Anděl (k Jidáši). Vari, vari! Jak ty se osměluješ, bídný červe? Ty se nechvěješ, že tě zašlápnu? (Hrozí mu mečem.)
Jidáš (drží se křečovitě vlasů Rimóniných). Přetěžká hodino!
Anděl. Pomoc, pomoc, druzi! Peklo se hrne do nebes, Jidáš stojí na prahu ráje!
Andělé (přilétají se všech stran), Zavři tedy rychle bránu! Anděl (u vrat). To nelze! On drží se vlasů toho dítětě; zavru-li, přetrhám ten tmavý vonný hedváb, plný paprsků!
Andělé (ženou se s plamennými meči proti Jidášovi). Pryč odtud, bledý stíne pekel, vyvrheli, pryč!
Jidáš. Běda, Rimóni, pomoz mi, měj slitování jako s oním psem, když kamením po něm házeli!
Rimóni (brání jej anemonou). Nechte jej! Na zemi klnou mu; kam se má utéci, když k Němu ne? On smiluje se nad ním, buďte jisti, a rozhněváte Jej, když krutí budete!
Kristus (vznáší se s trůnu děvčátku vstříc). Ejhle, to dítě zná mne lépe, než voj andělů! Ty’s moudrá, moje dcero; ó vejdi do mého království!
Rimóni. Jak krásně zde, můj pane! A budu věčně s tebou? (Líbá jej a Kristus hladí její tvář.) Ty’s to slíbil!
