Tonka Šibenice (Smrž)

Údaje o textu
Titulek:	Tonka Šibenice[red 1]
Podtitulek:	(Uvádí Antonfilm.)
Autor:	Karel Smrž (jako ksž)
Zdroj:	Studio, roč. 2, č. 2. s. 55–56 Digitální knihovna MKP
Vydáno:	březen 1930
Licence:	PD old 70

Režisér Karel Anton má v domácí produkci dobré jméno. Žádný z jeho filmů neklesl pod mez, u níž se stávají hodnoty problematickými a „Pohádkou máje“ s nezapomenutelnou Jarmilou Horákovou se vyšvihl hodně nad tehdejší – i dobrý průměr českého filmu. „Tonkou Šibenicí“ projevil především pronikavý smysl pro volbu námětu. Kischova literární předloha o nevěstce, jež se znemožní ve svém prostředí tím, že dobrovolně zpříjemní noc na smrt odsouzenému vrahovi a klesá pak nenávratně do bahna morální bídy velkoměsta, až nalezne smrt pod kopyty drožkářského koně, má v celé své koncepci spoustu ryze filmových prvků. Willy Haas je dovedl také ve stavbě scénáře vytěžiti a dáti jim pravou filmovou, tj. obrazově dramatickou formu, k jejímž kladům přistupuje ještě minimální počet titulků, prostých jakékoliv banální „náladovosti" a „citovosti". Režisér Anton dal filmu plynulý tok, a promyšleně, bez špatných útoků na divákovu sentimentalitu koncentroval jeho dramatický účin až ke konečné scéně smrti nešťastné Tonky. Poslední noc k smrti odsouzeného vraha – ačkoliv je velmi dobře režijně koncipována – potřebovala by ještě určitý prostřih, ale zato např. poslední scény z pokoutní noční kavárničky a smrt Tonky jsou střiženy a zabírány opravdu mistrovsky. Karel Anton vidí malířsky. Je to pro filmového režiséra neocenitelná přednost, poněvadž vidí v obrazech. Dociluje tak vzrušujících momentů bez nechutných násilností a lyrickou náladu bez banalit. Obejde se bez titulku všude, kde jej nepotřebuje nezbytně k vysvětlení něčeho, na co obraz nestačí, aniž by tím sebeméně trpěla srozumitelnost filmu.

„Tonka Šibenice“ je prvý český zvukový a mluvený film. Svedlo to režiséra k tomu, že se snažil stůj co stůj, aby divák slyšel z plátna hodně českých slov. Theodor Pištěk tu má dlouhý monolog podroušeného občana, filozofujícího nad svým stavem – a třebaže ta scéna není udělána nevkusně a bez vtipu, zasloužila by silný prostřih, protože hodně ruší dramatický účin posledních pasáží filmu a znehodnocuje tak celistvost díla. Také Tončin zpěv, dodatečně synchronizovaný jinou zpěvačkou, nesouhlasí místy až rušivě s mimikou úst. I s těmito výhradami je však „Tonka Šibenice“ nejen jeden z nejlepších filmů zvukových, jež jsme měli příležitost viděti, ale i jako němý film, prostou kompozicí svých prvků obrazových dosahuje vysokých hodnot filmově uměleckých. Ita Rina je veliký mimický talent. V titulní úloze „Tonka Šibenice“, kreslené lidsky a celkem pevnými tahy – zejména v lyrických scénách jasné pohody doma a ve velké scéně žalářní – podává krásný – třebaže nikoliv zcela vyrovnaný výkon. Je však těžké jmenovat herečku, která by tuto obtížnou roli sehrála lépe. Jack Mylong Münz má nejsilnější místa své herecké interpretace ve scénách čisté, bezstarostné lásky, v citovém zhroucení, když se doví, kdo vlastně je jeho snoubenka a potom v konečných obrazech pozdního odpuštění, kdy mu Tonka umírá v náručí. Vera Baranovskaja je dobrá, starostlivá, milující venkovská maminka. Skvělý herecký výkon podává Josef Rovenský ve svém vrahovi Prokůpkovi a Theodor Pištěk jako filozofující, podroušený občan. Toto sólo sice nezapadá zvlášť harmonicky do koncepce díla – ale to je otázka režisérova. Herecky – a sice nejen mimicky, ale i po stránce slovní reprodukce je tato epizoda jednou z nejpropracovanějších figur filmu.

Hoeschova fotografie má vysokou technickou i obrazově výtvarnou úroveň, jež svědčí nejen o jeho kvalitách, ale i o dobrých hodnotách našich ateliérů. Hudebně těží „Tonka Šibenice“ mnoho ze známých národních a populárních písní. Tento hudební doprovod většinou dobře podmalovává děj, ale na několika místech trochu ruší. České dialogy i zpěvní pasáže jsou reprodukovány celkem lépe, než jsme zvyklí u amerických filmů, ale ukazují zároveň jistou nevýhodu slovanských jazyků s měkkými souhláskami (š, č, ň aj.) pro zvukový film, v němž znějí trochu šišlavě. Hašlerův filmem zachycený proslov mohl býti kratší a věcnější. „Tonkou Šibenicí“ prospěl Karel Anton velice domácí filmové produkci. Nejen proto, že jí uvedl prvý český zvukový a mluvený film, ale především tím, že vytvořil krásné stínové drama nesporných uměleckých hodnot.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Nové filmy.