Strom v květu/Vlak, jedoucí jarem

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Vlak, jedoucí jarem
Autor: Josef Hora
Zdroj: HORA, Josef. Strom v květu. Praha: Fr. Borový, 1920.
Online na Internet Archive
Licence: PD old 70
Index stran

Vlak, jedoucí jarem[editovat]

Památce Emila Verhaerena

Ó, jaro! Sadem tvým rozkvetlým
vlak, jako do masa nořící se nůž
jede a jede a jede.
Svištící železo, uhelný dým,
červené kupé, v něm hranatý muž
krájí si šunku a klímá.

Nadarmo zelená polí tvář,
bílá rybníků líbá sklo
první třídy.
Supí vlak, v něm spí milionář,
včera nic, dnes kus špinavého zlata,
vylisovaného z potu.

Ó, jaro, trpící jaro,
dusící tabáku pach,
zápach zisku!
U okna ve třetí třídě jak v snách
tě nadarmo chytají do dlaní
ruce v trysku.

Ó, jaro, jaro! Vlaku blyskavý nůž
v kvetoucí maso ti vnik’
a rozparuje tě v půli.
Červené kupé, v něm hranatý muž,
třetí třída, v ní dítěte vzlyk
a plný prs matky.

Mozek v pohybu, oheň spoutaný.
svist a let jako hromobití,
divoký spěch lidské štvanice,
posel fabrik, jež v nebesa svítí,
pes, bičem civilisace práskaný.
ku předu, stále ku předu
žene se tebou, ó jaro,
slepý, a ničí dálku.

Zdali pak také přes obličej můj,
do tvé trávy hluboko ponořený.
se nepožene ta obluda, ta krása.
být vlečen a štván a žít a mřít.
hromy vlaků, dunící snem ženy,
dynamit v kytici masa —
jako ty, Verhaerene?