stejné peníze, ale oděv vypadá, jako by byl ukován, jako by jej byly šily ztuhlé, neohebné prsty. Jsou to výrobky oněch starších krejčí, kteří pokulhávají vždy o dvacet let za svými bystřejšími, obratnějšími soudruhy; kteří nemají smyslu pro onu měkkosť roucha, jaké možno docíliti.
Nákrčník mladíkův byl atlasový, křiklavě fialový. Tvrdý klobouk ležel před ním na stole a pocuchané jeho vlasy lepily se na spocené čelo. Bylo mu horko nejen účinkem teplého, ohřátého vzduchu, ale i zvláštním rozjařením mysli. Přikláněl se stále k sousedce své, našeptával jí otázky a lapal krátké, líné odpovědi dívčiny tak dychtivě, jako by rozhodovaly o jeho životě. A co chvíli zvedal těžkými, upracovanými prsty sklenici s pivem, donášel ji k její ústům a přenechával ji pak ruce dívčině, která se chápala sklenice jako ve spaní, jako by chtěla a nechtěla. Chasník rozplýval se vřelým citem milostným, jakého jen byl mocen, děvče sedělo tu jako bláto, s rukama založenýma, s pohledem do neurčita, a naslouchala hovoru mladíkovu jako ve snu.
Byla oděna lehkým šatem kartounovým, bíle a červeně kostkovaným, poněkud vystřiženým; přeska černé mantilly byla rozepjata a mantilla sama schumlána byla mezi trupem dívky a opěradlem hrubé lavice. Účes děvčete byl rozcuchán a přistřižená přední vrstva přizrzlého vlasu zakrývala úplně čelo a spadala téměř na oči. Umělá květina nad levým uchem byla na polo vypelichána, pomačkána, a vězela tak slabě v účesu, že se při každém bezděkém pohybu hlavy zatřásla, jako by jižjiž chtěla vypadnouti.
Tvář děvčete byla široká, plochá, nad širokými tenkými rety vystupoval tupý nos. Oči její byly
