Poesie sociální/Mé písně

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Mé písně
Autor: František Josef Hlaváček (jako Frank Hlavaček)
Zdroj: Poesie sociální
Online na Internet Archive
Vydáno: In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 188–189.
Licence: PD old 70
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

Písně mé ó nejsou hudba
vzorné skladby klasika,
ani trilky skřivánkovy,
neb něžný zpěv slavíka.
Jsou to prosté zvuky srdce,
jak ním dojmy zachvěly:
steny, hněvy — není to zpěv — :
jemný, sladký, umělý.

Písně mé též nejsou verše
pro zábavu určené,
ani pro zisk, čest a slávu
složené a broušené.
Účel jejich: mluvit k srdci,
silit v boji otroky,
na chválu učených lidí
nečiní si nároky.

Písně mé jsou obžaloby —
nářků chudých ozvěna,
že v nich málo melodie
o to se mně nejedná.
Pravdu líčit, toť povinnost
je otrokův básníka ….
bída písní mých je látkou —
tu ať soudí kritika.

Písně mé jsou prosté zpěvy,
jež mě nikdo neučil,
zvuky, jež můj cit a rozum
srdci struně poručil.
Nechť esthetik třeba řekne,
že lahodou nešumí,
k srdci rabů cestu najdou — —
dělník, ten jim rozumí.