Umírající (Wolker, původní verze)

Údaje o textu
Titulek:	Umírající
Autor:	Jiří Wolker
Krátký popis:	První verze básně Umírající, nalezená ve Wolkerově pozůstalosti
Zdroj:	Jaromír Dvořák a Marie Kubíčková (ed.): Jiří Wolker. Do boje, lásko, leť. S. 149 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha : Odeon, 1975
Licence:	PD old 70
Související:	Umírající – přepracovaná verze Dopis Marii Koldové 1. 11. 1923

Až umřu, nic se na tomto světě nestane a nezmění,
jenom několik srdcí se zachvěje v rose jak k ránu květiny,
tisíce umřeli, tisíce umrou, tisíce na smrt jsou znavení,
neboť v smrti i zrození nikdo nezůstal jediný.

Smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého,
nad smrt těžší však umírání je,
ta zabitá lačnost smyslů, smutek ze všeho,
ten čas, jenž v potrubí těla hnije jak pomyje
a rozkládá ruce a oči, nervy a každý sval,
vše, čím jsi svět tak nádherně v objetí držel a miloval,
smrti se nebojím, smrt není zlá, ve smrti tisíce se mnou jsou
(v umírání však každý je sám a z úzkostí nemůže ven),
umírání se bojím, v umírání je člověk sám a pláče nad sebou.

Sbohem, děvčátko, sbohem, má milá, sbohem, obraze spanilý,
od tvých ňader mi usekli ruce a srdce mi rozbili,
myšlenka na tebe jak zlatý hřeb půl roku v nemoci mě protínala,
když bylo hůř, i bolela víc, když bylo lépe, též pomáhala.
Ale dnes sbohem, děvčátko, dnes už vše marné je, dnes napsal jsem list,
v nějž složil jsem zlatý ten hřeb a ten největší sten,
neb v umírání každý sám musí být a každý opuštěn.

Až umřu, na světě nic se nestane a nezmění,
jenom já ztratím svou bídu a změním se ze všeho,
snad stanu se možná stromem, možná člověkem, možná hromadou kamení,
smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého.

Poljanka 3. 11. 1923

při 38.6^{[red 1]}

QUALIS

ARTIFEX

PEREO^{[red 2]}

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Výše tělesné teploty. Ve skutečnosti měl 39°, teplotu těžce nemocnému Wolkerovi měřila matka a skutečnou výši mu nepřiznala.
2. Latinsky: Jaký umělec ve mně odchází; sebeironická poznámka připsaná na konci básně.