T. G. Masaryk šedesátník

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: T. G. Masaryk šedesátník[red 1]
Autor: Jaroslav Kamper
Zdroj: Lumír, roč. 38, č. 6, s. 287 z archivu ÚČL AV ČR, v.v.i.
Vydáno: 18.03.1910
Licence: PD old 70
Související: Autor:Tomáš Garrigue Masaryk

Tomáš Garrigue Masaryk dovršil dne 7. t. m. šedesátý rok života. Oslavil památný den za srdečné účasti veškeré české veřejnosti, jež se vzácnou jednomyslností vzdala své uznání veliké jeho životní práci. Usilování Masarykovo o prohloubení a zmnožení všeho našeho duchovního života u příležitosti tohoto jubilea osvětleno s nejrůznějších hledisek. Je přirozeno, že duch tak mnohostranný, jakým je Masaryk, talent tak expansivní, ani na literaturu nezůstal bez vlivu. Míra tohoto vlivu nebyla vždy stejná: s počátku, v prvních letech jeho pražského působení, styk Masarykův s literaturou byl nepoměrně živější a přímější, vliv jeho pronikavější a hlubší než později, kdy cele zaujaly jej otázky náboženské, sociální a politické. Na počátky vývoje moderní literatury české na hraně osmdesátých a devadesátých let minulého věku Masaryk působil hluboko a pronikavě. Nejen jako iniciátor a propagátor řady velikých podniků literárních a vědeckých, ale také jako estetik a kritik. Drobný jeho spisek „O studiu děl básnických“ nezůstal bez vlivu na první představitele moderní kritiky české a zejména na průkopníka jejího, Huberta Gordona Schauera. Z něho čerpala tehdejší mládež poučení, jak upraviti svůj poměr k dílu uměleckému, především básnickému, a jak samostatně mysliti dál o estetických problémech praktické estetiky a o záhadě krásna.

Masaryk sám aplikoval některé myšlenky ve spisku tom pronesené na kritiku určitých domácích zjevů literárních. V prvních ročnících „Času“ uložena je řada jeho kritických statí, plných bystrých postřehů a pronikavých úsudků. Již v nich jeví se stopy onoho silného morálního zájmu, jenž v pozdější době převahou určuje Masarykův poměr k umění. Tak v zajímavém referátu o Vrchlického „Exulantech“ hlásí se již zřejmě tento moralistní zájem, který je tak příznačný pro všechnu pozdější práci Masarykovu. Je v úzké souvislosti a logické spojitosti s jeho vroucí snahou, postaviti všechen náš život na bezpečný mravní základ křesťanského positivismu, prohloubiti jej tímto směrem jak možná nejvíc. Přirozeně, že zasazuje se účinně o propagandu děl velikých mistrů ruského románu, u nichž tytéž zásady vtělily se ve umělecké činy. Je horlivým a výmluvným propagátorem především F. M. Dostojevského, jejž vlastně teprve do naší literatury uvádí. Také na anglické romanciery nejednou důtklivě upozornil, pokládaje možný vliv anglického písemnictví na naše za cenný a důležitý prostředek, jímž by bylo lze dosáhnouti emancipace našeho duševního života z područí vlivů ducha německého a jenž by zároveň tvořil nutnou protiváhu proti jednostranným vlivům románu francouzského. Tak, jako naši filosofii od výhradného téměř kultu německých filosofů vedl k velikým myslitelům francouzským a anglickým, snažil se i literatuře nasí dáti jiný směr vývoje tím, že ji uvedl v oblast jiných vlivů.

Chtěl především, aby to byly vlivy slovanské, jež by utvářily její vývoj. Soubor otázek, svedených pod společné označení otázky slovanské, zajímal jej vůbec velmi intensivně, ne tak politickými momenty svými, jako filosofickým jádrem a mravními problémy. I tu později jiné starosti a práce znemožnily Masarykovi pokračování v publikaci výsledků tohoto studia, které, soudě podle monografie o slavjanofilství Kirějevského, jistě by bylo naší literatuře poskytlo mnoho cenného obohacení. S přibývajícími lety i Masarykův přímý styk s písemnictvím se uvolňoval a stával se spíše již pouze příležitostným. I tu však napsal ještě řadu kritických studií literárních (o literárním eklekticismu, o realismu Zolově, o titanismu atd.), v nichž zodpověděl si důležité problémy umělecké se stupňujícím se důrazem na ohledy ethické. Toto vědomě důrazné akcentování momentů mravních i v otázkách uměleckých vedlo k jisté jednostrannosti a způsobilo, že vliv Masarykův na mladou literaturu v pozdějším jejím vývoji nebyl již zdaleka tak silný a nabádavý, jako na počátku. Ale osobní poměr většiny mladé literatury k tomuto ideovému průkopníku jejímu nemůže změniti nic na úctě, kterou si vynucuje jeho důsledný idealismus, aniž brání uznati, že i písemnictví naše vděčí Masarykovi za mnohý plodný podnět a že jeho práce i krásné literatuře české razila cestu k novému slibnému vývoji. J. K.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Článek je v původním vydání označen pouze nadpisem „Zprávy“; titul na Wikizdrojích byl převzat z obsahu ročníku.