úvaha nad uměním a přírodou[editovat]
Není mým záměrem, podrobně rozkrýt historii zahradničení, nebo napodobit některé další spisovatele, abych ukázal zpětně postupný pokrok umění od pana Browna k panu Kentovi, od pana Kenta k panu Le Notre, od něj k umění Italů, Římanů, Řeků, a nakonec k Adamovi, který byl prvním zahradníkem. Omezím se na několik pozorování proměny moderních zahrad, abych ukázal, jak mnoho rozmanitých stylů může být zachováno nebo odmítnuto ku prospěchu věci. Pokud by se zdálo, některému čtenáři, že mé narážky na teoretiky zahradní architektury z minulosti jsou příliš časté, je nezbytné, aby bylo zřejmé, že mnoho rukopisů, které zde nyní popíšu, byly napsány dávno před pracemi pana Knight a pana Price. Samozřejmě se narážky vážou i k dalším autorům v tomto oboru, jejichž názory tito páni, jak se zdá, použili bez znalosti, bez toho, že by jejich dílo vůbec někdy četli.
Nemusí být nezajímavé se zde zmínit o několika málo autorech, kteří psali o zahradničení, zvláště ty práce, jenž jsou ojedinělé a nejsou všeobecně známy.
Stěží je potřeba připomínat pozdní díla Horace Walpole, který, svým živým a duchaplným způsobem, přispěl k historii a pravidlům umění více než jakýkoliv jiný teoretik.
Historie zahradničení je velice učeně diskutována, prozkoumané znalosti zahradnického umění starých národy umění shrnul Dr. Faulkner. Stejný předmět více lehce, ale ne méně správně, nebo vkusně, zpracoval můj zesnulý duchaplný přítel, vážený pan Daniel Malthus, v předmluvě k svému překladu „ D'Ermenonville de la Composition des Paysages.“
Každý, kdo se jen trochu zajímá o tuto studii, musel číst překrásné „Poems“ od Masona, a od pana De Lisle, „Oriental Gardening“ jejichž autorem je Sir William Chambers, a „Observations on Modern Gardening“ od Mr. Whateley. Ale, možná, něco lze také nalézt v propracovaném díle, v pěti svazcích, publikovaných německy a také ve francouzštině, které pan M. Hirschfeld vydal pod názvem „ Theorie de l'Art des Jardins“, jenž zpracovává výtahy z téměř každé knihy, v každém evropském jazyce, který má nějaké odkazy k scenérii přírody nebo umění zahradní architektury. [30]
Když zahradnictví bylo vedeno geometrickými principy školy pana Le Notre, za dokonalé výsadby byly považovány přímky stromů, nebo pravidelné tvary vysázených rostlin. Protože efekt tohoto stylu zahradničení značně záležel na rovném povrchu země, často obdivujeme pracovní sílu, která byla použita k tomu, aby odstranila nerovnosti, jenž příroda postavila proti tomuto vkusu, který však byl spíše chorobou úsudku.
Ve Wimpole přirozený tvar povrchu zdá se lákal tuto módu pro geometrické formy. Terén byl pokryt v každém směru stromy v přímkách, kruzích, čtvercích, trojúhelnících, v téměř každém geometrickém tvaru. Se změnou století byl zahradnický vkus změněn. Tak jako každá nesmyslná móda je schopna přecházet z jednoho extrému k dalšímu, svět řekl že „Příroda si oškliví přímku“. Dokonalost v zahradničení podle nového vkusu sestávala z vlnité linie a bylo nezbytné vymazat každou stopu umělého zásahu. Tak byl nyní nejeden vysoký strom, pýcha a sláva našich starověkých paláců, vykořeněn, protože to stál ve stejné linii se svými kolegy a současníky. Protože tyto řady statných veteránů nemohly, 35 jako regiment vojáků, vpochodovat do nových tvarů, podle nového taktického systému, byly nemilosrdně skáceny. Ne pro zobrazení krásné scenérie za nimi, ale pouze pro rozbití jejich řad. Zatímco několik z nich bylo ušetřeno, aby mohly být vytvořit čety, což bylo nazýváno shluknutím aleje (clumping an avenue).
Pozice všech velkých stromů na rovině blízko domu ve Wimpole ukazují vliv módy v těchto různých stylech. Původní linie mohou být snadno vysledovány podle stromů, které zůstávaly, a později tvořily shluky. Ty jsou roztroušeny kolem, jako duchové bývalé aleje, nebo obludné tvary, které nemohly být potlačeny.
Jedna ohromná výhoda Wimpole se ukazuje při porovnání jeho krásy, nebo vyplývá z kontrastu mezi místem a jeho okolím. Okresy Cambridge a Huntingdon jsou všeobecně složeny z ploché země, zatímco kopce jsou otevřené obilné pole rozdělené tence živými ploty. Ale Wimpole oplývá překrásnými tvary země a je bohatě oděno lesem. Je proto, jako květina na poušti, jenž je překrásná sama o sobě, ale ještě více obdivuhodná svou polohou. Ačkoliv žádná představa této krásy nevzniká při přístupu k domu, protože rovina je všude pokryta vysokými stromy, které skrývají nejen nerovnosti země, ale také hloubku lesa v každém směru. Ačkoli původní přímky stromů byly částečně rozbity, mezery neukazují žádné rozmanité scenérie za nimi. Proto neváhám říci, že uvážlivým odstraněním asi sta stromů, by se místo jevilo se více zalesněné. Protože často se stane, že větev blízko oka zakryje skupinu dvaceti stromů, nebo jednotlivý strom ukryje celý háj.
Z doporučení použití sekery, doufám nevyplývá, že jsem považovaný za advokáta holohlavého stylu zahradnictví, které bylo tak plným právem zesměšňováno. Já se nezavazuji následovat pana Le Notre, nebo pana Browna, ale vybírám krásy z každého stylu, přijímám tak velkou část vznešené majestátnosti minulých dob, aby ladila s palácem a tak velkou část elegance pozdější doby, kterou můžou vyžadovat vnady přírodní krajiny. Každý z přístupů má tu pravou situaci.
Moderní bláznění pro přírodní krajinu často nese své obdivovatele za skutečné hranice zlepšení. První zásadou, by mělo být pohodlí a až další malebná krása.
Můj vkus může být možná někým obviněn z použití přímé terasy v Hasells, kde mnou byla zachována. Ačkoli terasy jsou zbytkem geometrického zahradnictví minulého století, je to předmět takového pohodlí a komfortu, že by bylo neodpustitelné zničit ji ze žádného jiného důvodu, než protože přímé cesty již vyšly z módy. To by bylo potvrzení (proti čemuž já protestuji), že umění zahradní architektury by mělo být pod nadvládou módy.
Jestliže by tato terasa byla však objektem stále se ukazujícím ve výhledu, nebo hmotným protikladem hlavní scenérie místa, lineární směr terasy by mohl rozbít kompozici a zpustošit účinek přírodní krajiny. V jejím současném postavení je pouze popředím nebo rámem k půvabnému obrazu. Výhled je proto v pořádku, tak rozmanitý a tak zajímavý, že pozorovatel by musel být vskutku, vybíravý aby se odvrátil zhnusený od pohledu na živý plot, nebo široký plochý chodník v popředí. Překrásná scéna vždy bude krásná, ať už se díváme na ni z výklenku, okna, nebo formální terasy. Posledně zmíněná, v průběhu léta, může někdy posloužit jako dodatečná místnost nebo galerie, pokud je velká společnosti, kterou těší procházet se na takové promenádě. Spletité a klikaté cesty jsou spíše vhodnější pro osamělé procházky.
Charakter starověké důstojnosti domu v Cobham by byl rušen přílišnou blízkostí té pestré krásy, která obecně doprovází zahradní chodníky, ačkoliv komfort a pohodlí vyžaduje takový chodník v nepříliš velké vzdálenosti od domu. [31] Takže možná, uvedu v úžas některé ze zlepšovatelů moderního vlnitého zahradničení (serpentine gardening ) prohlášením, že jako přívěsek tohoto starověkého sídla, bych dával přednost široké a vznešené promenádě podél přímé terasy než jejich příliš často opakovaným zvlněným linka krásy (line of beauty).
Tento druh chodníku může, myslím, ještě být dále prodloužen a již v určitém stupni existuje, na severu v zelinářské zahradě, která, svažující se od pohledu, může být snadno skryta v parku křovinami drženými řezem v malé výšce. Nebude zjevná při pohledu směrem z protějšího svahu v parku, zatímco by došlo k pomyslnému zvětšení hloubky k údolí pod ním. K odstranění námitky vracení se stejným chodníkem, by druhá terasa mohla vést ještě výše na svahu, stylem a doplňky výsadby upravena tak, aby všechna jednotvárnost snadno byla odstraněna. Snad i úpravou jednoho z chodníků jako zimní procházky, tvořené především jehličnatými stromy a keři. Pro ospravedlnění mého názoru je nezbytné zabránit nesprávné interpretaci toho, co zdokonaluji, abych nebyl snad obviněn z oživování starého vkusu zahradničení. Nemíním doporučovat terasu jako předmět krásy ve všech případech, ale v těch případech, kdy nabízí významné výhody. Ze stejného důvodu radím, aby zelinářské zahrady byly blízko domu, ovšem mimo jakýkoliv z výhledů z hlavních pokojů.[32]
Naši předkové se tak řídili užitečností, že si představovali, že je všech případech náhradou za krásu. Takže často vidíme starověké domy obklopené nejen terasami, alejemi, a sádkami, ale dokonce stájemi a nejhorším provozním příslušenstvím domu, jenž ke všemu také tvoří část výhledu z oken hlavních místností. Já jsem dalek doporučování návratu těchto nesmyslů, ačkoliv v nadšení pro malebnou krásu bychom měli pamatovat, že krajina měla nižší postavení v historické době. Někdy reprezentovala přírodu, jindy je ve vztahu člověka ve společnosti. Jestli vypudíme pohodlí v zimním období z venkovských sídel naší aristokracie, my také vypudíme jejich obyvatele, kteří tam obvykle bydlí více v zimě než v létě. A není jistě žádný předmět většího pohodlí a užitečnosti náležící zahradě a venkovskému sídlu, než suchý prostorný chodník v zimě, chráněný takovými stromy, které drží svůj šat, zatímco všechny další rostliny jsou zbavené listoví.
Přidám názor od velmi nadaného komentátora, který se zmiňoval o „této samozřejmé záležitosti, že venkov v realitě a scény z venkova na plátně nejsou zrovna jedna a táž věc, „ říká, „ body ve kterých se liší, nejsou samy bez nějakého vedoucího principu. Užitečnost je vytvořena její potřebou a ukazuje že, pokud scéna odporuje pravé přírodní kráse a jejímu zobrazení, může být, že je zahradní kompozicí a musí být přizpůsobena pro potřeby lidského života. Jestli je však k tomu všechen půvab pocházející z malebnosti přidán, příroda je potěšena, ale nikterak uspokojena, dokud se nezmění na podobu danou její divokostí.“ [33]
Přírodní situace v Burley se liší od těch na každém dalším rozlehlém místě, proto jej zde chci přiblížit. Říci, že dům stojí na vysokém kopci, by podalo jen velmi neúplnou představu o jeho poloze. Naopak by měl být spíše popsán jako velkolepý palác, postavený na nejzazším konci obrovské roviny, nebo, jak je to nazýváno geografy stolové hory, na jejímž okraji je odvážně vytvořena kompozice lesa, vody, trávníku a výhledu na vzdálené země, jenž se rozprostírá velkolepě na jeho úpatí.
Výhled z hlavních pokojů, ať tak nebo onak bohatý a rozmanitý sám o sobě, se stává mnohem více zajímavý vlivem kontrastu, protože ohromná rovina směrem k severu poskytuje, nejen slibuje, takové pohledy, a proto, překvapení způsobené touto nečekanou scenérií, je předmětem hodným pozornosti zlepšovatele. Účinky překvapení jsou zřídka vytvořeny uměním, a ti kdo se pokusili o jeho vyvolání novotou nebo kontrastem se uvádějí do nebezpečí pádu do dětinské domýšlivosti. [34] Ale kde je, jako v tomto uváděném příkladu, velká část přírodní velebnosti, tento účinek by měl být zvětšen jakýmkoliv způsobem, který nebude prozrazen bezvýznamností umění ve srovnání s dílem přírody. Z tohoto důvodu, pokud přístup bude veden podél přímé aleje, postupně stoupající, poloha Burley ztratí velkou část své vznešenosti jejím předpokládáním.
Převaha módnosti ve všech předmětech vkusu, bude vždy mít na zahradní architekturu svůj vliv, ale protože móda je více efektem nálady a rozmaru než důvodu a argumentu, což bylo mým největším důvodem k záchraně zahradní architektury před její fascinující silou. Zatímco je značná ochota těch, kteří vyžadují mé konzultace, přizpůsobit svá přání zvykům doby, nebo různým výstředním situacím a charakterům. Doufám, že nikdy neztratím z očí velký a základní předmět mé profese: eleganci, nádheru, a pohodlí venkovských scén, upravenou k použití, k obývání urozeným pánem. [35]
To může být stejně provedeno, pokud se vrátíme k formální módě pravidelného obezděného zahradničení, nebo přijmeme vlnité linie moderních zlepšovatelů s představami o napodobování přírody. Ale je zde jistá důstojnost stylu v Burley, který, tak jako těžkopádné šaty naší šlechty, nikdy nemůže, ani by neměl být obětován novým módním výstřelkům, nebo strojenému klidu a jednoduchosti.
Pan Burke plným právem sleduje, že „ opravdový umělec by měl vystavět velkorysý klam pro diváky a provést nejvznešenější návrhy snadnými metodami. Návrhy, které jsou obrovské jen svoje rozměry, jsou vždy znamení průměrné a nízké představivosti. Žádné umělecké dílo nemůže být tak ohromné jak se ukazuje, pouze podvodem, cokoliv jiného je jen výsadou přírody.“ Toto pravidlo se zdá bylo přehlédnuto v pokusu o zmodernizování Burely. Prostorný dvůr obklopený sloupořadím byl často uváděn jako podivuhodné úsilí umění, ikdyž vzdálená krajina byla oddělena zdí, vesnicí, a stromy za tím, ačkoliv tato rozsáhlá oblast byla nepochybně jedním z nejnápadnějších příslušenství paláce. Ale význam jedné strana čtyřúhelníku je otevření okolní krajině, což je zmenšeno v porovnání k dlouhým předním stranám protějších příslušenství domu, které se zdají prodlouženy do obrovské vzdálenosti, bez jakékoliv linie spojení. Význam srovnávání (relativní významnost objektů pozn. překl.) v umění není nikde silněji doložena než ve velkých mokrých dokách měst Liverpool a Hull. Pokud jsou okraje řeky zanechány vyschlé při klesajícím odlivu, hledíme s úžasem nad prostorné nádrže naplněné obrovským objemem vody, ale když příliv vystoupá k stejné úrovni, jsou výpusti nádrží otevřeny a rozsah a význam řeky přemění tyto umělé jímky na zátoky nebo pouhé louže. Proto, pouhým vyhnutím se srovnání s dílem přírody můžeme vytvořit efekt značné velikosti u umělých objektů. Velký dvůr obklopený budovami nemůže být v žádném případě považován za přírodní objekt.
Po odstranění zdi, která tvořila přední část dvoru, povstala pochybnost, zda současná brána a vrátnice by měla nebo by neměla zůstávat a jak je přiblížit k domu k největšímu prospěchu.
Je jistý bod ve vzdálenosti, odkud se každý objekt jeví ve své největší velikosti, ale v případech, kde souměrnost převládá, vzdálenost může být o dost větší, protože přesná shoda částí napomáhá mysli ve formování představy celku. Já bych proto pochopil, že účinek překvapení, velkoleposti, a velebnosti, v tomto úsilí umění, je velmi zraněn nejen viděním interiéru tohoto rozsáhlého dvoru předtím, než přijedeme do vrat, protože to je přibližně bod, kde oko je zcela naplněno a potěšeno obklopujícími objekty. Ale zde se předpokládá, že tento pohled by neměl být okamžitý, že cesta bude pokračovat z brány v přímé linii, až dosáhne kolonády se sloupořadím. Zde široká cesta může být zastavena sloupky a řetězy, tak aby směřovala kočáry přímo v pohledu, který zobrazuje celou oblast k největšímu prospěchu, přecházejícím blíže do postranní kolonády a ukazujíce okolí v perspektivě, a představujíce dům v úhlu tak, aby ukazoval jeho hloubku. Způsob, jakým je toto provedeno, v širokém okolí dvora nebude popisován malbou, protože na každém kroku se mění pozice několika částí, podle toho, jak se vzájemně k sobě zobrazí v perspektivě.
Do tohoto okamžiku jsem mluvil o severu nebo přední straně vstupu a nádvoří Burely. Celek, s kterým bych zacházel jen jako umělým dílem a podle možností vyloučil všechny pohledy na venkovní scenérie. Ale směrem k jihu, je vyhlídka nebo pohled na přírodní krajinu, hlavním cílem našich úvah. Příkrý sestup z domu byl vykrojen do několika teras, každá z nich je podepřena zdí z červených cihel. Pokud by těchto několik zdí bylo z kamene, nebo architektonicky upraveno jako staré drahocenné visuté zahrady ve Francii a Itálii, možná, že by třeba dodaly větší nádheru tomuto domu než jakékoliv úpravy, které by moderní zahradnictví mohlo navrhovat, ale jsou bídné ve svých formách, velmi malé ve své výši, a barevně disharmonické. Ačkoliv styl domu a strmost svahu nepřipustí, aby byly všechny terasy zarovnány se svažujícím se terénem, jak je příliš často provedeno moderními zahradními architekty.
Proto dělám kompromis mezi starověkým a moderním zahradničením, mezi uměním a přírodou, zvyšováním výšky, nebo spíše hloubky, terasy k nízké úrovni terénu, a dělám takto hranici mezi upraveným povrchem a parkem. Bylo by štěstím pro velkolepost anglické krajiny, pokud by četné takové vznešené terasy blízko paláců byly takto uchovány.
Kapitola XI Nekonečná různorodost situací a vlastností - První dojmy - Cesty - Vstupy - Přizpůsobování okrasných budov[editovat]
Byla mi příležitostně kladena otázka, při návštěvě krásného místa, které, ze všech míst, jenž jsem viděl, bylo nejkrásnější? Je nemožné definovat okolnosti které, u různých osob, vytvořily různé dojmy na první pohled. Dokonalost není více nalézána v dílech přírody než v těch uměleckých. Je vlastní prozřetelnosti a prozíravosti velkého Autora přírody, jenž všude zasel její krásu a její podivuhodnosti, ať už na místech mezi horami Walesu nebo na okraji Clapham Common, což nebude oblíbeno pouze majitelem místa, ale získá si srdce každého bystrého cizince, nějakými zvláštními rysy krásy.
Materiálem přírodní krajiny jsou země, les, a voda, k nimž člověk přidává budovy a přizpůsobuje je celku, kompozici. Tímto a se zřetelem na užitečnost, komfort a vhodnost místo získává svou reálnou hodnotu podle úsudku a vkusu člověka. Člověk objeví krásy i defekty v každé situaci. Bude tak stejně nadšený záhonem květin jako lesní houštinou, nebo bude zhnusený imaginární divokostí nezkrocené přírody v upravené pravidelné zahradě, stejně jak umělou pečlivou úpravou v něčem divokém, došková chatrč v květinové zahradě a trelážová besídka v lese jsou stejně nemístné.
Obecné zásady, nebo všeobecně použitelné návrhy, které by byly vhodné pro jakékoliv situace, jsou nemožné. Malíř může zkopírovat na vhodných místech obrazu oči, nos, a ústa. Ale bez přidání charakteru bude jeho malba nezajímavá. Zahradní architekt nalézá zemi, les, a vodu, ale s trochu více síly než malíř, mění jejich vzájemnou polohu, dává celku výraz bodem pohledu, v kterém je zobrazuje pozorovateli, nebo uměleckými ozdobami, kterými kompozici nazdobí. Popsat slovy různé vlastnosti a situace všech míst, u nichž jsem poskytoval rady, by bylo obtížné. Pokud bych popsal každou z nich, zásadně by změnilo vzhled této knihy. Proto věnuji tuto kapitolu rozmanité sbírce výtahů z různých Red Book, bez zaměření na provázanost, nebo uspořádání. To může poskytnout příklad rozmanitého zacházení s různými předměty. Zatímco důvody pro to které použití těchto objektů budou ukázány, doufám, že bude možné uvažovat o doposud konečných obecných zásadách, které k tomu mohou být vztaženy. Také doufám, že tak budou zjevné a průkazné tendence, že jsou tyto zásady pravidly dobrého vkusu.
Není žádný princip umění tak nezbytně nutný k prostudování, jako efekty vytvořené v mysli člověka prvním pohledem na určité objekty, nebo, spíše, studium obecného uspořádání lidského mysli, pomocí něhož je schopno silně vnímat prvních dojmy. Často v mysli přijmeme názor na charakter místa, stejně jako osob, se žádnou jinou znalostí než s takovou, která je získána prvním letmým pohledem na jejich nejnápadnější rysy. A později jen obtížně, nebo s překvapením zjišťujeme, že mysl je nucena přijmout opačný názor. Například, pokud přístup k domu končí plochou rovinou, vyjádříme názor, že celý pozemek je plochý také, ačkoli terén blízko domu je rozmanitý a nestejnorodý. Naopak cesta, která se vine přes jemné kopce a údolí a dlouze stoupá do příkrého svahu k domu, vyvolá pocit, že dům stojí na vyvýšenině, ačkoli výhled z domu ukazuje, že terén okolo je dokonalá rovina.
Proto sleduji s pozorně první myšlenky, které mě napadají při navštívení nějakého nového objektu. Pokud jeho podrobnější znalost mne později vede k tomu, abych změnil svůj názor, pátrám po příčinách, které ovlivnily mé bývalé falešné soudy a podle čeho byly zvýšeny, nebo zmenšeny uvažované vlastnosti.
Jedním z prvních předmětů úprav by měla být přizpůsobení charakteru terénu pozemku k domu. Pozemek i dům by měly být v nějakém poměru k rozsahu majetku, kterým jsou obklopeny.
V Stoke, v Herefordshire, je dům a park tak dokonale oddělen od sebe navzájem silnicí, jako by byly vlastnictvím různých osob. Oba jsou při pohledu z cesty v nejnepříznivějších pohledech. Z domu je viditelné jen málo mimo střechy a komínů. Parkem, který je přirozeně plný nejpůvabnějších tvarů země, bohatě oděn lesem, cesta prochází na úpatí svahu tak, že celý se jeví zdeformovaný a všechno jeho krásy jsou zcela ztracené. Provedení úprav směru této cesty, se proto stává prvním cílem zlepšení.
Musel jsem, v několika případech, si dovolit označit jako mylný vkus, to zkázonosné nadšení pro ničení vesnic nebo vylidňování země, prováděné s představou, že je taková úprava nezbytná k zvýšení důležitosti sídla. Následující výňatek je vzat ze stejné Red Book.
Jak řada pracovníků (snad ve významu - kolegů pozn. překl.) uvádí, je jedním z atributů velikosti pohodlné bydlení pro chudé poddané, jenž by jim mělo být poskytnuto. Není nezbytné, aby toto jejich obydlí mělo být vidět hned u paláce a aby jejich obyvatelé museli večeřet u stejného stolu. Ale možná se jejich skromné domy mohou stát vedlejší částí hlavní scenérie. Bude tím vzdáleno od hanby, a přidáno k důstojnosti bohatství majitele pozemku, ukázka moci vyplývající z příkladu laskavosti. Takové dojmy a s takové pocity mne činí zvláště šťastným a vyzývám k tomu, aby bylo vyznačeno místo pro nové domky, náhradou za ty, které je nezbytné odstranit. Ne vždy je nutné odstranit domky, protože jsou příliš blízko domu, to je stěží případ s domky v kotlině v Stoke, ale protože cesta je odstraněna a není žádný přístup pro obyvatele než přes část parku, který proto nemůže být soukromý. Musím poradit, aby byl nějaký z domů, nebo více z nich, v tomto úzkém údolíčku zachovaný a obývaný také jako hlídačův dům, kravín, nebo zvěřinec, protože příležitostný kouř z komínů může oživit scénu. Malebný a půvabný efekt kouře stoupajícího z komínů, jenž zlehčí tmavou záclona lesa v hlubokém zákoutí krásné rokle, jako je takto, je okolností, kterou nikterak nelze podcenit.
Jako příklad místa v hornatině uvádím následující výtah z Red book z Rug, v North Wales:
V době kdy starověké rodinné pamětihodnosti vlasti, země vůkol, jsou vykořeňovány s divokým barbarstvím, se raduji z příležitosti přispět pomocí, aby se uchovala zde každá stopa starobylé nebo zděděné důstojnosti. Musel bych cítit druh rouhání v chuti, chtít zničit byť jen atom toho starého, polorozpadlého a téměř neobyvatelného sídla v Rug, pokud by měl být nahrazen jedním z těch nevkusných šablonovitých domů, které my vidíme vyrůstat kolem jako houby po dešti, okolo velkých továrních měst. Avšak jakkoliv jsem zdrženlivý pro svou oblibu, ba uctívání starobylosti, pohodlí moderní doby a komfort jsou prvními zásadami k radám nad úpravami moderního sídla. Proto věřím, že nevyvolám žádnou výtku těch, kdo znají a vnímají pohodlí věku, ve kterém žijeme, ani neurazím génia místa „voláním rozhněvaného ducha z nesmírné hloubky „, Owena Glendwr Burgontumi, jenž dříve obýval toto panství.
V zemi jako North Wales, překypující velkolepými scenériemi, by výhledy z domu měly spíše sledovat pohodlí a přivlastňování krajiny než rozsáhlé vyhlídky, protože ty mohou být provedeny z každého pole nebo veřejné cesty v horách. Pokusy udělat velký park nebo panství by byly zbytečné tam, kde by se trávník o rozloze tisíce akrů jevil malým bodem ve srovnání se širokou rozlohou země viděné ze sousedních kopců. Proto jsem radil trávník, který by byl omezený na čtyřicet, nebo padesát akrů. Z různorodosti jeho povrchu a rozmanitosti objektů, které obsahuje uvnitř tato malá zahrada, plyne více skutečné krásy než v jiných, mnohasetakrových parcích.
Ať tak nebo onak zaujati můžeme být pro velké a rozsáhlé vyhlídky, nikdy nejsou vhodné pro postavení domu, v kterém by komfort a výhody měly nesporně řídit každou úvahu. Časté deště a násilné větrné bouře, kterým jsou veškeré hornaté země vystaveny, naučily obyvatele nejen zvolit si teplá údolí pro jejich domy, ale také upravit styl architektury obzvláště vhodný k těmto situacím. Malá města Llangollen a Corwen, mají stejně jako městečka v horách Švýcarska, všechny nízké boudy nebo přístřešky, pod kterými obyvatelé mohou najít ochranu před příležitostnými bouřemi. Arkáda gotické architektury je nekonečně vhodnější pro takové situace než vysoké řecké sloupoví, portiko, které je více vhodné pro teplé regiony, kde člověk potřebuje ochranu před vertikálními paprsky žhnoucího výsluní. Doufám proto, že jak charakter, tak poloha Rug ospravedlní návrh pro nový dům, který nemůže mít míru velikosti a nádhery neslučitelnou s moderním pohodlím. Nikde není nevkus tak viditelný, jako v nesprávném použití ozdob a dekorací. Postřeh stejně vhodný pro všechny krásná umění a neméně pravdivý s ohledem k rétorice, poezii, hudbě, a výtvarnému umění než architektuře a zahradnictví. Například venkovská scéna může být nádherná bez jakéhokoliv stavení, nebo uměleckého díla, ještě snad soudně nazdobena umělými objekty svou povahou ladící se scénou, krajina bude více zdokonalena. Naopak je li zatížena budovami s nevkusem, nebo přecpána takovými, jenž jsou příliš velké, příliš malé, nebo v nějakém ohledu neupotřebitelné, ať jsou tak nebo onak správné a mohou být jak uměleckými díly, scéna bude zraněna. Tak došková chatrč může být považovaný za ozdobu, kde korintský chrám by byl bláhový, nebo naopak.
Do této rozmanité kapitoly mohou být vhodně vloženy nějaké ukázky různých budov k tomu, aby objasnily skutečnosti pozorované na nich, které bude zdá se těžko prosadit. Často budované okrasné stavby, zkopírované podle knih, bez ohledu na vlastnosti a situaci té které scenérie, nejsou méně fatálně chybné k dobrému vkusu krajiny, než by bylo k životu jedinců používat lékařské předpisy bez prostudování povahy a příčiny nemoci. Příslušenství s kterým venkovský tesař může postavit malé budovy určené k ozdobě je snad důvodem jejich hojného výskytu, ale není mi stydno přiznat, že pro mne bylo často jsem větším problémem určení podoby a velikosti boudy, nebo vstup do parku, než aranžování několika pokojů velkého sídla. Vskutku, tam není žádný předmět, nad který jsem tak zřídka spokojen než mínění o vstupu do parku. Zvyk umístění brány mezi dvěma čtvercovými krabicemi, nebo, jak to je nazýváno, dvojicí vrátnic (lodges), se mi vždy zdál absurdní. Protože je to pokus dát důležitost něčemu, co je samo o sobě bídným obydlím nějakého nádeníka, nebo možná osamělé staré ženy, která otvírá bránu. Něčemu, co je rozděleno na dva domky, jen kvůli infantilní souměrnosti. Absurdní móda páru domků zasluhuje výsměch a stejně tak ani já se nemohu nezmínit se o vtipném komentáři jedné slavné dámy, která popsala dva takové domky velkými písmeny, „Green“ a „Bohea“ (zelený a černý čaj), protože se vrátnice podobají pikslám na čaj. Velmi často je nejšpinavější mizérie nalezena u osoby vykázané ze společnosti, která obývá špinavou místnost o velikosti několika stop čtverečních. Je to brána a ne obydlí osoby, která ji otvírá, což by mělo být součástí charakteru domu, kde stavitelství ukazuje jeho nezbytnost; a tento způsob, jak se mi zdá, se vymyká hranicím pro pravdivý způsob označení vstupu na místo.
Klenutý průjezd ke vstupu na místo není nikdy používaný s takovou zjevnou vhodností, jako když tvoří část města nebo vesnice. Přinejmenším to by měl být tento lemován vysokými zdmi k vyznačení rozdělení mezi obecním majetkem a parkem, což zvýší kontrast. Pokud je ale někdy ve viditelném kontaktu s nízkým plotem parku, nebo dokonce železnou mříží, zdá se, že je třeba spojení. Vypadá často příliš okázale, je-li použit a pochybuji, zda by podobně nebylo zmenšeno potěšení, které nacházíme v prohlížení velkolepých antických oblouků v Burlington House a v Blenheim, pokud by jejich boční stěny byly nižší.
Při doporučení použití oblouku musím zabránit nepochopení a zmínit několik okolností, které považuji sporné.
1. Oblouk by neměl být pouhý otvor v nějaké zdi, ale měl by mít hloubku v poměru k své šířce.
2. Mělo by být viditelné a vyznačené spojení mezi obloukem a zdí nebo s městem, ke kterému náleží, a neměl by se jevit se izolovaný.
3. Průjezd by neměl být umístěn na tak nízko položeném místě, že můžeme spíše přehlédnout přes něj než skrze něj.
4. Jeho architektura by měla korespondovat s architekturou domu, jeho stylem. Jestliže tomu tak není, antika a gotika by měly být drženy odděleně, takže design brány nemusí být zkopírován podle domu.
A nakonec, dům by neměl být viditelný ze dveří ani vstupu z domu, pokud je dostatečná vzdálenost mezi nimi a lze udělat přístup skrze park a ne přímo přes nádvoří. Dvě poslední obecná pravidla jsou stejně použitelná pro každý druhu vstupu, stejně jako pro oblouk, ačkoliv jsou jisté situace, kterým se později nemůžeme vyhnout. Takovým příkladem je dům v Stoke Park, Herefordshire, kde brána a domek blízko sebe byly maskovány skrytým sloupovím, jak je ukázáno v následující skice (náčrt č. 22), které tvoří pavilón, nebo zastřešené místo, vedle chodníku v křovinách.
V různých situacích byly různé pomocí vynalézavosti přijaty různé úpravy, takže, v Antony jsem doporučil, blízko brány, chalupu, nad kterou je místnost, ukazující pěkný pohled na přístav, atd. V St. John's, v Isle of Wight, dva domky pokryté kvetoucími popínavými rostlinami přitahují pozornost všech, kdo navštíví ostrov. Zatímco jeden je pohodlné sídlo pro rodinu, další se sestává z místnosti blízko okraje silnice, odkud mysl odvozuje osobité uspokojení v pohledu na nekonečný průvod návštěvníků, kteří opouští své domovy při hledání štěstí. V některých místech je chalupa je více nápadná oddělením cesty k domu od veřejné cesty, jak v Milton, ale ve většině případů, jsem se snažil se ukrýt chalupu, když je docela osamělá, mezi stromy a vystavil na odiv pouze vstupní bránu. Pokud jde o brány, nemusí být nevhodné zmínit se o mém názoru, se zdůvodněním: 1. Je-li vstup blízko města, dávám přednost pevným dřevěným vratům, kvůli soukromí, kromě míst, kde je pohled jen do lesa, a ne do otevřeného trávníku. 2. Vrata by měl být železa, nebo krytá deskami, jestliže jsou zavěšeny na pilíře z kamene, nebo cihlovou stavbu, kde se otevřená nebo běžná vrata ze dřeva jeví se bídným, nebo jen jako provizorním prostředkem. 3. Jestliže jsou vrata ze železa, sloupky, nebo pilíře by měly být viditelné, protože železná brána zavěšená na železném plotu stejné barvy je skoro neviditelná. Hlavní vstup do parku by měl být vyznačen tak, aby se nikdo nemohl zmýlit. 4. Jestli jsou vrata dřevěná, měla by, ze stejného důvodu, být malovaná bíle a jeho forma by měla spíše směřovat a poukazovat na svou stavbu než být zkrášlena vymyšlenými ozdobami Číňanů, nebo gotiky, z toho důvodu, aby byla mluva ozdob vysvětlitelná.
Není dostatečné, aby budova měla proporce, které jsou správné poměrem mezi sebou, měla by být v nějaké relativní proporci k objektům v blízkém okolí. Příklad dává náčrt č. 22, dórské kryté sloupoví v Stoke Park, v Herefordshire, kde zdánlivá velikost stavení byla upravena velkým dubem a mladou výsadbou v blízkosti. Toto stavení bylo více vysoké, aby převýšilo mladé stromy, kterými bylo obklopeno. Menší stavení by jevilo se velmi malé tak blízko sousednímu velkému dubu. Proto jsem soudil, že nejlepší rozměr sloupců stavby by měl být o dost menší než průměr dubu a to, samozřejmě, určilo všechny proporce dórského sloupoví.
Tak převládající je vkus pro takzvanou gotiku v okolí ohromných měst, že vidíme budovy každého popisu, od vily k prasečímu chlívku, s malými
lomenými oblouky nebo cimbuřím, vypadajícím jako gotika. Gotická pastouška se nyní stává běžným příslušenstvím místa, jako dříve byla poustevna, jeskyně, nebo čínský pavilon. Proč by pastouška měla být gotická, když dům není takový, nemohu porozumět, jestliže to nevyvstává z toho ohromného zdroje nevkusu, představit co je nazýváno pěkná věc bez jakéhokoliv odkazu na jeho charakter, situaci, nebo smysl použití. Dokonce ve starých gotických domcích nikdy nevidíme ani jediný oblouk s ostrým hrotem, ale dosti často plochou klenbu Jindřicha VIII. Možná není žádná forma malebnější pro domek, než budovy toho období, zvláště když jejich vysoké děravé komíny nejen přispějí ke kráse obrysu, ale mají sklon napravít prokletí chuďasova krbu, zakouřený dům (náčrt č.23).
Je něco málo situací, v kterých každé stavení, zda z hrubě opracovaných materiálů nebo dům vysoce úpravné architektury, může být řádně představeno bez nějakých stromů v blízkosti. Přesto vrchol kopce s holým okrajem, umožňující pohledy v každém směru, může vyžadovat kryté místo nebo pavilon. Pro takovou situaci, kde je architektonická stavba tou pravou, je vhodný kruhový chrám s kopulí, takový, jako Chrám Sybil, nebo ten v Tivoli. Ale v drsné scenérii, jako na pahorku nebo v podhůří, v lese, může stejnou představu uchovat došková chatrč podepřená hrubými kmeny stromů. Ačkoliv, krása takového objektu bude velmi závislá na rostlinstvu, měl by zde být zasazený břečtan, nebo loubinec pětilistý a další plazivé rostliny by měly být vysázeny tak, aby brzy rozšířily své listoví přes doškovou střechu.
Hlavní výhled z domu v Blaize Castle je podél skvostné rokle v lese, skrz kterou byl udělán přístup, jak bylo popsáno: V tomto pohledu, hrad, ačkoli v dokonalé harmonii s vážnou důstojností obklopujících lesa, zvyšuje spíše, než ulehčuje tu zjevnou osamělost, která je příliš pochmurná pro charakter vily.
Bylo by možné nějakým objektem oživit tuto scenérii. Chrám, nebo pavilon, v této situaci, by odrážel světlo, a tvořil kontrast s tmavými lesy. Ale takové stavení by se nezdálo být obývané. Tato chata [Obrázek XVI] proto odvozuje svou hlavní krásu z toho, co nemůže snadno vyjádřeno malbou - pohyb, animaci,
a obydlením, což je v kontrastu s tím tichem a samotou. Jeho forma je určena jako skromná a bezelstně se jeví jako obydlí pracovníka, který pečuje o sousední lesy. Jeho jednoduchost je efekt umění, ne zanedbání nebo nehody. Zdá se, že budova patří k sídlu a k viditelnější věži. Je bez vlivu, tak nemusí napodobovat charakter jednoho, nebo druhého.
Sklon k imitaci, zvláště kde nezpůsobuje žádný ohromný problém nebo výdaje, udělala trelážové ozdoby tak běžné, že nějaká pozorování vztahující se k nim lze očekávat v této knize, zvláště když věřím, že jsem možná přispěl původně k jejich rozšíření. Ovšem pochybuji, jak dalece tuto křehkou ozdobu by bylo možné použít nesprávně.
Treláže Versailles a Fontainebleau byly převážně truhlářskými díly, zachovávajícími architektonické proporce, v kterých rostliny byly omezeny a zastřihávány tvoříce z rostlin jakousi stavbu, berceau (besídku), nebo cabinet de verdure (pokoj ze zelených rostlin). Tato konstrukce byla zhotovena ze silného dřeva a nátěr byl více drahý a více trvanlivý. Tím, že jen vytvořili konstrukci pro rostliny, mohla se rozpadat bez poškození forem těchto listnatých budov. Ale anglická treláž je zhotovena z tak tenkých materiálů a tak chatrně spojených v celek, že mohou stěží přetrvat roční období, pro které jsou postaveny. Toto, ať však nebude na překážku jejich použití v květinových zahradách, nebo tam, kde jsou jen považované za opory pro podporování rostlin. Tam, kde jsou přidány k stavbám domů a kde tvoří podpěry těžké střechy nebo dokonce plátěných přístřešků vypadají treláže, jako kdyby jimi vkus venkova vytyčil cestu k svému úpadku, ačkoliv stín by bylo možné získat stejnou plátěnou střechou podepřenou železem, pokud to architektonická forma a projekt nevylučují, nebo pokud taková úprava nepůsobí odporně.
Já jsem proto předpokládal, že treláž by neměla být zaváděna, s výjimkou situací, kde plazivé rostliny mohou být upevněny do forem, které by měl být silnější v poměru k své výšce nebo kvůli záměru. Je běžnou chybou předpokládat, že věc, která bude propouštět světlo, bude vypadat štíhlá. Jestliže však nepůsobí zjevnou hmotou, bude vypadat chatrná, ne průsvitná. U mřížoví je přepokládáno, že nebude podepírat nic a může proto být jakýchkoliv rozměrů a ať je natřeno jakoukoliv barvou, bude neviditelné z jisté vzdálenosti.
Přál bych si, aby v hovorech o architektuře, použití jazyka připustilo takový rozdíl, který by rozlišoval mezi slovy ozdoba a výzdoba. Ozdoba by měla zahrnout každé obohacení, které je odvozeno od podoby užitečnosti. Výzdoba, jak se přepokládá, nemá mít žádný vztah k čemukoliv, co lze použít, nebo k budování stavení. Například, dům může odpovídat všem účelům obydlí i bez sloupců, čtverhranných pilířů, kladí, trojúhelníkového štítu, kopule, arkády, nebo balustrády, které nazývám externími ozdobami antické architektury. Já zahrnuji pod slovem ozdoby sochy, vázy, basreliéfy, skulptury, a podobně cokoliv, co nemá žádné použití, ale je dodatečným obohacením k ozdobám architektury. Naopak, kde tyto ozdoby jsou aplikovány na prosté budovy bez ozdob, jsou značkou nevkusu.
Ozdoby architektury musí být správné v designu a nelze v žádné míře skrblit na jejich materiálech nebo řemeslné zručnosti v provedení, aby nahradilo nějakou závadu v proporci, pořádku, nebo uspořádání. Oko dobrého vkusu bude stejně uraženo se sloupci příliš velkými nebo také malými, jenž jsou příliš blízko k sobě, nebo příliš daleko. Zkrátka, s každou odchylkou od platných pravidel, ať je takový sloupec z mramoru, kamene, nebo omítnuté cihlové stavby, skrblictví materiálu nedělá žádný rozdíl v designu. Ale to není případ s ozdobami. Velmi nízká cena a dovednost s dobrým návrhem mohou být násobeny papírmašem a sádrou které povzbuzují nevkus v marnotratné hojnosti parádivého okrášlení.
Tyto úvahy mne vedou mě tvrzení, že každý druh obohacení nebo výzdoby, by měl být nákladný, buď v materiálech, nebo v jeho řemeslném zpracování. Pokud zjišťujeme běžný názor kohokoliv, kromě dětí a divochů, zjistíme, že žádná reálná hodnota není spojena s jakoukoliv výzdobou, kromě tohoto principu. Naopak, se výzdoba stává se zavrženíhodnou, pokud se zdá být tím, čím není. Představa skrblictví v ozdobě je zvětšena jeho vzácností, nebo, spíše, je ozdoba použita jen, kde je nejviditelnější, a takový druh ekonomiky je pozorovatelný dokonce i v díle přírody. Například, nejkrásnější barevná peří ptáků jsou na povrchu, zatímco ty pro použití, spíše než pro vystavení na odiv, jsou obecně špinavě hnědé. Může také být pozorováno, že motýli nebo můry, jejichž křídla jsou zdobená na spodní straně, všeobecně je postaví, zatímco ten hmyz, který má horní stranu nejkrásnější je rozprostírá do plochy. Stejná poznámka může platit pro celý rod rostlin. Každá květina a každý list má jednu stranu více zdobenou, více lesklou, více živou, nebo pečlivěji upravenou než druhou, a ta je vždy vystavena pohledu. Takto jsme vyučováni příkladem přírody neplýtvat ozdobami, kde nemohou být viděny.
Při pojednání ve vztahu k ozdobám a dekoracím, nesmím vynechat zmínku o barvách, neboť nevhodné zbarvení může zničit zamýšlený efekt nejsprávnějšího designu a udělá směšným, co by jinak bylo krásné. Obojí, forma i barva malého domu v Langley Park vykreslily objekt bezcenný ve své situaci. Přesto, ze zvláštních důvodů nebylo se radno buď odstranit jej, nebo skrýt to výsadbami. Proto jsem doporučil v přední straně obestavit jej dórskými sloupy a tak stavení dříve nevzhledné, protože se neshodovalo s charakterem parku, se stalo jeho nejzářivější ozdobou vytvořenou s úctou ke vkusu i citům vznešeného vlastníka, který uchovával ten dům, že byl oblíbeným útočištěm jeho matky a který, tak zdobený, mohl být považován za chrám posvátný z úcty k matce.
V následujícím příkladu je něco víc než jen soulad barev. Je zde spojení vytvořené ze zvyku, které způsobuje část našeho potěšení nebo odporu. Podsaditý červený dům nebude po chuti vkusu ze sprostoty jeho materiálů, protože předpokládáme, že jsou to běžné červené cihly, ačkoli to může být červený kámen z Herefordshire.
Naopak, velké seskupení červených budov není tak nepříjemné, jak svědčí domy v Cobham,Glemham, atd. a královské paláce St. James's, Hampton Court, Kensington, atd. Ale je možné, že patina času přispěla více než množství k tomu, aby nás smířila s barvou těchto velkých komplexů.
Vápnem obílené fasády domů uráží oko diváka, částečně násilnou září a částečně z přidružené sprostoty stavení z šindele a omítky. Pokud je trochu černé a žluté smíšeno s vápencem, podobnost k barvě kamene uspokojuje oko téměř tak, jako by bylo vystavěno z nejdražších materiálů, o čemž svědčí Woodley, Babworth, Taplow, atd.
Při vytvoření účinku rozdílem barvy u budov, použitím červených a žlutých cihel, černobílého křemene, nebo dokonce cihlové stavby s obklady z kamene, je zřídka kdy vhodné řídit se úsudkem pouhého zedníka. Podobně mizerný vkus může být pozorován při spárování cihel u stavby, aby byla více viditelná a samozřejmě násilně působící na oko pozorovatele.
Jako obecnou zásadu bych měl prosazovat, že žádný vnější účinek nebo zdání světla a stínu na stavení by neměl být použit, kromě takových výběžků, nebo zahloubení, které je budou přirozeně vytvářet. Každý účinek produkovaný barvou je nevhodný trik nebo klam. Ze stejného principu je výklenek ve zdi vhodnější než pouze namalované okno, pokud není ve skutečnosti zaskleno.
S ohledem na barvu dřevěných částí okenní křídel a okenních rámů, myslím si, že může být určena správně, první pohled z interiéru místnosti ukazuje, že krajina vypadá nejlépe skrze rám tmavé barvy. Ale z vnější strany, u malých domků, mohou být rámy zelené, protože stupeň ozdoby se nevztahuje k vlastnostem osob, u nichž předpokládáme, že zde bydlí a dokonce v takových malých domech, které mohou být považovány za chaty, stejná barva může být ta pravá. Podle přístupu k sídlu, by neměla být odvozována jeho výzdoba z tak bezvýznamných atributů, jako barva. Každý panský dům by vnějšek okenních rámů měl mít bílý, ať jsou z mahagonu nebo dubu, protože zevně je sklo upevněno substancí, která musí být natřena, a moderní okenní rámy jsou tak světlé, že pokud nevidíme sloupky, domy se jeví na dálku nedokončené, jako by neměly žádná okna. U paláců, nebo domů nejvyšší kvality, by rámy měly být pozlaceny, jako v Holkham, Wentworth, atd. Efekt pozlacení v takových situacích si stěží může představit ten, kdo jej nikdy nepozoroval. Dokonce i význam domu vystavěného z červených cihel v Thoresby, byl pozlacením okenních rámů báječně zlepšen.
Jsou okolnosti, s ohledem na vlastnosti zlata a pozlacení, kterých jsou si málo vědomi ti, kdo je nestudovali. Barva zlata, je jako jeho materiál, který jakoby odstraňoval všechny potíže a dělá všechno příjemným. To je evidentní při pozorování obrazu jemných barev na karmínovém pozadí, s, anebo bez zlatého rámu. Také dvě nesouhlasné barvy mohou být harmoničtější zásahem pozlacení. Zlato nikdy není blyštivé nebo oslňující, žluté světlo se odráží na velmi na malé části z jeho povrchu, zatímco hnědé stíny splynou ve vedlejších barvách, a tvoří klidné odstíny, nikdy křiklavé. Zlatá ozdoba může být aplikována na každou barvu a každý stín, a je vždy stejně brilantní, ať už vedle černé nebo bílé barvy. Všechno ozdoby ze zlata by měly být jednodušší a hladší než ty ze stříbra, nevyhnutelně nejen proto, že skrblictví materiálu se vyrovná skrblictví řemeslné zručnosti, ale protože vyřezané nebo komplikované části odrážejí jen velmi málo jasu nebo světla, ve srovnání s těmi, které jsou hladké.
Naopak, je-li povrch v stříbrné ozdoby příliš jednoduchý, přijmeme názor, že je cínová nebo ze slitiny cínu, a je to jen komplikovaností, nebo složitým reliéfem že se jeho vnitřní hodnota stává se zjevnou. Tyto postřehy jsou vhodné pro zlatý a stříbrný plech [36] stejně jako každý druh ozdoby, na kterém tyto kovy mohou být použity.
Zlepšení v tovární výrobě slitin přinesly těmto materiálům častější použití, ale to nesmí být nevhodné, abych se zmínil o něčem, co se týká barev a jak by měly být slitiny natřeny. Jejich přirozená barva, poté, co jsou vystaveny vlhku je rzivě železná, a barva rzi signalizuje rozklad. Pokud se barvou břidlicové modři podobá olovu, ukazuje se méně kvalitním kovem než železo. Pokud se nátěrem stává bílým nebo zeleným, podobá se dřevu. Ale jestli si přejeme, aby se barva podobala kovu, a nejevila se horším druhem, poprašováním měděným nebo zlatým prachem na zeleném základu vytvoří zdání bronzu a to je možná nejlepší barvou pro všechny ozdobné slitiny železa. Na litinovém mostu ve Whitton efekt takové bronzové barvy, byl smíšený s pozlacením a je obdivuhodné, jak je pro zábradlí schodišť obzvláště vhodným.
U dřevěných plotů nebo ohrazení je těžké nevyslovit názor, že čím méně budou vidět, tím lépe. Proto by měly být tmavé, nebo, jak je nazýváno, nabarveny neviditelně zeleně, což je pro úmysl, aby byly skryté, ta pravá barva. Zřejmě může být stěží vysloven více překvapující příklad pravdy, než že “ cokoliv levného je nevhodné pro zdobení“. Tak křiklavá okázalost bílé barvy, se kterou, za několik šilinků, může být celá země znetvořena mléčně bílými vraty, sloupy a ploty.
Kapitola XII Architektura a zahradnictví neoddělitelné - Slohy a uspořádání v různých epochách - Změny ve zvycích mění použití místností[editovat]
Je uváděno, že můj předchůdce, pan Brown, že si oblíbil jako architekta sám sebe. Četné dobré domy postavené pod jeho vedením ukázaly jeho nevšední dovednosti v umění, získanou praxi, zkušenost, která je spjata se zahradní architekturou. Nemohl dříve studovat nezbytné vědy, ale nižší větve architektury byly možná lépe známy praktickému tesaři než samotnému Paliadiovi. Právě jeho přístup k hlavním palácům této zemi, a jeho styk s geniálními lidmi a vědci se tak přidaly k jeho přirozené rychlosti vnímání a jeho navyklé správnosti pozorování, že se seznámil s vyššími potřebami umění vztahujícího se k formě, proporcím, charakteru a především, uspořádání. [37]
Tyto větve architektury nejsou dosažitelné bez množství praxe, jak my jsme viděli ilustrováno v návrzích jistých šlechticů, kteří, jako Lord Burlington, dali svou pozornost tomuto studiu. Znalost uspořádání, nebo rozestavení je, ze všech dalších, nejužitečnější, To může být vztahováno k vnějšímu příslušenství stejně jako k vnitřnímu bydlení.
Tato znalost nemůže být získána bez pozorování a porovnání různých domů v různých okolnostech, nikoliv jen příležitostně. Ale architekt musí znát zvyky života v zemi a osoby, pro které staví, musí znát jejich různorodé potřeby s ohledem na komfort stejně jako na vnější vzhled. Jinak by se stal, jako obyčejný stavitel, spokojený v dokazování své schopnosti zhustit celý dům a provozní příslušenství domu pod jedinou kompaktní střechou, bez rozvažování hledisek, názorů, přístupu, zahrady, nebo dokonce tvaru země, na které je dům postaven.
Je nemožné opravit, nebo popisovat situaci vhodnou pro dům bez toho, aby zároveň byl popisován druhu domu vhodného pro situaci. To je tak evidentní, že to stěží vyžaduje být prokazováno. Často jsem byl svědkem absurdnosti návrhů domu, jehož stavitel (míněno spíše architekt, pozn. překl.) nikdy neviděl situaci na místě. Musel jsem proto, už dlouho předtím udělat architekturu odvětvím mé vlastní profese.
Mohl jsem příležitostně pozorovat různou módu, s kterou byly velké domy a jejich příslušenství spojeno v různých obdobích, takže nemusí být nezajímavé, když se pokusím popsat je s odkazem na připojené plány. [Obrázek XII.]
Číslo 1. Nejranější forma domů, nebo, spíše, paláců, v zemi, před vládou královny Elizabeth, sestávala z pokojů postavených kolem velkých čtvercových dvorů. Ty byly dříve buď hradem, nebo opatstvím, a často získávaly všechno své světlo z vnitřního dvora. Ale když byly později přestavěny na obydlí, okna byly otevřeny ke vnější straně budovy. Výhled z okna byl málo významný v době, kdy sklo bylo stěží průhledné a v mnoha starých hradech malé okenní tabule tvaru kosočtverce byly zasklené barevným sklem, nebo pomalované výsostnými znaky, kterými světlo jen procházelo bez možnosti bez jakékoliv vyhlídky. Možná není žádná forma lépe vypočítaná pro pohodlné bydlení než dům sestávající z jednoho nebo více těchto dvorů, poskytující rozložení, které dovoluje volné proudění vzduchu, protože, v takovém domě, jsou všechny byty snadno spojeny mezi sebou, a můžou mít průchody pro přenášení a pohyb sluhů do každé části. Tohoto druhu jsou staré paláce v Hampton Court a St. James, Penshurst a Knowle v Kent, Warwick Castle, a různá další starověká sídla.
Číslo 2. Jsou domy další formy, které řadím do pozdější doby, ačkoli, z různých následujících změn, je těžké definovat jejich původní podobu. Zdá se, že mají jednu stranu čtyřúhelníku otevřenou a tak je spojení přerušeno. Tento druh domu se stává méně prostranným v poměru k délce jeho vystupujících stran. Domem tohoto popisu byl Cobham Hall a Cashiobury, k oběma z nich byl po uvážení připojen čtvercový dvůr příslušenství na pokyn pana Jamese Wyatta.
Číslo 3 je forma, která začala být používána za vlády Jamese I., s čtvercovým nádvořím tak malým, že to je často vlhké a tmavé. Tohoto druhu jsou Crewe, Hill Hall, Gayhurst, and Culford. Ačkoliv později byly zmodernizovány a změněny na formu, číslo. 7. Domy tohoto tvaru někdy může být značně zlepšený úplným pokrytím vnitřního dvora a jeho přeměnou na spojující halu. Takovou úpravu jsem doporučil v Sarsden, u domu z pozdější doby. Provozní příslušenství domu je obvykle připojeno na straně těchto domů. V sídlech tří předcházejících popisů, je často pozorovaná směs antiky s gotikou, zvláště u domů opravených Inigo Jonesem.
Číslo 4, je dalším typem v posloupnosti, je z období Williama III. a Jiřího I. Býval obyčejně nazýván H, nebo polovina H. Tento druh domu je často velmi nepohodlný díky jedné středové aule, která přerušuje spojení s vyšším podlažím. To také vyvolává další námitky, protože je jen samostatným domem ve středu a musí mít provozní příslušenství domu připojeno z jedné strany: Takovému popisu odpovídá Stoke Park, Langley, Glemham Hall, Dullingham, a Condover.
Číslo 5. Když se stala italská nebo antická architektura důležitější, bylo ukázáno více fasády, byla používána více, než korpus domu požadoval. Provozní příslušenství domu a přístavky byly proto umístěny v křídlech, aby se rozšířil tvar, jako u Wentworth House Wimpole, Attingham, Dyrham Park a početných jiných domech.
Dům tohoto plánu, jestli ukazuje jen jeden výhled, může být méně problematický, ale když je použit v situacích, kde mají být okna taková, že ukazují protější strany okolí, stává se velmi nepohodlný, protože provozní příslušenství domu vyžadují nepřerušenou obslužnou cestu která je absolutně nezbytná k pohodlí obydlí. U výhledů z oken se stalo předmětem úvahy, zda by nebylo vhodné, aby byly uchovány nejen pohledy k severu a k jihu, ale zda by bylo možné zkusit uchovat dokonce i pohledy směrem na východ a na západ, což vedlo k vytvoření domu tvaru číslo 6.
Číslo 6 má křídla v nestejné linii s domem, ale vystupují z něj, což samozřejmě ničí souměrnost navrhovanou křídly, pokud celek není viděn z jednoho jediného bodu ve středu. Této formy jsou Merley, Newton Park, Normanton, Lathom House, atd. Domy postavené pány Paine a Leadbetter jsou častými příklady potřeby komfortu ve dvou pozdějších formách.
Číslo 7 je forma tak obecně používaná v moderních domech, že se nezmíním o žádných určitých případech, zvláště pokud jsou pracemi žijících architektů, ačkoliv doufám, že mi budou prominuty poznámky k jejich stavbám.
Tato naposledy vynalezená forma spočívá v kompaktním čtverečním domě, se třemi předními stranami a provozním příslušenstvím domu připojeným vzadu. Tyto domy tvoří se velmi dlouhé řady budov, dvorů, zdí, atd. Je předpokládáno, že jsou kryty výsadbou. Často byla vyžádána moje asistence, abych tyto budovy skryl výsadbou, ovšem ve skutečnosti, během života architekta a vlastníka budovy nemohou být nikdy skryty zelení a v životě jejich následníků tyto stromy musí být již skáceny, aby bylo umožněno volné proudění vzduchu k budovám.
Přes nebezpečí že učiním přestupek, pokud budu hovořit o pracích žijících umělců, uvažuji o upozornění a nějakých námitkách ke kompaktní formě, číslu 7, tak, jak je použita na velké sídlo, které nemá stejnou váhu jako vila nebo dům blízko města, kde je pozemek oceněn ve stopách a ne v akrech. Jakkoliv vynalézavost může v takových místech stlačit velký dům do malého obvodu, nebo pokrýt stejnou střechou velký počet místností, sídlo v parku nevyžaduje takovou údržbu, nebo nezaručuje takovou ekonomiku prostoru.
Ze všech forem, které mohou být přijaty, není žádná tak bezvýznamná jako krychle. Protože jakkoliv velká může být, oko nemůže být nikdy překvapeno její délkou, šířkou, nebo výškou, protože se všechny strany sobě velikostí rovnají. Stejná velikost stavení, které je často zahloubené pod zemí, zvednuté ve vzduchu, nebo skryté ve výsadbě a mohlo by tak být prodlouženo, se bude jevit čtyřikrát větší, s menšími výdaji a s větším množstvím vnitřních výhod.
Dům na venkově je tak odlišný od domu ve městě, že nikdy nevidím žádné dobré důvody, proč by měl venkovský dům mít obývací pokoje v druhém podlaží. Snad může být řečeno, že pohledy jsou dokonalejší z vyšší úrovně, ale stejná míra vyvýšení může být získána vystavěním nadzemních sklepů a později zvýšením terénu nad nimi, jak jsem doporučil v Donnington a Blaize Castle. Jistá potíž externího schodiště může stěží být odškodněna zlepšením výhledu. Při nápravě této chyby v moderních domech, jsem musel, v některých příkladech, zvýšit terén k hlavnímu podlaží; a v jiných, kde architektura nedovolila tuto výhodu, jsem doporučil přistavět galerii, jako v Hooton a Higham Hill.
Některé objekty jsou případy, o kterých jsem podrobně hovořil v kapitole o řádné situaci pro dům a všem provozním příslušenství toho domu, jako je třeba Michel Grove. Přikládám následující citace z Red Book Michel Grove:
Není žádnou náhodou spojenou s mou profesí, že nenalézám větší chybu v mínění, než že vybrání vhodné situace pro dům lze pomocí fantazie snadno rozhodnout. Nejen pozorovatelé a lidé se vkusem dělají tuto chybu, ale tesař, hospodář, nebo školkař se cítí sebe stejně kompetentní k řešení tohoto úkolu. Objeví místo umožňující rozsáhlé výhledy a okamžitě označí ten bod jako vhodnou polohu pro dům. Jako kdyby jediným účelem použití domu, byla rozhledna, kterou se bude vyhlížet ven z oken.
Po dlouhodobé zkušenosti s mnoha potížemi, kterým je taková nejlepší poloha pro dům vystavena, po často zažitém smutku a trápení těch, kdo ukvapeně zvolili takové místo v lichotivých podmínkách jasného dne a nádherné oblohy, po pozorování jak ochotně by vyměnili nádhernou vyhlídku za stín a úkryt a po marných pohledech do budoucnosti, naději k tomu účelu vysázených, budoucích hájů, jsem přesvědčen že je lépe, aby bylo rozhodováno o poloze domu, když je počasí nepříznivé rozsáhlým výhledům a když mínění může být schopno dát očekávanou váhu každé okolnosti, která by měla být považována za materialistickou, aby pohodlí bydlení nebylo obětováno fascinaci krásného, zářivého letního dne. S touto úvahou neváhám tvrdit, že pokud žádný dům neexistoval v Michel Grove, byla chráněná situace zde velkolepá a jedinečné sídlo [Obrázek XVII 1] je tak velmi vhodné, že nikdo si nepovšimne, že by se mohlo nacházet na kopci, kde je každá část více nebo méně vystavena síle větrů z jihozápadu. Budu proto, pátrat po vlastnostech zde přítomného domu a uvážím, jak dalece staré sídlo může poskytnout výhody a být přizpůsobeno modernímu pohodlí.
Je málo starých sídel v Anglii, které nebylo buď hradem, nebo klášterem změněným na obydlí. Ale u tohoto domu v Michel Grove není žádná stopa, že by někdy měl být jedním, nebo druhým. A vskutku, jeho situování v suchém údolí neukazuje, že by byl opatstvím a stejně tak pod kopci, které jej obklopují, by nikdy nemohl být hradem nebo místem obrany.
Navrhované připojení přijímacího pokoje, předsíně, a jídelny velkých rozměrů změní jeho poměrné proporce, které jsou nyní tak půvabné. Ne
proto, s ohledem na úpravy, ale s napácháním tak malé škody jak je jen možné, na jeho vzhledu, si troufám radit navrhované přístavby jako v připojené skice, protože terasa bude mít tendenci uchovat zjevnou výšku budovy, kterou by úpravy na východní straně měly tendenci zničit.
Současný styl života v zemi je tak jiný, než v minulosti že je jen málo starobylých domů, které by byly obyvatelné bez významných změn a úprav. Takové je vskutku, stálé kolísání obyčejů a zvyků lidstva, a tak ohromné jsou změny v luxusu, pohodlí, a dokonce potřebě větší vytříbenosti u lidí, jak je to v těchto časech, že je nemožné, aby žily v baronském zámku, zesvětštělém opatství, nebo dokonce v modernějších palácích postavených za vlády královny Elizabeth, dochovávajících všechny pokoje k jejich původnímu použití.
Hlavními místnostmi dříve požadovanými v domě toho data byly:
Hala, pro zábavu přátel a vazalů. Velká a vysoká místnost, která má podlahu na jednom konci zvýšenou nad běžnou úroveň, jako nyní v posluchárnách našich vysokých škol. To označovalo rozdíl v různém postavení hostů. Další velkou požadovanou místností byla galerie, pro příjem společnosti ráno, pro tančení večer, a pro tělesná cvičení rodiny v domě. V té době se používalo velmi málo knih a namísto dnešních novin a brožur se všeobecné informace získávaly v konverzacích vedených v těchto dlouhých galeriích, které měly velké výklenky, nebo výklenky s okny, někdy nazývané oblouková okna (bowre-windows) a nyní arkýře (bow - windows). Do nich se někteří ze společnosti příležitostně skryli pro konverzaci více důvěrné povahy, jak my často čteme v „ Memoires de Sully“, a podobných. Ale pokoj, který byl v minulosti považován ze všech ostatních za nejdůležitější, ba nejnepostradatelnější, skvostem v němž vlastník učinil nádheru sídla nejvíce zjevnou, byla kaple.
Další pokoje byly jeden nebo více malých salónků, pro použití dam a jejich ženské obsluhy, v kterých provozovaly své různé práce, výšivky, atd. Místo současné šatny a obývacích pokojů, které jsou součástí každé moderní ložnice, se zde nacházely obvykle malé přístěnky, možná s arkýřovými okny pro soukromé ranní modlitby.
Po této zmínce o použití pokojů v starověku je nezbytné vyjmenovat ty pokoje, které moderní život dnes vyžaduje. 1. Jídelna, která se přesně neshoduje se starověkou halou, protože dnes již není moderní večeřet doma se společností, 2. knihovna na kterou může být galerie někdy vhodně změněna, 3. přijímací pokoj, nebo salón, 4. hudební místnost, 5. kulečníkový sál, 6. skleník napojený na dům, a také budoáry, šatníky, horké a chladné lázně a podobně, to vše je moderní příslušenství domu, neznámé v době královny Elizabeth. Z těchto okolností je zřejmé, že je těžké uchovat starověký styl sídla bez značných stavebních úprav. Z tohoto důvodu vidíme málo příkladů gotických budov, které by nebyly smíšené a poničené architekturou různých dat. A zatímco každý příležitostný návštěvník může být uražen nesrovnalostí způsobenou smísením antiky s gotikou, stále ještě může objevit hezké starobylé základy tvořící obrysy stavby, nebo tvar cimbuří, té směsice hradu a gotického opatství, které je stejně nesprávné s ohledem na jejich různou dobu úprav a účelu.
Pohled na tento dům, doufám, ospravedlní mé obavy, aby bylo uchováno to, co může vyhovovat modernímu obydlí, jakkoliv takto tato budova nemůže být považována za hrad, opatství, nebo dům nějakého gotického charakteru jak jej známe, stále ještě její forma může být mimořádně malebná. Obrázek ukazuje efekt odstranění současné cesty, zdí, a příslušenství, které by zabraňovalo výhledu z nových pokojů.
V určování polohy pro velký dům na venkově jsou další okolnosti k tomu, aby byly zvažovány kromě příslušenství a sousedících staveb. Tyto okolnosti se tak často objevovaly, že jsem si, ve své představivosti, vytvořil modely určitých vhodných situací pro každou část, z nichž žádný se nikdy nejevil tak vhodný k realizaci, jako ten v Michel Grove.
Umístil bych dům jeho hlavní přední stranou směrem k jihu nebo jihovýchodu.
Postavil bych provozní příslušenství domu hned za domem ale, protože zaujímá mnohem více prostoru, bude tak samozřejmě šířkou přesahovat přední stranu.
Umístil bych stáje blízko provozního příslušenství domu.
Umístil bych zelinářskou zahradu blízko stájí.
Posunul bych selské budovy domácího statku do dosti větší vzdálenosti od domu. Ale těchto několik objektů by mělo být spojeno postranními silnicemi cestami tak, aby mohly být snadno přístupné.
Umístil bych park před přední část domu.
Ponechal bych selský statek, nebo půdu zemědělsky obdělávanou, ať pro použití k zisku nebo jako zábavu, za domem.
Mohl bych založit upravenou květinou zahradu, na pravé a levé straně domu, s výsadbami dřevin, které by zastínily nevzhledné technické stavby, a vytvořily přirozený přechod mezi parkem a farmou, s chodníky a cestami od domu k zahradě a farmě. Jak se ukázalo, takové jsou přesně pozice všech příslušenství domu v Michel Grove. Ale, jako podpora mého názoru, mohou být uvedeny i některé důvody pro volbu těchto obecně vhodných pozic.
1. Řešení postavení domu vyžaduje, aby první myšlenka a nejdůležitější hledisko nebylo odvozeno od krásné vyhlídky, která nemůže vynahradit exponování domu směrem k chladnému severu, oslňujícímu žárem výsluní, nebo častým bouřlivým větrům a dešťům ze západu a jihozápadu. Zatímco poloha směrem k jižnímu výsluní také působí nesnáze v létě, je během zimy zřídka nevítaným hostem v chladném klimatu Anglie.
2, 3. Stěží může být nezbytné, abych vyjmenovalo výhody umístění provozního příslušenství blízko domu a stájí v nepříliš velké vzdálenosti od domu.
4. Četné zajímavé okolnosti, které nás vedou do zelinářské zahrady, mnoho potíží kterých jsem byl svědkem po přesunutí starých zahrad do větší vzdálenosti, a mnoho příkladů kdy jsem byl žádán, abych je znovu vybudoval v původní poloze, mne vede k závěru, že zelinářská zahrada nemusí být příliš daleko, avšak postačí, jestliže není vidět z domu.
5. Tak velká část pohodlí venkovského sídla závisí z výpěstků jeho samozásobitelského statku, že dokonce ikdyž by vlastník sídla neměl žádné potěšení z módních experimentů v hospodářství, přesto statek, se všemi jeho příslušenstvími je nezbytně nutný, ale když je považován za předmět zisku, pak ve snaze stát se statkářem, majitel panství obvykle mine jeho cíl. Pokud je objektem ozdoby, doufám, že dobrý vkus venkovského stylu si nikdy nebude plést charakter parku a farmy.
Ke každé obydlí tam musí náležet jisté nevzhledné objekty, které nemůžou být nikdy řádně ozdobné, jako dvory na uhlí, dřevo, ložní prádlo, atd. Tyto objekty jsou plochou více než dvojnásobné, než usedlost, k níž přiléhají. Z tohoto důvodu míním, že zemědělské prostory by měly být ve větší vzdálenosti než zelinářská zahrada, nebo stáje, které mají přirozenější spojení mezi sebou.
Malý bazén před domem byl úmyslně ponechán, ne jak předmět krásy sám o sobě, ale jako zdroj ohromné krásy ve vztahu k scenérii. Ve vyschlých údolích panství Sussex takový rybník, jakkoliv malý, zve jeleny a všechnu zvěř, aby navštěvovala trávník před domem, což přidá do kompozice malebný pohyb.
Ti, kdo si pamatují původní příjezdy k tomuto domu, přes vysoké duny, cestou s nebezpečným klesáním, budou stěží věřit, že toto ctihodné sídlo není umístěno v spodní části, ale na konci údolí. Protože ve skutečnosti dům je na straně kopce a díky navrhovanému směru klesání cesty objeví pozorovatel, že dům vlastně stojí na značně vyvýšeném místě. Cesta nyní stoupá cestou více než míli, celým údolím. [38] Dům prodloužený na délku může být problematický v mnoha situacích, ale když stojí na straně kopce a pokud je terén za ním odvážně zvýšen, námitka proti tomu, aby zde stál samostatný dům, je odstraněna.
Tam, kde je dům, jako v Garnons, situován na jižní stranu, stále bude znatelným rysem země, která jej obklopuje, ukazující jen jednu přední stranu uzavřenou do lesa, přední strana by tak měla být rozšířena, aby dům bylo možné vyznačit jako sídlo přiměřené svému významu.
V takové situaci by bylo obtížné vytvořit stejně značnou velikost vlastnostmi pravidelné antické budovy, takže to bude provedeno nepravidelností obrysu navrhovaného domu, provozních příslušenství domu, a stájí. V obraně tohoto malebného stylu, si dovolím opsat, v krátkosti, [39] velmi trefné poznámky pana R. L. Girardin, Viscomte d'Ermenonville.
Plán domu navrhovaného pro tuto situaci je přiložen (náčrt č. 24) a ukazuje, jak pohodlí moderního bydlení lze přizpůsobit starověké nádheře; a já se raduji ze zjištění, že četné velké domy vystavené nebo změněné v této době, v tomto nepravidelném stylu, podle pokynů jednoho z našich nejlepších architektů. Mohu zmínit Cashiobury a Wickham Market, který pohrdá úpravnou přehnanou souměrností, tak neblahou pro vlastnosti gotiky.
Pokud je dům tak, jako v předcházejícím příkladu, postaven na straně kopce, nebo na nakloněné rovině, je stěží jej možné uspořádat v jiném formě než jako dům s širokou přední částí, což ale předpokládá jistou velikost majetku, který patří k domu, nebo se bude jevit příliš velkým pro připojený majetek. Tato námitka, jakkoliv méně násilná u vily než u sídla, pokud vila pokrývá příliš mnoho svého vlastního pozemku nebo trávníku působí okázaleji než je dobrým vkusem.
Pole o velikosti několika akrů, nazývané Brentry Hill, blízko Bristolu, nabízí půvabné a široké výhledy. V popředí jsou bohaté lesy King's Weston a Blaize Castle, s malebnými zahradami a vilami v Henbury a Westbury, za nímž jsou Severn a Bristolský kanál, a jsou zde poutavé výhledy na hory Jižního Walesu. Tento pohled je směrem k západu, a já jsem často pozoroval, že nejlepší vyhlídky v Anglii jsou všechno směrem k tomuto bodu. [40] Ještě jedna, ze všech chyb, je velmi nepříjemná pro dům - není vhodné, aby rozšíření přední strany bylo tímto směrem, protože by bylo neodpustitelné, aby tak byla ztracena výhoda této pěkné vyhlídky.
Kompaktní projekt domu často vytváří množství problémů a jsou složitější, než návrh paláce, ve kterém místnosti mohou být četné a kde jiné pokoje mohou být používány v létě a jiné v zimě. Tam, kde je úspora místa a ekonomika podmínkou, jsou nějaké vynálezy nezbytné, aby bylo možné využít výhledů na krásy okolí bez oběti pohodlí a užitečnosti pro krásu výhledu.
S tímto omezením byly možná nějaké domy postaveny s větší pozorností k situaci a okolnostem místa než vila v Brentry (náčrt č.25 a 26). Jídelna je otočena k severu, jedno okno směřuje k výhledu, který může být otevřen nebo zahrazen žaluzií podle libosti. Snídaňový salón je orientován k jihu a přijímací pokoj směrem k výhledu.
Moderní zvyky pozměnily použití přijímacího pokoje. Dříve byl výstavním pokojem v domě, byl otevřen jen několik málo dnů v roce. Dříve zde hosté sedávali ve formálním kruhu, ale nyní největší a parádní pokoj v panském domě je ten nejčastější a obývaný, je naplněn knihami, hudební nástroji, předměty všeho druhu, čímkoliv, co může přispět k pohodlí nebo zábavě hostů, kteří se seskupují do skupin v různých koutech místnosti. V zimě je pomocí dvou krbů, omezení a formalita kruhu odstraněna.
Tato úprava byla často šťastně provedena v starých domech spojením dvou místností do jediné, zachovávajíce krby v jejich původních místech, bez ohledu na to, zda odpovídají co do velikosti nebo pozice. Dva krby nejsou důležité v letním období, v této vile je udělána opatření k tomu, aby si uchovala dodatečné okno směrem k pěkné vyhlídce v teplém období roku. Panel, který zdobí konec místnosti, může být odstraněn v zimě, kdy okno bude méně žádoucí než teplo krbu. Tím si stejná místnost uchová, v každém období, své výhody a výhledy, zatímco její elegance může být udržena bez zvýšení počtu prostor pro odlišné cíle. Tato pozornost potřebám různých období byla málo prostudována v naší zemi, zatímco ve Francii má téměř každý velký dům svého garson tapissier, jehož zaměstnáním to je měnit nábytek v pokojích pro léto a zimu. Ti, kdo srovnávali sestavení místností ve Francii s jinými zeměmi Evropy, museli, nepochybně, preferovat francouzský vkus, pokud to souvisí se spojením vnitřní nádhery a pohodlí. Ale ti architekti, kteří kopírují vnitřní stranu i exteriér italských domů by měli myslet přinejmenším na takové změny ročního období, jaké naše klima může nabídnout. I další okolnosti mohou být zmíněny, v nichž ekonomické rozhodnutí rozhodovalo v této malé vile. Větší místnosti se obecně nacházejí více na podlaží než v přízemí. Snad mimo kuchyně zde není žádná část domu, která by měla být tak vysoko jako hlavní místnosti. Namísto toho, bylo zvýšeno množství provozního příslušenství domu, což vtipný autor nazývá „vyprovozením kuchyně ven z dveří, pro vůni potravin“, jmenovanému problému se zde autor vyhnul vnějším průchodem z chodby.
Provedení úprav v zahradní architektuře často bývají zařazeny pod všeobecným termínem „zlepšení“ (improvement), ač jsou zde tři zřetelně odlišné druhy. První souvisí s místem, kde je změněn terén a přizpůsobený k již existujícímu domu. Druhý druh souvisí s výsadbami pro domy, které změnily svůj původní charakter nebo vlastnosti, a je nezbytné, aby byly na pozemku provedeny změny také. Třetí zahrnuje místa, kde žádný dům předtím neexistoval a kde celý plán domu, vlastnictví a terén je někdy třeba upravit a vytvořit. U prvního druhu je zbytečné jmenovat příklady. Mezi druhý druh mohou patřit situace, kde vstup domu je změněn, nové místnosti přidány, nebo kde byly hospodářské budovy, stodoly, stáje, a zelinářské zahrady odstraněny a místo má být vše nově uspořádáno, jako v Abington Hall, Clayberry, Wallhall, West-Coker, Betchworth, Highlands, Brandsbury, Holwood, atd. Z těch míst která mohou být vnímané jako nově vytvořená, jejichž počet je nutně malý, mohu ještě uvést následující příklady. Tam, kde nové domy byly postaveny, jsem radil příslušným architektům v situování domu a přiléhajícího okolí. Jde například o Bracondale, Milton House, Donnington, Buckminster, Courteen Hall, Bank Farm, Chilton, Lodge, Dulwich Casina, Holme Park, Streatham, The Grove, Southgate, Luscombe, atd. U dalších jsem vytvořil plány celé, jen s pomocí svého syna u části architektury, tak jako v Brentry Hill, Cobham Bank, Organ Hall, Stapleton, Stratton Park, Scarrisbrick, Panshanger, Bayham, atd.
Kapitola XIII Vytvoření nového prostoru (obytné plochy) -Použití zahradnictví a architektury - Charakteristická architektura – Kde jsou hranice interiéru[editovat]
Potřebnost spojení architektury a sadovnictví je tak silně objasněna v Red Book Bayham, že rád ku prospěchu tohoto spisu a s povolením vznešeného vlastníka Bayham jej použiji, abych sem vložil následující pozorování. Ale tak jak jsou ruiny Bayham Abbey obecně známy těm, kdo navštěvují Tunbridge Wells, je nezbytným předpokladem, že situace vyžaduje nový dům, jenž je velmi odlišný od tohoto opatství.
Žádné místo vztahující kde jsem měl tu čest radit, nemá větší různorodost vody s takovým rozdílem charakteru, což se zřídka stává v rozmezí stejného majetku. Voda blízko opatství, jenž nyní rozděluje louky různými kanály, by měla být spojena do jedné řeky, vinoucí se skrz údolí v přirozeném směru. Předpokládám, že celé toto údolí bude moci mít vyšší upravený trávník, spásaný ovcemi a zvěří, ale ne jeleny.
Touto přirozenou úpravou voda získá silnější význam, jako jezero, nebo široká řeka, naplní celou spodní část údolí mezi dvěma zalesněnými svahy: Úžasný strmý svah, na kterém je navrhnuto vystavět sídlo bude zvýrazněn. Toto
údolí tak je vytvořené od přírody a ta zanedbatelná přehrada vytvoří jezero, nebo spíše širokou řeku ohromnou svou zjevnou šíří. Když popisuji vodu, nikdy neodhaduji její efekt počtem akrů, které může pokrýt, ale formou, souvislostí a plynulostí, která je jejím ohraničením skryta.
Kde místo má být raději vytvořeno než upraveno, to je, kde žádné sídlo ještě neexistuje, je volba situace pro dům do určité míry závislá na účelu, pro který je určen a charakterem, který by mělo získat. Například sídlo, vila a sportoviště vyžadují velmi různé přizpůsobení stejných principů, pokud ne změnu pravidel samotných. Účel domu v Bayham rozhoduje o jeho charakteru. Není považován za malé venkovské sídlo, které mění svého vlastníka podle úspěchu nebo neúspěchu majitele, ale je respektovaným sídlem anglické šlechtické rodiny. Jeho vlastnostmi proto bude značná velikost a trvanlivost. Park by měl být přírodně krajinářský, majetkem velké panství a domem palác. Teď, mezi velkoleposti a kompaktností je tak diametrální protiklad, jako mezi prodloužením a zkracováním, takže žádný stupeň venkova ani stylu ani charakteru místa nepřipustí kompaktnost domu.
K určování efektů, není dostatečné zvážit jen velikost domu, ale také všechny objekty okolo, jak se jeví velké nebo malé při vzájemném srovnání, což je také nezbytné při uvážení velikosti, významnosti a charakteru čehokoliv, co sídlo bude obklopovat.
Krajina v okolí Bayham ovlivňuje charakter domu. Je nutné proto uvážit, který styl architektury zde bude nejvhodnější. Pokud se mi vůbec někdy zdá něco špatného nebo nepochopený ve způsobu přizpůsobení antické architektury velkým sídlům v naší zemi, je fakt, že naši mistři, studovali modely v odlišném klimatu a často zapomněli na rozdíl okolností a ukazují svůj klasický vkus, jako ti, kdo správně citují slova, ale používají je nesprávně, proti smyslu díla. Nejpozoruhodnějším rysem antické architektury je skryté sloupoví, a to, pokud tvoří část chrámu nebo kostela, může být použito vhodně a ve správné velikosti. Pokud je ale někdy použito u velkého domu a je protínáno dvěma nebo třemi řadami oken, stává se evidentně něčím, co ve Francii, nazývají appliqui - něco přidaného, nějaký dodatečný nápad, ale příliš často se poté jeví jako antický chrám přistavěný k anglické přádelně.
Je také další okolnost vlastní antické architektuře, totiž souměrnost, nebo přesný poměr stran stavby mezi sebou. Souměrnost zdá se, představuje část té lásky k řádu, tak přirozené pro člověka. V první představě dítěte, v kresbě domu, jsou okna, která si odpovídají velikostí tvarem i postavením, možná jsou doplněny dvě stejné okenice.
Jsou, ať tak nebo onak, nějaké situace, kde je výsledkem budov tohoto popisu ohromná velkolepost a výhody; možná to může být případ, kde je dům tak velký, že jedno z křídel domu může obsahovat všechny soukromé pokoje, spojené s domem galerií nebo knihovnou, zatímco další se může skládat ze skleníku, atd.
Každý kdo pozoroval souměrná vyvýšení roztroušená kolem metropolí, a malé domy s křídly okolo průmyslových měst, vnímá tu souměrnost takto použitou, jako vlastnost degenerující do úpravnosti a
snižující výhody domu, odděleného od příslušenství dlouhým průchodem (nicméně důstojně pojmenovaným kolonáda), což jistě nemůže být žádoucí. Je ještě další princip, který ovlivňuje Bayham, totiž že souměrnost dává rozsáhlé stavbě zdání, že je menší, než ve skutečnosti je, zatímco nepravidelnost naopak dělá malé stavení velkým. Souměrný dům také stěží ladí s charakterem okolního pozemku.
Musím vyjádřit tyto námitky proti použití antické architektury předtím, než popíšu jiný styl domu a uvedu nějaké poznámky k předmětu, kterému věnuji mnoho pozornosti, totiž přizpůsobování budov nejen situování, charakteru, a okolnostem kompozice, ale také účelu pro který jsou zamýšleny. To nazývám charakteristickou architekturou.
Ačkoli je zřejmé že každé stavení by mělo „ vyprávět svůj vlastní příběh, „ a nevypadat jako něco jiného, zdá se mi tento princip donedávna příliš často porušovaný. Naše nemocnice se podobají palácům a naše paláce si tak můžeme splést s nemocnicemi. Naše moderní kostely vypadají jako divadla, a naše divadla jsou podobná skladům. V defilé veřejných budov metropolí tak můžeme obdivovat St. Luke's Hospital jako ústav pro duševně choré, a Newgate jako vězení, protože oba ukazují svůj účel vhodným zjevem, a žádný cizinec nemusí zkoumat, jejich použití, jaký mají cíl.
Od paláce k chalupě, může být tento princip pozorován. Ať už vezmeme za příklad naše modely antického chrámu nebo gotického opatství, hradu nebo vysoké školy, pokud tedy stavení nevypadá jako dům a sídlo šlechtice, nesplní požadovaný charakter domu v Bayham. Může snad být namítáno, že musíme přesně kopírovat model odpovídajícího stylu nebo data, které my míníme napodobit, jinak vznikne pasticcio, neboli zmatek nesouhlasných částí. Máme ale napodobit věc a zapomenout jeho použití? Ne. Spíše sledujme, jak bylo ve Warwick Castle, a v dalších ohromných sídlech stejného charakteru, pyšné útočiště barona „ze zašlých dob“ přizpůsobeno účelům moderního bydlení. Zachovejte masivnost a trvanlivost hradu, a vynechejte melancholii, kterou bývalá tyranie a krutost inspirovala, uchovejme světlou eleganci gotických opatství v našich kaplích, ale ne v našich domech, kde jsou taková velká a vysoká okna nepřijatelná. Zkrátka, nikdy zapomeňme, že stavíme dům, ať už obdivujeme a napodobujeme smělé nepravidelné obrysy starého hradu, eleganci oken gotického kostela, nebo harmonii proporcí a souměrné krásy antického chrámu.
Ze tří staveb odlišných charakterů - hradu, Westminsterského opatství, a gotického domu se poslední z těchto jeví nejvhodnějším vzorem pro Bayham [Obrázky XXI a XXII]. Úkolem není zbudovat hrad, ale dům. Je jistě přípustné spojit s nádherou tohoto charakteru přednosti dalších dvou, tedy stejnou měrou jako eleganci a pohodlí, tak i výhody moderního bydlení. Je však zjevné, že hlavním účelem hradu je obrana a hlavním účelem domu bydlení. Jistě bude možné připustit, že je požadováno i něco více než je, než je pouhý účel bydlení. Obyčejný tesař může zbudovat dobrou místnost. Technik o dost více duchaplně může spojit řadu pokojů do celku, takže uspořádá několik provozních příslušenství domu a připojené zázemí a příslušenství, čímž vytvoří dobrý dům, dům postačující pro všechny účely
bydlení. Ale architekt bude mířit výš. Přidá k vnitřní výhodnosti nejen vnější krásu ale vnější vhodnost a charakter. Zaměří se nejen na vytvoření vzhledu, jenž je dokonalý sám o sobě, ale zdokonalí jeho použití.
Kde jsou trávník, lesy, voda, celé místo, a všeobecný vzhled okolní země tak vysoko na stupnici, jediným prostředkem na zachování tohoto charakteru je zapojení rozšířeného okolí do plánu domu také. Jak to může být provedeno, pokud nepoužijeme gotický styl architektury? U antické, nebo moderní budovy bylo považováno za základní část plánu skrýt celé technické zázemí sídla, jako stáje, provozní příslušenství domu, zdi zahrady, atd. Proč? Protože se nemohou podílet na charakteru domu a jedinou metodou, kterou je pro toto zázemí získáno obvykle místo v antické stavbě, je přidávání křídel k domu. Stejně chybný princip je používán a je považován za materialistický, protože je částí povinnosti těchto křídel skrýt provozní příslušenství domu. Ale pokud je souvislost základní příčinou velebnosti, pokud je rozšíření základní příčinou nádhery, cokoliv ničí spojitost oslabuje velebnost, a cokoliv ničí rozšíření zmenšuje nádheru. Protože provozní příslušenství domu a nádvoří napojené na dům je obecně pětkrát rozsáhlejší než dům sám, proč tam, kde krása je smyslem, jsou zanedbávány nejúčinnější prostředky k jejímu vytvoření? Souvislost a rozšíření je totiž spojeno s jednotností vzhledu a charakteru. Jinými slovy, pokud je žádoucí, aby byla využita každá část budov, proč je skryto pět částí z šesti z nich?
Jestli je tento princip pravdivý, věřím, že výhodnost jeho aplikace bude zřejmá. Pro pochopení jeho účinku upozorňuji na doprovodný náčrt (Obrázek XXIII, kde jsou velikost domu a poměry mezi porovnávatelnými proporcemi obklopující krajiny správně zjištěny).
Jakkoliv příjemně se tyto úvahy mohou jevit, měl bych sám zvážit, zda pouze nestavím „vzdušné zámky“. Jestliže nemohu dokázat, že je tento vzhled nejen proveditelný, ale že nezahrnuje více staveb než je naprosto nezbytné pro účelem moderního bydlení.
Plán zdá se obsahuje gotickou halu, kvůli starověké velikosti, ale vedenou skrze průchody nižší než místnosti, pro nesnižování jejich porovnatelné výše. Hala a pasáže by měly být raději matně osvíceny malovaným sklem, aby zapůsobit mírou šera základního pro majestátnost, a poskytly výhodu při vstupu do místností nádhernějších a veselých.
To může být kritizováno pro vlastnosti podobné těm domům, které Gray popisuje jako domy, které mají
- „Okna které nepropouští světlo
- a průchody, které nikam nevedou.“
Jakkoliv věřím, že tyto chodby budou neméně užitečné než velkolepé, vedou k několika místnostem, které tvoří kompletní soubor pokojů zahrnující jídelnu, snídaňovou místnost, přijímací pokoj, a knihovnu. Všechny místnosti mají otevíratelná okna průchodná k terase, která může být obohacena pomerančovníky a vonícími květinami a vytvoří tím jednu z největších výhod moderního luxusu, stejně jako jeden z nejpozoruhodnějších rysů starověkého bydlení.
Nyní jen zůstává, abych prokázal, že jsem nenavrhl dražší design než pro dům jakéhokoliv jiného charakteru,
obsahujícího stejné množství bytů. Hlavní potíž stavění vyvstává z potřeby materiálů. Dům z portlandského kamene by byl velmi drahý; moderní dům (červené cihly), jak pan Brown měl ve zvyku říci, „způsobuje celému údolí horečku“. Dům ze žluté cihly je o málo lepší a velký Lord Mansfield často říkal, že přední strana domu v Kenwood měla být původně pokryta mramorem, který by byl jistě méně nákladný než štukatura. Jeden z těchto materiálů musí být použit v každém stavení kromě hradu. Ale hrubé místní kamenivo, lemované cihlami, nebo přerušené omítkou odpovídá jakémukoliv účelu. Protože stěny jsou ozdobené málo, kromě cimbuří a vchodové věže, které jsou si jistě daleko méně nákladné než antické sloupoví.
Připojená provozní příslušenství domu, tvořící část přední strany, jsou tak uspořádány, polohou dokonale blízko hlavnímu podlaží a soukromým pokojům, že oddělená provozní příslušenství domu, nádvoří, a dokonce zdi zahrady, mohou být tak zkonstruovaný a uspořádány aby zvyšovaly svými rozměry rozsah hradu. Tato jednota designu bude rozšířen od domu k vodě, úschovně loděk, koupališti a zdi, se schody vedeny k mostu, blízko jehož lokomotivového depa může být vytvořeno předmostní opevnění, což přispěje k velkolepému efektu celku právě tak, jako k všeobecné shodě výrazu a charakteru celku.
Pokud se díváme zpět o několik století a srovnáme zvyky minulostí s těmi současnými, snadno se podivíme předvídavosti osoby, která navrhla budovat dům, který se může hodit další generaci. Kdo by v období vlády královny Elizabeth plánoval knihovnu, hudební salonek, kulečníkový sál, nebo skleník?
Ačkoliv právě toto je teď považováno za základní předpoklady pro komfort a nádheru. Možná, v budoucím věku, budou nové prostory pro nové účely považovány za stejně nezbytné. Ale k domu perfektní souměrnosti tyto nemohou být nikdy přidány. Ačkoliv jsou to právě hlavně tyto přístavby, vznikající během dlouhé následnosti let, kterým jsme zavázáni za velkolepou nepravidelnost a skvostnou komplikovanost pozorovatelnou v sousedních palácích Knowle a Penshurst. Za těchto okolností nemůže být dobrý plán, který nepřipustí žádnou změnu.
- „ Malum consilium est, quod non mutari potest.“
- (Špatná rada, která nemůže být změněna.)
Ovšem v domě nepravidelného charakteru, každý následující dodatek zvýší význam. A jestli jsem se snažil přijmout něco z těžkopádné nádhery minulostí, věřím, že pro žádné moderní vymoženosti nebo vkus to také nebude obtížné.
Pochybuji jak dalece dům, zevně gotický [41] by měl vnitřně uchovat stejný charakter. V nejsměšnější fantazii si lze příležitostně představit knihovny a jídelny, upravené ke stejným schůzkám ve věžích a na cimbuří hradu, bez rozvažování, jak by takové místnosti odpovídaly modernímu pokroku a následkem toho zkusit vytvořit anachronismus.: Možná jedinými místnostmi domu, které mohou být zachovány správně, v gotickém stylu, je hala, kaple, a dlouhé průchody které vedou k několika pokojům a tyto správné detaily by mohly být řádně dodrženy.
Kapitola XIV Závěr - Vztahy barev - Potíž srovnání mezi uměním a přírodou[editovat]
Umění malby bylo obvykle ošetřeno ve čtyřech zřetelných směrech, a to – kompozice, provedení, nebo kresba, vyjádření a zbarvení. Z nichž každý je možné do určité míry aplikovat na zahradní architekturu, jak už bylo zmíněno v této práci.
Kompozice zahrnuje pozorování o užitečnosti, rozmístění, perspektivě, a podobně, které jsou obsaženy v kapitolách I a II.
K designu mohou patřit poznámky o vodě, lesích, plotech, liniích a podobně, obsažené v kapitolách III, IV, V, VI, a VII.
Vyjádření zahrnuje všechno, co souvisí charakterem, situováním, uspořádáním, a přizpůsobováním uměleckých děl scenérii přírody, což bylo popsáno v zbývajících kapitolách této práce.
A na závěr, zbarvení, pokud to souvisí s umělými objekty, bylo zmíněno v kapitole XI.
Chcete li zvážit tento předmět pozorněji, v důsledku rozhovoru s panem Wilberforce vztahujícímu se k nové teorii barev a stínů, mám, díky jeho zásahu, povolení, aby obohatil mou práci následujícími zvláštními poznámkami. A jak pan Wilberforce, ve svém dopise, který je přiložen ctihodným a učeným autorem, jenž „je muž nepřekonatelný „ „pro množství znalosti, které má, pro pronikavost se kterou on pohlíží, a šťastnou chápavost, se kterou vyslovuje své koncepce, „ tak předávám tuto teorii jeho vlastními slovy.
Tato zvídavá a uspokojivá teorie demonstruje, že volba barev, které tolikrát rozlišuje vkus od nevkusu ve výrobcích, nábytku, oblečení, a v každé okolnosti, kde barva může být uměle použita, není efektem úpravy nebo fantazie, ale je řízena jistými hlavními přírodními zákony.
Sir Isaac Newton objevil báječnou shodu mezi zvukem a barvami, jenž se prokázal matematicky, že mezery obsazené barvami v prizmatickém spektru se shodují s částmi hudebního akordu, které jsou takto rozdělené, pokud se týče zvuku not v oktávě. Stejně tak tato podoba nyní může být považována za více rozšířitelnou dále. Stejně jako v hudbě, tak podobně i v barvách se ukazuje, že harmonie spočívá ve vzdálenosti a kontrastu, ne v podobnosti nebo blízkosti. Dvě noty blízko sebe navzájem skřípají do ucha, a jsou nazývány nesouzvuk. Stejným způsobem dvě barvy velmi blízko sebe navzájem nepříjemné k pohledu, a můžou být nazvané nesoulad. To může být dokázáno u všech barev v schématu (viz poznámka 47, p. 246) s výjimkou dvou sousedících, které v každé části stupnice, se budou jevit jako nesouhlasné. Zatímco naopak, jsou-li společně použity dvě na stupnici protilehlé barvy, objeví se v perfektní harmonii mezi sebou. Tento experiment potvrzuje dobrý vkus těch, kdo, při volbě barev, vybírali červenou k zelené, žlutou k fialové a modrou k oranžové, a tak dále. Ale jsou li namísto kontrastu tyto barev smíseny, nebo tak promíseny, že se nejeví každá zřetelně, jako u hedvábí nebo prádla, kde jsou pruhy příliš úzké, když jsou viděny v malé vzdálenosti, namísto střídání, zkazí se navzájem. Použití této teorie na důvěrně známém příkladu, zvláště na nábytku v místnosti, jsem pozoroval, že dvě barvy, zde domněle nesouhlasné, mohou být užívány bez urážky vkusu, jako zelená a modrá, nebo zelená a žlutá. Ale vždy jsem považoval takovou směs za nesnesitelnou, jestliže jedna nebyla velmi tmavá a další velmi světlá; a účinek je tak znovu tvořen kontrastem, ačkoli na odlišném principu. Je to kontrast ne mezi barvami, ale mezi světlem a temnotou.
Až doposud je tato teorie dokonale dostatečná s ohledem na umělecká díla. Ale je-li přenesena na ty přírodní, přísahám, nejsem schopen potvrdit její pravdivost s ohledem na jisté úkazy, které jak se zdá, ji popírají.
Všeobecně všichni, kdo zvažovali soulad barev, souhlasí a jsou zajedno, že v uměleckých pracích vzájemně přiléhající světle modrá a zelená jsou nesouladné oku, a důvod této neshody byl ukázán předcházejícími poznámkami. Přesto tyto dvě barvy jsou běžné v přírodě. Nikdo nikdy nic nenamítal proti potřebě harmonie v přírodní krajině, pokud je obloha modrá a povrch země pokryt zelení, kromě toho, kdo na ni pohlíží okem malíře a považuje to za potíž nebo dokonce nemožnost z transformaci stejně příjemných pocitů převodem těchto barev na své plátno. Jediným způsobem, jak mohu řešit tento zdánlivý paradox, jenž pochází z pozorování, že některé díla přírody a umělecká díla musí někdy být umístěna v nezměrné vzdálenosti, pro různé stupnice jejich rozměru. Tak pokud člověk porovnává se značným úsilím svým řádem svět, ve kterém se nachází, může nacházet formy existence, které budou bezvýznamnými skvrnami, nebo nejnádhernějšími miniaturami, s mechanismy ústrojími smyslu a pohybu, jako u hmyzu. Tak musíme stejně cítit nedostatek srovnání, nezpůsobilého k napodobení a neúplnost všeho lidského řádu. Ještě, ztracen v údivu a úžasu, člověk vkusu a opravdový filozof bude cítit soulad existující v přírodních zákonech jako jedině následek nekonečné moudrosti a vyššího plánu. Zatímco skeptik, ať v mravní nebo v přírodní filozofii, nejlépe odpovídá slovy básníka:
- "Veškerá příroda je jen dovednost neznámá.
- Všechno je náhoda, směr, který nemůžete vidět.
- Všechno je konflikt a harmonie nepochopená.
- Všechno je neúplné zlo a univerzální dobro.“
Poznámky[editovat]
- ↑ Launcelot Brown, zahradní architekt a architekt, narodil se v 1715 v Hadekirk, Northumberland, Anglie. Byl původně zahradník zelinář, jeho zaměstnavatelem byl Lord Cobham, v Stowe. Svou pozoruhodnou schopnost pro odhad účinku krajiny získal jako chráněnec díky osobám hodnosti a vkusu. Repton mluví o Brownovi jako o zakladateli anglického stylu zahradní architektury, ale skutečným zakladatelem nebyl Brown, ale William Kent (1684- 1748). Brown, ať tak nebo onak, pracoval s větším géniem a šíře známým úspěchem. Získal velký majetek, a svým laskavými chováními a ušlechtilým charakterem podporovaným s důstojností získal postavení příslušníka venkovské šlechty. Zemřel v 1783. -N.
- ↑ SEZNAM RED BOOKS Odkud jsou výtahy v Sketches and Hints udělány. nebo které jsou zmíněny, že obsahují další vysvětlení předmětů uvedené v tomto prvním dílu. Místo Hrabství Majitel Antony House Cornwall Reginald Pole Carew, Esq., M. P. Babworth Nottinghamshire Honourable John Bridgman Simpson. Bessacre Manor Yorkshire B. D. W. Cook, Esq. Brandsbury Middlesex Honourable Lady Salusbury. Brocklesby Lincolnshire Right Honourable Lord Yarborough. Brookmans Herts S. R. Gaussen, Esq. Buckminster Leicestershire Sir William Manners, Bart. Castle Hill Middlesex H. Beaufoy, Esq., M. P. Catchfrench Cornwall F. Glanville, Esq. Claybury Essex James Hatch, Esq. Cobbam Park Kent Earl Damley. Courteen Hall Northamptonshire Sir William Wake, Bart. Crewe Hall Cheshire John Crewe, Esq., M. P. Culford Suffolk Marquis Comwallis. Donington Leicestershire Earl Moira. Ferney Hall Shropshire Late Sam. Phipps, Esq. Finedon Northamptonshire J. English Dolben, Esq. Garnons Herefordshire J. G. Cotterell, Esq. [In 1838, Sir J. G. Cotterell, Bart.] Gayhurst Bucks George Wrighte, Esq. Glevering Suffolk Chaloner Arcedeckne, Esq. Hanslope Park Bucks Edward Watts, Esq. Hazells Hal] Bedfordshire Francis Pym, Esq. Herriard's House Hampshire G. Purefoy Jervoise, Esq. Holkham Norfolk T. W. Coke, Esq., M. P. [In 1838, the Earl of Leicester.] Holme Park Berkshire Richard Palmer, Esq. Holwood Kent Right Honourahle W. Pitt. [In 1838, John Ward, Esq.] Lamer Herts Lieutenant-Colonel C. Drake Garrard. Langley Park Kent Sir Peter Burrell, Bart., M. P. [In 1838 E. Goodhart, Esq.] Lathom Lancashire Wilbraham Bootle, Esq. Little Green Sussex Thomas Peckham Phipps, Esq. Livermere Park Suffolk N. Lee Acton, Esq. Milton Cambridgeshire Samuel Knight, Esq. Milton Park Northamptonshire Earl Fitzwilliam. Nacton Suffolk P. B. Broke, Esq.. Northrepps Norfolk Bartlet Gumey, Esq. Ouston Yorkshire Bryan Cook, Esq. Port Eliot Cornwall Right Honourahle Lord Eliot. Prestwood Staffordshire Honourable Edward Foley, M. P. Purley Berkshire Anthony Morris Storer, Esq. Riven Hall Essex C. C. Western, Esq., M. P. Rudding Hall Yorkshire Lord Loughborough, L. H. Chancellor, Scrielsby Lincolnshire Honourable the Champion Dymock. Sheffield Place Sussex Right Honourable Lord Sheffield. Stoke Park Herefordshire Honourable E. Foley, M. P. Stoke Pogies Bucks John Penn, Esq. Stoneaston Somersetshire Hippesley Coxe, Esq., M. P. Sundridge Kent E. G. Linde, Esq. [In 1838, Sir SamL Scott, Bart.] Sunninghill Berks James Sibbald, Esq. Tatton Park Cheshire William Egerton, Esq., M. P. Thoresby Nottinghamshire Charles Pierrepont, Esq., M. P. Trewarthenick Cornwall Fr. Gregor, Esq., M. P. Tyrringham Bucks William Praed, Esq., M. P. Waresley Essex Sir Geo. Allanson Winn, Bart., M. P. Welheck Nottinghamshire Jeho výsost vévoda z Portlandu. Wembly Middlesex Richard Page, Esq. Whersted Suffolk Sir Rohert Harland, Bart. Widdial Hall Herts J. T. EUis, Esq. '
- ↑ Mám vždy tyto úvahy v pohledu nade vším. Pokud radím o místě nového domu, nebo o zachování staršího, vždy si dovolím zmínit se o několika příkladech, z nichž některé v původních Red Books možná mohou být zváženy, ukazujíce různorodost způsobů, jakými tato obecná pravidla byla aplikována na specifické účely:Sunninghill,Sundridge,CourteenHall,Whersted, Waresley Park, Ouston, BessacreManor,Northrepps, Buckminster, Little Green, Holme Park, Purley.
- ↑ Profesionální architekti a krajináři by nesouhlasili s tímto pohledem Reptona. Signalizuje spjatost s ohledy k formálnímu designu a selhání, aby ocenil uspokojení získané z vhodně ukončeného výhledu. Navíc, Reptonův odhad aleje v Langley Park je tím nejneobvyklejším a není v souladu se současnými principy krajinářské architektury. - N.
- ↑ To je trochu následek z vnímání kresby, všechny aleje nesou ohromnou podobu sobě navzájem. Vyjmenuji zde několik příkladů, které aleje byly předložené mému rozvažování. V Cobham parku jsem zdůvodnil zachování jedné a zničení zbytku; v Prestwood, pro zachovávání aleje; v Tatton Park, pro odstranění aleje, a výsadbu; v Trewarthenick, byla alej velmi snadno roztříštěna, byla vysázena na nestejném terénu; v Brookmans, jsem objasnil potřebnost opravy na vhodných stromech tak, aby vytvořily obrys rozbíjející alej; nebo pokud by stromy stály dlouho blízko sebe navzájem tak, že žádný dobrý obrys nemůže být vytvořen, pak vrcholy nějakých sousedních stromů mohou být upraveny v nějakém stupni pro vytvoření efektu. Cesta tvořená jedlemi je nejtěžší k rozbití linie, protože nemají žádné boční větve. Proto v ohromující dvojité řadě velkých jedlí bělokorých, které falešný vkus posledního století vysadil v Herriard House jsem doporučil zničení jedné poloviny a ponechání druhé jako velkolepý příklad starověkého stylu zahradničení.
- ↑ Tento předmět také byl zmíněný v následující Red Book, totiž Ferney Hall, Rudding Hall, Widdial Hall, Babworth, Scrielsby, Milton, Livermere, Garnons, Crewe Hall, Brocklesby, Thoresby, Stoneaston, Nacton, atd
- ↑ Essay on the Sublime, část 11, odstavec 10.
- ↑ V původním vydání tato kapitola měla titul „ Pečování o parkovou kompozici.“ To bylo změněno na „ Velká soukromá místa „ protože slovo „ park „ vyvolávalo představu odlišného předmětu, než Repton měl na mysli. - N.
- ↑ Nyní není žádné slovo, kterým vyjadřujeme takový druh oblasti přiléhající k venkovskému sídlu, která je příliš velká pro malou zahradu, příliš divoká pro okrasný park, a také uspořádanější než farma, oblast, které je často odepřeno jméno park, protože není spásána jelení zvěří. Já se obecně zříkám možnosti tvořit takto rozdíly a nazývám lesy a trávníky, blízko každého domu, stejným slovem park, zda už je spásán jeleny, ovcemi, nebo dobytkem.
- ↑ Podívejte se na Esej o vkusu. (Essay on Taste.) od A. Gerard, ke které jsou předmluvou tři rozpravy o stejném předmětu od M. de Voltairee, M. d'Alembert, a M. de Montesquieu. Gerard, Edinburgh, 1764. -J. C. L.
- ↑ Lord Kaims, Elements of Criticism.
- ↑ Předmět byl více ošetřen v mých poznámkách o Holwood, v Kentu, sídle váženého. Wm. Pitt a Stoke, v Herefordshire, místo váženého Edw. Foley.
- ↑ Nebylo mým původním úmyslem pojednávat o „ Vstupních částech „ v této publikaci, neboť je předmětem, jenž vyžaduje, aby byl objasněn mnoha obrázky. Ale publikování didaktické básně, The Landscape: a Poem, od ctěného pana R. P. Knight, adresované ctěnému panu Uvedale Price, které mnoho je řečeno o tomto předmětu a zaštítěno autoritou dvou pánů respektovaného vkusu, zavazuje mě bránit nejen mé vlastní principy ale také reputaci mého předchůdce, pana Browna a ovšem také umění samotné, před útoky, které jsou nebezpečnější způsobem, jakým jsou zprostředkovány a rovněž i proto, že jsou doprovázeny teoriemi estetiky, se kterými každá osoba skutečného vkusu musí souhlasit. Ačkoliv skládám hold hodnotě práce obsahující mnoho věcí hodných obdivu a přestože chápu svůj osobní závazek jako jen jednotlivý příspěvek v mé profesi, k tomu aby komu nějakou míru hodnoty autoru připustil, cítím druh povinnosti ke sledování a žárlivému pozorování každé novinky v principech vkusu v zahradní architektuře, od té doby, co jsem byl oceněn péčí na tolika nejlepšími místy v království.
- ↑ Gerardin, Viscomte d' Ermenonville, sur le Pay sage. Dílo obsahující mnoho správných pozorování; ale často smíšené s rozmarnou domýšlivostí a nepraktickými teoriemi zahradničení. Zmiňovaná práce byla přeložena z francouzštiny pod titulem An Essay on Landscape; or, on the means of Improving and Embelishing the Country round our Habitations. (Esej o krajině, nebo o prostředcích zlepšování a okrášlení venkova kolem našeho obydlí.) Přeloženo z francouzštiny R. L. Gerardin, Viscomte d'Ermenonville. Londýn, 1783. -J. C. L. j. Tak, před domem je plánováno, majitel musí popisovat druh domu, který si přeje zbudovat. Architekt uváží a rozliší, co musí a co může být. Měl by se držet plánu tak úzkostlivě uvnitř navrhovaných výdajů stejně jako plochy pozemku, který může zastavět. Zkrátka se drží pohledů, přání, a názoru pána, majitele, který bude obývat navrhovaný dům.
- ↑ Potřeby vkusu jsou dobře popsané Dr. Beattie, v pěti rozdílných kapitolách. „ 1. Živá a správná představivost. 2. Síla zřetelné představy; 3, Možnost být snadno, silně, a příjemně ovlivněn vznešeností, krásou, harmonií, správným napodobením, atd. 4. Sympatie, nebo citlivost srdce, a 5 Mínění, nebo správný cit, který je hlavní věcí, a bez nějž nemůže být nepříliš správně být vysloven zbytek k pochopení celého zbytku.“
- ↑ Na vrcholu další budovy, totiž pily v parku, byla postava muže v hnědém kabátu a se širokou střechou klobouku, představující velkého Penna, z Pensylvánie, která je mnohem větší než přirozeně proporce muže, čím působí proto efekt, že muž na střeše stavení, zmenšuje velikost každého dalšího objektu kterým je obklopen. Dalším příkladem falešného měřítka na tomto místě bylo maličké stavení s věží na konci parku, které, možná, když sousední stromy byly malé, mohlo zde být umístěno s ohledem na rozšíření perspektivy. Tato lest může být přípustná v určitých případech a do jisté míry. Tak jako katedrála v miniatuře musí být sama o sobě absurdní, a když navíc víme, že tato budova byla jen sídlem obuvníka, a ve skutečnosti věnovaná svatému Kryšpínovi stává se opravdu směšnou. Mám sepsány tyto příklady defektů ve West Wycombe, protože jsou zřejmé každému pasažéru na velmi frekventované cestě okolo a protože budu v průběhu této knihy mít příležitost se ještě zmínit o mnoha krásách tohoto místa.
- ↑ Aby nebyly moje rady nepochopeny, jako doporučení cesty přes hory a doly, aby byly ukázány rozsah nebo krásy místa. Musím zde ujistit, že nic nemůže ospravedlnit očividnou okliku z nejkratší linie na přístupové cestě k domu, ale takové překážky evidentně upozorní na důvod pro logicky umístěnou okliku.
- ↑ Pozoroval jsem zvláštní případ v Hooton House odkud je daleký výhled na Liverpool a jeho rušné scenérie plujících lodí, jenž ovšem není snadno vidět bez otevření oken, zatímco na rozdílném místě, několik yardů odtud, by v původní pozici domu mohl být tento defekt odstraněn, čímž by se obecně zlepšila jeho situace.
- ↑ Pro tvoření těchto účinků dvěma nebo více stromy by mělo být několik zasazeno ve stejné jámě, ořezány jejich kořenové baly tak, aby byly k sobě bližší. Někdy sledujeme ohromnou krásu ve stromě a křovisku, které srůstají společně, nebo dokonce u stromů různých druhů a rozdílných charakterů, jako ohromný dub a jasan ve Welbeck a dub a buk ve Windsor Forest. Ovšem je obecně více v souladu s přírodou, pokud skupiny budou tvořeny stejnými druhy stromů.
- ↑ U všech stromů v dosahu dobytka může být snadno tato linie okusu pozorována, ačkoliv nejen trnky, hlohy, nebo jiné trnité rostliny se někdy brání takto, olše se chrání hořkostí svých listů. Výjimkou jsou místa, kde se pasou pouze ovce, tam linie bude mnohem nižší, než je úroveň očí u člověka, tím je vytvořen různý účinek, z něhož mohou být vzaty ohromné výhody, zvláště na rovinatých pozemcích.
- ↑ Tato poznámka je ověřena v Aston, kde se ukazuje, že více dobytka je možno pást v parku v zlepšené kvalitě pastviny, než na rozsáhlejší ploše. Plocha pastvin zde byla snížena rozsáhlými výsadbami vytvořenými během posledních deseti let.
- ↑ Obrys lesa někdy může být ohromný a stále je krásný; první zásadou je nepravidelnost. Směs stromů a podrostu, jenž by tvořil dlouhou přímku nemůže nikdy vypadat přirozené, avšak sled jednoduchých zatáček a jemných kol, jenž je každé částí většího nebo menšího kruhu, skládající dohromady linii, jenž je doslovně serpentinou, bývá, pokud možno, horší. Je jen řadou pravidelností spojených chaoticky dohromady v způsobu stejně vzdáleném jak kráse, tak umění a stejně i přírodě. Pravdivá krása obrysu více spočívá v přerušeních než v zatáčkách; spíše v úhlech než v kruzích, v rozmanitosti, než v sledu. Obrys lesa je pokračující linie, a malá různorodost nechrání ji před z fádností jednotvárnosti. Jedno hluboké přerušení, jeden smělý výběžek má větší účinek než dvacet malých nerovností. Ten jedině rozdělí linii na části, ale neporuší tím jednotu celku. Pokračování lesa vždy zůstává, pouze forma je změněna a rozsah prostoru je zvětšen. Oko, které spěchá pokaždé ke konci, je stále stejné, se zálibou sleduje rozmanitou linii, skrze všechnu její spletitost, pozastavuje se od stupně ke stupni, a prodlužuje svůj postup. Části se nesmějí, jakkoli, pro dosažení efektu stát mnohonásobnými, tak, aby byly příliš drobné k tomu, aby byly zajímavé a příliš početné aby způsobily zmateně. Několik velkých částí by mělo být silně vyznačeno, jejich formy, jejich směřování a jejich poloha. Každý z nich může později být ozdobený vedlejšími variantami a i pouhý růst rostlin způsobí nějakou nepravidelnost, často více žádanou. „Každá varianta obrysu lesa musí být zdůrazněna nebo přerušena. Šířka vždy není tak důležitá jako délka v jiném a hloubka v dalším případě. Jestli se konec vzdaluje v ohybu, nebo se v dálce zmenšuje k bodu, má více síly než plytký zub nebo zakrnělý porost, jakkoliv široký. Je větší odbočením z pokračování linie, které mají za cíl přerušení a jejich účinkem je zvětšení samotného lesa. „Přístup do lesa zdá se být oříznut, pokud se protější body vstupu shodují, a to ukazuje umělé znehodnocení jeho významu. Ale jediný rozdíl mezi polohou těch bodů, přenesením jednoho vpřed, před další, zabrání takovému působení, ačkoli jejich forma je podobná. Další body, které rozdělují velké části, by měly být, obecně vzato, silně vyznačeny. Krátké záhyby mají více smyslu než nudné dlouhé ohyby a linie, rozbité záhyby, mají preciznost a pevnost, která je ve vlnité lince očekávána. Záhyby by neměly, vskutku, být ostré. Kulovité rostliny, které je tvoří, jsou někdy dostatečné k tomu účelu. Ale jsou li převislé příliš dolů, ztratí veškerý význam. Každá různorodost obrysu, dotud zmíněný, může být vyznačena podrostem, ale často stejné účinky může vytvořit snadněji a mnohem krásněji, několik málo stromů přerůstajících keře a souvisejících spolu ve skupině, nebo tvořící zdání, že náleží k lesu, aby tak byl vytvořen dojem jeho části (z Observations on Modern Gardening, od Thomas Whateley.)
- ↑ Průběh cesty pro vozy v Bulstrode. Směr cesty od domu, podél údolí, k severu, prochází situací navrhovanou pro chalupu v [Obrázek XIII] číslo I., odtud stoupá k vrcholu vápencových útesů vyčnívajícím nad úzkým údolíčkem v čísle. 2, a tvořící ostrou zatáčku v čísle 3, sestupující lehce, křížem směřující do údolí a vstupující do hrubého členitého terénu, který je zvláštní různorodostí rostlin v čísle 4.
Z několika bodů, č. 1, 2, a 3, pohled podél ohromného údolí je téměř stejný, ale je viděn s různým popředím. V čísle 4. kříží cestu z Londýna, a prochází otevřeným hájem v čísle 5.
Cesta pro vozy nyní zatáčí okolo pahorku v čísle 6, podél přírodní terasy, která se jeví z protějšího kopce a domu ohromně výhodně. Z toho důvodu, křižuje údolí, číslo 7, mezi nejlepšími stromy v parku, to prochází hlubokým romanticky úzkým údolíčkem v čísle 8, které by mohlo být oživeno vodou, jako je napajedlo pro jeleny, a potom, jak to projde v čísle 9, blízko strany římského tábora, myslím, že cesta by měla být udělána na jednom z břehů Vallum; protože to je (Toto ohromné dílo je v rozpracovaném stavu, čtenář může najít nějaké části této cesty, zde zmíněné, jako zatím nedokončené.) okolnost cenné starobylosti, hodné poznámky. A je více než jasné, že nejen že budeme pozorovat opevnění, ale povšimneme si ctihodných stromů, kterými jsou bohaté jeho svahy. Tyto stromy rostou mnoho staletí a vedou mysl zpět do hlubokého starověku, doby kdy zde existoval tento tábor, kdy země musela mít holý povrch. Další výhoda bude také odvozena z dopravy na vozovce nad úrovní povrchu terénu. Pohled je zvednut nad úroveň linie okusu, 1 parková zeď bude lépe skryta nižšími větvemi středních stromů. V čísle 10 cesta je méně zajímavá, protože povrch je plochý; ale náhodné výhledy dávají odpočinout a slouží k zvýšení zájmu o následující scenérie;
Ačkoliv v tomto místě, jestli cesta je upravená tak, aby rozvětvení podél Vallum, to projde přes nejkrásnější část parku, na přírodní terasu v čísle 11, a tehdy se připojí k vnitřní cestě pro vozy, vracející se dolů do údolí, směrem k zelinářské zahradě.
Já jsem nyní mluvit o ohromných lesích nazvaných Fentum's, Piper's, Column's, Walk Wood, a Shipman's v kterých byly cesty pro vozy s mnoha zatáčkami dříve omezeny, které nikdo si nepřál projet podruhé, pro jejich délku, přidanou k celkové nepřítomnosti zajímavých nebo různorodých objektů; ale následující vkus, který předpokládá že; „Příroda si oškliví přímku“, tato meandrovitá cesta skládající se z jednotných zatáček stejné délky a nedostatek je zvětšen tím, že tato cesta byla jediným spojením s parkem, zatímco další konec cesty končil v ohromné vzdálenosti napříč Fulmer Common. Prvním úkolem, zlepšení bylo vytvořit takovou linii spojení s parkem, aby se mohl zjevně být částí stejného majetku a to bylo snazší, když by bezcenná cesta pod parkovou zdí mohla být odstraněna. Protože jinak cesta muset překřížit další cestu dvakrát v čísle 12, jak já předpokládám, překračuje pole v čísle 13, které by mohlo být vysázeno, aby se spojilo s Broomfield copse, číslem 14, odkud,
1. linie okusu je vysvětlena v „Teorie a praxe“ kapitola, IV, p. 109.
2. nadměrné množství variant může být bolestivé, a proto, při dlouhé cestě, v nějakých částech by mělo být okolí méně zajímavé, nebo, podle možností, by nemělo budit žádný zájem.
.
je po křižovatce několik zajímavých malých ohrad, s lesními hranicemi, které postupují a procházejí skrze les, Little Fentums, v čísle 16, se připojuje ke staré cestě pro vozy, nebo přinejmenším takové části z ní, která může vytvořit zajímavější linii. Po překonání údolí a potůčku v čísle 17, a další v čísle 18, by měla cesta stoupat na kopec Piper's Wood, v kterém nejsou nyní žádné cesty, a v čísle 19, se rozděluje a může vést obvykle jako zelená cesta do Londýna. Cesta, procházející okolo čísla 20, otvírá pohled na vesnici a údolí Fulmer, se skupinou malých rybníků, které, v tomto bodu pohledu, se zdají být jedním velkým krásným kusem vody: Tato scéna může být považována za nejpůvabnější námět pro obraz během celého průběhu cesty. Toto místo by bylo vhodné pro kryté posezení s boudou pro koně nebo otevřený kočár za ním.
- ale to by mělo být až do této chvíle odloženo jak vyžadovat pohled pod větvemi stromů, které jsou velmi šťastně umístěny k tomu účelu až k číslu 20.
- ↑ To je při odstranění stromů a ztenčování lesů, kterým zahradní architekt musí ukázat svou důvěrnou znalost půvabných kombinací. Své nadání pro malování, a své ostré vnímání principů umění, kterými napodobuje stálou krásou obrazu k potřebám vkusného a pohodlného bydlení proměnlivé efekty světla a stínu, a nenapodobitelné okolnosti přírodní krajiny.
- ↑ Ačkoli nikdy jsem neviděl Valley Field já sám, ještě to lichotí mě dozvědět se, že na pokyn mých dvou synů, využitím hluboké romantické soutěsky a zalesněných břehů řeky, která protéká pozemky a plyne do Frith Forth v krátké vzdálenosti od domu, byla upravením vstupu k domu vytvořena různorodá zajímavá, malebná scenérie, jenž má převyšovat cokoliv tohoto druhu v Anglii. Ačkoliv zůstává ukázkou sil ozeleňování v té části Skotska, kde bylo umění představeno jen těmi napodobiteli pana Browna, kteří cestovali na sever, jeho vlastní úpravy byly omezeny na Anglii.
- ↑ Earl Harcourt, ačkoli vlastní ohromný dobrý vkus, dává všechny zásluhy o tuto zahradu poezii pana Masona, tak jako zásluhy o své parky Brownovi. Tak, výše než žárlivost, která by popírala spravedlivý hold chvály mistru, jeho lordstvo je spokojeno s tím, že byl šlechetným přítelem a mecenášem hodnot.
- ↑ Pan Knight se snažil posmívat veškeré ukázce rozsahu majetku, který považuji za jeden z vedoucích principů umění. Přu se, že je nemožné připojit tutéž míru významu modernímu domu, jakkoliv velkému, na straně silnice, jenž může být správně obklopen rozsáhlým veřejným parkem. K tomuto principu úprav jsem dal jméno přivlastňování.
- ↑ Pan Price buduje teorii sadovnických úprav na studiu nejlepších obrazů, bez rozvažování jak málo blízký vztah je mezi omezenou části krajiny ukázané na plátně a rozsáhlou šířkou, které vnímá oko najednou. Argumentuje, že nejlepší práce malířů by měly být modelem pro zahradní architekty.
- ↑ Jednou ohromnou chybou stoupenců pana Browna byl zbytečný rozsah parků. Podle mého názoru, že existující hranice může být vhodně zastřena. Největší parky nepotřebují přesahovat míru více než dvou nebo tří set akrů. Jinak jsou vhodné k tomu, aby se staly oplocenými farmami, nebo lesem spíše než parkem. Od té doby, co jsem začal tyto pozorování na Attingham, pan Price vydal druhý díl Eseje na malebnost, který je celý založen na jeho nadšení pro obrazy a on zcela správně uvádí, že (stránka 269), „Entuziasmus vždy vede na okraj směšnosti a zřídka zůstává v něm.“ Tak, nespokojený s děláním prací velkých malířů standardem pro úpravy terénu, zásobuje nás zde také plány a povýšeními všech našich budov, od paláce k chatrči. A pokud nemůžeme být docela smířeni s tím, aby byly ve stavu zřícenin, které by jistě byly nejmalebnějšími, musíme budovat je v takových nepravidelných formách, že stromy mohou být ukázány v různých stařinách a jako padlé kmeny, které jsou zde zanechány za tímto účelem. To bude, vskutku, velmi brzy přispívat k vyprodukování těch skvrn vytvořených počasím a harmonickým odstínům, které jsou víc vítané pro malířovo oko než leštěný mramor, tak jako zelený povlak na měďácích je více zajímavý pro starožitníka než jasný povrch zlata nebo stříbra. Pan Price přiznává, že dvě malé potíže se vyskytují v uvedení těchto projektů plně do praxe, totiž, že „nevidí žádné příklady komínů a jen několik málo strmých střech“ kde pěkné obrazy mohou být přeneseny z plátna na skutečné lidské sídla. Jak bez vkusu musí být ten muž, který touží po komínu, nebo střeše k svému venkovskému sídlu, když Poussin a Paul Veronese postavil celá města bez jednotlivého komína a s jen jednou nebo dvěma svažujícími se střechami! Tato představa odvození všech našich pravidel od prací ohromných malířů je tak duchaplná a užitečná, že by neměla být uvězněna v zahradničení a architektuře. Na našich trzích, například, namísto toho dávno upraveného zvyku prodeje drůbeže, ryb a ovoce v různých stáncích, proč bychom neměli spíše kopírovat malebnou míchanici Schnyderse a Rubense? Naše kuchyně mohou být vybaveny podle návrhů Tenierse a Ostade, naše stáje podle Woovermana a můžeme se učit tanec od Watteaua nebo Zuccarelliho. Zkrátka, tam není nikdo, od císaře po ševce, kdo by nemohl najít model pro napodobení v práci malířů, pokud si vezme příklad z prací Guido to Teniers.
- ↑ Kdybych byl vyjmenoval všechny ty, kteří se někdy zmínili o zahradničení jako předmětu se vztahem ke vkusu, tak bych mohl stěží vynechat jméno nějakého autora, ať starověkého nebo moderního. Někteří z nejduchaplnějších rad, a dokonce nějaký skutečně platné principy umění, mohou být nalezeny v pracích Theocrituse, Homéra, Virgila, Petrarcha, Rousseaua, Voltaira, Temple, Bacona, Addisona, Homea, Gilpina, Allisona, atd.
- ↑ Takováto podobnost se nemusí jevit směšně, já jsem mohl pozorovat, že starověké zahrady byly často dělány s odkazy na rozestavení armády, nebo stromy byly někdy vysázeny ve shodě s pravidly určitých bitev. Tak například v Blenheim byly čtvereční skupiny zasazeny tak, předtím než Brown viděl místo, aby byly napodobením slavné bitvy, která je podle tohoto místa pojmenována. Ve staré mapě místa v Suffolk, které, jak věřím, bylo naplánováno od pana Le Notre, byly čtvercovým shlukům dány jména regimentů, nebo jména čet stromům, takže se na papíře podobaly pozicím armády.
- ↑ Dvanáct let předtím, když jsem poprvé doručil tyto doporučení, byly považovány za tak v rozporu s moderní praxí, že já jsem byl opatrný v jejich v obraně. Od té doby jsem již odvážněji podporoval můj původní názor, a raduji se, že dobrý vkus vlasti přijímá jejich vhodnost.
- ↑ Elements of Criticism.
- ↑ Jako ty popisované Sirem Williamem Chambersem, v jeho Čínském zahradničení (Sir William Chambers: Chinese Gardening).
- ↑ Tímto termínem, chci vyjádřit scenérii méně hrubou a zanedbanou než oblíbená lesní místa divokých zvířat, a méně umělou než farmářské pole upravované pro zisk a nikoliv pro zjev. Neboli, slovy oslavovaného autora “vytvořit scenérii více čistou, více harmonickou, a více procítěnou než je jakákoliv, která může být nalezena v přírodě.“
- ↑ Aby nemohlo být namítnuto, že překračuji hranicemi mé profese, také jako zahradní architekt nebo jako architekt, budu sledovat, aby mistr vkusu těchto umění nutně měl kompetentní znalost každého umění, v kterém vkus může být vycvičen. Často jsem navrhoval nábytek čalouníkovi, monumenty na sochy, a zlatníkovi jsem navrhl jeden z nejnákladnějších zlacených dárků, který byl vůbec kdy vytvořen v naší zemi: skládal se z umývadla, ve formě široké ploché vázy, a podstavce, okolo něhož byly postavy víry, naděje, a lásky. Voda stékala přes její ruce, jako při činu požehnání a dvě pozdější podpěry vázy, která připomínala křestní křtitelnice, celé dílo bylo provedeno ve zlatě, a bylo darem vznešeného vévody jeho synovi k narození jeho prvorozeného dítěte.
- ↑ Sláva pana Browna jako architekta se zdá být zastíněna jeho osobností, jako zahradního architekta, jako by byl pouze mistrem jednoho umění, zatímco měl četné žárlivé soupeře v dalším. Ale když uvážím počet jeho vynikajících architektonických prací, jím navržených a vykonaných, je aktem spravedlnosti na jeho památku, aby bylo zaznamenáno, že pokud byl povznesen nad cokoliv, co souviselo s jeho vlastní zvláštní profesí, byl náročnější, více než kdokoliv jiný, ke všemu, co souviselo s komfortem, potřebami, vkusem, a vhodností designu v několika sídlech a dalších budovách, které plánoval. Mohl jsem příležitostně navštívit a obdivovat mnoho z nich a byl jsem vyzván, abych pátral po jeho architektonických pracích, s povolením pana Hollanda, s tím abych, po jeho skonu, zachoval jeho kresby, vkládajíc následující seznam:
Pro hraběte z Coventry, Croome, dům, příslušenství, domky, kostel, atd. 1751.
Hrabě z Donegal. Fisherwick, dům, příslušenství, a most. Hrabě z Exeter. Burleigh, dodatek k domu, nová příslušenství, atd
Ralf Allen, Esq., blízko Bath, přístavba, 1765.
Lord vikomt Palmerston. Broadland, významné přístavby. Lord Craven. Benham, nový dům.
Robert Drummond, ctěný pán Cadlands, nový dům, příslušenství, atd
Hrabě z Bute. Christ Church, lázně.
Paul Methuen, ctěný pán Corsham, obrazárna, atd
Markýz z Stafford. Trentham Hall, značné změny.
Hrabě z Newbury. Dům, příslušenství, atd.,, 1762. Rowland Holt, ctěný pán Redgrave, velký nový dům, 1765. Lord Willoughby de Broke. Compton, nová kaple.
Markýz z Bute. Cardiff zámek, velké dodatky.
Earl Harcourt. Nuneham, změny, a nová příslušenství.
Lord Clive. Clermont, velký nový dům.
Hrabě z Warwick. Warwick Castle, přístavby ke vstupu.
Lord Cobham. Stowe, několik z budov na zahradě. Lord Clifford. Ugbrooke, nový dům.
K tomu seznamu pan Holland přidal: „ Nemohu být lhostejný k slávě a charakteru tak ohromného génia, a jen jsem v obavách, aby mi nebylo vyčítáno, že jsem neměl právo to udělat. Nikdo, kým jsem se kdy setkal, neporozuměl tak dobře tomu, co bylo nutné pro bydlení všech řad a stupňů společnosti. Nikdo neuspořádal provozní příslušenství domu tak dobře, nepostavil své budovy na takových dobrých místech, nenavrhl podobně vhodně místnosti, nebo tak dobře upravil přístup, odvodnění, pohodlí a výhody každé části místa, které on řešil. Toto on dělal bez jakýchkoliv jednotlivých rozdílů, nebo sporů s jakýmkoliv z jeho zaměstnavatelů. Přicházel, aby je potěšil, a oni zůstali, dokud on žil. Když zemřel, jeho přítel, Lord Coventry, pro kterého udělal tak mnoho, vystavěl monument v Croome k jeho památce.“
Takové je svědectví jednoho z nejlepších a zkušených architektů současnosti. V dopisu, který mi hrabě z Coventry, píše v Spring Hill, se jeho lordstvo zmínilo o panu Brownovi:“ Já jsem si jej jistě velmi vážil jako umělce a cenil si jej jako nejupřímnějšího přítele. Navzdory kritice, jeho práce budou vždy mluvit pro něj. Píši Vám z domu, který pro mě postavil, který, bez nějakého ohledu na architekturu, je, možná, modelem pro jakýkoliv vnitřní a domácí komfort. Musím mít rád svůj dům v Croome, který on zcela vytvářel, původně jsem myslel, že je to stejně beznadějné místo jako nějaký ostrov."
Zakončím tento hold k vzpomínce na mého předchůdce, přepsáním poslední sloky jeho epitafu, napsaného panem Masonem, který zaznamenává, více skutečnosti než největší epitafy, soukromý charakter tohoto opravdu velkého muže:
„ Vězte však, že více než génius sní zde:
Jeho ctnosti nejlepší síly umění přesahují;
Pojď, nejvznešenější průvode, který jej uctívá,
Pláče křesťan, manžel, otec, přítel. *’
„ But know that more than genius slumbers here :
Virtues were his which art's best powers transcend ; Come, ye superior train, who these revere,
And weep the Christian, husband, father, friend.*'
- 2. Potřeba pohodlí, neoddělitelná od domu v exponované poloze, v italském klimatu, je dobře popsána Catullusem :
- “ Furil villula nostra, non ad Austri Flatus opposita est, ncc ad Favoni, Nee saevi Boreae, aut Apeliotae ; Verum ad millia quindecim et ducentos. O ventum horribilem ! atque pestilentem ! „
- Náš domek, Furil, není vystaven poryvům větrů jihu, ani těm ze západu, ani bouřlivému severu, ani jihovýchodu; ale patnácti tisícům dvou stům střelám. Ó! Jak hrozný vítr morový!
- Catullus, óda 26
- ↑ V 1832, byl majetek v Michel Grove koupil vévoda z Norfolku, a připojil k panství Arundela Castle. Dům byl stržen a materiál prodán. - J. C. L.(pravděpodobně John Claudius Loudon)
- ↑ C'est par une suite de cet usage de voir et d'entendre par les yeux et les oreilles de l'habitude, sans se rendre raison de rien, que s'est etablie cette maniere de couper sur le meme patron la droite et la gauche d'un batiment. On appelle cela de la symetrie ; Le Notre l'a introduite dans les jardins, et Mansard dans les batiments, et ce qu'il y a de curieux, c'est que lorsqu'on demande a quoi bon ? aucun expert Jure ne peut le dire ; car cette sacree symetrie ne contribue en rien a la solidite ni a la commodite des batiments, et loin qu'elle contribue a leur agrement, il n'y a si habile peintre qui puisse rendre sup portable dans un tableau un batiment tout plattement symetrique. Or, il est plus que vraisemblable que si la copie est ressemblante et mauvaise, l'original ne vaut gueres mieux, d'autant qu'en general tous les desseins de fabriques font plus d'effet en peinture qu'en nature. C'est done l'effet pittoresque qu'il faut principalement chercher pour donner aux batiments le charme par lequel ils peuvent seduire et fixer les yeux. Pour y parvenir, il faut d'abord choisir le meilleur point de vue pour developper les objets; et tacher, autant qu'il est possible, d'en presenter plusieurs faces.C'est a donner de la saillie et du relief a toutes les formes, par l'opposition des renfoncemens et par un beau contraste d'ombre et de lumiere; c'est dans un juste rapport des proportions et de la convenance avec tous les objets environnans, qui doivent se presenter sous le meme coup d'oeil; c'est a bien disposer tous les objets sur difFerens plans, de maniere que I'effet de la perspective semble donner du movement aux differentes parties dont les unes paroissent eclairees, les autres dans l'ombre ; dont les unes paroissent venir en avant, tandis que les autres semblent fuir ; enfin, c'est a la composer de belles masses dont les ornements et les details ne combattent jamais I'effet principal que doit s'attacher essentiellement l'architecture. Les anciens l'avoient si bien senti qu'ils ne se sont jamais occupees dans leur constructions, que de la grande masse, de maniere que les plus precieux ornements sembloient se con-fondre dans I'effet general, et ne contrarioient jamais l'objet principal de l'ensemble, qui annoncoit toujours au premier coup d'oeil, par son genre et ses proportions, le caractere et la destination de leur edifices. (To je v následek zvyku, vidění a slyšení, očima a ušima ze zvyku a předsudku, bez rozvažování všech důvodů, že praktikuje projektování stejně pravé a levé strany stavby vznikající z téhož vzoru. Tento je nazýván symetrií. Le Notre uvedl jej v zahradách a Mansard v budovách. Co je v jednotném čísle, jestliže nějaký jedinec se zeptá, k jakému účelu je to tak? Žádný znalec umění nemůže říci, že je tato ohavná souměrnost nějak přínosná, v žádném stupni nepřispívá ani k pevnosti nebo použitelnosti budov: a je tak vzdálen kráse, že není žádný malíř, ať tak nebo onak dovedný, který může zachytit stavení, fádně souměrné, tak, aby bylo snesitelné v obrazu. Teď je víc než pravděpodobné, že jestli je kopie, ačkoli je podobnost precizní, špatná, originál není lepší - vzhledem k tomu, že, obecně, všechny kresby budov působí lépe jako malby než jako reálné objekty v přírodě. Je to malebný účinek, který musí být především hledán, aby dal budově šarm nezbytný k tomu, aby byla atraktivní a fascinující na pohled. Za tímto účelem by bod pohledu měl být vybrán tak, aby vyjevil nejlépe a ukázal všechny objekty. Budova by měl být tak důmyslně umístěna aby se mohla ukázat z tak mnoha stran jak je to možné. To dává důležitost a pomoc hlavní formě, protikladem, pěkným kontrastem stínu a světla. To je přesnou úpravou poměrů budov k objektům, které ji obklopují, které budou viděny v stejný coup d'oeil. To je v umístění objektů v různých úrovních, tak, že se může zdát, jak efekt perspektivy téměř dává pohyb k různým částem, z nichž některé se objeví v silném světle a další ve stínu. Některé budou umístěny na význačných místech a jiné se budou zdát nenápadné. Zkrátka je to skladbou krásné masy, z níž ozdoby a detaily nikdy nezasahují do hlavního účinku a v tom spočívá ohromné umění architektury. Starověké národy rozuměly tomuto tak dobře, že v jejich budovách pouze hlavní hmota byla vzata v rozvažování, takže nejdražší ozdoby se zdají být pohlceny hlavním účinkem, a nebyly nikdy v rozporu s hlavním předmětem celku, který byl vždy zřejmý, na první pohled, svým stylem a proporcemi, charakterem a cílem jejich budov.)
- ↑ Tato poznámka se vztahuje k našim nejlepším vyhlídkám směrem k západu, jenž byl tak často potvrzen opakovanými pozorováními, že jsem se snažil objevit nějaký přirozený důvod k jeho hlavnímu převládání. Možná to může, nějak, být prozkoumáno z hlavní pozice vrstev ve všech skalnatých zemích, které zdají se zanořovat směrem k východu a zvedat se směrem k západu. V jednom směru, je ten pohled nakloněnou rovinou. V dalším případě je vzat od okraje útesu, nebo nějakého strmého předhoří přehlížející krajinu směrem k západu.
- ↑ To občas bylo namítáno k oněm gotický domům. Stará forma oken je méně pohodlná než moderní posuvné okenní rámy. Nerozvažujíce, že čtvercový vrchol okna je stejně tak gotické formy jako lomený oblouk, a že doporučení okenních rámů, jak v Donnington, jen musíme předpokládat, aby sloupky možná byly vyjmuty bez narušení hlavního efektu budovy. V některých místnostech ovšem mohou být starověké formy oken s velkými sloupky uchovány. Ti, kdo pozorovali veselou mysl a velkolepost tabulového skla ve velkých gotických oknech Cashiobury a Cobham nebudou litovat použití moderních rámů v starověkém paláci.
- Monitoring:Textinfo/TITULEK/=název stránky
- Monitoring:Textinfo automaticky nekategorizující stránku podle autora
- Licence:PD old 70
- Monitoring:Textinfo/LICENCE/PD old 70
- Licence:CC BY-SA 3.0
- Monitoring:Textinfo/LICENCE-PŘEKLAD/CC BY-SA 3.0
- Monitoring:Textinfo/AUTOR/=odkaz Autor s textem (stejné) + plaintext/⌂, editoval John Nolen
- Monitoring:Textinfo/AUTOR-UVEDEN-JAKO/=(nevyplněno)
- Monitoring:Textinfo/PŘELOŽIL/=odkaz Autor s textem (stejné)
- Monitoring:Textinfo/AUTOR/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/AUTOR-UVEDEN-JAKO/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/EDICE/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/IMAGE/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/IMAGE-PAGE/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/INDEX/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/ISBN/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/JINÉ/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/LICENCE/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/LICENCE-PŘEKLAD/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/LICENCE-PŘEKLAD2/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/LICENCE2/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/ONLINE/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/ORIGINAL/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/PODTITULEK/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/POPISEK/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/POPISEK-IMAGE/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/PŘELOŽIL/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/SOUVISEJÍCÍ/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/TITULEK/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/VYDÁNO/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/WIKIPEDIA/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/WIKIPEDIA-DALŠÍ/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/WIKIPEDIA-HESLO/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/WIKISLOVNÍK-HESLO/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/ZDROJ/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo @ 290474-260558
- Wikidata:P31 neuvedeno
- Wikidata:Žánr neuveden
- Wikidata:Vydavatel neuveden
- Wikidata:Místo vydání neuvedeno
- Wikidata:Vydáno 1907
- Monitoring:Forma/1/proza