hledáš zde? Chceš podruhé jej zradit? Chceš naši krev?
Jidáš (obrací se k Panně Marii). Já hledám tebe, matko zrazeného mistra. Ó klň mi přec, vždyť na mou hlavu padá jeho krev!
Marie P. Jidáši, jdi — já klnout neumím. Může přebývati záští v těch prsou, která jej byla kojila? Jidáši, jdi, a Bůh ti odpusť. Jsi unaven? Pak sedni na můj práh! ale dříve odstup a dej mi odejít, tvář tvoje zastavuje mého srdce tlukot.
Jidáš (vrhne se na zem a štká a vyje).
Všichni (mimo Rimóni). Hrůza, hrůza, hrůza!
Rimóni (přistoupí k němu; kapky krve s oblaku dopadnuvše na ni proměňují se v bílé květy). Proč pláčeš, člověče?
Jidáš. Ó dítě, dítě, což může malý tvůj rozum velkou bídu moji obsáhnout? Ty’s slyšela, že vyvrhlo mne peklo, zem a moře, že lidé a zvěř přede mnou prchají. Kam se obrátím?
Rimóni (prostě). Kam? K němu!
Jidáš. K němu? k němu? Bože, jak velké slovo útlá tvoje ústa projevila! Pohled na něj přinese mi spásu nebo smrť. Však, dítě, mluv, jak se k němu dostanu?
Rimóni. Hleď, bledý muži, jak vlasy moje dlouhé jsou. Drž se jejich konce a pojď za mnou, povedu tě.
Jidáš (na kolenou před ní štkaje). A neděsí tě Jidáš?
