Uživatel:David Kartaš

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

David Kartaš Jsem z české republiky a chtěl bych tímto způsobem publiovat své povídky:

  • Neodpovědnost
  • Hvězdná sestava
  • William,King of Summer Street-The Vazal of the Tenno of the Light People

Willém,Král Summer Street-Vazal Tenna Lidu Světla

  • Příběh Opia-aneb jak se stát opicí
  • Kanonový Král
  • O Nenávisti
  • Noční Kabaret
  • Bláznivý Surrealista
  • Dekonstrukce
  • Konficiyus
  • Klášter Svaté Limonády
  • Olaf
  • Démon Alkoholismu
  • Čísla
  • Nepojmenováno # 1
  • Etnarcha
  • Býti v Benátkách
  • Kunchistoricistická manipulace
  • Nepojmenováno # 2
  • Meč Damokla
  • Vynález
  • Bezejmenný
  • Londýn
  • Nepojmenováno # 3
  • Obecná Pravda
  • Chvíle Odpočinku (*)
  • Lid Světla a Lid Stínu
  • Nepojmenováno #4
  • Císař
  • O Smrti Beliala (*)
  • Přílišná Snaha # 0
  • Muž z Oceli
  • Kdo chce víc,nemá nic (*)
  • Baronové z Mör
  • Putování
  • Starý Herec
  • Ezhriel,matka lidského rodu (*)
  • Smysl života
  • Nejstrašlivější úděl (*)
  • Diadem Císaře Wu Si
  • Bůh,jež brečel (*)
  • jephins
  • Lhář
  • Guvernér (*)
  • Boží Milost (*)
  • Podnikavost se nevyplácí (*)
  • Povaha Boží (*)
  • V-V-V
  • Pes Marthinův (*)
  • Vesnice (*)
  • O cestě Ruith-Mar-Bele za Yudiga-Ihnonei (*)
  • Když přijde zpoza moře (*)
  • Vyslanec (*)
  • Zelený Kopec (*)
  • Leopold Christ (*)
  • Den Kdy Zemřel
  • Dům (*)
  • O řece Zapomenutého Vědění (*)
  • Udakuu
  • Muzikant (*)
  • Vévodkyně (*)
  • Velká Modrá Kočka (*)
  • Maker of Time
  • Urážky Lidí (*)
  • The Incredible and Absolutely Unbeleivable Tale of Axci Xoxrixaya,

Amateur Vegetable Daredevil #1

  • Jednou,když jsem se....... (*)
  • Jak Bohové dávají rozkoš (*)
  • Jak Bolatus přišel do Země Zaridoyath-Megneth (*)
  • O J.Coparezovi (*)
  • Dopis Jeho Svatosti,Svatého Otce Benedicta XX.,337. Papeže
  • O Netvorech pod Světem (*)
  • Země Fakírů (*)
  • O Madame Gueille (*)
  • The Balad of the 1000 moones
  • O Dvakrát Pohřbech Viléma Dobyvatele (*)
  • Zapomětlivost (*)
  • Černá Bible
  • Zpíval před králi...... (*)
  • Republikánské Bratrstvo
  • O Muži,jež se nebál smrti (*)
  • Ptačí manufaktura
  • Zpěv na Zemi (*)
  • Grigorius,Rytíř ze Zítřka (*)
  • The Beastly Thing

Překládat Nemožno (*)

  • Hendelgón
  • Revoluce Stromů
  • Jeden z problémů Guthfridha II.
  • Sedí on,jemuž lidé říkají....... (*)
  • Akademie Rasismu
  • Ulice 55-12
  • Palác
  • O Řece jež vane mezi světy (*)
  • O Chai,městě nedočkání se
  • Ogra (*)
  • O Mauwedi
  • Nová Obří Věc (*)
  • Zrada (*)
  • Přání (*)
  • Mirabel
  • O Věčném Básníku (*)
  • Biskup z Lüge (*)
  • Starý,Moudrý muž (*)
  • Most do Města Zázraků (*)
  • O "Bozích" Yugunu
  • O Horaciovi I. (*)
  • General Electric (*)
  • Profesor po dlouhých letech........ (*)
  • Rozhodnutí Krále,jež se zove Chamurabi (*)
  • O Smrti Aghula Dalby (*)
  • Kronika Vladaření Hoddsey a Hammsey (*)
  • Cizí Rukou Vlastního Strýce (*)
  • Dárek (*)
  • Všemocný Warša
  • Zákazník má vždycky pravdu (*)
  • O zrodu lidí (*)
  • O Jupiteru
  • Žehnání Moře (*)
  • Z Posměchu Bohů
  • (Krátké)Dějiny Panování Leopolda II. Tlustého,Iceu z Hammsey (*)
  • O Smaragdu Sosifothském (*)
  • Město S
  • Posvátný Býk
  • O Něčem # 1 (*)
  • Zrození Kamutefovo
  • Anděl Smrti (*)
  • Pád Boha
  • Cesta na Olymp
  • Falešní svatí
  • Kniha Větrů
  • O Chechim
  • O Sultánu jež nechtěl Chrám
  • O Oběti Jamramově (*)
  • Co si myslíte o těhlenc Bozích? (*)
  • O Turnaji Bohů
  • Manifest (*)
  • Jak byl obelstěn duch Buarra (*)
  • Splátky
  • "A co mám učinit?" (*)
  • Mesiáš z hvězd
  • Starý,Bezzubý Bůh (*)
  • Po Ymmim......
  • Živ Mrtvý Muž (*)
  • Nepojmenováno # 5 (*)
  • Zanechav po smrti (*)
  • Smrt Ahurnona Bemeho III.,Krále Ihany (*)
  • Na Pláži Všech Bohatství (*)
  • Nepojmenováno # 6 (*)
  • Muž z Mala Ahad Sarhai (*)
  • Paměti Alö Mahü-vrátného u brány do Zatracení (*)
  • Of the Nine Ancient Ones and the End of Alwhere
  • Nepojmenováno # 7 (*)
  • Milý Pan Howard (*)
  • The End of the World

Konec Světa

  • Zahrada (*)


Neodpovědnost

Vévoda Rramone zrovna jedl Utheriš,když k němu došel jeho sluha Voyeue a informoval jej,že "Bůh zase začal".Bylo to téměř stejně šokující,jako to,když předal vládu Nifezovi,jež do té doby byl architektem universa a vybudoval několik zajímavých a kontroverzních fyzikálních zákonů. Nejrevolučnější bylo,když zavedl to,že se 1 rovná 1 a ne 2 jak tomu bylo odvždy.Nyní vymyslel něco,co mělo zajistit universu život přírodním způsobem.A to bylo heretické.Vévoda Rramone se vydal společně se sluhou k soudnímu dvoru aby viděli,jak bude Nifez odsouzen za heretismus.Bůh měl špatnou náladu,zrovna se mu rozpadlo jeho oblíbené mraveniště(ne to s mravenci).Měl křivě nasazený talár a celkově byl naštvaný.Soud trval jen 3 000 000 hodin,což bylo celkem málo.Nakonec byl Nifez odsouzen,ale předtím,než byl Bohem rozebrán na atomy,se soudní síň začala otřásat,protože někdo zapoměl sepnout vypínač do polohy "Vypnuto".Soudní síň se rozplynula.A Slunce bylo stvořeno. A jelikož to nešlo vrátit,musel Bůh Nifezův nápad posvětit a místo něj musel zrušit něco jiného.Od té doby už nikdo nikdy nejedl Utheriš.

Hvězdná sestava

V místnosti se mělo setkat mnoho politiků z mnoha soustav a pár z následných galaxií a v příjemně bezmyšlenkovitém a předem nazkoušeném satirickém pořadu dokázat,že jsou schopnými politiky a že volby,jež se konaly ve všech třech "zpřátelenýh galaxiích" současně znovu budou jejich debutem,jak tomu bylo posledních třicet let.Ale při výběru nápojů byl omylem vybrán pomerančový džus,jež vyvolával u druhu jednoho Alfa Centaurijského senátora agresivitu.V takové míře,že následujících osmdesát let strávily tři "zpřátelené galaxie" atomovou válkou stylu "všichni proti všem".

William,King of Summer Street-The Vazal of the Tenno of the Light People Willém,Král Summer Street-Vazal Tenna Lidu Světla

Palác byl pochmurný a voněl jako prasklá skořápka.Willém seděl ve svém vazalském trůně a díval se na zbytky vitráže u stropu korunního sálu paláce."Jaké to tu mohlo být?", přemýšlel o dobách,kdy ješte Summer Street bylo nezávislým královstvím bojujícím za svou nezávislost a proti včlenění do Tennovi říše,tehdy na počátku věků.Byl Willém XXIII.,86. král Summer street panující už 267 let, od roku 1499 podle Křesťanského kalendáře lidského rodu. V dobách Wiléma V.,posledního nezávislého krále Summer Street,byl tenhle palác perlou celého Multiversa.Všechny ty sochy a plastiky,obrazy,perly,lustry a-hlavně vitráže,to všechno jim vzali.Ale to je už pár milionů let zpátky a všechno už to dávno rozprodali do Aukčního Sálu v Antarktidě na XIII. Zemi,tam kde nyní vládne Velká Zima. Říše Tennů jsou obě ve stagnaci.Už pár tisíc let.Je zajímavé že obě říše jsou současně na vzestupu a současně i upadají. To ale Willéma nezajímalo.Sám se staral o to,aby využil možnosti posílit svoji nezávislost,dokuď vládne slabý Hiedoshi III.Věděl že slabošský Tenno se nebude starat o posílení Summer Street,které leželo na samé periferii říše, hned před Käo,vazalskou zemí kaňónů,která se do Říše vůbec nehodí,protože tu nežijí skoro žádní členi Lidu Světla. Každou chvíli měl přijít jeho vazal,Adolf Lord Sheterleyburrough.Znával jeho otce,ještě před Solnou válkou. Se skřípáním se otevřely dveře.Byl to dlouhovousatý,ale celkem mladý a dost malý muž. "Mám ho pane.Tedy skoro." řekl po chvíli.To "ono" byl podpis umírajícího Yen Suna,majitele Továren na Světlo,nejlukrativnějšího podniku v celé Říši.Věděl,že když dostane ji,už se mu nikdo nebude moct postavit v jeho snahách.Se Summer street měl velké plány. "Pozval jste Sira Van Chapela?". "Kterého pane?". "Toho bez hlavy.". "Ano,pane.Přijde v pět.". "To je dobře........".

Na druhém konci Města Heraldick právě probíhalo lynčování.Jeden muž stoupl na červenou dlaždicy a to zde bylo velmi zlé.Kolem krku mu dali oprátku a koněm vytáhly na strom.A byl zavěšený dvacet minut,ale vůbec neumíral.A měl opravdu nezaujatý výraz.

Willém čekal už dvanáct minut.Nebylo obvyklé,aby se Sir Van Chapel opozdil o déle než pět minut.Hodiny ze dřeva odtikávali osm hodin,sto devadesát tři minut,dvě stě padesát devět vteřin. Sir Van Chapel byl průměrně vysoký muž,naprosto zdravého zevření,na němž nebylo divného nic až na to,že neměl hlavu.Jeho odporný hlas zněl:"Přál jste si se mnou promluvit?". "Ano,ano chtěl." řekl Willém s mírnou slohovou kostrbatostí vzhledem k položené otázce."Jste osobní lékař Lorda Yen Suna.Zajímal by mě jeho............zdravotní stav.". "To nejste jediný.". "Počkejte.......co tím myslíte?". "Já ho už tři dny neviděl.". Pak se zvedl a odešel a Willém zůstal v pokoji sám.

Unikl.Bylo to o fous.Heraldick nebyl zrovna dobrá volba. Teď by rád vyzkoušel Summer Street.

Willém zrovna seděl u okna,když zahlédl,jak naštvaný dav nesl člověka přivázaného ke kůlu.Nejdřív tomu nevěnoval pozornost,ale poté zjistil,že to je Yen Sun.Vyběhl ven a snažil se dav zastavit,ale jen přes něj přešel. Když se po půlhodině probudil,stál nad ním jeho burzovní makléř.Pomalu vstal.Poté se zeptal,kam onen dav mířil. "Na Sever,pane." odpověděl jeho finanční poddaný. "Ale tam je Skála!" uvědomil si s hrůzou. Otočil se a popadl svého makléře než by ten měl čas jej nějak zastavil.

Skála byla nejkrajnějším bodem říše,kde obyčejně nikdo nežil.Šlo o velkou skálu vytesanou do tvaru lidské ruky s šesti prsty.Bylo v ní mnoho oken.Obvykle tu nikdo nebyl, ale občas zde byl někdo obětován.

Willém dorazil s burzovním makléřem ke Skále celý uřícený. "P-pane......." vydal ze sebe makléř,"P-proč jste sem prostě neposlal své stráže?". "Všichni mají dovolenou." řekl Willém a proklínal množstevní slevy."Musíme tam osobně.". Proplížili se kolem nedbalé,heroinem omámené stráže a vystoupali po vlhkých,drolících se schodech nahoru. Pochodně byly rozleptané a už skoro nesvítily.Po chvíli došli k okovaným dveřím a Willém je odemkl sponkou do vlasů,jež dostal od makléře.Byl to zvláštní člověk.Otevřel a ustrnul.Yen Sun byl připevněn na šedivý strom,jež zde rostl z kamene,v místnosti bez oken a se silnou střechou.Kolem stromu bylo 15 lidí více-méně normálních(jakkoli může být rozzuřený dav normální) a dva v černých kutnách s pekáči na hlavách.Willém se počal plížit,ale rozšlápl krysí lebku a byl objeven davem.Jeden ze dvou "kněží" ho trefil po hlavě svícnem a připevnil ke stromu.A tak tam na stromě byly přivázáni dva,Willém a Yen Sun.A tady se také Willém dozvěděl proč se Yen Sun choval tak jak se choval."Jsem smrtelně nemocen a chci si ještě trochu užít.".Willém pochopil,že finanční dominance je pro zdravý rozum velmi škodlivá. A v tom k nim přistoupili kněží a vytáhli každý jednu škrabku na brambory a jednu pantofly.Ale dříve než se něco mohlo stát se něco stalo.Makléř,který se schovával u dveří najednou zbělal a ozbrojen svým koženým kufrem vyrazil vpřed.A po chvíli bylo po davu i po kněžích.Šlo očividně o přirozený impuls člověka,kterému hrozí,že přijde o lehkou výdělečnou možnost.Yen Sun a Willém byly po chvíli odvázáni. "Tedy" řekl Willém na Yen Sunovu adresu,"pokuď je váš stav tak vážný,jistě jste už rozhodl o dědictví.". "Abych pravdu řekl,až doteď jsem neměl ponětí,ale nyní......",řekl Yen Sun a během dvou minut Willémova burzovního makléře adopotval.Tak skončila další pro Willéma slibně vyhlížející finančně-investiční možnost krachem.Ale alespoň bude mít nejbohatšího makléře v celé říši.

Příběh Opia-aneb jak se stát opicí

Tu noc Joshua Tremblay nespal.Jako minulých 6 let.Podle věku v občance by jeden řekl že má celý život před sebou a podobné písně myrhické.To však nezná Joshuu.A nestrávil s ním 19 let,jako já.Jmenuji se Olga (i přesto jsem samec) a jsem Joshuova Ara Ararauna.Začalo to asi před 15ti-lety,kdy začal chodit do kostela.Ne,že by věřil v boha,ale byl závislý na kadidle.Když se to jeho matka(ta nežná,kubánská duše,přezdívána Fidelina Hitlerová)dozvěděla,tak syna poslala na odvykací kůru na Aljašku.Tam se stal závislý na ledu.Když se vrátil ze Sahary se závistlostí na písku,jeho matka mu nejprve dobrotivě a zcela výchovně zlomila obě ruce a pak ho poslala za psychiatrem.Doctor Henry Dimngmund,známý mezi lékaři jako "Henríček Demižón" a mezi lékárníky jako dobrý zákazník,představil Joshuu své čtvrté lásce,opiu(3.=prostitutky,2.=mladí policisté a kladiva,1=prostitutky a kladiva).Tomu Joshua propadl až po té co mu Dr.Dimngmund už žádné nechtěl dát (né kvůli obrácené psychologii,Joshuova opiová spotřeba byla neuvěřitelná-46 dávek denně,nepočítám menší dávky o přestávkách).Jeho matka se oběsila,tedy tak alespoň zní podezřelá policejní zpráva,datovaná dva měsíce před smrtí a napsaná policistou,který velice záhy poté odešel od policie a zakoupil nemístně drahý dům na Havaji.Když byl Joshua zproštěn viny v případě přepadení banky,majitel oné instituce velice brzy uhořel ve vlastním domě.Joshua si jednoho vlhkého srpnového rána pořídil velké kladivo a začal zabíjet lidi.Nejprve jeho domácí Jones,jeho strýc Fidel (kterému z kabátu poté ukradl peníze,co utratil za letenku do Havany) a Marie,kterou vůbec neznal a proto ji nesnášel.Poté se začal plést do politiky-sponzoroval Bornejské separatisty,vedl kampaň proti masu v kočičím žrádle a agitoval za zákaz vegetariánství.Pak zkusil kariéru spisovatele.Napsal sbírky básní "hlava starého uklizeče" a "lidství v konzervě" a manuál "Jak vynalézt kolo a přežít".Po literárně-kritickém rádiovém pořadu,kde se objevil pouze v trenýrkách,a kde zatracoval ani ne týden vzdálený štedrý den,začal spravovat trubky.Nejprve na Manhatnu,pak na Broadway,a v každém domě,kde bydlela slavná osobnost se vždy někdo nepozorovaně vy**lel do peřin.Když mu Humprey Bogart dal přes hubu,stal se melancholickým.Ani nová práce třídiče bot v supermarketu ho nemohla rozveselit.Začal opět s opiem.Jedné noci,té noci o které mluvím zapoměl zhasnout žárovku,ta se zkratla a začal hořet byt.A Joshua šel hrdě vstříc plamenům a štastný zaživa uhořel.Já utekl a začal psát jeho neautorizovanou biografii-tedy diktoval jsem ji jistému S.Kingovi,ale ten ji vydal za svou,změnil jména a pojmenoval "To".Spisovatelé jsou svině.Joshua ale dokazuje opak-může se stát že svině je spisovatel.A to by si měli uvědomit hlavně rádoby filozofičtí autoři,nebo autoři sice plodní,ale nečitelní.Protože všichni spisovatelé jsou svině,jen někteří to líp maskují než druzí.

Kanonový Král

Alfred Krupp,"kanonový král",jež vybudoval Německý Ocelový Průmysl,šel spát jednoho březnového dne roku 1884.Jeho postel byla podivně tvrdá a v místnosti byla strašná zima,ikdyž okno nebylo otevřeno.Vzbudil se........a začal se divit,neboť jeho pokoj byl úplně jiný,jinak vyzdobenž a s jiným nábytkem,ale......přece mnohé rohy poznával.Když procházel svým domem,vše bylo jiní a když se podíval ven.......nic.Venku bylo pouze světlo.Když vešel do jistého pokoje,seděl v něm muž s oholenou tváří a stříbrným knírem.Povstal a potřásl Kruppovi rukou se slovy "Děkuji vám za celý svět.". "C-co?" divil se. "Za to,že vaším přičiněním byl zničen." řekl muž. "Nemožno!" vyhrkl Krupp. "Ne?" podivil se muž."Ukáži ti to.". A tu kolem Kruppa přestal být prostor a všude bylo bílo.Brzy se s mužem objevili na šedivém místě,kde něco nelidsky řinčelo a mnoho mužů řvalo bolestí.Krupp viděl,jak němečtí vojáci užívají kanóny,jež plánoval dodat Císaři.Viděl lidská těla,hnijící a smrt s nimi.Otočil se na muže. "Co...........?". "Tvé kanóny ve Válce na Světě." řekl muž."Pojď.Je ještě něco,co musíš vidět.". A zmizel muž i Krupp. Zjevili se na dalším bojišti,jiném,ale přece stejném.Zde ovšem byli věci obří,jakéso železné krabice,jež z chobotu pálili střely.Krupp padl na kolena,když viděl hrůzu,kterou tyto věci lidem činily.A vzpoměl si,že se podobají plánu,jež kdysi vypracoval podle starého nákresu Leonarda Da Vinciho.Před časem ho znovuobjevil a chtěl ho ukázat generalitě. "Toto se stane a není nikdo,kdo by to zastavil." řekl muž."Ale stane se to až o dvacet pět let později, než by mohlo.Stalo se to jednou,v té možnosti,kdy jste ukázal generalitě onen plán.Poté nebude svět ani nikdo,kdo by o něj bojoval.Chápete?". "Ano." řekl Krupp. V tu chvíli jej obklopilo světlo a on se vrátil do své ložnice,jakoby ji nikdy neopustil.Pořádně se rozhlédl a byla to jeho ložnice.Po chvíli si vzpoměl,co musí udělat.Vyběhl do pracovny a spálil plán a nikdy o něm s nikým nepromluvil.A tak svět žil déle,ale ne mnohonásobě.

O Nenávisti

Farář Jacque Belzal byl na své faře už padesát let.Jeho fara byla v koutě u lesa a počínala se již oddávat zubu přírody.Farář byl nevrlý už hodně dlouho a jednou vyhodil všechny věřící z fary a odmítl je dovnitř vpustit.Samotný Prelát přijel na koni a skrze duboví dveří faráři domlouval.Ujednal však,že bude vpouštěti jen jednoho člověka denně.A tak se stalo,že ve faře seděl jediný člověk.Ale farář byl tak nevrlý, že raději dobrovolně utekl.Pak přijel samotný Biskup a opět se domlouval přes zavřený práh.A tak docíli,že denně do fary směli vstoupit dva lidé.Ale farář byl ještě nevrlejší a oba opět utekly.Pak přijel samotný Arcibiskup a mluvil na Belzala skrz mírnou škvíru v dveřích.A tak bylo vpuštěno 5 lidí denně.Ale farář se choval hůře a hůře a fara byla otevřena po 2 dny.A nakonec přijel Kardinál a farář nechal dveře zavřené.Od té doby sloužil mši pro prázdný sál a byl poprvé štastný.

Noční Kabaret

Vilém Štejský nebyl z bohaté rodiny.Jeho otcem byl Baronův kovář a jeho matka Baronina švadlena.Jeho otec dostal byt od Barona naprosto zdarma roku 1937.O dvě léta později se na Baronově zámku ukrývalo patnáct židovských podnikatelů a jeden komunistický agitátor.Léta plynula,přišlo osvobození roku 1945.Vilém dospěl v muže.Byl vpuzen do strany právě tím agitátorem,jehož Baron u sebe skrýval.Začal se aktivně účastnit stranických sjezdů.Začal protestovat proti "odvěkovým vykořisťovatelům" a na druhém pohřbu Baronova jediného syna,kterého umučilo k smrti Gestapo povalil kněze a močí znesvětil kříž. Tři léta po osvobození se dostala Vilémova strana k moci. Začal být "vzorovým členem",chtěl "rozorat medze a staré predsudky" .Pak se připojil ke skupině,která se oněch "odvěkovým vykořisťovatelů" chtěla zbavit.Baron přišel o svůj majetek 1.8.1954.Odmítl opustit svůj domov.Vilém se se skupinou "odvážlivých hrdinů" probojoval zámkem,při čemž smrtelně zranil komorníka Jean-Claudea.Baron seděl ve svém modrém salónku a klidně popíjel kávu,když vyrazili dveře do místnosti a řekl pouze:"Dobrý den,Viléme.".Vilém vytáhl pistoli a s pěnou u úst Barona častoval neuvěřitelně sprostými nadávkami.Ten se pouze usmál a řekl:"Pouhou minutu.". Dopil šálek kávy,zvedl se,došel k prastarým,zlatým hodinám na zdi a jemným pohybem ruky je zastavil a otočil hodinovou ručičku o dvacet hodin nazpět.Pak se otočil,znovu se usmál a řekl s velkou lehkostí:"Můžeš.".A Vilém vystřelil.

To bylo před dvaceti lety.Vilém zestárl,byl za vraždu "odporné pijavice dělnictví" vyznamenán Leninovým řádem a stal se předsedou národního výboru svého rodného města. Toho dne toho měl hodně.Rozhodl o smrti dvou mladých "imperialistických agentů" a "kontrarevolucionářů",kteří komunikovali se svobodnou Evropou.Možná byl Stalinismus mrtev,ale tady nikdy nezemře,říkával si vždy před spaním. Kvůli jeho zanícenosti byl oblíbencem Brežněva a proto na něj nikdo nemohl sáhnout.Dali mu vládu nad jeho rodnou vsí jak požadoval a dále se o něj nestarali,pouze zajišťovali,aby jeho "rosudky" byly vykonány.Před týdnem šel kolem jámy,kam před dvaceti lety hodily zneuctěnou mrtvolu Barona.Baron. To bylo divné.V poslední době na Barona musel myslet pořád.Ne,necítil lítost.Jednal správně,ve jménu dělnické třídy. Rozloučil se se svou sekretářkou a ani se ji dnes nepokusil znásilnit.Byl moc unavený.Chtělo se mu spát.Když došel domů,sundal si oblečení a oblékl si pyžamo.Bylo jiné,než míval.Až v posteli zjistil,že je to pyžamo,jež Baronka ušila jeho otci.Bylo mu to jedno a tiše se smál,že z těch vykořisťovatelů alespoň něco má.A po chvíli s velkým úsměvem usnul.

A v tu chvíli,staré hodiny Baronského rodu Von Sallansdorfu ,již dávno nefunční,v depozitáři ve městě vzdáleném sto kilometrů,začali znovu tikat.

Bylo to silná,nazelenalá mlha.Byla všude.A páchla.Páchla po zradě,alespoň to si myslel.Po chvíli začal vidět vlastní ruce a po další chvíli se viděl celý.Vilém byl na nohou.Ovšem...... nebyl doma.Kolem byly staré obrazy,zlaté vázy,dekorace, sochy a na zemi zlatem prošívaný koberec.Vilém toto místo znal až velmi dobře.To byla zámecká chodba na zámku Barona ze Sallansdorfu.A po chvíli si uvědomil......Ne.Není. Tohle byla chodba na zámku.Před dvaceti lety.Většinu z toho prodal,rozdal,nebo předal do muzejí.Otočil se a šel tou chodbou.Viděl dávno zničené obrazy Baronů ze Sallansdorfu, jaké byly tehdy.Viděl sochu,jež se zbylími "odvážlivými hrdiny" roztřískal.A najednou-uviděl dveře Modrého Salónku .A otevřel je. Za stolem,jež si před osmnácti lety přinesl domů,seděl Baron. Před sebou měl šálek kávy a dolíval mu ji............Jean-Cloude.Vedle něj seděl...........hrabě Von Richsenberg,kterého "odsoudil" k smrti roku 1959. Oba,přestože byly více jak desetiletí mrtví,se měli čile k světu .V první chvíli se zdálo,že si ho Baron všiml jen před chvílí, ovšem poté bylo jasné,že o něm věděl celou dobu."Viléme,to jsou roky.Nepřisedneš si?". Vilém nebyl schopen vydat hlásku.Schopil se pouze na tupé zvuky. Jean-Cloude za něj postavil křeslo.Po chvíli si Vilém přece jen sedl.A potom to zahlédl.Za Baronem byly ty zlaté hodiny, co měl v salónku už před dvaceti lety,ovšem Vilém si teď nebyl jistý,jestli znovu není v té době před dvěma desetiletími ,ale když se znovu podíval na své ruce,zjistil,že jsou stejně staré,jako on sám. "Čas zanechává velké šrámy." řekl Hrabě. "Podívejte se na mě.Jak hrozně vypadám.A přitom jsem tak dlouho po smrti.Musím ti poděkovat.Kdybych,ještě žil, vypadal bych asi strašně.",dodal. "J-jak.......j-j-jak.......?" řekl Vilém. "To bys chtěl vědět co?" řekl Hrabě. Jean-Cloude zrovna přinesl na stříbrném podnosu několik doutníku,které si Hrabě posléze zapálil.Pak dodal:"A jak ses měl?". Vilém řekl posléze:"Velmi dobře,špíno odvěkých vykořisťovatelů!".Znovu se v něm sbírala odvaha,protože toto nebylo vysvětleno ani soudruhem Leninem and Soudruhem Marxem či Engelsem a tak se to prostě nemohlo dít a tak si Vilém pomyslel,že může udělat ještě víc než ve své funkci. "Vy jste stejný hovado jako když sem vás zabil,že?" dodal po chvíli. "Opravdu?A jaká je současná definice slova "hovado" ?" zeptal se téměř naivně Hrabě. "Jste Svině nad kterou není a JÁ jsem byl opravdu svědomitým a skutečným, vyšším a více člověkem z dělnické třídy,když jsem ukončil váš odporný,zhnilý, fašististický život,na nějž ste vy ani žádný váš příbuzný či známý nikdy neměli ani sebemenší právo." vychrlil ze sebe nejortodoxnější frázy socialistické rétóriky. "Právo?" zeptal se hrabě a vstal.Pak odešel na konec sálónku a řekl:"Za poslední léta jste se nic nenaučili,že?Nedokázali jste prohlédnout skrz a za to,co je pro vás každodennost?Naše rodina věděla mnoho.Mnoho o téhle Zemy a mnoha jiných. Patřili jsme k nejzvdělanějším rodům.Po staletí jsme se věnovali jedinému cíly-jak přivést světu vykoupení-absolutní Nirvány.A dokázali bychom to.Stačil by mi k tomu jeden jediný den a práce osmi generací mého rodu by se vyplatila.A v jednom jedinén dni,díky několika slovům nevděčného fanatika,se započalo to,co v pouhé čtvrthodině zhatilo snažení 500-ti let.A za to,"řekl Hrabě nakonec hlasem,který u něj Vilém neznal a u kterého si ani nebyl jistý,že patří jemu,"za to se ti Viléme teď náležité odvděčím.".

A příštího dne Vilém nepřišel do práce a nikomu to nevadilo a byl nalezen až po týdnu ve své Vile.Vilém se té noci neprobudil.Té ani žádné jiné.To co se s ním stalo je samozřejmě tak strašlivé,že by i popsání autoru vysloužilo přátelské posezení na elektrickém křesle.

Národní hrdina

Národní Hrdina byl v této pozici už sto padesát let.Jeho osobu oslavovali v každé budově a v každém městě.A když se stalo možné kombinací Manter a moderní vědy vyvolat mrtvé ze záhrobí,byl prvním kdo byl vyvolán v přímém přenosu na národní televizi.Když byl vyvolán,byl velmi iritován a nakonec urazil vzývače kvůli jeho "židobolševismu" a přiznal se,že oceňuje Hitlera a Genocidu menšin.Od té doby se objevují jeho busty v každém kontejneru a na každé skládce.

Bláznivý Surrealista

"Bylo to lepkavé odpoledne.Tak a nijak jinak". To byly první dvě věty Bláznivého Surrealisty při první návštěvě nové restaurace "Dvanáct a Půl Minuty", jež byla třetí nová za poslední čtyři roky a byla jednou z pěti podobných,jimž se v okolí říkali "Palác Von Žumpenštajnů"(rozlišovány byly podle stáří:"elteste linie","sehr alte linie","alte linie"," mitlealteriche linie" a "junge linie").Celé Město bylo městem jen na papíře,bylo velké coby cadilacem dohodil( tedy ne moc daleko),nebyl tu ani kostel,jen malá kaplička, kam se vešel steží obézní farář natož někdo jiný(zpovědnice byla odstraněná už před léty,neboť farářovo obézní břicho se do něj nevešlo a pak,v Městě bylo tolik hříšníků,že farář, i s pupkem nepříjemně vystrčeným ven,se celý den nezastavil,ikdyž se vlastně i dvě hodiny nepohnul,takže ho poté musela paní starostová masírovat(naposledy to bylo týden předtím než Pana Starostu přejel povoz))) a četnictvo bylo až za čtyřmi kopci,vzdálené 9 kilometrů. Bláznivý Surrealista se přistěhoval teprve před týdnem. Mnoho se po městě neukazoval,jen sem tam,aby se neřeklo. Přesto ale ještě předtím,než se poprvé prošel po tvrdém hlíno-chodníku jež město lemoval už nějákých sto pět let,se o něm počalo mluvit s notně podivným přízvukem. Koupil dům 109 hned za jezírkem,jež patřil starému Doktorovi. (Nikdo vlastně nevěděl jak se jmenoval,takže s partem byla menší nesnáze,až do té chvíle,než přišla a přišel neteř a synovec zesnulého(siamské dvojče) a řekl,že se strýc jmenoval Göebelz.Se Zet.No,ale to byly na radnici tam kde byly,bylo tu plno veteránů z Druhé Světové a tohle vylepit na zeď kaple by způsobilo povyk a možná druhé seniorské povstání(první proběhlo před desíti lety a Město se z něj ještě nevzpamatovalo,ale naštěstí už žádný jeho vůdce nežil),bývalí učitel Browning již dával dohromady střelivo a někoho,"kdo odvede pozornost",ale díky své skleróze na to do oběda zapoměl a poslušně si vzal svoje prášky na umrtvení ducha i inteligence). Dům měl pět věží a padací most a báby si šuškali mezi přestávkami na opium o neuvěřitelně dlouhém podzemním komplexu(žádná z nich vlastně nevěděla,co to znamená),v němž cosi Doktor skladoval(předmět tohoto skladování se lišil u každé báby-u staré Vesmerschidtové to byly Dublony ,které Doktor prý uloupil v Okresním Muzeu(ve skutečnosti je Kurátor Alfred Van Vorni sprostě prochlastal),u staré Van Jeromové to byly plně funkční Válečné Miny(ty z Muzea ukradl anarchista Majker) a u staré Broch-Jelinové to měly být paruky Merilin Monroe z jejích vlastních vlasů (tohle z Muzea nikdo neukradl prostě proto že to tam nikdy nebylo)).Zkrátka děti tam nesměli chodit pod trestem večerní církevní školy(farář byl vždycky večer nalitý a jeho společnost byla krajně otravná) a staré tam posílali,aby už konečně dědily. Dům stál prázdný a jediné,co zde bylo,byl starý klavír, který byl moc těžký na to,aby se s ním někdo otravoval. Nikoho nepřekvapovalo,že si ho nikdo nechce koupit.A tak když do hospody "U Marshalla" přišel správce pozůstalosti Werner a začal tvrdit,že má kupce,tak ho hostinský Leopold chytl za nohu a začal s ním přátelsky máchat v sudu s okurkami,aby ho přešel fantas.Ale když po půl hodině pořád tvrdil totéž,zanechal ho hostinský,jako težký případ a pověsil malého správce na šňůru k sušení.Poté na něj všichni zapoměli,ale když vichřice prorazila kolem od vozu okno,napadlo hostinského,že by měl správce asi vzít dovnitř.A taky by to udělal,kdyby zrovna v rádiu neběžel Týdeník Okresních Trávníkářů.Když Městská rada ustanovila nového správce po Zesnulém,tak přišel dopis, ve kterém se kupec dožadoval sepsání smlouvy. Od té doby kolovaly po městě fámy.Někdo si kupce představoval jako Dona Quichota s nadbytkem peněz,jiní jako nezkušeného pozemkového spekulanta,mladíka, kterému teče mlíko po bradě a který chce rychle a snadno vydělat(takový se tu objevily za osm let tři). Jednoho dne přijel černý stěhovák,s ošuntělou dekorací a odřeným nápisem:" Leopoldgraffenova stěhovací firma-Co nepřestěhujeme,to zkonfiskovala inkvizice" a pod tím malý nápis:" Založeno 1400.". Ze stěhováku vylezl asi 50-ti letý muž se zakroucenými kníry.Na sobě měl béžové sako a kravatu,která měla na konci zlaté slunce,vychílené nakřivo.Šel podivným, plíživým krokem až obešel celý dům.Pak se svlékl do naha, uvázal si kolem krku levou ponožku a v jezírku se vykoupal .Přeplaval ho dvanáctkrát,než vylezl,na mokré tělo si těžko navlékl oblečení a poté utrousil:"Žádné svrbění,žádná vyrážka,bude asi pitná.".Pak došel svým divným krokem k stěhováku,otevřel dveře a řekl:"Můžete.". Jeho nábytek byl monstrózní a podivně pitoreskní,v šedo- modrých,melancholických barvách a stěhováci s ním měli očividné problémy. Další dva dny jej nikdo neviděl.Poprvé se na veřejnosti objevil ve čtvrtek.Bylo pět ráno a hasič Edward Kladzubna zrovna poklízel hasičárnu po intenzivní noční práci a zrovna když shovával ještě poloplnou flašku whisky,tak kolem hasičárny právě přeběhl Bláznivý Surrealista velmi rychlím krokem a s hroznou grimasou.Hasič Kladzubna se za ním instintkivně rozběhl s předtuchou budoucí katastrofy(měl předtuchu,že shoří Starostův dům,bohužel dva roky poté). Brzy oba přeběhli kolem řeznictví Grönsteinů,kde se také do noci intenzivně pracovalo.Grönstein si obou všiml a protože u všeho musel být,hned se za nimi rozběhl.Stejně usoudil i Starosta,Purkmistr,Pekař,Jediný Člen Městeké Gardy,Zkrachovalí Básník,Natěrač,Elektrikář,Jeden Hostinský,Farmář,Druhý Hostinský,Předseda Městské Fabriky,Třetí Hostinský,Místní Vandal,Čtvrtý Hostinský a Farář.Kupodivu cesta Bláznivého Surrealisty skončila u lesa,kde se obrátil a běžel zpátky. V mnoha hospodách mu potom kupovali celé sudy,protože když všichni hostinští vyběhli,mohli si hosti načepovat, kolik chtěli,vyhodit lístky a hostinští mohli mít epileptických záchvatů kolik chtěli.Obyčejně by takového člověka vyhodili,ale když vám tohle udělá všecka klientela? Pravda,mezi opilci měl skvělou pověst a neustále byl přemlouván k další podobné akci,hlavně žebrákem Milíkem ,který celé hodiny stál před výlohou a trvalo mu dva dny, než si naspořil,nebo nakradl na pivo. Jednou odpoledne přišel Bláznivý surrealista vrátit zapůjčenou sklenici do hostince "Dvanáct a Půl Minuty", již si půjčil dva dny předtím pro inspiraci.Teprve tehdy se okolní lidé dozvěděli,že nový zdejší hostinský,Jules Von Prattville,je vcelku známým spisovatelem surrealistických knih(návod pro nastávající otce "Srdce Sevřené Dopravou", nebo geografický román "2457 stavebních kamenů hradu Wechtells a jejich podloží pohledem Shakespearovské vedlejší postavy a psa").Když Bláznivý surrealista odcházel,zeptal se ho Pratville:"A jaký to byl den,kdy jste se narodil?". "Bylo to lepkavé odpoledne.Tak a nijak jinak" utrousil a hned zmizel. Kupodivu se mu toto úsloví asi zalíbilo,neb jej začal říkat všude a to jako první.

Jednou přišel Farář do hospody "Vieseldorf" a spustil plamenou řeč proti Bláznivému Surrealistovi. "Je to zvrhlý bezbožník,který ve volných chvílích vzývá ďábla.Je to satan!". "Mýlíte se",zaznělo od stropu. Po chvíli seskočil Bláznivý Surrealista na zem z lustru.A udivení ještě ani neskončilo a Bláznivý Surrealista řekl:" Jsem Velký Katolík.Jen občas plivu na Kříž.". Pak v klidu odešel.

Na záčátku Září velmi pršelo.V blízkých vesnicích nastala dokonce záplava.A v jednu chvíli Velká Voda obklopila školu.A když doběhli lidé tam,kde počínala voda,všichni mladí byli zde.A tu přes vodu plaval Bláznivý Surrealista a pod paží vlekl malého chlapce.Na břehu,když chlapce vysadil,si ale oblékl vestu a skočil zpět do vody a postupně připlaval se všemi školními pomůckami.A poté plaval ještě půl hodiny.

Ve vesnici bylo jedno knihkupectví.Zde se prodávali knihy, které někdo někdy přibral z města a z milosti jich sem pár prodal.Jedno odpoledne přišel Bláznivý Surrealista s dvojkolákem plným knih a všechny je daroval knihkupectví ,posléze pak ale polovinu koupil zpět.

Již tu bydlel dva měsíce a teprve poprvé v momentě,o němž mluvíme přišel na mši.Skrz celou mši ale srkal polévku,jež si sebou vzal v misce.Na konci si pak sundal boty,nasadil na dlaně a pozpátku vyšel z fary.

Bláznivý Surrealista zde již bydlel dva roky.Jednou ho našli v bezvědomý v jeho domu.Doktor řekl,že nemůže nic udělat,dehydratace postoupila již příliš daleko.Jeho posledním přáním bylo,aby mu byl donesen kříž,na který může plivnout.Farář,i přes svou nevoli přinesl kříž z fary.

Po jeho smrti do vesnice najednou přijel notář a oznámil,že Bláznivý Surrealista vesnici odkázal 385 millionů Franků pod podmínkou,že se starosta projde jednou po vesnici nahý.Bláznivý Surrealista si i po smrti dokázal udržet reputaci.

Dekonstrukce

Dekonstrukce je slovo,používané od roku 2562 jako oficiální název žilní operace a jehi původní smysl se téměř ztratil a téměř nikdo jej nezná,jen ti co čtou staré slovníky.A když se jeden sečtělí šílenec stal lékařem,jeho první operace byla "dekonstruktivní".Nepříjemný pohled.

Konficiyus

Konficiyus byl velmi zbožným člověkem.Pracoval pro císaře po celý život jako všechny generace jeho rodu před ním až do dávnověkých dob prvního rodu.Mnohokrát ale myslel,že současný řád by měl být něják standartizován a osvětlen,ne-li přímo vysvětlen.A tak tedy začal pracovat na díle,jež mělo 14 000 stran a jež předal Císaři.Ten po roce intenzivního čtení jeho ministry a následném vysvětlení "o co jde" toto učení (knihu průjmen) ustanovil hlavním řádem a Konficiyus se stal slavným.Byl šlechticem a vojevůdcem,velel zpoza bojové linie přiděleným vojákům v císařových válkách a neřídil se ani slova z toho,na čem celá ta léta pracoval.Ale alespoň se mohl konečně vypořádat s ex-manželkou(tím že ženám ustanovil podřadné postavení "až navěky").

Klášter Svaté Limonády

Víte kde je Francie?Ano.Tak to víte kde je Paříž.Nebo byla.Protože po poslední atomové válce zbyla z Francie jen malý cípek který končil uprostřed Paříže.Jedna polovina bývalé metropole byla nad vodou, ze zbytku se stal korálový útes.Zde byl,na samém okraji pobřeží Klášter Svaté Limonády. Postavil jej roku 3048 mnich Augustine Loyse,muž,kterého vyhodili z Gálijkské armády pro alkoholismus.Zde byla menší kaple,kde byl vyobrazen muž,jehož fotografii našli v knize,které nikdo nerozuměl,protože byla psaná rukou člověka 20tého století.A začali jej uctívat,protože u jeho jména bylo několik stran textu.Sice nedokázali přečíst jeho jméno,ale ustanovili si vlastní.Znělo Uhe Xhu Ss Sa Ns Dap,vytvořené z několika fragmentů textu,jimž byli schopni porozumět.

Bylo 5.října 1905 a Emerand Yosé právě ukočil úpravy na "pyramidě".Sice to nebylo tak dávno,co se vrátil ze zajetí Pinocheta,ale potřeboval se trochu provětrat a nic neprovětrá tak,jako vítr,který vane mezi světy.

Bylo to černé ráno.Jistý farmář,kterému někdo zapoměl dát jméno,se zrovna hrabal v zemi,když se zrovna objevilo cosi u "stropu" oblohy.Zelené světlo,které pokrylo horizont se po chvíli rozplynulo a k zemi se sunulo cosi železného,což bychom ni dnes nazvali pyramidou(ale nyní byl Egypt někde mezi Aljaškou a severozápadní Malajsií).Když z ní Emerand vystoupil,farmář klečel na kolenou.Nedokázal se s ním normálně domluvit.Naštěstí měl praktický slovník Řeči lidstva v prvních několika miliónech let jež měl z jistého vzdálenějšího roku.Brzy se dokázal domluvit a nakonec mu byl nabídnut nocleh.Jelikož ale farmář neměl dům a na noc se vždy zahrabal do země,vzal Emeranda do kláštěra.Tam jej Opat Oeo srdečně přívítal a zavedl k hlavnímu oltáři,kde mnoho lidí klečelo a modlilo se několik prastarých lidí. A když se Emerand přiblížil blíž k oltáři,uviděl............ Ve vitríně za mléčným sklem byla vytržena a srolovaná fotografie Hitlera.

Olaf

Olaf byla po desetiletí značka velmi populární vody poholení se šunkovým odérem.Užívali ji miliony lidí po víc jak osmdesát let.A jednoho dne se objevil muž jménem Olaf Olaf.A jelikož smlouvy a z nich pramenící bohatství byly napsány na jméno Olafa,stal se z nezaměstnaného dělníka velký boháč.

Démon Alkoholismu

Alexander Uon zrovna pročišťoval trubky které vedou mezi světy a zrovna když vytrhl rezavou trubku vedoucí do světa podřízeného mrtvým,tak do něj vrazil vlak.Jen mírně,zhruba rychlostí 15 000 km za hodinu.Když mu srostla páteř,vydal se po stopách,které vlak zanechal a používajíc mezisvětových skratek vlak dohnal v příští zastávce.Zde nalezl strojvůdce.Zase chlastal.Po menší atomové válce se mu jej podařilo zadržet a dovést na stanici,kde jej rituálně obětovali Satanu a jelikož byl Alexander jediným člověkem,který uměl psát,musel napsat protokol(rukou,protože Náčelník Policie před týdnem sežral psací stroj) Zde výňatek z protokolu:" Přejel 21 534 789 456 lidí Zranil 14 560 345 811 lidí a několik dalších To vše za přitěžujících okolností alkoholu za volantem,jež tento přestupek povyšuje na zločin.Podle § 411 189 565 Obecného Zákoníka se odsuzuje k Obětování Sszaghnarrhovi,Bohu Chaosu z XIII. země a Satanu na XX. Zemi.". dodatek:"Rozsudek vykonán,šance přežití nulová.".

Čísla

Mnohá léta učil na Nejvyšší Škole.Oznámkoval několik tisíc prací.Cokoli,co jen trochu odporovalo zavedeným matematickým zvyklostem netoleroval.Každou takovou práci nemilosrdně oznámkoval 8-mičkou.Ovšem jednou se mu do ruky dostal matematický referát "Základní Chyby Základních Matematických Zákonů".Nejprve jej chtěl vyhodit do koše,ale přece se do něj podíval.A to neměl dělat.Vše,čemu kdy věřil skončilo,protože teď zjistil,že to prostě není pravda.Po přečtení manuskript spálil a oběsil se. Student už teorii nikdy nedokázal zformulovat.

Nepojmenováno # 1

Nejedl už patnáct let.Došly mu zásoby.Sice byl trénován v Hindúkuši v Askezi,tak začínal mít opravdu hlad.Jedno místo napřed byl člověk.Byl,protože už nežil.Podle stádia rozkladu radiokaktivního uhlíku,jež dokázal provést díky soupravě,jež nosil vždy s sebou v kapsách,určil,že tento muž byl mrtvý plus mínus 60 let.Odhodil jeho mrtvolu přes okraj a ta padala a padala a dodnes padá,protože když něco spadne do bezedné jámy,tak se konce pohybu nedočká,ale stejně ji rychlost,kterou vyvolá po pár měsících rozemele na Atomy a ty se budou rozemílat na stále menší části,tak dlouho,že jejich odhalení a pozorování by vysvětlilo princip vesmíru,ale žádný vědec by při takovém pádu tak dlouho nepřežil.Niméně už se mu to začalo zajídat.Šáhl do kapsy,hledajíc poslední,léta zkažené drobky a nalezl něco jiného.Něco co s sebou vzal z bezpečnostních důvodů a zapoměl na to.Jistý druh zbraně hromadného ničení.Poté,co se probojoval až na konec,šáhl do kapsy a vytáhl skoro zkarbonizovaný cent a vhodil ho dovnitř.Za pár vteřin už pil čerstvé kafe.Řada před kafomatem se zase protáhla.

Etnarcha

Spadlo to z nebe.Mělo to tvar míče.V Samarii to zbůsobilo pozdvižení.Muž,jehož našli uvnitř byl přededen před Heroda Archela,Etnarcha Samarie,Judeje a Idumeje,syna Heroda Velikého.Muž, kterého přivedli,byl oděn v podivný šat,měl dlouhé vousy a jakési skla před nosem.Ihned ho dali vsadit do vězení.Nic nedal Etnarcha na mužovi prosby a naléhání.Muž skončil ve vězení,ze kterého již nevyšel. Bylo to pro Etnarchu škoda,neboť ten muž byl profesor Edward Mulliwich,vyslán zpět časem,by zabránil mužovi z Anarchistické Strany Světa,aby změnil historii tím,že by Etnarchu zabil.Byl to muž,jež se zde objevil před léty stejně jako profesor a vetřel se do přízně Heroda Velikého a nakonec se stal rádcem jeho syna Archela,jemuž také radil muže zavřít.Jednoho dne se šel Etnarcha koupat a z vany již nevyšel.Kdo chce kam........

Býti v Benátkách

Po třetí lahvi ho již nechtěli obsloužit.To ho naštvalo.A tak si oblékl velmi úzké šaty,jež šel původně vrátit,vyběhl na ulici a začal zpívat Nábožné Písně.Místní Satanskou vládu to sice pohoršilo,ale jinak se nic nestalo.To se opakovalo několikrát týdně,ikdyž byl muž mnohokrát zmlácen a poraněn a po jeho smrti písně zpívali jeho synové a tak se z toho stala tradice,která nakonec Benátkám vnutila Křesťanství. A je úplně jedno,co vám tvrdí Historici.

Kunchistoricistická manipulace

Adam Rytíř Von Mägdenburg byl dlouho ve vězení.Zde si zvykl používat neúměrně dlouhá slova a pojmy."Antropomorfismus" byl běžnou součástí jeho slovníku.Za léta si stihl udělat svou výřečností tolik nepřátel,že mu spolunájemníci v čiňžovním domě raději téměř zadarmo prodali své byty.Tak se stalo že žil sám,ale když si toho povšimli jeho sousedé,rozhodli se "vykoupit" stejně.A tak byla brzy celá ulice vylidněna.A tato nálada se šířila,postupně prosakujíc všemi místy a tak se nakonec Adam nacházel na kontinentu zcela sám.

Nepojmenováno # 2

Jednou žil v městě Iranabhad muž jménem Mon.Žil jako žebrák.Každý den žebral na ulicích Iranabhadu a brzy se k němu přidal mladík jménem T.T byl chudý a proto se rozhodli žebrat společně.Jednou,poté co spolu žebrali několik let se Mon zvedl,vyhodil svůj starý akordión a zavolal si taxík.Překvapený T šel za ním a taxík je odvezl pryč.Celou cestu nemluvil.Když taxík zastavil,byly v hlubokém pralese,kde končili jakékoliv cesty.Zaplatil taxikáři celodeně vyžebraným obnosem a vydal se skrz stromy.Šli tak dobrou půl hodinu,než došli před obrovský Dům uprostřed pralesa.Měřil více jak dvě stě metrů v délce. Společně došli ke dveřím a Mon zakopal.Později jim otevřel starý,vychrtlý komorník a oba odvedl do kruhového sálu,kde seděl někdo v křesle.Když ke křeslu došli,bylo vidět že v něm seděla několik let se rozkládající mrtvola.Vedle stál právník.Ten si začal prohlížet složky a mumlal:"Pět let žebrání v ulici Iranabhadu......splněno........adopce nezletilého spolužebráka............splněno.Dědické podmínky jsou tím vyčerpány.".Pak se Mon otočil k T-ovi a utrousil:"Můj strýc byl trochu excentrický.".Pak se zamyslel a po chvíli ještě dodal:"Můžeš mi říkat "tati".

Meč Damokla

Žil v měste Asurhském syn Despoty Pavla,jménem Archelus.Zneužíval svého postavení po desetiletí a své učitele nechal potají vystřelit s meteorologickými satelity.Žil mnoho let bezstarostně a nedal nic varování v učebnicích dějepisu.Jednoho dne však jeho otec zemřel(není potřeba to dále rozvádět, řekněme prostě že atomová manipulace tehdy byla ještě v plenkách).Když nastoupil na trůn,měl mnoho nepřátel a při jedné rvačce se utrhl ze stropu symbolický meč damokla(symbolicky zavěšen nad trůnem jako varování) a zabil Archela.Naštěstí nikoho nenapadla jako následnická varianta republika.

Vynález

Tehdy bylo na ulicích rušno.Dělníci se radostně zdravili s kulkami a rolníci skákali z mostů.S radostí se vrhali do náruče smrti. Adam Hrabě Von Fendheim sledoval svůj vynález s neuvěřitelnou pýchou.Vůdce ho za to jistě odmění. Gramofon ještě nedohrál,ale Von Fendheim jej vypnul.Sluchátka jej tlačila.Nasedl do bělavého mercedesu s jakousi nostalgií,protože tohle byla jeho poslední jízda.Aby se zalíbil Vůdci musel si brzy koupit Volkswagen.Rozjel se po vězni vystavěné dálnici směrem ke své vile. Dorazil k třípatrovému domu hnědé barvy a s Erbem a mramorovými sochami na střeše v 8.15 večer(pravidelně emigrovali do Ameriky kolem 11.46 večer a vraceli se v 8.15 ráno). Věděl to protože se podíval na hodinky.Vždy se podíval na hodinky,aby věděl,kdy se přesně vrátil,aby si to mohl zapsat.Dělal to tak už čtyřiadvacet let.Ve dveřích ho uvítal sluha Johanes v typickém černém fraku,ozdobeném rudou páskou s hákovým křížem.Byl to velký příznivec. Johanes vzal pánovy kabát a uvedl jej do sálu se skříní,kde jeho rodina tradičně skladovala víno(byla to hloupost,ale vykládajte to Von Fendheimům).Von Fenhdeim se usadil a Johanes se zeptal: "Jaký byl výsledek,pane?". "Skvělý.". "Tak tedy.......pravé šampaňské?". "Ovšem.". Johanes otevřel neskonale drahou láhev a vlil její obsah do patřičné sklenice. Von Fendheim neměl lidi rád,ale Johanese toleroval,protože s jeho přítomností souvisel požitek z vína. Když Von Fenhdeim vypil celou láhev,zjistil,že Johanes tu pořád je.Neměl žádný soukromý život,sloužil pánovy a to bylo vše.Von Fenhdeim vlastně ani nevěděl,odkdy je vlastně v jejich domě.Jeho otec mu řekl,že zde byl po celou dobu,co se jen pamatoval.Poslal Johanese pryč,aby se mohl vklidu kochat svým mistrovským dílem.Jeho otec ho podporoval v jeho touze po vědění a tak studoval na prestižní škole v Zürichu.Když mu bylo dvacet, přivedl zpět k životu starou bačkoru a kufr.Když Vůdcovým specialistům ukázal svoje vynálezy,počala se rýsovat jeho slibná kariéra,kterou teď mohl dovršit vítězstvím nad Západem.Před týdnem si zajel na výlet do Osvětimi, spolu s Johanesem,aby mu ukázal "nádherné" vyústění Nacistického učení. Johanes se Sice trochu třásl,ale potom se oklepal a byl jako předtím.Jeho gramofon bylo jeho mistrovské dílo.Po jeho hře donutil 15 velevážených pánů profesorů ke skotačení v bahně a jiných příjemným věcem.Slovo na "š" mu dávalo sílu. Mnohokrát ho tím slovem častovali,ale on objevil jeho krásu.A jeho možnosti.Možnosti jež mohli vynést Říši k vítězství jistějšímu než jistému. Takto myslel a brzy usnul.Johanes pomalu vešel do místnosti,nasadil si sluchátka a pomalu spustil gramofon.Brzy se Von Fendheim vzbudil a popadla ho neuvěřitelná touha vzít vidličku a zapíchnout si ji do hlavy.Brzy doskotačil do kuchyně,pozdravil Johanese,který ho sledoval a vyndal ze skříně zásuvku s vidličkami,jendu vzal a........... Johanes přiložil do kamen a poté vzal rozpálený uhlík a položil ho k počátku benzínové stopy,která vedla skrz dům.Potom,co dům shořel odešel na sever.Až se ztratil z obzoru.Tekrát v Osvětimi si uvědomil své bláznovství. Chtěl to alespoň nějak odčinit.

Bezejmenný

Zvedaly ruku jeden po druhém.Jedna srvaštělá dlaň za druhou až jich bylo mnoho.Několik desítek. Přesněji jedno sto a jeden.Bylo rozhodnuto.Ostatní se vytratili a on zatím stoupal ke tribuně.Bylo vidět mnoho překvapených,či přinejmenším konsternovaných tváří.Když vystoupil na tribunu,všichni povstali a provolávali slávu:"Ať žije nový Prezident..........!",protože Prezident neměl jméno.

Londýn

Prolog Londýn už dávno nebyl Londýnem.Od Mongolské invaze roku 1614 se jmenuje Löndün-Džandz.A jména Edward, John i Frederic se stala zakázanými a místo nich užívali se Edu-khan,Jo-khan,Fhed-khen-ik.Poslední patrioté s mocí padly 6.června(1.Ösubeje podle nového kalendáře)1915 podle starého kalendáře,ale 301 podle novo-mongolského. Šlo o vládu Britského prezidenta Herberta Henryho Asquitha.Nacházela se na území Dartfordu.Dartfordská armáda sestávala z 89 sadistických parchantů.Jen jediný z nich nebyl bývalí masový vrah.Po šest let republika existovala,ale pak byl proti nim poslán 478.pluk.Jeho velitelem byl Generál-poručík Özog Basagö,známý jako "Mameluk S Krvavou sekerou,zakrvácenou lidmi".Přezdívka sice dlouhá,ale výstižná.Roku 1912 na oslavu konce 3.století vyvraždil Co-Vä a Khan Lön. Dartfordské pluky bojovali do posledního s totálním nasazením proti nepřeberné přesile(89 proti 560) a každý zabil,i se smrtelným zraněním aspoň 30 vojáků (jakkoli to odporuje vší logice),ve jménu zachování britské Británie a větší vážnosti prezidenta Asquitha,nevědíc,že ten si ocelí polechtal vnitřní stranu svého podvěsku mozkového hodinu před příchodem Mongolsých vojáků.Toto byl výsledek neutuchajícího patriotismu.

Kapitola I. Osvětlo A vyšel toho dne Arcimbödus Man-khan z domu slohu bezdomoveckého,zbitého ze zpráchnivělého dřeva a ohnutého plechu.A ikdyž se bránil celým svým,opiem omámeným JÁ,pohlédl na nebe.A opět se cítil hůř,pokuď se pocit nikdy nekončící salmonelózi mohl nějkak zhoršit. Neboť po celém,odporném nebi se vznášely otřískané rachotiny,velikosti auta,ve kterých se,jako kdysi v autech, mizerní,odporní a nepodstatní lidé vydávali na cesty k dalšímu otročení.Neboť toto byl následek něčeho,co by i nejtechničtěji perverzní Japonce přivedlo do extáze.Osvětlo .Nepopsatelně odporný technický rozvoj.Začal roku 1987, když při případu Bris-Khanských vražd bylo spáleno v podivném dieselovém motoru pět těl,všechna náležící nejméně 70-ti letým lidem.Při pokusu odstranění těl se motor najednou nebývalou silou rozjel.A od té doby se místo paliva používají staří,a většinou mrtví lidé.

Kapitola II. Bä a Mözögëj Arcimbödus nenáviděl lidi.A nenáviděl hlavně Britské "Podmongolce".Zapálené,národností Britské "Mongoly", kteří se chtěli za každou cenu svým moci pánům zavděčit.A proto také při oné invazi z 1614 upustili of křestanství a založili dualistický pohanský kult.Dvojbožství.Víra v dva stejně zbytečné bohy.Bä a Mözögëj.Nic a všechno.Zde výňatek z Bä-Mözögëjské Bible:" Verš I. Ni skývy chleba pro křesťana I kdož by se dal na zcestí a osud ho přivedl k hříchu z nejvyšších,tím že bude sdílet přízeň s pohanským psem křesťanským,ten bude po věčné věky odsouzen k mrznutí v Mözär-Üdagu Bazäj,jež jest to,čemu pohaní říkají "Peklo". Verš XIII. Utrpení blahoslavené Kdykoli jest k stání,že jeden z bratrského rodu Mongolů má k vůli,že zabije,tak se stane i musí být za tuto vraždu,líp bestiálnější než milosrdnou,po věčné časy odměněn a nikdy ni napomenut. Verš XXXVIII. Vše co jest naše je Mongolské To,co všechno patřilo kdysi nám musí být a bude navždy v rukou Mongolských,i kdo se opováží i myšlenkou pochybovat nad touto neoddiskutovatelnou pravdou musí být zaživa upálen a jeho rodina ukřižována." Proto byl Arcimbödus rád že byl satanista.

Kapitola III. Ti co milují Satana Arcimbödus se narodil v rodině dementího dělníka a nesnesitelné prostitutky.Jeho otec,Hypogriff Man-Khan miloval divná jména a tak se Arcimbödus jmenoval Arcimbödus.Nesnášel své rodiče,a tak se v každé volné chvíli utíkal skrýt.Jeho rodičům to bylo jedno.Schovával se všude,kde mohl a pak jednou vešel do Černé Fary.Jedné z mnoha.V Černých Farách se scházeli potomci uctívačů satana.V té,do které přišel Arcimbödus omylem byl farářem Vavad Omeneriskjirj XXXVIII.Tlustý,holohlavý muž bez jakýchkoliv vlasů na celém telě,s placatým nosem a čtyřma rukama.Jeho předci pocházeli z území u Černobylu,tam kde Caristickým vědcům bouchla ta elektrárna.Jeho otec,Vavad Omeneriskjirj XXXVII. Öcö mě tři tváře a jedno oko a často se v Černé faře modlil.Bylo mu sto padesát tři.Zde vám nyní zprostředkujeme záhrobní cestou vzpomínky Arcimböda:"Tehdy, v tom roce 2468(podle starého kalendáře)kdy jsem poprvé do fary vstoupil se na mě obrátil její farář a okřikl mě:"A'th'övövvu!!!",což byl lokální váznam pro:"Odejdi z naší svatyně,ty bezvěřící pse".Od té chvíle jsem byl Satanistou.".

Kapitola IV. Zhoubnost myšleníA zde opustíme Arcimbödovi neobjektivní názory a budeme pokračovat v rekapitulaci,což?Poté,co ho Vavad Omeneriskjirj objevil,odmítal odejít a jako důkaz toho,že je hoden stát se satanistou ukousl soše Budhy dva palce na levé noze(?).Vavad chlapce utěsnil v sudu s okurkami a začal po dlouhých letech přemýšlet.Byl to hrozný,opravdu zhoubný zvyk.Přesto musel.A dokonce něco vymyslel. Nechá chlapce přihlásit k Dvaadvaceti kadetům.

Kapitola V. Dvaadvacet Kadetů I vytrhl Vavad Omeneriskjirj víko ze sudu a vytáhl smrdícího hocha.Umyl jej,oblékl a předal mu zapečetěný dopis,který nesměl nikdy otevřít.Měl ho předat Gregorymu Husajnovi,tajnému Mistru Kadidla v Täu-Thönn.Měl se tam vydat a jako první zkouška mu bylo zakázáno použít jediného dopravního prostředku.Po čytřech dnech dorazil Arcimbödus před opevněný,starý zámek s padacím mostem ,vybudovaný mezi lety 2008-2037.Byl to celkem příjemně nepríjemný zámek až na fakt,že se zevnitř neustále ozýval křik a nářky.To byl jeho nový domov.

Kapitola VI. Koberce z Lidské kůže-milovník(degustor) srdcíZaklepal na dveře.A uskočil.Neboť dveře bolestivě zasténaly.Po chvíli otevřel dveře komorník.Již vytahoval revolver,když mu stačil Arcimbödus ukázat dopis. Komorník chytil Arcimböda za ruku a vtáhl jej do zámku. Koberce byly z usušené lidské kůže a nelidsky ječeli,když po nich někdo chodil.Zavedl jej před ohromné dubové dveře,ze kterých,jakoby trčela lidská tvář.Při otvírání vrzali jako tisíce koček,kterým někdo najednou přejede přes ocas. Za temným,dubovým stolem,potaženým malým zeleným kobercem seděl muž,jehož plationová destička na stole pojmenovávala Rektor Aloha Bander,jež byl velmi dlouhý, člověk,který by i mohl vzbuzovat respekt,kdyby mu uprostřed žaludku nevyčnívala obrovská koule,vyhlížející jako nádrž,jež se nemůže dočkat,až polkne svět.Rektor dýchal nesnesitelně dlouze a nesnesitelně přitom syčel. Najednou něco promluvilo-hlasem tak tichým a zároveň hrubým,že to ani nepoznáš.A teprv po chvíli si Arcimbödus uvědomil,že to mluvil Rektor."Kdo jsi chlapče?".Arcimbödus ukázal dopis,ale odmítl jej vydat.Ptal se po Gregory Husajnovi,ale rektor jej neznal.Řekl,že pokuď je tajným mistrem kadidla, tak ho bude znát jen oblastní Satanistický daňový poradce. Poté vytáhl ze zásuvky stolu sklenici naplněnou vodou.Ve vodě plavaly tři lidská srdce.Rektor onu sklenici položil na stůl,hned vedle sesušené lidské hlavy,odšrouboval víko a vytáhl spojeným ukazováčkem a palcem jedno,malé lidské srdce a poté si jej dal mezi zuby,podobné měsíčním kráterům a počal kousat.Poté jej sluha odvedl od milovníka lidksých srdcí v rektorském křesle.

Kapitola VII. Odporný les Arcimbödus byl neslušně vyhozen ze zámku a vydal se směrem,který mu byl nakázán.Procházel skrz bahno a smetí ,jež bylo již v tak obludném stádiu degenreace,že nebylo možno nijak určit předchozí účel.Pod patami mu praskali kostřičky krys a shnilé větve.Nakonec byl nucen projít zbytky kdysi majestátného lesa,nyní obsahujíc jen několik mrtvých,černých seschlích stromů,pár živořících keříků, desítky pařezů,trčíc jako náhrobky a jeden jediný živý strom,jehož koruna se na vrcholku stáčela a vytvářela tvar slepičího vejce,obrovsky narostlého.To byl bývalý Tauntonský les.Krátký a hnusný.A přece,nějákým divným způsobem jej do sebe vtahoval a bránil mu jej opustit. Nechal se polapit symfonií hnusných větví a mrtvé kůry.

Kapitola VIII. Šedé oko v zemi Nakonec přece jen prošel ten krátký les a stanul před ohromnou,lesklou,stříbrnou kopulí vyčnívající z hlíny jako letadlo sestřelené nepřítelem.Nebylo vchodu a nebylo východu.Celá tato kopule vyznívala jako padlé,mrvté slunce,jehož rozmařilý bůh strhl z pouhého rozmaru z nebes .Arcimbödus nejprve obešel celou kopuli v marném pokusu najít dveří.Poté začal klepat.A poté,co počtvrté zaklepal,se kopule zachvěla.A nyní již stoupá ono šedé oko v zemi-Ne- nestoupá,jen se rozevírá a odkrývá díru.Temnou,nic neobsahující a jakoby nekonečnou.Jen nezřetelně,jakoby mimochodem z něj stoupá stříbrný žebřík,vedoucí do dálky a ztrácící se v ničem.

Kapitola IX. Bezbřehá tma I klesal do útrob země Arcimbödus po hliněném hadu, zvoucím se žebřík.Nejprve ještě matně viděl sebe a svět nahoře.Ale najednou-kopule se zavírá-oko se mhouří-světlo umírá.A najednou je Arcimbödus úplně sám v absolutní tmě .Vysí zde,jako hruška na slepém stromu,nikdo ji nevidí a nikdo ji nemůže utrhnout.Teprve po chvíli,co adrenalin již klesl a rozum znovu počal se drát do jeho mysli,rozhodl se ve svém sestupu pokračovat.Takto strávil hodinu.Bezbřeze neohraničenou,zdánlivě nekonečnou.Již počal myslet na návrat,ale tu počala se mu do mozku drát myšlenka,kterou měl radši enchat vyrašit."Jak onu kopuli o......".Tu ho oslepilo světlo.

Kapitola X. První okamžik po pádu Oslepl,ale jen na chvíli.Potom,co si oko zviklo,uviděl pod sebou dlouhý červený koberec.Neuvědomoval si to,ale žebřík zpod jeho rukou začal vyklouzávat.A již-již ležel na zemi.Rukama se dotýkal koberce.A pak myšlenka.Koberec bolí.Ruce se třepou.A pojednou začalo Arcimbödem třást nevídané elektrické napětí.Až po notné chvíli byl uvolněn. Potom se zvedl a uviděl starého,seschlého a odporně vyhlížejícího muže s šedým vousem až ke kolenům,se skobovitým nosem,jež je ukončen kroužkem na němž je stříbrná rolnička,v dlouhém,červeném kabátě jak odporným,křivým prstem drží vápnovitě bílý spínač,jež vysí na vyhlazené,hnědožluté stěne,hned vedle obrazu Jidáše se svatozáří.

Kapitola XI. Daňový palác A právě,když si Arcimbödus myslel,že tento muž mu nemůže být více odporný,otevřel ústa.V nich bylo pouze pět zubů na horní čelišti,tak černých,že politické aféry byli proti nim průhledné,jako socialistické "osvobození" tibetu od svobody,národní hrdosti a svobodné vůle.Z huby mu šel pach tak intenzivní,že byl cítit velmi zřetelně i na několikametrovou vzdálenost.Po chvilce promluvil žoviálním tónem,jakým se oslovuje nepříliš známá osoba v dlouhé řadě u pokladny."Co tu sakra pohledáváš chlapče?". "Jste Satanistický daňový poradce?","Julius Crempe, daňový expert III. řádu,oranžový diplom na Baöské univerzitě.","Potřebuju jednu informaci.","Vědět-to je základní lidská potřeba už od dob Sokrata.Ale ani tehdy to nebylo tak jednoduché.Vědomí něco stojí.Kolik máš zubů? ".Arcimbödus,zvyklán touto nezvyklou otázkou zarazeně zíral.A tu se blíží ruka-skoro ji ani nevidíš-a už drží mladou hlavu-a už násilím rozevírá vzpurná ústa.A už se počítá-jedna,dva,pět,osm,deset,jedenáct.......V této krátké chvíli si Arcimbödus stihne prohlédnout okolí.Na renesančních sekretářích stojí obrovské,až směšně veliké antické sochy(či jejich napodobeniny),jež jsou tak hrubé,že na všech stranách přesahují a přetékají přes hrany stolků.Na stěnách vysí obrazy ve zlatých,neuvěřitelně složitě ornamentovaných rámech,zpodobňující panteon starořeckých bohů,za tlustým sklem,obrazy rádoby umělecké,více či méně vydařené,či absolutně nepochopitelné(je zde kříž,jež trčí z oka mrtvého faráře,jež leží na tisících malých lebek ze skla,to vše na lodi a ta loď na vlnách moře uprostřed pouště,pod měsícem ze železa,s obřími nýty a od prostředka mírně nalevo perfektně kruhový otvor a za ním tvář slavného surrealisty 23tího století),u stropu vysí lustry,jež jsou stejně velké a tvarované jako lodě starých vikingů(a možná to jsou ony),jež vysí na zlatých řetězech a světlo z nich vyzařuje volnými místy, mezi pryčnamy.A toto všechno si uvědomil za takovou chvilku všímaví rebel.A to už ale cítí cosi jiného,cosi divného a strašného-bolest drážděných nervů a chuť hnusné oceli v hubě.A poté si toho všiml-staroch mu kleštemi trhá zub.A již to nelze snášet,již se chce vysmeknout,ale najednou to přestane a daňový poradce vítězoslavně drží zub,s trochou krve,skrze kleště."Dobré zboží.Dobrá,co chceš věděti?".

Kapitola XII. Bitva s neexistujícím "Potřebuji najít Tajného Mistra kadidla,Gregoryho Husajna. ","Vá-ážně?Hahahahaha!!"."Co je tak směšný?","Gregory Husajn neexistuje.Je to jen kód,pro přijetí k dvaadvaceti kadetům.".A dříve,než se Arcimbödus stačil vzpamatovat, už třepetal odporný staroch v ruce dopisem představeného černé fary.A už rozbíjí pečet.A už drží v ruce dlouhý,černý list papíru.A už čte.Ale to už vrzá podlaha a je slyšet hysterický,vysoký,chraplavý hlas."Já že neexistuju?".Zpoza rohu se vynořil chlap s dlouhýma,šedýma vlasama ve fialovém županu.Na čele má vytetované "NH".Na nohách má králičý pantofle a kolem krku mu vysí zlatý křížek a na jedné ruce má obří,červený prsten,narostolý jako neošetřený nádor.A už se hádají,pěsti se noří do měkých svalů obličejových partií a břicha se natřásají kopanci.A najednou-se zaleskne ve vzduchu dlouhá,stříbrná trubka.A už to křupe.

Kapitola XIII. Tajný mistr kadidla A teď se tlustý chlap tyčí na seschlém daňovém poradci a tlustým prstem si stírá krůpěj potu z čela."Chtěl jsi se mnou mluvit,chlapče?".Arcimbödus mu podává dopis,na zem spadlý."K dvaadvaceti kadetům se mu zachtělo?Nuže,co bych pro lidi neudělal?".Jeli dlouho.Jeli ve starém voze a nad nimi prolétaly první auta s motory Jumbo jetů.Cesta byla stará a opuštěná.Asflat byl popraskaný a očividně zde celá staletí nic nejezdilo.Kolem silnice ležely zrezlé dopravní značky,z nichž mnohé se již proměnily v prach ze rzy.Odporně nazelenalé světlo reflektorů matně osvětlovalo silnici.Najednou auto hrozivě nadskočilo,div se nesrazilo s nízko letícím,předělaným kadilakem,řízeným člověkem s imitovaným,gumovým kuřetem kolem krku,dlouhým, černým cylindrem a medailonem kolem krku.A pojednou Arcimböda trefila slina do zátylku.Ten člověk uměl plivat.

Kapitola XIV. Prach v jídle Dojeli až po dvou hodinách.Až dojeli,začal Arcimbödus trénovat.Trénoval mnoho měsíců a tak usilovně,že brzy uzurpoval post velitele a zorganizoval menší revoluci."Prach v Jídle",to bylo cíleně nesmyslné heslo.Bojoval jako partyzáni,ale Arcimbödus se brzy unavil a všechny své podřízené zradil.Pak se vrátil do rodného města a počal pracovat na vybudování nové mocenské základny.Stal se Satanistickým farářem.Zrovna mířil ke své černé faře a přemýšlel,jaké lži bude servívovat svým "ovečkám" aby jim ukázal to,co chtějí vědět. Odlišná náboženství se od sebe až tak neliší,nemyslíte?

Malý slovník Mongolských názvů Britských Měst Löndün-Džandz:Londýn Co-Vä:Coventry Khan Lön:King's Lynn Bris-Khan:Bristol Täu-Thönn:Taunton Baö:Bournemouth Rëigänghi:Reigate

Nepojmenováno # 3

Stál před dveřmi dobrou hodinu.Hodinu vystával a bál se.Nevěděl čeho,byl přece zatvrzelý ateista. Nevěřil v Boha a nechápal,jak někdo mohl věřit.Pak najedou v sobě našel sílu a dveře přece jenom otevřel.Když vešel dovnitř,dveře se za ním zavřeli a nemohl je najít,jakoby nikdy nebyly.A byla tma a ticho.To přerušil pouze pískání.Pískání čehosi v dálce.Vydal se za tím a po chvíli došel na místo ,kde tušil,že je přesně předtím,co tak píská.Stál tam ve tmě a naslouchal pískotu.Pak jej napadlo zapálit sirku.Když to udělal,zahlédl něco,co nemělo tvář,alespoň teď už ne.Díval se na něco,co by nedokázal popsat ani za plného světla a tiše děkoval Bohu,že jej neměl.Pak se rozběhl a nějákým zázrakem našel dveře ven.Od té doby byl v neděli v kostele vždy jako první.

Obecná Pravda

Věčná hvězdárna.Nachází se mezi čtyřmi řekami,jež ji oblévají do čtverce,každá na jednu stranu,neustále se protínajíc ale nikdy se nemíchajíc.Tyto řeky jsou: Realita,čas,prostor,neexistence.Možná se tedy nepřelévají mezi sebou před hvezdárnou,ale v hvězdárně ano.Ale to by jsme přebíhali. Věčná hvězdárna má čtyři temné zdi,jež jsou temnější než noc a kdykoliv byste se na jednu podívali,pojmula by celou vaši duši svou nekonečnou hloubkou a jen těžko byste jste se od jejího objetí osvobozovali. Ano,kdybyste se na ni podívali. Ale to nikdo neudělá.Protože to málo,jež se sem dostane přes vzdušný oceán Předurčení,ví.Ví,že není nikomu předurčenu zřít ony zdi. Ale zdi Věčné hvězdárny nejsou to,proč existuje.Alespoň si to ještě nikdo nepřestavil.Protože vše,co se kdy stalo,si někdo již dávno předtím představil. Věčná hvězdárna je.Ano je.Je to tak napsáno v análech Předurčení.V jednom z prvních,z doby,kdy ještě vrchol Věže Předurčení byl smrtelnému oku dohledný.Věčná hvězdárna je.A toť jest vše.Nic víc o ní nikdy nebylo napsáno. Věčná hvězdárna je kartografickou institucí Předurčení, přesto že není zde zaměstnaná.Je to instituce,jež má za úkol mapovat jiné reality.Ne však reality různých Zemí.Neb Zemí je víc.Je jich nekonečně mnoho, každý příběh kdy napsaný,vyřčený,či jen myšlený,ať i nedokončený se stal samostatnou realitou země. MMMMCLXXXIV. Země-to je Země,kde se Budha nikdy nenarodil a místo Budismu byl založen Rehelismus,jež uctívá utrpení jako Božský dar. MI. Země-Země,kde celý svět zachvátil a ovládl Nacismus již v 16.tém století. CCCIX. Země-Země,kde se Ronald Reagan stal Ruským Carem a ovládl jak Západ,tak Železnou oponu. LXX. Země-Vaše Země,země těch,jež toto nyní čtou. XIV. Země-Země,kde na počátku ve Velké Válce zvítězili Titáni a kde žijí jen Obři. VI. Země-Země,v níž Existoval Eden. II. Země-Neexistuje,zemřela na počátku věků a na jejím místě je jen bezbřehý prach,jež zbývá poté,co se čas jedné reality rozpadne. Tyto reality jsou součástí jedné sub-větve jednoho Multiversa(Lidského) "stromu Existence"(už nepoužívaný,poetický pojem,obecně znám jako Omniversum) ,vyrůstající(doslova) z větve Hmotné Existence, v níž je každý Všehomír založen na principu,že to co je, existuje(,ale ne nezbytně,ovšem to jsou oblastní a ne realitní verze). Tyto reality jsou součástí Multireality.A více Multirealit tvoří jedno Multiversum.A veškerá Multiversa spojená tvoří Omniversum,naprosté Veškerenstvo. Počet Realit je bezbřehý,neboť každý příběh,který byl kdy napsaný,nebo vymyšlený,i kdyby nedokončený a myšlený jen pouhou setinu vteřiny a poté navždy zapuzen,se stane samostatnou realitou a rozvíjí se dále,bez ohledu na to,jestli je původní příběh uzavřený,nebo ne(víme že toto jste již slyšeli, ale pouze ve spojení se zemí a proto se zde opakujeme,abychom demonstrovali celou pravdu). Předurčení vládne nad touto Multirealitou.Nad všemi Zeměmi.Ale její působnost sahá částečně mnohem dále. Předurčení píše a vydává své anály pro tuto Multirealitu, pro Všechny Země.Ale mnohokrát se stane,že nějáký její agent musí překročit její hranice,například když se vydá za Bohem,jež opustil svůj trůn a své Předurčení.Právě proto existuje Věčná hvězdárna. Věčná hvězdárna má na střeše dalekohled,jež vertikálně sahá do věčnosti a za její hranice a s nímž je možno vidět cokoliv,co si jen budete přát.Může to být minulost, skutečnost,prostor,budoucnost,čas,neexistence,či život. Neboť všechny se ve hvězdárně prolínají a tvoří jeden jediný rozměr,jednu jedinou dobu,jednu jedinou realitu,jež je pravdou i lží,požehnáním i odsouzením,dobrým skutkem i zločinem. Po jejích stěnách jsou vyřezány v nekonečných řadách souhvězdí a také Tajgeu,pravda.To co se skutečně má stát a co je skutečným předurčením.Je napsán runami jež vymyslel obyvatel hvězdárny dávno,když ještě tento svět byl rozvržen pouze ve skicách.A proto,že ono písmo vymyslel,je nyní slepý. V hvězdárně není podlaha ani zem.Kdykoliv zde někdo projde(což je velmi vzácné),tak šlape po udusané realitě. Věčná hvězdárna má jediného stálého obyvatele. Helhosthophoista-hvězdáře.Je to shrbený starý muž, protože chce být shrbený starý muž.Je to jeden z mála privilegovaných,jehož život je sice zaznamenaný,neboť každá existence JE zaznamenaná,ale není ani v nejmenším popsaný.To znamená,že se jeho osud může ubírat takovými cestami,jež si sám zvolí a nemusí nikdy skončit.Je rovněž jeden z mála,jež mohou ovlivňovat a měnit osudy jiných. Jako ostatní,je od okolního světa izolován právě těmi čtyřmi řekami,jež Věčné hvězdárně propůjčují smíšenost všech sfér i vrtsev,z nichž se celá Multirealita skládá a víc. Nikdy ji nemůže opustit. Nikdo nemůže Věčnou hvězdárnu navštívit z vlastní iniciativy.Musí být pozván.A pozván je vždy,když o toto pozvání požádá Helhosthophoista Předurčení,neboť existuje od počátku času pevné spojení s věčnou hvězdárnou a Nekonečným Patrem,posledním patrem věže Předurčení. Pravda je,že existuje ještě jeden,jehož život není ani zaznamenán a druhý, ještě vyšší,o kterém to platí též,to a mnoho dalšího,ale tím se zde nebudeme zaobírat.

Chvíle Odpočinku

Po celá staletí,po celé věky,udávali kroužící a pohybující-se hvězdy směr lidským osudům a byly vyhledávány ve dne i v noci. Jednou se stalo,že Hvězdy přestali kroužit po věčných drahách,protože se cítili unaveny.A již se chtěli znovu rozběhnout,když tu uviděli,že slunce i nadále svítí a že světy se nadále točí a Bohové nadále stoupají a padají a tak si řekli,že po všech těch věcích si chvíli odpočinou. To bylo před dvaceti tisíci lety. A dodnes se nerozběhli,neb kdykoliv by jste k nim takto promluvili a je takto žádali,ony by vám řekli: "Ještě Chvíli!".