hoši nosítka u chrámku na zem postavili, vzali bez jediného slova do zaječích a utíkali ze zlopověstného místa, jako když jim hlavu zapálí.
Tak zůstal tam mladý bojovník sám se psem Šippeitarem. Psa nechal v nosítkách, sám skryl se v chrámku, aby tam očekával, co se stane.
Sotva nastala půlnoc, se hřmotem objevily se zase kočky. V bledém světle měsíčném pozoroval bojovník trhlinou ve zdi, že prostřed hlučícího a skučícího zástupu zvířat objevil se obrovský černý kocour, převyšující všecky ostatní strašlivostí a silou. To byl sám horský duch, jemuž vesničané byli nuceni dávati oběti.
Zástup koček přihnal se jako skučící vichřice až ke chrámku. Sotva obrovský kocour spatřil nosítka, vyrazil vítězný skřek a skákal kolem, raduje se z nové oběti. V příšerném tanci lítaly ostatní kočky kolem něho.
Po malé chvíli skočil kocour až k nosítkám, hodlaje je otevříti. Ale v tom okamžiku vyrazil z nosítek Šippeitaro, kocoura zuby uchvátil a zmítajícího se pevně držel. Tu už přiskočil mladý bojovník a jedinou dobře mířenou, mocnou ranou meče sťal hlavu příšerné obludy.
