že mu blaho její duše na srdci leželo. Ztrátou rubáše a pásu stala se Sigelinda sice smrtelnou, ale duše její mohla býti spasena, kdežto valkyrie jest přece jen ohavností před očima Hospodinovýma…
Byl-li Sigurd nešťasten, byl jím syn jeho Olaf ještě více; matka jeho vynutila z něho lstivým spůsobem vyznání, že Sigurd umíraje byl mu naznačil ono místo, kam poklad její byl před ní ukryl, a když toho žádným spůsobem vyzradit nechtěl, tu metala mu divokou kletbu na hlavu. Zavřela se do své věže a žádné oko lidské jí více neuzřelo až do té doby, kdy Olafova dcera Thorgerda se narodila; tenkráte vešla Sigelinda do komnaty své snachy Jorunny. Vlasy její byly již bílé, ale líce bez proměny mladé a krásné, jen úžasně bledé. Vzala dítě na ruce a šeptala mu tajůplná slova do ucha, pak opět odešla, a kázala, by malou Thorgerdu co den k ní přinášeli. Olaf měl z toho velkou radost, zdálo se mu, že se konečně s matkou smíří, ale pykal brzy svoji neprozřetelnost. Sigelinda zmocnila se mladé duše své vnučky, vypověděla jí běh svého žití a ustanovila ji svojí dědičkou. „Vymůžeš na otci svém tajemství, kde rubáš a pas ukryl, a budeš valkyrií,“ pravila jí, když byla dorostla, a od onoho dne neviděl Olaf již úsměv na rtech své dcery. Žije ubohý od smrti své ženy život bídný; koráby jeho rozpadávají se již ve vodách a osamotnělý jako strom v širé pláni sedí u rudého ohně.“
