Stránka:WENIG, Adolf - Japonské pohádky.djvu/32

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

vysílen třetího dne k večeru klesl k zemi pod starou borovicí. Bylo v zimě, sněhu napadlo, ale Rosetsu nedbal, že studí bílá poduška, na kterou složil unavenou hlavu.

Spal až do rána. Za svítání, když oči otevřel, zaslechl nedaleko divný zvuk, jakoby ve vodě někdo šplouchal. Spozoroval, že na blízku teče horský potok, ale nevěděl, co by šplouchání znamenalo. Když se rozednilo a Rosetsu pohleděl na zamrzlou hladinku, vidí, že v ledu je otvor, a tím že vyskakuje nad vodu bez ustání statný kapr. Rosetsu pochopil také, proč kapr z vody vyskakuje. Leželtě nedaleko otvoru kus rýžového koláče, který kapr průhledným ledem byl spozoroval. Chtěl se k němu dostati. Ale nebyl koláč tak blízko, aby bez námahy mohl jej kapr uchopiti. Pokoušel se tedy nárazy ze spoda prolomiti led. To se mu nikterak nedařilo. Proto po chvíli počínal si jinak. Připlul k otvoru, vymrštil se silou neobyčejnou nad hladinu, dopadl na led a vskutku se mu podařilo kousek koláče ulomiti. Sesmekl se zase do vody a po chvilce věc opakoval. Ale šlo to velmi zdlouhavě. Ne vždy dosáhl kapr koláče, bezpočtukrát marně se vymrštil. Krvácel již kapr z četných ran, ale úsilí jeho bylo nezmenšeno. Konečně po tříhodinném úsilí pod