Tajemné dálky/Zapomenutí

Tajemné dálky Otokar Březina
Vůně zahrad mé duše…	Zapomenutí	Znamení duše

Údaje o textu
Titulek:	Zapomenutí
Autor:	Otokar Březina
Zdroj:	BŘEZINA, Otokar. Tajemné dálky. Praha: Moderní revue, 1895. s. 36. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Den modravý zarděl se lichotným smíchem a vzplál,
hra jisker se radostně třásla a stříkala v sněhu,
dech sladký, jak prchavý olej ve vzduchu voněl a tál
                       a v krvi mi hořel a vířil.

Po tvářích bolesti rozlil se úsměv a mír,
chor pohřebních písní se roztál v milostnou něhu
a házel jásavá echa, jak plesáním zvonů a lyr
                       by svátek světily dálky.

Byl jiného žití to reflex a v duši mi šleh,
jak dávný azur před staletími jenž svítil?
Či procitla rozkoš v mé krvi a onoho večera dech
                       před svatební nocí mé matky?

To z břehů Mlčení vítr mým osením táh,
v něm třesení neviditelných křídel jsem cítil
a anděl mé myšlénce, jak v Gethsemane na modlitbách,
                       číš tajemné útěchy nalil.