Uživatel:Radek Linner/Pískoviště

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Paměti kyjovského primátora Václava Bzeneckého
Autor: Václav starší Bzenecký
Krátký popis: Text bez názvu z článku Jana Kučery v Časopise Matice Moravské
Zdroj: Jan Kučera, Václav starší Bzenecký, primátor města Kyjova. Časopis Matice Moravské XXXVI, str. 88–339
Licence: PD old 70
Překlad: poznámkami opatřil Jan Kučera
Licence překlad: PD old 70

Poněvadž to nijak od rozumných a zvláště bojících se pána Boha lidi nemože potupeno a zohyzděno býti, aby ty věci, které se za věku jich buďto ony, jak dobré nebo zlé působí, ostanú poznamenány, opsány býti neměly, avšak ne na jiný konec nežli na ten, aby potomní lidé ty věci čítajíce, což by bylo dobrého jednáno neb působeno zvláště obecního skrze kohožkoliv, z toho předkem Pána Boha všemohúcího chválili, v tem jeho svaté díla a skutky velebíce příklad a naučeni sobě brali, což by pak bylo zlého a nechvalitebného, buď ono zkrz kohokoliv učiněno aneb působeno, ta k vejstraze majíce [a] skrze čítání sobě připomínajíce, takového zlého s pomoci Pána Boha ucházeti a varovati se mohli, a protož já Václav starší Bzenecký, jinak příjmí maje Nárožný, jsúce teho času obyvatelem Kyjovským, což se jest s tím městem Kyjovem i s obyvateli jeho působilo a dílo léta od narozeni syna Božího 1548 potom také dále, to jsem na ten a takový způsob, jakž jest nahoře dotčeno, tuto popsal v tom nic nešetříc nijakého vejslovného a retorického mimo samu pravdu psání, ale aby prostými slovy táž pravda oznámena a napsána býti mohla. Pán Bůh všemohúcí, Otec i Syn jeho milý i také duch Svatý, vše jeden Hospodin v trojici blahoslavenej, račiž mně i také těm, keříž čísti budú, pomáhati k své svaté milosti přijíti.

Prve pak před tím letem svrchu psaným dlúhé časy a mnohá léta s obyvateli Kyjovskými skrze častý pány bylo jest velmi přísně nakládáno, takže jsou všickni ti páni své vlastní užitky vyhledávali, nic se v tom na chudé a poddané své neohlídajíce ani obecního dobrého co šetříce, až jest téměř to město dokonce na zkázy přišlo, předkové pak naši byli by, jakž jest z jejich mnohých předsevzatých věcí a práce, i peníze vynaložili jsou, však to všecko darebné bylo, nebo žádné jejich smlúvy, kteréž jsú zapsány, svými měli, jim jsú postačiti nemohly, nebo ač oni upřímně a dobrým oumyslem jednali, avšak páni jsouce takovú žádostí oslepeni, v tom je přelstili a ukrutným vězením k tomu přivedli, že jsú spravedlnosti své ustúpiti museli, a tak potom k tomu přišlo, že nějací páni mladí, jenž sluli Kunové z Kunštátu, jichžto bylo po otci jejich pět zůstalo, tato jména jejich nejstaršímu Božek, druhému Smil, třetímu Jan, čtvrtému Čeněk, pátému Krištof, nemohúce pro dluhy a ožralství své Kyjova udržeti, zastavili jsú jej nějakému panu Matiášovi Ořechovskému z Honbic jmenovité do čtyr let v šesti tisících zlatých, potom že jsú ti páni Kunové léta Páně 1548 v městě Olomúci při soudu zemským, kterýž držán byl při památce Třech Králův, Kyjov prodali i ve desky zemské uložili nějakému panu Janovi Kropáčovi z Nevědomí, synu pana Kristofora, kterýž na Litenčicích obydlem svým byl, a ten jest pak takové slovo měl, že jemu v ukrutenství a lakomství i jinak proti lidem jeho v tomto markrabství toho času roveň nebylo, že jest s lidmi svými nekřesťansky nakládal, robotami, pokutami i mnohými nespravedlnostmi je obtěžujíc, a to tak velmi, že jsú se v tom slyšeti dali, kdyby jenom jeho zniknúti mohli a od něho propuštěni byli, že by rádi jenom s manželkami a s dítkami svými jiného všeho statku a naděláni svého, z něhož jsou od dětinství svého pracovali, odešli, ale že jest jim mnohým ani to postačovati nemohlo, neb když jsou někteří z nich zesnuli, ani v jiných zemích před nim pokoje neměli, neb jest je odtud vyzdvihovati dal, a potom dosáhnúce jich ukrutněji nežli prve s nimi jest nakládal, a ačkoliv pan Matiáš, kterýžto toho času, jakž o tom vejše dotčeno, pánem zástavním Kyjova byl, ještě podle smlúvy, kerúž měl s pány Kuny, více nežli půl druhýho léta Kyjova v drženi býti měl, ale pan Kropáč svrchu psaný do toho času nijakž dočkati nemohl, než učinil jest s panem Matiášem smlúvu obyčejnú, by mu Kyjova i s jeho příslušenstvím postúpil, dal jest jemu za to užíváni 700 zl., a sice Kyjova prve kupil za sedm tisíc a za osm set zlatých; při tom jsme se náramně strašili téměř všickni obyvatelé Kyjovští, a tak více nežli 60 osob odpuštění do měst a městeček vzali jsme, i my pak, kteříž jsou odpuštění nevzali, téměř všickni pravili, že tak od všeho pryč jíti musejí a chtějí. A potom náhle pan Kropáč do města přijel a někteří páni s ním, tomu po nás chtěje, abychom jemu člověčenství slibovali, tu my dožádajíce času, sestúpíc i poradíc, jednostejně vůli všech nás dána jest odpověď zkrze mně na tento rozum: „Pane milý! Jakož po nás toho žádáte, abychom vám člověčenství a poddanost slíbili, ale i vězte, že nám toho možné a náležitě učinili bez zvláštního oznámeni a rozkázáni Jeho Milosti krále, pána našeho nejmilostivějšího nijakž není, a to z těchto příčin, poněvadž o tom, že město Kyjov vždycky jest náležel i s lim, co k němu přísluší, k klášteru Hradišti bliž města Olomúce jakožto komoře Jeho Mil. Kr. dědičně a v těch všech letech předešlých, ač jest bylo mnoho pánův, však toho žádný z nich po nás nežádal, abychom jemu dědičně slibovati měli než toliko právem zástavním, a protož my hned neprodlévaje posly naše k Jeho Mil. Kr. vypraviti a vůli Jeho Milosti vyzvěděti chceme.“

V tom pan Kropáč se náramně rozhněval a divné pohrůžky nám činil pravíc, že sobě takto ve svou vůli naši k nápravě přivésti chce, k tomu že se také přimluvil pan Jan z Žerotína, pán Strážnický, jsúc toho času nejvyšším panem komorníkem markrabství moravského, na ten konec, abychom panu Kropáčovi poddanost slíbili s tím doložením, že my při Jeho Mil. Kr. podle svého předsevzetí nic nezjednáme; k tomu jsou se i jiní tak přimluvili, jako pan komorník, a když jsme ani z teho stúpit nechtěli, pan Kropáč i s těmi pány pryč jsou odjeli. Po některým dni nedlúho tu jest obmejšlel i rady mnohé na to bral, kterak by nás k své ruce a vůli i na zkázy přivésti mohl, my pak s pomoci Pana Boha všemohoucího na tom jsme se snesli, abychom k Jeho Mil. Král. přece vypravili, ačkoliv ničehož, což by na tak dalekú cestu potřebí bylo, neměli jsme, však se jest to všecko jinak nesmyslně než Božím jednáním za jeden den nařídilo, peníze, vůz, koně a pacholek, k tomu, což potřeba bylo, já také jsúce k tomu volený, abych tu práci s jinými na se vzal a za Jeho Mil. Král., kdež by koliv býti ráčil, jel, jiného jazyku aneb řeči neumějíc, nežli moravskú a při tom nikde nebývajíc, ku Pánu Bohu, ačkoliv nestatečně, v modlitbách jsem se utekl, jeho svaté milosti za to prosíce, aby v tom všem i tovaryším mým milostivým pomocníkem býti ráčil, a tak z jeho pomoci svaté přípis suplikací, kteráž jest potom v Augsburku Jeho Mil. Král. dodána, jsem sepsal, potom s tím ve jménu Pana Boha našeho v patek před památkú svátého Filipa a Jakuba[1] Jan Suchý, Jan Vávruj, kováře syn, Martin pacholek vyjeli jsme šťastně, teho dne do Brna jsme přijeli, tu jest nám Pán Bůh dal dobré a upřímné přátely působiti ráčil, kteříž nám potěšení nemalé činili, zejména tito: pan Pavel z Žerotína z pánův a z rytířstva pan Vilím Prusinovský z Vícková, nejvyšší hofrychtář markrabství Moravského, pan Přemek, bratr jeho, podkomoří téhož markrabství, a ten jest nám listy přimluvící jeden k Jeho Mil. Královi a druhý k nějakému panu Zigismundovi Heltoví dal, pan Jan Ždánský z Zástřizl, pan Mikuláš Minka z Žarošic, jimž by náleželo obci Kyjovskej nynější i budúci dobrým i potomkům jejich se odsluhovati. A tak vypravivše se [z] Brna s pomocí Pána Boha pro žádné zlé a nesvědomné nám, ještě se nerozpakujíce i nepohodlné časy pro dobro obecní mile snášice, na den památky na Nebevstúpení Krista pána[p 1] do Augspurku jsme přišli, neb jsme 6 mil odtud koně i vozík prodali, avšak se nám nedostávalo tu než míli jíti, neb jsme od teho hospodáře jeho koňmi, kterémuž jsme koně své prodali, míli od Augspurku postaveni. Hned teho dne dodali jsme panu Zikmundovi Heltovi psaní pana podkomořího, při tom jsme velice prosili, aby naším dobrým přítelem býti ráčil, což jest připověděl učiniti. Jakož se to vskutku stalo. Na zejtři ráno dodali jsme vejš dotčené suplikaci Jeho Mil. Kr., kteráž byla napsána v tato slova:

„Nejjasnější Králi., Pane, Pane náš nejmilostivější! Vaší Král. Milosti služby naše vždycky věrná i upřímná [obec] se vší hotovú a povolnú poddaností vzkazujeme, přejíce a na Pánu Bohu všemohúcím Vaší Královské Milosti žádajíce dlúhého zdraví a šťastného kralování! Vaší Královské Milosti žalujeme, kterak nějaké město jménem Kyjov, v němžto my obyvatelé mnohá léta a někteří i tu také zrodili jsme, kteréž v markrabství Moravském leží, předkem i prvníkrátem i také k komoře a k ruce Vaši Král. Mil. dědičně náleželo, totiž klášteru Hradišťskému blíž města Olomúce, ač jest potom v zástavě za mnohá léta vešlo, v kterýchžto jsúce tak niveč všecko na zkázy skrze pány zastavení přízně mimo spravedlivé obtěžování přivedeno jest; potom předkové naši a i někteří z nás chtějíce dobrému tohož města, když se jest zase k témuž klášteru pod způsobem vejplaty v drženi dostalo, nemnohú pomoc za několik let drahých poplatky novými i také všecky živnosti své městské opatu a konventu pustíc jsú učinili, v tomž časi s tímž opatem a konventem jeho smlúva jest s vůli i také potvrzení[p 2] Jeho Mil. Král. slavné paměti učiněna, kteráž v sobě nic jiného nezavírá, nežli to, že jsme my obyvatelé téhož města Kyjova zase k živnostem svým připuštěni, a při čemž bychom a na další časy i budúcí zachováni býti mohli, z čehož nám i jiným nemalé potěšení bylo, a město se opravovati počalo, po nedlúhém časi, když jest pan Vilém Kuna zase právem zástavním nás dostal, tu po nás žádal, abychom zase piva vařeni i jiné věci vejš psaná smlúvú nám i budúcím našim náležitě jemu pustili, a nemohúce po nás dobrovolně dosáhnuti, neb jsme my tý naděje byli, že nám spravedlnost naše postačiti bude, mocí několika drahně osob z přednějších na tvrz svou Bzenec pod jiným způsobem, nežli se našlo, k sobě obeslal a ty všecky do těžkého vězení rozdílně je různo usaditi rozkázal, jiní pak z nás k němu jako ku pánu svému litujíce přátel a sousedů svých pokojně jsme přišli, dotazujíce se, proč by na ty sousedy a přátely naše tak ukrutně sáhnúti ráčil, také pokojně prosíc, aby na rukojmě na jakýkoliv způsob dáni byli, tu jest pán toho ničeho jináče učiniti nechtěl, než abychom k tomu ke všemu, čehož by žádal, přistúpili, pravic, že jich z vězení nijak vypustili nedá. A rozumějíce tomu, že někteří z nás jsúce věku sešlýho a nemocni, prve nežli bychom jinak odtud vypraveni byli, tam zemříti musili a kteříž jsme do tvrze vyšli, také nám těžké pro zabráněni odtud jíti bylo, i musili, jsme bezděčně k tomu přistúpiti, z čehož jest přišlo mnoho zlého a k velikému souženi město toto i my obyvatelé jeho. Avšak my jako prostí a chudí lidé po ta všecka leta jsme se lkáním to trpělivě snášeli, také teho zprávu máme, ač nikdá žádnému v těch ve všech časích krom opatu a konventu jeho nižádnému jsme dědičně poddanosti neslibovali, neb po nás toho od žádného až posavad žádáno nebylo, že by Vaše Mil. Král nebožtíku panu Janovi Kunoví na dědictví Kyjova svrchu psaného města i s jeho příslušenstvím povolení své dáti ráčili, kterýžto pan Jan Kuna pozůstavil po sobě několik synů věku velmi mladého, kteřížto maje statek nemalý v krátkém čase jeho pozbyli, ač také nyní těchto časův často psané město Kyjov a ves Bukovany, ač jsou se prve jinýmu zastavili, teď panu Janovi Kropáčovi staršímu z Nevědomí prodali[p 3] a beze všeho vědomí našeho i v desky zemské vložili opět na těžkosti naši přičinivše nám nějaké šenky vinné mimo první i také abychom piva, kteréž by tu vařiti dál, povinně od něho brali a za něj platili, ježto již nemůže, ač jest prvé dosti zlé, horšího býti, kteréhožto pana Jana Kropáče znali i taky chudí lidi, a jak jsou pro veliké své těžkosti i k Vaší Král. Mil. chodili a nám žalovali, v svěj milostivej paměti ráčíte míti, a nyní ještě až posavad, kteříž jsou pod ním, nemnoho těžkostí mají, neb se na ně neobyčejnými pokutami, robotami i jinak od něho sahá, ač někteří z nich musili jsou toliko s dítkami a manželkami svými do cizích zemí ode všeho, z čehož jsou z mládí tížíce dělali, ujíti, a kdyby směli mimo přísné jeho přikázání, co se jim od něho neobyčejného děje, ti kteříž ještě poddaní jsou jeho, pravdu zjevně pověděti, ač by takového jeho přísného a lakomého panování netoliko zde v tomto markrabství moravském, ale i v jiných zemích mnohých slyšeti dosti bylo, ano ačkoliv s velikú bázní a strachem lidé jeho to o něm mluvili, avšak toho jest velmi mnoho, což by bylo tesklivé Vaší Král. Mil. snášeti; my pak obávaje se a k výstraze jiných příhody maje, ač jsme již dosti prvními těžkostmi chyceni, abychom my i též vejš psané město dokonce na zkáze nepřišlo, k Vaši Král. Mil. jakožto k králi a panu našemu nejmilostivějšímu, od Pána Boha všemohoucího zřízení v tom postavenému, utíkáme a se vší poníženosti a pokorně prosíme, abyste nás od takového pána vyprostiti a vysvoboditi ráčili, tak abychom my, dá-li Pán Bůh, věrní a poddaní Vaší Král. Mil. v bázni a v pokoji jako chudí lidé zachováni býti mohli. Poněvadž jest to město Kyjov i což k němu naleží za sedm tisíc a za osum set zlatých pan Kropáč kúpil, my ačkoli pro předešlé sužováni peněz žádných nemáme, ale pro dohro Vaší Král. Mil. a nás i budúcích vašich a toho města toto si učiniti dovolujeme: tu sumu svrchu psanú peněz, když budeme moci vypůjčiti a komuž náležeti bude, v slušném časi dáti a vyplatiti chceme na takový způsob, abychom jsouce od pana Kropáče prosti, tak abyste nás Vaše Král. Mil. k městu Hradišti jakožto k komoře Vaší Král. Mil. připojiti a přiděditi ráčili, a když by nám Pán Bůh dal a pomoci ráčil věřitelům našim, kteříž by koliv nás tú sumú založili, zaplatiti, tehdy v slušném časi chceme do komory Vaší Král. Mil. po zaplacení takovej sumy platy roční dávati a město opatrovati se vši pilností naší, nic svého vlastního v tom obzvláštně žádný z nás neobmejšleje, poctivě a užitečně Vaší Král. Mil. a obecní dobro, nepochybujíce, že to Vaše Král. Mil. na časy budúcí opatřiti ráčíte, aby ten Kyjov od města Hradiště jakožto od komory Vaší Král. Mil. odcizen nikdá nebyl, bychom jej více Vaší Král. Mil. snášeti a těžkosti naše oznamujíce rozšiřovati chtěli, ač jich dosti máme, vědouce my za mnohá jiná pro obhájeni spravedlivých zaneprázdnění Vaše Král. Mil. míti ráčíte, protož toho na tento čas poníženě jsouce tej celej a nepochybnej naděje a důvěrnosti za toto naše předložení i také poníženú prosbu u sebe milostivě a laskavě jakožto k králi a pánu našemu nejmilostivějšímu. nebo my lidé chudí, bídní, nuzní a takovém našem soužení svého obrátiti nežli k Vaši Král. Mil. povážiti a nás dobrotivě, milostivě při tom ochrániti a z takového vyprostiti ráčíte, neb mnozí dobří lidi nad tím, že by to město do konce skrze vrchnosti i my na zkázy přijití mělo, mnozí toho litují, již v tom ve všem předkem Pánu Bohu všemohúcímu a Vaší Král. Mil. jako panu králi svému nejmilostivějšímu se poručíme a za milostivou odpověď pokorně prosíme. A Pán Bůh všemohoucí račiž srdce k naší prosbě Vaši Král. Mil. nakloniti, neb ze žádnej pejchy ani marného nijakého předsevzetí, ale z velikej núze a důležitej potřeby k Vaší Král. Mil. se utíkáme. My pak poslové, kteříž jsme sem od spolusousedů našich s listem jich věřícím vysláni, toto Vaší Milosti Královskej jako pánu svému nejimlostivějšímu také oznamujeme, že ten jistý pan Kropáč, prve než-li jsme my k Vaší Král. Mil. vysláni, mnohou těžkost spolusousedům našim i nám činil a i nyní bez přítomnosti naší činiti nepřestává, tomu chtíce, aby jemu člověčenství a poddanost slíbili, což se mu odepřelo a odpírá, pokudž při tom konečně vůle a mysl Vaši Král. Mil. zkrze nás posly se nezví. Protož za milostivú i také spěšnú vejpravu Vaši Král. Mil. poníženě pro Pána Boha prosíme, nebo se nám dostalo sem nejméně osmdesát mil jíti, a tak pro dlúhost a zlé cesty, to což jsou nám súsedé naši na stravu dali, postačiti nemohlo, museli jsme koníky i vůz, na kterém jsme se vezli, prodati, a v tom vědomost jako král a pán náš nejmilostivější míti ráčíte, jaká jest v těchto zemích na nás chudé lidi veliká drahota. S tím Vaši Král. Milost Pánu Bohu všemohúcímu porúčíme, že nás v svej paměti milostivej a laskavej míti ráčíte, tej naděje a celé důvěrnosti k Vaší Král. Mil. jsme. – Actum v pátek po Božím vstúpení léta 1548.“[p 4]

A tak Jeho Král. Milost, přijmúce od nás suplikací, ráčil jest nám skrze vejš psaného pana Zikmunda Helta tu odpověď dáti, že nás hned nazejtři vypraviti, při tom i milostivě chrániti a opatřiti ráčí, což jest tak v pravdě našlo. Než nazejtři ráno, tak jak byli s panem Heltem na tom zůstali, do hospody jsme přišli, tu jest nám listy[p 5] Jeho Král. Milosti dal, totiž jeden, kterýž svědčil Jeho Milosti panu Václavovi z Ludanic na Chropini, toho času nejvyššímu hejtmanu markrabství moravského, a panu Jiříkovi Žabkovi z Limberku a na Kúnicích, místokancléři Jeho Král. Mil., panu Vilímovi z Vícková a na Cimburku, nejvyššímu hofrychtáři v markrabství moravském, a též panu Přemkovi, jeho bratru, toho času podkomořímu téhož markrabství moravského, v kterýmžto listě těm osobám svrchu psaným Jeho Mil. Král. poručiti a rozkázati jest ráčila, aby všecku věc mezi svrchupsaným panem Kropáčem a námi napravili a vyřídili a v moci panství Jeho Král. Mil. nás uvedli, a to všecko aby působili všickni spolem aneb někteří z nich. Druhý list tomuž panu Kropáčovi svědectví jest nám dán, kterýž nic jiného v sobě neobsahoval, než-li to, aby pan Kropáč tomu všemu věřil, což s ním ti páni všickni aneb někteříž z nich mluviti a jednati budú, nic jináč než jakoby toho všeho Jeho Král. Mil. přítomen býti ráčil, což s ním jednati budú, aby tak učinil, že jemu toho milostí svú královskú odměniti ráčí. – Třetí list na ten rozum panu Matyášovi Ořechovskému z Honbic svědčící jest nám dán. A když jsme ty listy přijali, učinil jest k nám řeč pan Zikmund Helt takovú: „Páni Kyjovští! Jeho Královská Milost, majíce odjet dnes několik hodin přededněm z města, ráčil jest mi toto poručiti vám pověděti. Nejprve že vás za poddané své tak na ten způsob, jakž jste se Jeho Král. Mil. poddali, vděčně a milostivé přijímati i pánem a králem vaším milostivým býti i také před každým ochraňovati a nad vámi svú milostivú vůlu držeti ráčí, protož abyste mi na místě Jeho Král. Mil. ruky podáním věrnost a poddanost slíbili.“

To jsme my věrně a srdečně rádi učinili. A tak jsme hned maličko posnídali, z města Augšpurku pěšky se brali asi míli od města; v tom nahodí se nám forman, kteréhož jsme sobě pronajali, že jsou nás ještě ten den šest mil do nějakého města jménem Tanibyrth[p 6] postavili, z Tanibyrthu zjednajíce sobě formana na vodu aneb šifmana jeli jsme na nějakým velmi malým šifu, na kterémž jsme velikého nebezpečenství i strachu požili, tak že jsme zvláštní milosti Pána Boha našeho od potopení zachováni, neb jest na nás tak rychlý vítr velmi byl uhodil, že jsme tam nikterak přeplúti nemohli, kde jest byla mysl šifmona našeho; než připravili jsme se k nějakýmu ostrovku, okolo kteréhož ze všech stran Dunaj teče, a již jsme tu na ten šif někteří z nás usednúti více nesměli, až jsú nás nějací rybáři na druhú stranu Dunaje převezli. A již potom více jsme po vodě plaviti nechtěli, než raděj jsme pěšky do Vídně došli. A toho plavení po Dunaji měli jsme zouplna pět dni, a jest toho okolo 80 mil, tak jakž od kterého města od jednoho k druhému počítají, neb jsme my i tomu šifmonovi na míle platili as jednostejně ode vší tej cesty, ale již on jsouce těch mil povědom, dohře sobě to všecko rozčítal tak, že jsme jemu za to 13 rýnských dáti musili. – By se mělo všecko psáti, co jsme tam i sem jedúc města krásná i jiné mnoho věcí viděli a co jest nás na tej cestě dobrého i zlého časem potkávalo, na ten čas pro ukrácení zanecháme. Z Vídňa jsme sobě kočího najali, nějakého Uhra, a ten jest nás jednoho dne dosti taky zde v Kyjově na kočím vozíku postavil. A tak jsme domů přijeli tu sobolu před památku Seslání Ducha svátého.[p 7]

Jakž jsme tomu porozuměli, našim dobrým přátelům, kteříž jsú byli žádostiví dobrého obecního města tohoto k velikému potěšení, zrádcům pak, kteříž jsou na dobré obecní nemyslili, ani naší věrné práci povděčni byli, k velikému zármutku a strašení, hned potom neprodlévaje z listiny pánu svrchupsanému svědčící, o kterém svrchu zmínka jest, od Jeho Král. Mil. dodán jest. Tu někteří na obesláni arciknížete Ferdinanda, syna Jeho Král. Mil., totiž pana hofmistra a pana podkomořího, do Prahy jeli, odložili jsou toho jednání s panem Kropáčem až do navráceni svého čase z Prahy. A hned jest od nich panu Kropáčovi psáni podle poručení Jeho Král. Mil. učiněno k tomu rozumu, aby nás všelijak prázden byl a v ničem žádné překážky nečinil. A nám jest povědomo, jestliže by se pak toho času co zběhlo, Jeho Král. Mil. panu hejtmanovi to oznámili, že on nás při tom chrániti a nad námi ruku držeti ráčí. A tak když jim Pán Bůh domů pomoci přijeti ráčil, tu jsou neprodlévali, ale den k stání nám i panu Kropáčovi skrze pana hejtmana na Chropini položili, tu jsme si dožádali pana Jana Ždánského a pana Václava Vlkošského, že jsou podle nás jako dobří a upřimní páni a přátelé naši stáli, a pan Jan Ždánský ten jest od nás před panem hejtmanem a těmi pány mluvil, ač jest to velmi nelibé panu Kropáčovi bylo, však se on na to nic neuhlídal. Tu jsou na tom celý den seděli, když jest pan Kropáč, ač velmi nerad, k tomu přistúpil, aby jemu zase jeho peníze navráceny byly, že on juž od Kyjova pustí. A tak se jest smlúva[p 8] stala, abychom jemu hned na svatýho Jakuba od toho času nejprv příštího jeho summu peněz, totižto 9000 rýnských, v městě Kroměříži v moc jeho položili, což my velmi těžce na ten krátký čas, nemajíce žádných peněz před rukama, však předivným opatrováním božským jsme učinili a tak s pomoci Boží v panováni Jeho Kr. M. jsme přišli, a již jestliže tak bude vůle všemohoucího a věčného Pána Boha našeho, podle obdarováni majestátem Krále Jeho Milosti na budúcí časy při tem taky i potomci naši zachováni býti mají. Z toho všeho jsme chválili Pána Boha vděčni jsouce toho velmi, že jest nás takového tyranství pána sprostil. Tak J. Kr. M. ráčil jest nám z milosti své dáti na pomoc do tej sumy svrchupsané 700 zl.

Hned téhož léta opět neprodlévajíc do Vídně k J. Kr. M. mě Václava svrchupsaného a Václava švakra mého příjmím Tlustého, a Václava, na ten čas písaře městského, vypravili a vyslali jsou. Tu jest opět suplikací Jeho Král. Mil. jiná skrze mně učiněna a zapsána a od nás dodána na zámku Vídeňským. Když jest Jeho Mil. Král. z kostela jíti ráčila, oustně skrze tohož Václava, švakra mého, k králi řeči latinskou jest promluveno k tomu rozumu, aby se na nás milostivě ohlednúti i také to, zač prosíme, dobrotivě učiniti ráčil. Na to jest túž latinskou řečí tuto odpověď dáti ráčil: že rádi učiníme všechno jednom, až nejprve v suplikací vaši nahlídneme. A tak suplikací od nás král přijmúce, do pokoje vstúpiti ráčil, kterážto suplikací byla napsána v tato slova: „Nejjasnější Králi, Pane, Pane náš nejmilostivější! Služby své se vší hotovou poddanosti Vaší Král. Mil. vzkazujeme! Všemohoucí věčný Pán Bůh račiž Vaši Král. Mil. dáti zde v tomto světě dlúhé zdraví, šťastné a potěšené kralování i také nade všemi nepřáteli Vaši Král. Mil. zvítězení a po smrti milost svou svatú. Toho my na Jeho božské svaté milosti prošiti nepřestáváme a věrně Vaši Král. Mil. jako pánu a králi svému milostivému přejeme. Nejjasnější Králi a Pane, Pane náš milostivý! Tej jsme celej a nepochybnej naděje, že nás chudé lidi v své milostivé paměti ráčíte míti, kterak, když jsme se obávali skrze na životech i také obydlí a statcích našich, k Vaší Král. Mil. spolusousedy a posly naše do města Augsburku jsme vypravili léta toho v pátek po svátém Filipu Jakubu[p 9] a skrze ně naše těžkosti předešlé i také přítomné V. K. M. jako králi milostivému a pánu našemu dědičnému jsme oznámili a předložiti v naši žalostivej suplikací poroučeli, poníženě prosíce, abyste nás při tom milostivě ochrániti ráčili, v kterýžto příčině naši opomenuti [nejsme]; neb to jsme skutečně poznali, že se Vaša K. M. k tomu milostivě nakloniti a pány komisaře zříditi ráčili, tak že jest ta věc na míře postavena, a my již V. K. M. dědičně náležíme, o čemž jest prve skrze pány komisaře V. K. M. oznámeno. Toho všeho my chudí lidé jsme velice vděčni a předkem Pánu Bohu a V. K. M. děkujeme za taková milostivá dobrodiní, kteréž nám z vůle Boží, jakož věříme, od V. Kr. M. učiněna jsou. V tom ve všem my jako na věrné a poddané V. Kr. M. poníženě pro Boha prosíme, abyste nás při těchto věcech dole psaných milostivě opatřiti ráčili, při čemž bychom my i budoucí obyvatelé města Kyjova zachováni býti mohli, nebo my nyčko toliko abychom pod ochranú V. Kr. M. i potomci naši králův českých a markrabství moravského zachováni býti mohli, opovážili jsme se všechněch živnosti svých, chtíce aby se poddáni našemu, kteréž jsme V. Kr. M. učinili jakožto králi a pánu našemu nejmilostivějšímu, mohlo dosti státi, nemajíce dosti žádných peněz hotových a jsúce velmi chudí lidé, v to ve všecko, což jest vedle vejpovědi a smlouvy, pány komisaři od Vašej Kr. M. vydanými, panu Kropáčovi dalo, vdlužiti jsme se musili pod ouroky, což nebude-li předkem Pána Boha a V. Kr. M., těžce zaplatiti budeme moci, tej nepochybnej naděje k Vaši Kr. M. jako ku pánu svému milostivému [jsme], že již milostivě nás v tom slyšeti ráčíte a dobrotivě Vaši Kr. M. opatřiti a ochrániti ráčíte a nejprve abychom nikdá na budúcí časy žádným obyčejem, kterýž by lstivých lidí chytrost vymysliti mohla, od Vaši Kr. M. ani králův českých a markrabí moravských, dědicům V. Kr. M. odtrhnuti a odcizováni prodajem, daněmi ani zástavou nebyli. Item aby nám toho propůjčeno bylo, což se lozunků V. Kr. M. náležitých dotýče, pokudž bychom věřitelům našim nezaplatili summy, v kterúž jsme se, jakž napřed dotčeno jest, vdlužili, těch lozunků a jiných všelijakých poplatkův abychom prázdni byli a jich žádnému nedávali, a to aby bylo do času a let od V. Kr. M. nám jmenovitejch a ukázaných. Item pro poctivost a památku V. Kr. M. a osazení tohož města za to poníženě prosíme, abyste tu milost také ukázati ráčili tak, aby obyvatelé tohož města, kteříž by měli list pod pečetí městskú, třicátku ani mejt v uherskej zemi žádného nedávali, neb se nám zdá, že by se tudy nejspíš lidé zásobní, skrze kteréž by město upraveno býti mohlo, mezi nás táhli. Item abychom byli přijati v tenž stav a pořádek, jako i jiná města V. Kr. M. v tomto markrabství moravském ležící. Milostivý Pane Králi! Za to taky V. Kr. M. pokorně se vší poníženosti prosíme, poněvadž jest věc vědomá, že města V. Kr. M. i některé osoby obzvláště v nich obývající peníze, kteréž jim sice leží a žádného užitku nenesú, mají, abyste k nim přimluviti a u nich milostivě objednati ráčili, aby nám od nich ta summa peněz, v kterouž jsme se pod ouroky vdlužili, do slušných let a času bez ouroků půjčena byla, a tak bychom my tím spěšněj věřitelům našim zaplatili a potom lozunk jmenovitej spěšněj do komory V. Kr. M. dávati mohli, což sice, poněvadž ourok věřitelům našim znamenitej dáváme, těžce k tomu budem moci přijití a musíme na statcích našich hynúti; a my těm, kdož by nám na takovú přímluvu V. Kr. M. co půjčili, listem naším dostatečně ujistili i také v slušných časech podle ukázání V. Kr. M. rádi zaplatiti chceme, tej celej naděje a nepochybnej důvěrnosti k V. Kr. M. jakožto ku pánu našemu nejmilostivějšímu [jsúce], že se milostivě a laskavě k těmto našim poníženým prosbám nakloniti a je vyplniti ráčíte, nebo toho nežádáme pro žádnú pejchu ani zvelebení své, ale předkem pro poctivé a užitečné V. Kr. M. a pro opravu a vzděláni města tohoto. A my za V. Kr. M. Pánu Bohu našemu modliti se budeme, abyste V. Kr. M. v dobrém prospívati ráčili, s tím Pánu Bohu a V. Kr. M. se porúčíme, za milostivou vejpravu těchto poslů našich pokorně pro Pána Boha prosíme.“

Po dodání od nás tejto suplikací J. Kr. M. potom na čtvrtý den dána jest nám odpověď z poručeni a rozkazu J. Kr. M. skrze pana Jiříka Žabku a pana Přemka Prusinovského, toho času podkomořího markrabství moravského, na tento rozum, že to J. M. Kr., což prosíme, nám v časích slušných nedlouho tím prodlévaje učiniti a vyplniti ráčí, toliko abychom v tomto předsevzetí a prosbě naši strany třicátku upustili, neb by Jeho M. Kr., kdyby naše žádost při tom naplněna byla, znamenitá škoda býti musela, takže mnozí jiní nežli obyvatelé Kyjovšti s nějakémi forteli, jakž sice prve dosti toho čini, třicátek by ukrádali a jej v Uherském království projížděli.

A tak jsme my majíce takovou milostivou odpověď domů se navrátili. Potom po nedlúhém čase při tom jednom naše prosba naplněna jest, totiž ze Jeho M. Kr. [listem zvláštní milost nám učinila[p 10],) abychom] žádným vymyšleným obyčejem ani od potomních a budúcích králův českých a markrabí moravských odcizováni nebyli, jakož ten list to všechno sice obsahuje a zavírá, kterýžto list velmi potřebný, aby byl pilně s pomoci Pána Boha všemohoucího chován a ostříhán od nás i potomků našich, neb jest milý Pán Bůh tím prostředkem a tudy ráčil vysvoboditi město toto i obyvatele jeho z mnohého a velikého zlého, z čehožto budiž jeho svaté jméno chváleno nyní i na věky věkův! Amen.

Dluhové.[editovat]

Nediv se tomu žádný, že jest tuto mnoho vypůjčeno, nebo vypůjčujíce ti pevnější dluhové odtud se platiti museli, což se nemohlo platiti z důchodův a sbírek postačiti proto, neb se z těch předních sum téměř ze všech ourokové dávati museli.

  • Nejprve panu Matiášovi Ořechovskýmu a nebožce paní Bohunce, manželce jeho, jsme dlužni tej obojí sumy, načež má listy ..... 4000 r.

z tej sumy dáváme ouroku do roka. Jest zaplaceno ..... 220.

  • Jeho Mil. panu Václavovi z Ludanic a na Chropyni, nejvyššímu hejtmanovi zemskému, jsme dlužni peněz sirotčích ..... 1200,

z teho se dává ouroku do roka ..... 72.

  • Těch 1200 f. Jeho Mil. panu hejtmanovi jest dáno a zaplaceno v neděli po svátém Jiří za hospodáře města Václava staršího Bzeneckého léta 1553.[p 11]
  • Item Janovi Ryšánkovi z Něčic jsme dlužni, co nám půjčil, když jsme do Augšpurku poslali ..... 10.
  • Léta 1569 v neděli den památný svíce svátý[p 12] pan Václav Bzenecký položil těch 10 r. v Něčicích fojtu a starším, a tak jsú zaplaceny.
  • Panu Jarošovi Klinskému z Klinska jsme dlužni ..... 700,

na kteroužto sumu list má, dává se ouroku do roka ..... 42.

  • Ty jsú nám dané od Jeho Mil. krále, neb ta suma na Jeho Milost po smrti téhož Jaroše přišla; stalo se léta 1552.
  • Panu Jindřichovi Železníkovi jsme dlužni ..... 500,

z teho se dává ouroku do roka ..... 30, na to má list pod ležením s vejpovědí pololetní; zaplaceno ve středu po svátém Jiljí panu Petrovi Železníkovi, bratru jeho vlastnímu, léta 1551.[p 13] Panu Janovi Pečenicovi do Hradiště jsme dlužni ..... 700, na to list má pod stávkami; z tej sumy se dává ouroku ..... 18 do roka; zaplaceno jest léta 1554 za hospodářství Václava staršího Bzeneckého.

  • Panu Kašparovi Ellarovi do Hradiště jsme dlužni ..... 100,

má list pod stávkami; z toho se dává ouroku do roka ..... 6; léta 1549 v pátek po sv. Petru v okovech[p 14] těch 100 r. panu Kašparovi Ellarovi jest zaplaceno.

  • Kristiánovi Tribunosovi do Brodu Uherského jsme dlužni ..... 500,

má list pod stávkami bez vejpovědi, do roka dáváme z tej sumy ouroku ..... 40; far léta 1549 v pátek po sv. Petru v okovech[p 15] těch 500 i ourok Tribunosovi poslán po Martinovi Plachém a Václavovi starším Bzeneckým.

  • Martinovi Zarazilovi do Uherského Brodu jsme dlužni ..... 500,

má list pod stávkami bez vejpovědi, do roka dáváme z nich ouroku ..... 40; léta 1549 v pátek po sv. Petru v okovech těch 500 f. Zarazilovi dáno a posláno.

  • Pavlovi Frajtrunkovi do Rakvic jsme dlužni ..... 100,

z teho žádného ouroku nedáváme, ty jsou jemu zaplaceny v středu po sv. Františku[p 16] 1551 za hospodáře mladšího Bzeneckýho.

  • Martinovi Martincovi do Žeravic jsme dlužni ..... 50 f.,

z těch se žádného ouroku nedává, má list na tu sumu do třech let svědčící. Léta Páně 1560 v jarmark na sv. Jiljí těch 50 f. Martinovi dáno od pana staršího Bzeneckýho.

  • Urbanovi Grošikovi do Dubňan jsme dlužni ..... 20,

z toho se žádnej ourok nedává, a list na tu sumu nemá. Léta Páně 1549 jsou zaplaceny.

  • Vávrovi kovářovi jsme dlužni ..... 50,

z toho se ourok nedává. Léta 1552 ve čtvrtek den památný Početí Panny Marie[p 17] v přítomnosti ouřadu účet s ním učiněn, a zaplaceno.

  • Janovi mlynářovi na Trávníku[p 18] jsme dlužni ..... 10,

z teho se ourok nedává; jsou náležitě zaplaceny.

  • Anně, Jeřábkovej dceři, z Napajedel jsme dlužni ..... 126,

z teho ročně se dává ouroku ..... 26.stře Léta 1555 v neděli po sv. Florianu[p 19] ta suma i s ourokem jest již spravena a zaplacena.

  • Panu Francovi z Han jsme dlužni ..... 1400,

kteréžto po smrti jeho manželčinej dceři jsou odvedeny, a list nám navrácen.

  • Panu Jiříkovi Stolbatskému z Doloplas jsme dlužni ..... 1200.

Jest jemu náležitě zaplaceno.

  • Panu Janovi Podvodskému ..... 700

zaplaceno léta 1553, a přijal je pan Václav, bratr jeho. Stalo se za hospodáře města Václava staršího Bzeneckýho.

  • Panu Mikulášovi Dankovskému jsme dlužni ..... 200;

jsou zaplaceny.

  • Václavovi staršímu Bzeneckýmu ..... 200.

Léta 1553 v středu na den Narození Panny Marie[p 20] jsou jemu zaplaceny.

  • Michalovi z Bílovic ..... 200.

Jsou jemu zaplaceny.

  • Matějovi kostelníkovému z Pavlovic ..... 100.

Léta 1555 v středu po Božim Stúpení[p 21] těch 100 f. v domě jeho jest zaplaceno.

  • Janovi Máslovskému z Pavlovic ..... 100.

Léta 1555 v středu po Božím Stúpení jest mu v jeho domě také zaplaceno.

  • Mikulášovi Jejlovému z Žeravic ..... 50.
  • Tůmovi Voldavskému ..... 50.

Jsou jemu zaplaceny.

  • Michlovi, starému fojtu do Milotic ..... 117.

Ta suma jest mu zaplacena.

  • Mikulášovi Konečnýmu z Domanína ..... 100.

Jsou jemu zaplaceny.

  • Panu Jiříkovi z Lichnetu, ouředníku Nemotickýmu ..... 400.

Léta 1564 v středu na den památky Hromic[p 22] jest mu zaplaceno.

  • Paní Anně z Richtburku jsme dlužni ..... 200.

Léta 1560 ten dluh jest zaplacen.

  • Léta Páně 1555 v středu po svatém Jiří[p 23] Ariston Kadlec půjčil pánům k potřebě obecní ..... 45.

Jsou jemu v roce 1556 zaplaceny.

  • Bartoš krejčí půjčil ..... 40.

Anno 1560 v sobotu po svátém Jiljím[p 24] jemu zaplaceny. A to všecko za hospodáře pana Václava Bzeneckýho.

Suma všech vypůjčených peněz mimo interesu činí ..... 14478 f.[p 25]


Poznámky

  1. 27. dubna 1548
  1. 10. května 1548
  2. 28. února 1541. – Orig. v Archivě a museu v Kyjově čís. A 10. str. 4–5
  3. 22. ledna 1548. – Orig. v Archivě a museu v Kyjově čís. A 15, str. 7
  4. 11. května 1548
  5. Zní takto: Ferdinand z Boží milosti Římský, Uherský, Český etc. král, infant v Hispanii, arcikníže Rakouský a markrabě Moravský. Urozeni a stateční věrní naši milí! Věděti Vám dáváme, že jsou obyvatelé Kyjovští skrze vyslané své, kteréž zde při Nás s listem věřícím měli, na Nás vznesli, že se Nám tíž Kyjovští i s tím, což komu přísluší, jak toho ten čas statečný Jan Kropáč z Nevědomí na Litenčicích, věrný náš milý, v držení jest, dědičně poddávají a Nás, dědice i budoucí naše, za pány dědičně míti a k tomu že se sami sebe v ruce za sumu, za kterú jsou prodáni, vyplatiti chtějí, Nás při tom se vší poddaností, pokorou prosíc, abychom takové jejich upřímné a pokorné poddáni od nich milostivě přijiti ráčili, jakož tomu všemu od týchž vyslaných, z kterých přičiň se Nám mimo jiné za dědičné poddávají, šířeji vyrozuměti. Když nechtíce my dotčené pokorné prosby oslyšeti takové jejich Kyjovských dobrovolných poddáni milostivě jsme přijiti ráčili, a protož aby to k svému brzkému a skutečnému vykonáni přišlo, Vás jsme v tej věci za kommissaře Naše zříditi ráčili, porúčejíc Vám, abyste snesúce se v den a místo tím neprodlévajíc svrchu psaných Jana Kropáče i tolikéž slovutného Matiáše Ořechovského z Honbic, věrného našeho milého, kteréhož sa ta věc také, jakož jsme spraveni, dotejče, před sebe obeslali a s ním jakožto kommissaři Naši na místě Našem na listy Naše věřící příležící, kterýchž Vám vejpis posíláme, se vší pilností, jak se o to snesete a Vám se za nejlepší a nejužitečnější zdáti bude, společně neb některých z Vás jednali, aby jmenovaný Jan Kropáč podle smlúvy, co jest na ten statek dal, i také Matiáš Ořechovský, co na těch lidech sumy půjčené má, od dotčených Kyjovských přijali a lidi Kyjovské s jejich příslušenstvím Nám dědicky puštěni a v člověčenství uvedeni byli. Jakož pak o Vás všech a i jednom každém zvláště nepochybujeme, nýbrž tej jistej a milostivej víry k Vám býti ráčíme, že Nám tej věci k dobrému a užitečnému Našemu jednati i na míře a dobrém konci žádné práce a pilností v tom nelituje postaviti a vyříditi neobmeškáte, a My Vám to milostivě Naší Kr. M. vzpomínati, vynahrazovati ráčíme, a co tak zjednáte a na čemž to postavíte, toho Nás tejna nečiníte. Dán v Augspurku v pátek po Božím Nanebevstoupení léta 20čtyry království Našich Římského i něm. a jiných.
    Ferdinand.

    Urozeným Václavovi z Ludanic na Chropini, hejtmanu Našemu markrabského, Jiříkovi Žabkovi z Limberku na Kounicích, radě a místokancléři Našemu a království Českého, a statečným Vilémovi z Vícková na Cimburku, nejvyššímu hofrychtáři dotčeného markrabství, a Přemkovi z Vícková na Prusinovicích, podkomořímu Našemu téhož markrabství Moravského, všem spolu neb některým z nich věrným Našim milým.

    Opis tento pořízen dle Tvarůžkovy knihy „Památní listiny král. města Kyjova“ str. 135.–141. – Originál listu ztracen. Opis není patrně přesný!
  6. nynější Donauwerth
  7. 19. května 1548
  8. 25. července 1548. – Orig. v Arch. a museu v Kyjově čís. A. 17., strana 8
  9. t.j. 4. května 1548., dříve tvrdí Bzenecký, že poselstvo vyšlo v pátek před památkou sv. Filipa a Jakuba (27. dubna 1548.) v čemž je chyba o týden. Správné je datum první, t.j. 27. dubna 1548.
  10. Doplněno dle originálu, což jest majestát Ferdinanda I., daný ve Vídni v sobotu po Panně Marii Nanebevzetí 1548 = 18. srpna 1548, jenž zní takto: My Ferdinand, z Boži milosti Římský král, po všecky časy rozmnožitel říše a Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský etc. král, infant v Hispanii, arcikníže Rakouské, markrabě Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabě etc. Oznamujem tímto listem všem, jakož jsou se opatrní purkmistr a konšelé i všecka obec města našeho Kyjova, v markrabství Moravském ležící, věrní naši milí, přísahú svátého Jakuba, nyní minulého, svejmi vlastními penězi k ruce naší královské vyplatili a nám se z povinné poddanosti dobrovolně poddali, což jsme od nich milostivě jako od věrných poddaných našich přijíti ráčili a přijímáme. I nechtíc, aby svrchu jmenovaní obyvatelé Kyjovští pro jich takovou poddanost bez zvláštní milosti od nás zanecháni býti měli, nýbrž to od nás, že jim milostí naší královskú nakloněni býti ráčíme, vskutku seznali, protož s dobrým rozmyslem naším, jistým vědomím, s radú věrných našich milých týmž obyvatelóm Kyjovským tuto zvláštní milost jsme učinili a tímto listem činíme, že jmenovaní obyvatelé Kyjovští, nynější i budoucí, od nás ani dědicuov našich, potomkuov a budoucích králuov Českých a markrabí Moravských odcizováni, odtrhováni, zastavováni ani prodáváni žádným vymyšleným obyčejem a zpuosobem býti nemají a moci nebudou, nébrž při nás a dědicích našich a budoucích králích Českých a markrabí Moravských dědičně se vším k témuž městu Kyjovu příslušenstvím na budoucí časy zůstati mají. Jestliže bychom pak My neb dědicové naši a budoucí králi Čeští a markrabí Moravští mimo to naše milostivé připovědění kdy buď z omylu, z nepaměti neb pro kteroukoli jinou příčinu často psané město Kyjov s jeho příslušenstvím nyní neb potomně, všecko neb na díle od nás odcizili, odtrhli, prodali, zastavili aneb preč dáti ráčili, chceme, aby to žádné moci, pevnosti ani stálosti nemělo, neb to tímto listem a majestátem naším kazíme, moříme a v nic obracujeme. Tomu na svědomí pečeť naši královskú větší k listu tomuto jsme přivěsiti rozkázali. Dán v Vídni v sobotu po Panně Mary na Nebevzetí léta od narozeni Syna Božího tisicého pětistého čtyřicátého osmého a království našich římského osmnáctého a jiných dvamecitmého.
    Ferdinand.
    Henricus Burgravius Misnensis,
    S. R. Bohemiae Cancellarius.
    J. Žabka.
    Pečet.

    Originál majestátu tohoto chován jest v Archivě a museu král. města Kyjova pod. čís. A. 18. str. 8. Psán jest na pergameně, má rozměr 52,5 cm × 37 cm. Pečet přivěšena je na hedvábné červenobílé tkanici, a spodní část pečeti je již porušena.
  11. 26. března 1553. – Václav z Ludanic na Chropini, hejtman zemský na Moravě za Ferdinanda I. l. 1541–1556. Viz Ant. Bočka: "Přehled knížat a markrabat i jiných nejvyšších důstojníků zemských v markrabství Moravském" z r. 1850. – B. list 3
  12. Den svíček = 6. ledna. Místo "v neděli" má zde býti "ve čtvrtek", na neděli se datum nehodí pro r. 1569. Datum nové by znělo 1569, dne 6. ledna. Srovn. Emler: Rukověť chron." str. 20 a str. 70.
  13. 6. září 1551. – List "pod ležením" dával věřiteli právo dlužníka i ručitele vzíti do "ležení", t.j. do jakéhosi zajetí, vězení na náklad dlužníkův, nebyly-li peníze dlužné zaplaceny včas. Brandl: "Glossarium", str. 126: "Ležení". Kameníček: Sněmy, I.
  14. 2. srpna 1549. – List "pod stávkami" je obyčejný list zástavní; měšťané ručili za zaplacení dluhu na př. majetkem svým, obecním a p. Brandl: "Glossarium", str. 185. "Obstávka".
  15. Viz předch. pozn.
  16. 7. října 1551. – Je to počítáno dle sv. Františka vyznavače (Seraf.), sv. František z Pauly † 1507, kanonisován r. 1519, úcta k němu nebyla ještě tak rozšířena jako k sv. Františku Seraf. Viz Ottův Sl. Naučný heslo "František".
  17. 8. prosince 1552.
  18. Název ten dosud je zachován, mlýn v místě, kde jsou jatky obecní, stával ještě před 20 lety. Tam se též říkalo "Trávnická ulice".
  19. 5. května 1555.
  20. 8. září 1553. – Zde místo "v středu" má býti "v pátek". – Narození P. Marie je 8. září. Srov. Emler "Rukověť chronol." str. 12.s
  21. 29. května 1555.
  22. 2. února 1564.
  23. 24. dubna 1555. – Srovn. Emler "Rukověť chronol." str. 78. a str. 24.
  24. 7. září 1560.
  25. Součet všech dluhů činí dle Bzeneckého ... 14478 zl., sečteme-li udaná čísla, činí ... 13667 zl., takže chybí do hořejší sumy 810 zl. Rozdíl jevící se vznikl asi při opisování, snad bylo některé číslo chybně přepsáno nebo něco vynecháno. – Účty tyto, jakož i listiny do poznámek přiložené kollacionoval se mnou důchodní král. města Kyjova K. Kraval. U d'Elverta (Schriften XII. Bd. str. 107–109 činí součet dluhů 13.988 zl., zde chybí do plné sumy dluhů 490 zl., ač týž též uvádí číslo 14.478. Srov. pozn. poslední.

[[Kategorie:České dějiny]]