Torso naděje/Mobilisace

Torso naděje
Zpěv úzkosti	Mobilisace	Voják

Údaje o textu
Titulek:	Mobilisace
Autor:	František Halas
Zdroj:	HALAS, František. Torso naděje. Praha: Fr. Borový, 1939. S. 23-29 Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD old 70

Klenotem erbovním
mé země
zůstane ta noc

Proč přišla po ní rána s hrudí pelikána

Tamta noc

Noc z dvojic torsa dělající
Noc s kšticí výbuchů a střel
Noc nesmrtelnost lidu snící
Noc s klouby letadel a děl

Tamta noc

Noc vědma těžkých vidění
Noc meč v lůžka položený
Noc z prachu vrhů míření
Ó noci marných vytržení

Proč přišla pak ta rána s hrudí pelikána

Špalírem zbledlých hvězd
černé kufříky Ach ano
a každé okno s mrazným květem ženy
z dětských čel a ruček navrstvené ráno
těžký roj hlasů vírou zavěšený
nad špalír zbledlých hvězd

O chvilku malé slzy
se zdržel mužů chvat
Jen slza maličkých jimž do světa nic není
mluvila pro návrat

Špalírem zbledlých hvězd
Černé kufříky Ach ano
a každá žena ssavý vír starostí
vtahující vzlyk a vše co poplakáno
Jen tiše tiše ten malý už zas spí
pod špalírem zbledlých hvězd

Slunce vycházelo z vojáků

Děti si hrály

Byla velká tma
a v té tmě byl klíč
na koho to slovo padne
ten musí jít pryč

Tatínek je pryč

Jak se cpali do vagonů
Jak se cpali u prohlídky
Jak se drali první být

Srdce času neklidné
jeden rytmus mělo
Zoufání Doufání
Doufání Zoufání
a pak oněmělo
srdce času neklidné

Jak se cpali pro helmice
Jak se cpali pro munici
Jak se drali pro pušky

Složené roucho kamené
je prapor v pozoru
přílbice bradou stržené
Zbraň k poctě praporu

Přísežná slova očistná
vyráží proti všem
kdo nevzkřik je ten nepozná
čím je mu zem ta jeho zem

A pak to přišlo

Havrani táhli dál Havrani táhli dál

Zbité zvíře hledající kout
tak táhla vojska ucouvnout
a klela pažbami
vším v ruce klela
S vagonů déšť smýval sliby
a vojska oněměla

Slunce zapadalo do vojáků

Jizvy zákopů tak zemi bolely
až křičel lid

Šly dny a odcházela sláva
Jen vztek a vztek nám tváře rozleptává
Kde Lethe je tvůj brod U
ž nejde o zákop Už nejde o zákop

Tolik věcí ztratilo svá jména
ta jména blouznivá a zaškrcená
Kde Západe tvůj svod
Viď jen po zákop Jen po zákop

Ty světe před potopou
své arše plachty’s vzal
ale lví stopou lví stopou
lid můj jde dál

a z jeho helem útočných
žebrácká miska nebude
to jenom ztěžka si teď vzdych’
Vy Kalibáni

A z probodených jeho snů
krev horkou crčící
do zpěvu naděje ne do žalmů
srážejí básníci

Básníci vaší naděje chudí

Jste tvrdé země mé
klenotem erbovním
ne neznevážím vás
já jménem přídavným
Vy chudí země mé

„Dost v zemi železa na dobré meče
i v krvi železo — jen dál, jen dál!“

Hle žezlo veršů
které básník odkázal
Naději vaší Naději mé