z nich povstala, odhodila závoj a jala se zlatým hřebenem dlouhé, plavé, rozházené vlasy krásné truchlitelky česati, mezi tím co ostatní tichou, konejšivou píseň zapěly…
Hleděli jsme bez hnutí na čarokrásný zjev; mnozí odvrátili tvář a znamenali se svatým křížem, já ale žasnul, neb poznal jsem se srdcem bušícím dívku tu truchlící; byl jsem přesvědčen, že to lilie z Nidaros, vznešeně krásná Thorgerda! Skvělé zjevení na vodách netrvalo dlouho, zmizelo v mlze, a kdyby zář na ostrově nebyla posud plála, byl bych vše považoval za luzný, ale matný sen.
Marně prosil jsem lodníky, aby se pustili směrem, kudy modrý drak a čarokrásné jeho břímě byli zmizeli; považovali celé to skupení žen za pouhý klam zlých duchů a prosili Boha, aby zlo od našeho korábu odvrátil a nám šťastně ku břehu přistáti dal. Když slunce vyšlo, viděli jsme konečně opět hory islandské, nejdříve jako modré stíny se stříbrnými temeny, brzy ale zasmály se i zelené pastviny a zaskvěl se bílý písek břehu, a bez úrazu vpluli jsme šťastně do přístavu, kolem kterého malé domky chudého městečka se tlačily jako ovečky u studně.
Zdržel jsem se dva dni v městečku, koupil jsem tam koně pro sebe a pro svého zbrojnoše, a třetího dne časně z rána, když zbrojnoš můj se pozdravil z choroby, do které následkem dlouhé plavby po moři byl upadl,
