Třebický okres/Roketnice

Třebický okres František Dvorský
Radošov	Roketnice	Římov

Údaje o textu
Titulek:	Roketnice
Autor:	František Dvorský
Zdroj:	DVORSKÝ, František. Třebický okres. 1. vyd. Brno : Musejní spolek, 1906. 449 s. (Vlastivěda moravská.) Online na Internet Archive
Vydáno:	1906
Licence:	PD old 70
Index stran
Související články ve Wikipedii: Rokytnice nad Rokytnou

Roketnice (do Roketnice, v Roketnici), osada nazvaná dle povahy půdy rašelinové, neb dle potůčka Rokytné: má ve 110 domech 713 obyvatelů, katolíků nár. české, nejvíce zemědělců.

Roketnice leží 21/2 hodiny jihozápadně od města Třebíče po obou stranách potůčka Rokytné, jenž nedaleko severozápadně od osady se pramení. Ku Roketnici patří též kolonie Veverka s hospodou a 5 chalupami a Březovský mlýn. Osada podobá se trojúhelníku rovnoramennému, jehož základna jest jihovýchodní;náves jest podlouhlá, nepravidelná, poněkud močálovitá; zde po obou stranách potůčka a podél silnice vedoucí do Čáslavic jsou dosti pravidelně postaveny domy selské; v ostatních částech bydlí chalupníci. Domy obráceny jsou štíty k silnici, neb na náves, majíce v předu krátké zahrádky pro pěstování zeleniny.

Bez ladu a skladu jsou vystavěny domky tam, kde dříve stával panský dvůr, kterážto část posud „Dvorem“ se zove. Nábytek v staveních jest novější, kroj již poloměstský.

Panství sádeckému, jemuž Roketnice od r. 1695 patří,robotovali celoláníci po 3 dny týdne potahem; nejel-li, musel za jeden den konati dva dni pěší roboty. Po sv. Janu Křtiteli přidáno každému ještě 25 dní pěších. Kromě toho odváděno z lánu desátá hus, 5 kuřat, kopa vajec, otep lnu a desátý snop všeho obilí.

Z vesnice vedou mimo silnici ještě 4 širší cesty, a to: do Římova, do Štarče, do Markvartic a do Štěměch.

Jména tratí: Pod Myším (místo Mniším) dvorem, na Hempekárách, k Vokrajkům, na Strážnicích, Zahumenice, na Žlabince, na Pertlíku, Provázky, u Landštrasy, u Březovího mlejna, v Klozovicích, na Smolenci, v Beranovém žlíbku.

R. 1667 bylo v Roketnici 9 celoláníků (po 74 měr), 2 třičtvrtiláníci (po 551/2 měr.), 12 půlláníků, 3 čtvrtláníci a 4 chalupníci; mimo to byly 3 celolány, 2 půllány a 1 čtvrtlán pusty.

Majitel statku Rudolf Václav Záviš z Osenic bydlel ve mlýně na Vískách, kde měl ovocnou a zelinářskou zahradu a chmelnici.

Obci patřily 2 pastviny: jedna porostlá nízkým borovím u sv.Jana, druhá směrem k Markvarticům. Z počtu komínů, které majitel Záviš z Osenic udal, dovídáme se, že v Roketnici tenkráte byl dvůr, pivovar, palírna, kovárna a hospoda; kromě kováře žilo tam ještě 7 řemeslníků. R. 1753 bylo v Roketnici 25 lánů, z hospody platilo se 8 zl., z Veverky 20 zl., z mlýna Březovského 6 zl., z chalup 8 zl., za čižbu 1 zl. 20 kr., za jalovec 50 kr.

R. 1794 bylo v Roketnici v 56 domech 430 obyv., r. 1870 v 97 domech 667 obyv., r. 1890 726 obyv.

Území roketnické vykazuje: 554,7 ha. polí, 72,5 ha. luk, 6,5 ha. zahrad, 52 ha. pastvin, 99,9 ha. lesa a 0,6 ha. rybníků.

Kostel posvěcený sv. Janu křt. jest budova novější, od níž fara hlubokým příkopem a zahrádkou oddělena jest.

Zcela obnoven byl r. 1885; mimo hlavní oltář má 4 vedlejší oltáře.

Zvony jsou z konce minulého století, poněvadž starší zvony požárem r. 1777 za své vzaly. K výšině kostelní vedou schody, okolo kterých stojí 8 soch svatých, ježto dal zhotoviti farář Jan Paleček.

Hřbitov byl od kostela přeložen k silnici vedoucí k Sádku.

V kostelní kryptě pochován jest bývalý Roketnický pán,Václav Záviš z Osenic († 1691), jak svědčí málo čtitelný nápis na kameni, na kterém jest vytesán jeho erb, beránek a písmena L. W. Z. V. O. D. I. K. Farní patronát přináležel klášteru Luckému do r. 1726, kdy jej klášter zaměnil za onen v Míroslavi; od té doby jsou zde faráři světští. Poněvadž fara míroslavská byla bohatší, musel klášter buď 5% úroků z 1000 zl. dopláceti, aneb sud dobrého vína dodávati: po zrušení kláštera ztenčily se úroky na 3%.

Farní budovu postavil farář Frant. Bystřický (1763 -1790)když stará, dřevěná shořela, svým nákladem.

K faře patřilo 92 měr polí, 5 rozsáhlých luk a spustlé lesy, které r. 1776 farář Bystřický zaměnil s velkostatkem sádeckým za ročních 6 sáhů dříví, kteréžto pak placeny byly 17 zl. ročně.

Lesy farské bývaly: pod Peckovou horou, u Veverky, proti Sadkám.

Také dostával farář ze všech polí (i panských) u Roketnice desátek, v Chlistově a Markvarticích jen z některých polí; rolníci dováželi desátek sami, začež darem dostávali půl sudu piva. Mimo to odvádělo se faráři z každé husy 1 kr., z každého domu po 1 kuřeti a 4 kopy vajec sbírkou.

Pamětní farní knihu založil P. Ant. Svoboda r. 1792, matriky datují se od r. 1640.

Nejdéle zde působili: P. Konst. Zeman, premonstrát (1678-1700), jenž založil knihy příjmů a inventář a sbíral staré zprávy o faře, a P. Jan Paleček.(1747-1763).

Velkou opravu kostelní provedl farář Em. Sedlák r. 1885; také dal r. 1889 kostelu novou dlažbu; úřadoval zde od r. 1884-1901. Od roku 1902 jest farářem Josef Buchta.

Přifařeny jsou Chlistov a Markvartice; všech farních osadníků čítá se 1270. Za posledních 10 let ubylo v celé farnosti 25 obyvatelův.

Škola v Roketnici připomíná se po válce 30leté až r. 1691; avšak pravidelně se nevyučovalo. Stará budova, stavěná z vepřovic, byla teprve r. 1861 stržena.

Fase z r. 1788 byla následující: od kostela 4 zl., z nadace faráře Palečka 6 zl., ze 4 záduší 36 kr.; od vrchnosti: platu 10 zl., 11/4 míry pšenice, 63/4 měr žita, 11/4 míry ječmene, 3/4 míry hrachu, 1 sud piva, 41/2 mázu másla, 1 kus soli, 8 liber syra, 6 sáhů dříví; od obce: kopu rži, 54 otepí ovsa, 6 sáhů paliva, 3 zl. koledy, 5 zl. z pohřbu; od dětí: z I. odděl. po 1 kr. činilo 13 zl. 20 kr., z II. odděl. po 11/2 kr. činilo 16 zl. Celkový příjem byl 116 zl. 40 kr. R. 1859 činil učitelův příjem 464 zl, z nichžto vydržován byl též pomocník, na kterého se čítalo 100 zl.

R. 1861 vystavěna byla jednopatrová budova se 3 učírnami a otevřena třída druhá; na trojtřídní rozšířena byla r. 1882.

Dříve docházely do školy děti: z Římova, Chlistova a z Markvartic; nyní jen z poslední osady, poněvadž r. 1893 vyškolen byl Chlistov, r. 1894 Římov; průměrem jest nyní na 200 žákův.

Nejdéle na zdejší škole působili Tomáš Kučera a jeho syn Jan (1817-1865) a Frant. Kopeček, jenž zemřel r. 1904.^[1]

V minulém stol. konaly se až do r. 1774 v Roketnici dva dobytčí trhy do roka; obnoveny r. 1864, trvaly jen do r. 1870.

Obyvatelé zabývají se rolnictvím a sítařstvím.

Obecního jmění nemovitého, zejména pastvin jest za 16.000 K.

V obci jest Cyrilo-Metodějská záložna (od r. 1885), dobrovolný hasičský spolek (od r. 1887) a hospodářská besídka.

Za dob 30leté války oloupili Švédové zdejší kostel o stříbrný kříž, o kalich a drahocenné ornáty.

Požárem utrpěli Roketničtí nejvíce r. 1777; v letech 1831 a 1866 zuřila zde cholera.

Přes 100 let drží rodný dům rodiny: Špačkova, Vejmělkova a Příhodova.

Roketnice jest osada prastará, která se připomíná již r. 1190 na zakládací listině kláštera Luckého u Znojma mezi prvním jeho majetkem; fara zdejší patřící témuž klášteru stála již r. 1220, neboť tohoto roku ji biskup Robert klášteru potvrdil.

Po zahynutí Otakarově zmocnili se někteří šlechtici statků a far klášterských, mezi nimi fary roketnické, pročež biskup Theodorich všem, kteří takové bezpráví konali, klatbou pohrozil (r. 1284). R. 1327 zaměnil klášter Roketnici a Pokojovice bratřím Hartlebovi a Gerardovi z Heraltic za jejich ves Načeratice (u Znojma).

R. 1353 zapsal Radoslav z Heraltic své ženě Ofce na půlvsí Roketnice, Chlustova, Pokojovic a Předína 170 kop věna; druhá polovice náležela asi sirotkům po Artlebovi z Heraltic.

Po smrti bratří Radslava a Smila z Heraltic, a jeho choti,(synů Heralta z Heraltic) považoval markrabí Jan zboží Heraltické za odumřelé léno zeměpánů a udělil jejich statek, mezi ním i 4 lány a 1/4 čtvrtě v Roketnici, Petru Hechtovi z Rosic; avšak bratranci zemřelých, Oldřich a Jan z Heraltic, ježto Smil vzal na spolek, a potomci jejich soudili se o to zboží ještě počátkem XV. stol.

R. 1371 věnoval Oldřich z Heraltic své ženě Evě na Roketnici, Dašovicích a Předíně 100 kop.

R. 1377 prodal Janek z Heraltic dvůr v Roketnici s lukami, desátky a půl druhým lánem Pertholdovi, řeč. „Heinpergar“, a Jan II., syn Oldřichův, pojistil r. 1385 na zbylém v Roketnici statku své ženě Geruši něco věna a zapsal rok na to vše své zboží dobrovolně Filipovi z Lechovic.

Spor pánů z Heraltic s klášterem luckým o Roketnici. 1385-1392.

Když Jan z Heraltic r. 1386 zboží Heraltice, Roketnici, Pokojovice a Zašovice vložil Filipovi z Lechovic, kladl lucký opat Zachariáš odpor proti tomu tvrdě, že mezi těmi statky jest majetek kláštera Luckého. Mínily se zajisté vesnice Roketnice a Pokojovice a les Opatský (Abtswald) u Heraltic; spor o tyto vesnice vznikl již dříve, protože Janek z Heraltic zastavil své zboží v Roketnici Bertoldovi Heinspergrovi a jeho ženě za 30 kop.

Páni z Heraltic ovšem drželi Roketnici a Pokojovice jakožto svůj majetek, který od kláštera luckého r. 1327 obdrželi záměnou za Načeratice u Znojma, ale bezpochyby byla při záměně dána podmínka, kdyby rod Heraltických vymřel, že obě osady (a Březová) zpět klášteru připadnou. Opat Zachariáš vznesl tu při až ke stolici papežské, kde poměrů sporných znalí nebyli. Melchior Kleiner „Series fundationis Lucensis“ píše o tom sporu pánů Heraltických následovně (ve volném překladu z latiny^[2]):

„Když tedy Oldřich a Jan, rytíři-bratři, ve vsích Roketnici a Pokojovicích bezprávně byli zuřili, aby škodou co den rostoucí klášter větších pohrom neutrpěl, obrátil se představený písemně k papežské stolici, vylíčiv pokorně bezprávné napadnutí. Tím se stalo, že nejvyšší pastýř arcibiskupu pražskému, biskupu pennenskému a jiným autoritám církevním záležitost tu odporučil, aby jejich vlivem rytíři nahoře jmenovaní byli pokořeni a majetek klášteru luckému úplně byl zajištěn.“

V únoru r. 1386 byl do Třebíče poslán kněz a dozorce nad nemocnými Zdenko, prokurator kláštera Luckého, který za přítomnosti kněze Adama z Třebíče a faráře Přibíka z Oleksovic veřejně četl papežské rozhodnutí o vesnice Roketnici, Pokojovice a les „Apswald“. V něm nařízeno, aby uchvatitelé statků těch, zejména Erhart^[3] z Heraltic, který právě v Třebíči meškal, byli napomenuti, by od bezpráví upustili. Když pak kněží vešli do domu měšťana Jindřicha, kde Erhart meškal, a jej v dobrotě napomínali, pak exkomunikací vyhrožovali, tu Erhart hněvivě na ně se obořil, což notářsky bylo zjištěno. Do sporu toho zapleteni byli držitelé Stěměch, Petr Hecht z Rosic a jeho syn Vznata.^[4] Za svou tvrdošíjnost byli opatem škotským ve Vídni exkomunikováni a exkomunikace sdělena byla všem řeholím a farářům diecézí: olomucké, pražské, litomyšlské, pasovské a vratislavské. Také byli v kostele roketnickém Pešek, Ondřej, Hanuš a ostatní lidé napomenutí, že náležejí klášteru Luckému; na náves v Pokojovicích veřejně byli zavoláni: Květoň, Václav, Matěj, Martin, Staněk a mlynářka Křižna; tito, když neuposlechli, vyzváni byli věřící, aby po 15 dní s nimi veškerého obcování se zdrželi; kdyby však na dále vzdorovali, měli stíženi býti interdiktem.

Exkomunikace zlomila jejich tvrdošíjnost, všichni prosili za odpuštění. Pročež biskup Augustin splnomocnil probošta kounického, aby je exkomunikace zprostil a tento akt ve všech kostelích na Moravě vyhlásiti dal, což se stalo. Bratři Jan a Erhart z Heraltic veškerý svůj spor vznesli na opata milevského. Avšak celá rozepře ukončena r. 1392 tím, že vesnice Roketnice a Pokojovice a les „Abswald“ klášteru luckému za peněžitou náhradu postoupeny (prodány) byly.^[5]

Tomu odporovala jednak Kačna Heinpergrova, tvrdíc, že má věno po muži na Roketnici, jednak Oneš Tluxa z Dlouhé Brtnice dokazuje, že má spolek s Herartem. Po tom klášter Lucký držel Roketnici až do r. 16632) kdy prodána byla opatem

Norbertem Pleyerem tajemníkovi české dvorské kanceláře, Danieli Pachtovi z Rájova na Ronšperku za 10.000 zl. Od něho dostal ji po 4 letech trhem za 10.000 zl. znojemský krajský hejtman, Rudolf Václav Záviš z Osenic, který jí držel až do své smrti r. 1695. Jeho vdova Kateřina prodala ještě téhož roku statek Roketnici majiteli Sádku. Od těch dob spojena jest Roketnice s panstvím sádeckým.

---

1. Podal obšírné odpovědi na „Dotazník“ pro Vlastivědu.
2. „Ita dum Ulricus et Joannes de Heroltic, fratres armigeri, in villa Rotikil nunc Roketnice et Pokojovitz injuriose, desaevirent ne damno in dies emergenti, Monasterium majora pateretur incommoda, sedem Pontificiam literarius adiit Praesul, exposito reverenter injuriantium insultu; quo factum, ut Pontifex summus archiepiscopo Pragensi, episcopo Pennensi aliisque authoritatis Ecclesiasticae viris negotium commendaret, quorum conatu Armigeri antefati comprimerentur, tutaque deinceps posessio Lucae eveniret“
3. Jednou jmenuji se Oldřich a Jan z Heraltic, podruhé Erhart a Jan; Oldřich byl již mrtev.
4. Potvrzen byl list slovy: Gyeorgius, vicarius in Trebicz executus sum mandatum, Bernhardus, convertor de Heraltic, executus sum mandatum.
5. Cod. dipl. 15. čís. 257 a násl. až 266.