Poesie sociální/Tanec nad sopkou

Poesie sociální
Mé písně	Tanec nad sopkou	Odměna půlstoleté práce

Údaje o textu
Titulek:	Tanec nad sopkou
Autor:	František Josef Hlaváček (jako Frank Hlavaček)
Zdroj:	Poesie sociální Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 189–192.
Licence:	PD old 70
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

Jen hodujte a bavte se! —
otroci dosud v poutech jsou!
Mrhejte krví národů —
dejte jim cítit vládu svou!
  Jen směle v divé orgie —
  rozkoší vemte plnou číš,
  lid zas vám novou naplní
  a účet platí celá říš!

Tančete kankan — výskejte! —
nedbejte proseb hladových!
Pláč jejich by vás nerušil —
vatu do uší dejte svých!
  Co je vám bídné do lůzy! —
  ó, ta zde jen, by sloužila,
  ta odsouzena k otroctví,
  by bohatství vám množila!

A pakli se jí nelíbí,
ten vámi určený jí stav, —
vždyť máte ještě prostředky,
jak naučit ji starý mrav!
  Máte své dráby, katany,
  máte mučírny, káznice! —
  rdousidla, meče, sekery,
  děla, bodáky, ručnice!

Máte i hojnost holomků —
špiclů, žoldáků milion!
Ti na pokyn jsou hotovi,
vražedný na lid začít hon!
  Každý buřič a podvratník,
  každý, kdo vám jen vzepře se,
  jak šelma jat je pochopy
  a smrt si za to odnese.

To jsou ty vaše prostředky,
jež vždycky toho dovedly,
že vzpouru přemohly a vám
zajistily moc — pohodlí.
  Ty drží vaše tyranství
  a lid v hanebné porobě. —
  Nuž hodujte a tančete —
  svobody lidstva na hrobě!

Nebude dlouho trvat již
vaše panství a nadvláda —
Moc vaši nezachrání přec,
špiclů ni vojska armáda!
  Nouze již nese prapor svůj —
  hlad otroky v boj pohánil —
  Slyšíte ten poplašný hlas? —
  To bída volá k povstání!

Ze sklepních děr, z podkrovních cel,
s výrazem pomsty na líci,
hladov a bled vylézá lid
s pevně zaťatou pravicí.
  Kam jde? — Co chce? — Hle, rotí se!
  Tam, kde svit matný vrhá plyn,
  plíží se temné postavy
  Hle! — příští revoluce stín!

Zde v nočním temnu bída své
rekruty k plukům odvádí —
Zde odbývá své cvičení
a plány k bojům provádí.
  Z podzemních děr, z továrních bud
  vytrhne mnohý batailon
  a brzo revoluční voj
  udeří na váš Babylon!

A děsný tanec započne. —
Pak nebude do smíchu vámi
Oko za oko, krev za krev —
zub za zub bude požádán!
  Pak spravedlivá odplata
  dle zásluh všem se dostane. —
  Milost? — Což znali jste jí snad
  někdy, vy hrozní katané?!

Vzpomeňte našich bratrů smrt! —
Vzpomeňte na jich mučení!
Měli jste s nimi útrpnost,
když katy byli vlečeni?
  Nikdy — Vám jejich krev a smrt
  poskytla vždy jen zábavu!
  Vy hody tigří měli jste,
  když lid hnán byl na popravu!

A což to naše trápení! —
bída, hlad! — Hnul vám se cit?
Nikdy! — Když chléb jsme prosili —
tu dali jste nás povraždit!
  Vždyť ani dětí, ani žen
  nešetřili jste — bídná spřež!
  Dřinou, hladem jste mučili
  a houfně vraždili je též!

O zrádné dravčí plemeno! —
účtovat s tebou bude lid!
Krev za krev bude žádána —
kdo vraždil dřív, pak musí zmřít.
  Ta pomsta posvěcena je
  mořem krve aj nevinné
  a usmířen může být lid
  zas krví vrahů jedině.

Jen hodujte a bavte se! —
orgie slavte v kankanu!
Tančíte žhavé na sopce,
na hřbetě obra vulkánu!
  Nedbejte »lůzy« trápení! —
  Vždyť máte vojsko! — Zbijte ji!
  Však vulkán — lid vám připraví
  též osud města Pompejí!