Světová řeč volapük ve třech lekcích/Úvod

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny

O světové řeči vůbec.

Světová řeč Volapük, vynalezená od faráře Schleyera v Kostnici, šíří se za poslední doby nade vše očekávání. Ve Vídni na př. vychází měsíčník v řeči této. Ve Francii, ve Španělsku a v kreolských státech amerických počalo mnoho velikých domů obchodních vésti svou korrespondenci volapükem. Počátkem tohoto roku umělo asi čtvrt milionu lidí novou tuto řeč světovou. Od té doby jich znamenitě přibylo. Jenom ve Vídni naučilo se od nového roku více než 1000 osob volapüku. V Paříži, V Bordeaux a v Madridě vyučuje se řeči této na veřejných i soukromých školách obchodních. Na Pařížské Ecole des hautes études commerciales (škola vysokých studií obchodních) dával Kerckhoffs se schválením pařížské obchodní akademie 19 kursů volapüku. Podobné kursy jsou v Bordeaux; v Madridě se o něm přednáší na universitě.

Ve světoznámém pařížském konfekčním obchodě Magasins du Printemps naučil se šef se 121 pomocníky svými volapüku. Na dveřích obchodu tohoto čteme nápis: Volapükon (mluví se volapükem). Také sklepníci a sluhové velikých hotelů učí se volapüku zvláště od té doby co si vzácné ruské dámy idiom tento oblíbily. K obhájcům volapüku náleží z filologů známý oxfordský professor Max Müller.

Co znamená slovo volapük?

Z anglického slova world (něm. Welt svět utvořil Schleyer slovo vol = svět; anglické speak (čti: spík, něm. sprechen) zjednodušil ve slovo pük = řeč. Vola je druhý pád = světa. Složené slovo volapük znamená doslova světa řeč, světová řeč.

Čím vyniká volapük nad jiné řeči?

Volapük je řeč ze všech nejjednodušší a proto k naučení nejsnadnější, neboť

  1. každé písmeno čte se vždy stejně;
  2. deklinace je jedna;
  3. konjugace je jedna;
  4. výjimek a skladby není.

Odkud bere volapük slova?

Slova bere z jazyků nejrozšířenějších: z angličiny, románštiny, němčiny a z části ze slovanštiny, na příklad:

  • kniha se jmenuje buk, angl. book (čti búk)
  • péro se jmenuje pen, angl. pen
  • stůl se jmenuje tab, franc. table (sr. tabule)
  • židle se jmenuje stul, něm. Stuhl
  • jehla se jmenuje nad, něm. Nadel
  • otec se jmenuje fat, něm. Vater
  • dvéře se jmenují yan (ján), lat. janua
  • zvíře se jmenuje z románsk. a-nim-al
  • neboť se jmenuje ibo, rusky ibo
  • ani — ani se jmenuje ni — ni ze slovanského.

Ze slovanštiny vzata také tázací částice — li.