dříve netušeném; duše jeho cítila se jedna s ptačím zpěvem, s vůní květu, s blankytem a zlatým světlem slunce, bylo mu, jako by byl blíže k Bohu přistoupil, veden jsa nejčistějším jeho serafem. Neprocitl dříve ze sladkého opojení, až když se cíli cesty přiblížili, a hrad Ardhuin na nočním obzoru se jim nad hučícími lesy objevil.
Z těch lesů vál vlhký vzduch, a těžká mračna valila se nad jejich vrcholky, kolébajícími se ve větru jako vlny neklidného moře. Na kraji houště v stínu ohromných dubů míhaly se nejisté postavy jako bílé páry, a když průvod královský se přiblížil, uslyšeli všickni hlas starého muže, prozpěvujícího tuto prastarou modlitbu svatého Hervéa: „Ó bože, rač mne chranit od osidel, od útisku a ode zlého, před liškou chraň mne, před vlkem a před démonem!“
Hned na to zacinkaly zvonky, zakmitala se světla, a opat Hyvarnion a jeho mniši vyjeli z lesa králi v ústrety. Stařec seděl na černém mezku, pokrytém bílou šabrakou, pošitou stříbrnými zvonky. Dlouhá bílá říza z měkké vlněné látky halila jeho tělo a splývala až na nahé, černými sandály podvázané nohy. Široký pruh černého hedvábu, pošitý bohatě perlemi a smaltovými pláty, na kterých hlavy apoštolů skvělými barvami malovány byly, zdobil kolem ramen řeholní jeho háv. Od pásu visel mu dlouhý růženec z labdanum, syrské to pryskyřice, a na každé
