Tvůj hlas/Sen (1)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Sen
Autor: Josef Hora
Zdroj: HORA, Josef. Tvůj hlas.
Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno: V Praze: Fr. Borový, 1931
Licence: PD old 70

Zdálo se mi, že chodím po horách.
 Sníh padal na zem v širokých záclonách
 a lyže ujížděly, hodiny odzváněly,
 dívky padaly, vše smíchem rozezněly,
 hledal jsem mezi nimi tu pravou, tu tebe,
 hledal jsem mezi hvězdami tiše spící nebe.

Tu tebe, tu tvář měst, tu rychlovlaků smích,
 hmátl jsem po tvých vlasech a nahmatal jsem sníh,
 nahmatal jsem sníh hvězd, dlaněmi svítící,
 dech vloček studených, na čele tající,
 dech pramenů, hučících dole pod závějí
 jak jaro, jež nekvete ještě a jež mám nejraději.

Zdálo se mi, že scházím s bílých hor.
 Doprovázel mě ledové vody chór,
 lesk vrcholů protínal se v mých očích s leskem věží
 a bystřin, jež běží a běží, teplých vln na pobřeží,
 teplých vln na pobřeží moří, k nimž dojdeme,
 když na ledovců mrazivé světlo v snu zapomeneme.

Kytary bludných lásek pod stany kočovníků
 přesypávají písek času, jenž nemá vzniku
 a písek pouští, jenž do snu mi napadal z měst,
 z těch cizích měst, v nichž jsem bloudil, z těch elektrických cest,
 jež předou a předou dne soumrak a průvanem světel svých
 vše drtí na prach a dým, tvá skla, tvá ňadra, tvůj smích
 a vše je myšlenkou pouhou, již odpoutal můj sen
 od tíhy vedra, chudoby, hořkosti práce a žen.