Thamár (sebou trhne). Dítě, kam jdeš?
Rimóni. Vždyť víš! Jdu k němu, k synu člověka, jak jej nazývají. On pro mne místo připravil. Buď s Bohem!
Thamár. Jak cestu k němu najdeš?
Rimóni. On vede mne.
Thamár. Ó zadržte ji přec, vždyť blouzní!
Marie P. Ženo, utiš se, z tvé dcery mluví duch, a oči moje prohlédly. Rimóni zůstati zde nemůže — anděl smrti dotekl se smutným rtem bledé její tváře. Rimóni nežije již, jak žije smrtelník, a duch ji vede k místům šťastnějším. Ó dítě svaté, žehnej nám, on tebe vyvolil!
Rimóni. Buď pokoj s vámi! Bůh vám požehnej!
Thamár (s pláčem). Bůh tě veď. Ach moje srdce! (Zahalí si tvář.)
Jidáš (vyskočí z křoví a zastoupí Rimóni cestu). Buď milostivá, Rimóni, a pros u něho za mne!
Všichni (mimo Rimóni a Thamár). Jidáš, Jidáš! Běda! Hrůza! Úžas!
Petr: Odstup do pekel!
Jidáš. Peklo nepřijalo mne.
Magd. Vrz se do moře, ty hnusné stvoření.
Jidáš. Moře mne vyvrhlo.
Magd. Jdi, vlku, o skálu rozdrť zrádnou hlavu!
Jidáš. Skála odstupuje ode mne.
Magd. Zbav nás proklatého pohledu! Co
