Tanec na stožáru/Dvojitý Nanuk

Tanec na stožáru
Chlupatá fordka	Dvojitý Nanuk	Setkání s Josem

Údaje o textu
Titulek:	Dvojitý Nanuk
Autor:	Otakar Batlička
Zdroj:	BATLIČKA, Otakar. Tanec na stožáru Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Albatros, 1979
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Nome

Zeměměřičský úřad ve Washingtonu přijal nového zaměstnance. Mladý úředník procházel rozlehlou kanceláří a po řadě tiskl podávané pravice.

„Pane Waynsi, neopomeňte se seznámit také s doktorem Nanukem!“

Perrymu Waynsovi zaznělo to jméno směšně. Došel ke vzdálenému stolu, kde skloněn nad mapou pracoval elegantně oděný muž. Prvotřídně střižený oblek doplňovala široká kravata a polovysoké boty, obšité sobolí kožešinou. Muž kývl hlavou na pozdrav, nedal se však z práce vyrušit.

„Je to Eskymák …?“

„Ano. Eskymák, doktor harvardské university, odborník na zeměpisné názvosloví, požírač urguka, babička svého otce. Však ho poznáte: Dvojitého Nanuka!“

Perry Wayns se ujal povinností nejmladšího úředníka, ke kterým náleželo obstarávání nákupů. Přinášel kolegům obložené chleby, pivo a ovoce. Jediný dr. Nanuk míval neobvyklejší přání. Žádal vstupenky do divadla, jemné cigarety značky Waldorf Astoria, kolínskou vodu, stříbrné manžetové knoflíčky a různé jiné drobnosti, doplňující jeho skvělý společenský zjev.

„Říkal jste, že doktor Nanuk je babička…,“ vyzvídal kteréhosi dne Wayns na svém kolegovi. „Jak jste to myslel, pane?“

„Doslova. Eskymáci věří v převtělování duší. Některé dítě v rodině vychovávají jako zemřelého švagra, jiné jako dědečka. Samozřejmě že převtěleného staršího příbuzného nebijí. Eskymácké rodiny jsou dokonale ušlechtilá společenství. Doktora Nanuka vychovali jako otcovu babičku.“

Wayns často slyšel pochvalná slova, kterými přednosta úřadu oceňoval práci dr. Nanuka. Stále však nechápal, proč mu kolegové potají přezdívají Double Nanuk; Dvojitý Nanuk! Že by to byla eskymácká přezdívka? Doktor přece není tlustý! Pracuje sice za dva, ale to k vysvětlení nestačí.

Toho roku postihla Washington neobyčejně tuhá zima. Jak klesal rtuťový sloupec teploměru, naplňovala se zeměměřičská kancelář podivným očekáváním. Ve čtvrtek dosáhl mráz dvaceti stupňů! Úředníci stále častěji, ne bez závisti, hlavně však s neodbytnou zvědavostí pohlíželi na elegantního dr. Nanuka a jeho kožešinové střevíce.

Doktor jako obvykle pilně pracoval. Dokončuje podrobnou mapu Aljašky, opatřuje ji jmény měst a obcí, která'opisuje ze starého seznamu a některá dotváří sám podle směrnic a vlastní fantazie.

„Olááá! Akšunaai!“ ozvalo se pojednou pod okny.

A tu jako by se úředníkům vyplnil toužebný sen. Pozvedli hlavy a s neskrývaným napětím pozorují dr. Nanuka. Trhl sebou, ale pokračuje v práci. „Akšunaai!“ zesílily výkřiky. „Urguk! Asin!“ Doktor stále ještě horečně přemýšlí. „Olááá! Urguk! Asin!“ Odhodil pero a chvatně opouští kancelář.

„Jako loni!“ vykřikl někdo. Úředníci pár vteřin vyčkávají a pak se horempádem hrnou ze schodů. Za doktorem zaklaply dveře na ulici, ale úředníci běží dolů do sklepa.

„Jako loni, jako předloni. Teď ho poznáte, Waynsi — Dvojitého Nanuka!“ Perry Wayns vyhlíží malým sklepním okénkem: Před vchodem do úřední budovy stojí psí spřežení. Ze saní vystoupila eskymácká rodina. Vousatý stařec v umaštěné kazajce objímá dr. Nanuka. Eskymácká žena vláčí ze saní celého tuleně — urguka a brousí o obrubu chodníku nůž. Odkrajuje kusy masa. Dr. Nanuk dostává největší díl. Popadá jej oběma rukama, tuk mu špiní bílé manžety košile, jak se s chutí zahryzává do narůžovělého masa.

„… do syrového masa!“ ukazují úředníci za okénkem. Wayns zírá a žasne.

Eskymáci se usadili na okraji chodníku a dr. Nanuk s nimi. Děti oblečené do hrubě opracovaných koží čurají na chodníku a washingtonští chodci je velkým obloukem obcházejí. A žena vyňala ze saní další chod: koš s rybami. Doktor popadá tři ryby najednou. Jí je od ocasů, zbytky odhazuje přes hlavu do jízdní dráhy. S rozkoší noří ruku do špinavého koše a hltá další syrovou rybu … „Už chápete, Waynsi?“

„Proto říkáme našemu odborníku na zeměpisné názvy Dvojitý Nanuk!“ „Celý čas mezi námi sedí vznešeně jako model krejčovského domu, s vybranými způsoby hodnými šlechtice… Ale když ho přijede navštívit rodina, probudí se v něm Eskymák!“

Jako loni a předloni, dr. Nanuk i letos opustil úřad, aby se na čtrnáct dní změnil v toulavého Eskymáka. V tu dobu míjel jeho osiřelý pracovní stůl kancelářský sluha. Považoval rozpracovanou mapu za dokončenou a odnesl ji do tiskárny. Ještě před doktorovým obvyklým návratem do lůna civilizace byla mapa vysázena a několik výtisků rozvěšeno po kanceláři. „Pánové, pohleďte!“ „Hrome!“

Úředníci užasle upírají zraky k jednomu místu mapy. Jak to dr. Nanuk pojmenoval aljašské město?

„Pokračujte v práci, pánové,“ skleslým hlasem praví přednosta. „Mapa je vytištěna v nákladu deset tisíc výtisků. Na věci nelze nic změnit.“

Cože se vlastně stalo? Dvojitý Nanuk si zapsal k jednomu městu do mapy latinskou poznámku: Nomen — jméno! Doplnit nomen! Pak odběhl… A latiny neznalý sazeč poznámku s malou chybou vytiskl a na dálném severu jisté město dostalo jméno Jméno!

Když mi po letech syn Perryho Waynse vyprávěl tento pravdivý příběh, byla Nome pátým největším městem Aljašky.