Uživatel:Jklamo/Dílna

Ottův slovník naučný
Knights of Labor	Kniha	Knihařství

Údaje o textu
Titulek:	Kněžstvo
Autor:	neznámý, Čeněk Klier, Josef Tumpach, Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. s. 436–439. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Kniha

Kniha nazvána ve všech, pokud víme, jazycích podle látky, na které se původně psávalo. Tak řec. biblos a lat. liber poukazuje k lýku, něm. Buch (Buch-buk) a slovanské kniga (pův. dřevo) k deskám dřevěným, do kterých ryli nebo na které malovali písmo. Číňané již v polovici I. tisíciletí př. Kr. psávali na dřevěných deskách nebo na látkách; staří Indové užívali vydělaných koží, lýka, palmových listů, desk dřevěných a měděných, do nichž písmo vyrývali ostrými nástroji; Egypťané psali na proužcích papyrových, které na jednom konci byly přidělány k hůlce, okolo níž se ovíjely (odtud volumen, závitek); od nich způsob ten dostal se k Řekům a Římanům. Když pak v století VII. Arabové dobyli Egypta a papyrus stal se vzácností, začalo se užívati pergamenu, na který se psalo pouze po jedné straně a který se skládal podobně, jako nyní skládáme papír do sešitů. Římané dávali si opisovati díla oblíbených spisovatelů řec. i římských četným otrokům (scribae, tachygraphi) a měli knihovny i čítárny. Ve středověku pečovali o rozšiřováni knih nejvíce mnichové, kteří ve svých klášteřích opisovali staré klasiky a hlavně k-hy náboženské písmem ozdobným, jež podnes vzbuzuje náš obdiv. Po vynalezení papíru z hadrů v století XIII. staly se k-hy lacinějšími a po vynalezení knihtiskařství obecně přístupnými. Jak důležitý úkol vykonala k. v dějinách osvěty, jest vůbec známo; dnes jest k. vezdejší duševní potravou všech vzdělaných národů.

K-hy horní viz Horní knihy

K-hy manské viz Desky str. 360.

K-hy městské viz Čechy str. 464.

K. modrá viz Blue book.

K-hy naftové jsou k. pozemkové určené pro zápisy oprávnění naftových. K-hy naftové byly v Rakousku zavedeny zákonem z 11. kv. 1884 č. 71. říš. zák., jenž t. zv. zemské pryskyřice, které do té doby podle zákona horního za nerosty vyhrazené byly považovány, prohlásil za volné a zároveň připustil, aby pozemky k dobývání nafty určené mohly býti zapsány do zvláštních knih. Zařízení jich jest upraveno zák. ze 17. pros. 1884 č. 35. říš. zák. z r. 1886 pro Halič vydaným a nařízením minist. sprav. ze dne 15. čna 1885 č. 36. zem. zák. haličského. Jsou též trojlistové, list A sluje »list podstaty naftové«. Sbírka listin je společna se sbírkou pro knihy pozemkové. Knihy naftové spravuje soud, jenž spravuje knihy pozemkové příslušného obvodu. U okr. soudů je vždy toliko jedna kniha vkladní pro všechny vkladby naftové tohoto soudu, u sborových soudů jsou dvě vkladní k-hy naftové, jedna pro podstaty oddělené od pozemků deskových a druhá pro podstaty oddělené od pozemků ostatních. Klier.

K. papíru má 24 archů psacího nebo 25 archů tiskacího papíru.

K. pozemkové jsou veřejné knihy od soudů spravované, do nichž zapisují se všechny právní poměry na nemovitostech. Účel jejich jest skutečného vlastníka a všechny ostatní právní poměry, zejména zástavní práva i jiná břemena na věcech nemovitých uvésti u veřejnou a bezpečnou známost a tím poskytnouti pevný základ obchodu a úvěru s těmito věcmi. Zařízení knih pozemkových spočívá na těchto zásadách: 1. na zásadě veřejnosti (princip publicity formální), dle které k-hy poz. jsou veřejně přístupny, tak že každý v ně může nahlédnouti a z nich činiti výpisy; 2. na zásadě přesnosti (princip speciality), dle které všechny právní poměry musí býti zapsány co nejurčitěji a nejjasněji; 3. na zásadě platnosti (princip legality), dle níž pouze zápisy platné mají býti zapsány na základě prozkoumaných podmínek; 4. na zásadě věrohodnosti (princip publicity materiální), dle níž zápisy v k-hách pozemk. požívají veřejné víry, poskytují plný důkaz a každý, pokud jedná v důvěře v ně, chrání se tu, i když stav. knihovní nesouhlasí se stavem skutečným. Poslední dvě zásady arci v praktickém provedení doznávají některé výjimky. Nynější zařízení knih pozemkových v Rakousku zakládá se na zákonu ze dne 25. čce 1871 č. 95. říš. zák., dle něhož pak zvláštními zákony Knihy poz. zavedeny byly ve všech skoro zemích rak. až na Tyrolsko a Vorarlberk, kde jsou pouze knihy listin (Verfachbücher), a v území terstském, kde jsou dosud staré desky zemské. V Čechách stalo se tak zákonem ze dne 15. pros. 1874 č. 92. zem. zák., na Moravě a ve Slezsku zák. z 2. čna 1874 č. 97. říš. zák., v Haliči zák. z 20. bř. 1874 č. 29. zem. zák. A sice jsou zavedeny čtyry druhy knih poz.: 1. K-hy poz. v užším slova smyslu, zahrnující v sobě i desky zemské, jež v některých zemích, zejména i v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i v Haliči, jsou určeny pro pozemnosti, jež bývaly vloženy ve staré desky zemské nebo desky lenní, kdež pak k-hy poz. v nejužším slova smyslu jsou určeny pouze pro ostatní nemovitosti; 2. k-hy horní; 3. k-hy železniční a 4. k-hy naftové v Haliči. K-hy poz. spravuje, a sice: 1. desky zemské sborový soud I. stolice (zemský soud), kde se desky nalézají, 2. k-hy poz. v obvodu měst, kde má sídlo sborový soud I. stolice, tento soud, 3. ostatní k-hy poz. soud okresní. Pro každou katastrální obec zřízena jedna hlavní k., pro větší kat. obce může býti stanoveno několik místních obvodů, z nichž každý pak má samostatnou hlavní k-hu. K-hy poz. skládají se z jednotlivých vložek, z nichž každá obsahuje trojí listy: 1. list statkové podstaty (list A), v jehož čele nalézá se nápis knih. vložky a pojmenování knih. tělesa (na př. Dům č. p. 180-I. »U modré štiky«) a jenž složen ze dvou oddělení: v I. označeny jsou parcelly dle čísel katastru a způsob vzdělání (na př. č. k. 250/1 role), v II. zapisují se práva spojená s vlastnictvím těla knih (na př. služebnosti, práva várečná, spoluvlastnictví k jinému tělu knih); 2. list vlastnický (list B), na němž zapisují se právo vlastnické a obmezení s tímto právem spojená, ať již vztahují se pouze na určitého vlastníka (na př. nezletilost, konkurs), anebo ať jimi každý vlastník jest podroben (na př. fideikommissní substituce); 3. list závad (l. C), na němž zapisují se věcná práva (na př. služebnosti, výminky, dluhy) i jiná břemena (na př. práva nájemní, koupě zpáteční, superkondikce, fideikommissní substituce). Součástí knih poz. je též sbírka listin, ve kterých se uschovávají ověřené přepisy listin, na jejichž základě byly povoleny zápisy, a kopie mapy katastrální. K nim náležejí též index nemovitostí, index vlastníků a seznam nemovitostí, jež nejsou nikde zapsány (statek veřejný, jako silnice), a nemovitostí, jež jsou zapsány v jiných knihách. Zápisy do knih pozemkových jsou trojí: 1. vklady, jimiž se nabytí, převod, obmezení nebo zrušení práva způsobuje bezpodmínečně; 2. záznamy, které tyto skutečnosti právní způsobují pouze pod výminkou dodatečného spravení; 3. poznámky rozmanitých okolností právních a sice na listu A na př. nezletilosti, na listu B na př. skutečného nebo obmýšleného oddělení pozemku nebo vyvlastnění, na listu C na př. přednosti, žaloby, exekuce. výpovědi, zamítnutí žádosti o zápis, spornosti, nucené správy, vykonatelnosti pohledání. Zápisy dějí se z pravidla jen na žádost stran a sice na základě řádného dokladu listinného, výjimkou (na př. výmaz zamítnutí žádosti o zápis) z úřední moci. Klier. K smolné