vezmi mne k sobě, zaklínám tě ve jménu toho, který tě uvrhl do věčných muk!
Satanáš. Kdo volá mne?
Jidáš. Chci do pekla. Toužím po vašich mukách. Vaše plameny a krvavá jezera, v nichž děsné netvory se hemží, zdají se mi rozkoší. Otevři brány, Satanáši, a vpusť mne k sobě. Slyš přece, příteli!
Satanáš (hledí naň hrdě). Tvé kroky jsou plouživé a oko tvoje psí; kde béřeš odvahy zváti se druhem toho, který s Bohem válčil?
Jidáš. Válčil a podlehl! Já ale nad ním zvítězil.
Satanáš (měří jej pohrdlivě pohledem). Ty? — ty?
Jidáš. Ano, já! Avšak otevřte! (Zatřásá mříží a vyje jako vlk.)
Satanáš. Odstup, hnusný, bídný tvore s tváří zvířecí! Tvá touha po pekle jest podezřelá!
Jidáš. Třeste se přede mnou! Já jméno svoje zahučim, a peklo vaše zbledne a zachvěje se v základech.
(Satanáš odvrátí se a zástup temných stínů, který se mezi rozmluvou u fortny byl shlukl, vypukne v hlasitý smích.)
Jidáš. Vy se smějete? Nuž třeste se a vězte, kdo že jsem! Jsemť Jidáš!
(Peklo se zatřese, mračno zatracenců se rozptýlí s kvílením.)
