Studium žen na české vysoké škole technické v Praze

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Přejít na: navigace, hledání
Údaje o textu
Titulek: Studium žen na české vysoké škole technické v Praze
Podtitulek: (Z řeči rektora dvor. rady prof. dra Julia Sloklasy, pronesené na manifestafiní schůzi pro vyšší vzdělání ženské.)
Autor: Julius Stoklasa
Zdroj: Národní politika, 2. příloha, roč. 30, č. 34, s. 1
Vydáno: 04.02.1912
Licence: PD old 70

Před několika dny všechny uvědomělé ženy české — pravil v úvodu své řeči dvor. rada prof. dr. Stoklasa — a s nimi všichni vzdělaní a pokrokoví mužové vzpomínali u příležitosti 50. výročí tragické smrti jedné z největších žen, prvé průkopnice rovnosti ženy s mužem a nadšené propagátorky nejdokonalejšího vzdělání žen, Boženy Němcové. Vzpomínám-li dnes opětně vekého ducha jejího, činím tak proto, abych připomněl nám všem některé z jejich výroků. V „Pohorské vesnici“ žaluje hraběnka na zanedbanou výchovu ženy vlastními slovy Němcové: „Je to kletba hříchu, jehož se muž na ženě dopustil, zameziv jí cestu do chrámu ducha svatého. Nevědomost ženy jest ta nemesis, která muže ustavičně v patách stíhá, půdu pod nohama mu podemílá, kdy se vznést chce k výši, olověné závaží na křidla mu přivěšuje, která budovy jeho boří, úrody v popel obrací. Nevědomost ženy jest bič, jejž muž sám na sebe plete!“ A jinde zase píše: „Otázka (emancipace) netkví v tom, jsou-li či nejsou si muž a žena rovni, ale v spravedlivé žádosti, aby si mohli a směli býti rovni, aby ženě nebylo bráněno ani zákonem, ani společností, ani předsudky neb hrubou silou žíti samostatně zodpovědným životem, najít dokonalé vzdělání ve všem, nač stačí, a volnou cestu ke každé práci a každému povolání, jež zastane, bez ublížení tomu nejvznešenějšímu a nejvážnějšímu povolání, jež ji odlišuje, a ne k jejímu neprospěchu, od muže — mateřství.“

Prvá naše průkopnice emancipace ženy od staletého jha a otroctví touží tedy po nejvyšším vzdělání ženy, po vzdělání rovnocenném se vzděláním muže. Žádá zpřístupnění veškerého vzdělání ženám, aby tyto mohly stejně bez překážek, předsudků i zvláštních podmínek věnovati se každému povolání dosud jen muži vyhraženému. Nebojí se konkurence s námi, naopak této si přeje, aby se ukázalo, co žena dovede a nač stačí.

Rozhlížíme-li se dnes, po 50 letech od smrti této ženy, jež ukázala pravou cestu ženám českým, s radostí pozorujeme to čilé proudění, radostný vzruch, cílevědomou práci a skvělé výsledky moderního hnutí ženského.

Nestačíme dnes již v záplavě denních starostí a při usilovné vlastní práci sledovati stálý vzestup hnutí emancipačního, výsledky dobré organisace a stoupání duševní úrovně naší české ženy.

Rád vyhověl jsem Vašemu pozvání, abych stručně referoval o stanovisku naší české techniky v tomto směru, tím raději, že sám plně přiznávám ženám právo na studium technické, že očekávám od pilné práce ženské na tomto jimi dosud nezúrodňovaném poli lidské práce mnoho výsledků zdárných a obecně prospěšných. Jsem hrd na to, že v tomto Vašem shromáždění jako rektor naší vysoké školy technické, školy vážené a slavené, mohu prohlásiti, že s názory mými kryje se celý sbor profesorský. Tento sbor vzácných mých kollegů a přátel vyslovuje zásadní souhlas ku připuštění žen k řádnému studiu na všech odborech a specielních kursech našeho vysokého učení!

V červnu r. 1909 podal Akademický ženský spolek ve Vídni petici ministerstvu vyučování o připuštění žen k řádnému studiu na vysokých školách technických. V petici mimo jiné dovoláváno se § 2. státních základních zákonů, zaručujících všem příslušníkům státu rovnost před zákonem, a žádáno, aby abiturientka reálek měla stejné právo jako abíturient. Ministerstvo vyučování zaslalo tuto petici rektorátu naši vysoké školy technické, žádajíc o dobrozdání našeho profesorského sboru, jenž v sezení svém dne 31. července 1909 usnesl se na následujícím: Žádost akademického ženského spolku ve Vídni doporučuje se příznivému vyřízení. Usnesení odůvodňuje se poukazem na okolnost, že střední školy jsou přípravou pro školy vysoké, a jest tedy jedině správno, připustiti ženy k řádným studiím též na vysokých školách technických, když bylo jim studium středoškolské otevřeno.

Patrno tedy, že náš sbor profesorský již roku 1909 zastával plně volnost studia žen na vysokých školách technických. Ministerstvo kultu a vyučování však návrh náš neschválilo a nepovoluje ani v určitých návrzích řádné studium techniky ženami. Dovoluje těmto jen hospitovati v určitých předmětech. Hospitanlek těchto máme letos 16.

Toť tedy stadium, v kterém se nacházíme nyní! Sbor profesorský naši vysoké školy technické učinil vše, co jest v jeho moci. Doporučuje a jistě vždy doporučí každou žádost v tomto směru, ve schůzi dne 11. ledna konané, v níž konstatován tento nynější stav otázky připuštění žen k řádnému studiu na vysokých školách technických, zdůrazněno po mém návrhu, že zvláště lze doporučovati, aby ženy studovaly na technikách architekturu, technickou chemii, zemědělství, pojišťovnictví a obchodní vědy.

Uvážíme-li, že letos zapsáno jest na českých reálkách 344 privatistek, na reálkách moravských 272 privatistek, tedy celkem 616 privatistek, chápeme, že o zdatný dorost žen s plnou kvalifikací ke studiu technickému nebude naprosto nouze.

Snad narazí žena při vstupu svém na techniku na četné překážky, snad z počátku zarážeti ji bude onen překotný chvat a shon technické práce, snad i na jistých odborech a v určitých oborech technického podnikání nebude dosti fysických schopností. Máme však proto práva ženě zakazovati studium na technice? Nikoli, popřejme jí těch práv, neboť jen ona sama může ukázati, co ve vědě i praxi technické dokáže, a kde je na svém místě.

Studium architektury svou tvůrčí povahou vyžaduje si uměleckého nadání; pro umění nadšené duše ženské, přirozené talenty, vybíjející se často ve věcech efemérních, mohou se zde plně uplatniti, mohou plně vyrovnati se mužům. Studium technické chemie, vyžadující svým celým charakterem neúmorné trpělivosti a vytrvalosti v započatém problému ať theoretickém či praktickém, zdá se odpovídati plně trpělivosti, vytrvalosti a neúmornosti ženy, jež v tomto oboru lidské práce může se plně osvědčiti. Nejvíce však může se žena uplatniti v zemědělství. Dejme ženě — choti zemědělce — nejvyšší vzdělání v oboru zemědělském. Jeť právě zde úspěšnost jednotek hospodářských velmi často vázána na součinnost muže a ženy. Dokonalé vzděláni ženy v zemědělství může přinésti zemědělství našemu prospěchy netušeně veliké. Dnes znamenitě také rozšiřuje a zvelebuje se hospodyňské školství — jak bude moci se rozvíjeti, jak blahodárně působiti, až učitelkám těchto škol dostane se vzdělání vysokoškolského. Pojišťovnictví i vědy obchodní potřebny jsou ženám k ucelení a zdokonalení jich vzdělání v oborech, při nichž již působí a při nichž se plně osvědčily.

Letos v únoru bude ve Vídni opět konference rektorů vysokých škol technických v Rakousku, v níž přednesu stanovisko sboru profesorského naší vysoké školy technické ve směru připuštění žen k studiím technickým. Podaří-li se mně na konferenci této docíliti jednomyslného projevu rektorů všech rakouských vysokých škol technických, pak jistě i ministerstvo kultu a vyučování svolí a splní tak vroucí přání nás všech.

Slibuji jménem svým i jménem celého profesorského sboru naší techniky, že přičiníme se ze všech sil, aby ženám českým otevřeno bylo studium věd technických stejně jako mužům. Přeji Vám ze srdce plného úspěchu při studiích těch ku prospěchu technického podnikání a k našemu hospodářskému sesílení a těším se, až budumoci kolegialně stisknouti ruku prvému inženýru — ženě, a prvé doktorce věd technických! (Hlučný, dlouhotrvající potlesk.)