»Co to?« povídá, »to přec není saké? Ať mi ruka zdřevění, není-li tohle praobyčejná voda!«
A všichni, kteří chvatně po něm okusili nápoje, poznávali, že to pouhá voda.
»Tak tedy je tomu?« rozhořčoval se první muž, »blázny si z nás ztropil ten mladý ničema! Vymyslil si celou věc, aby nás za nos vyvedl? Kde je? Chytněm ho a potopme do pramene, ať zví, jak chutná tohle saké!«
Ale mladý drvoštěp, jenž z úkrytu pozoroval shromáždění u vodopádu a velmi se divil té příhodě, neměl chuti ukázat se rozlícenému zástupu a skryl se v houští.
A tak nezbývalo žádostivým drvoštěpům než odejít od vodopádu s nepořízenou.
Když se všichni vzdálili, vylezl mladý drvoštěp z houští a přiblížil se k vodopádu. Zarmoucen pozoroval jasný pramen, kterak vrhá se se skaliny a naslouchal jeho zurčení. Litoval, že už kouzlo pominulo, že už nebude moci donésti otci výborného saké.
Jen mimoděk vztáhl dlaň k vodopádu a přiblížil zachycený mok k ústům, jakoby se chtěl přesvědčiti, je-li vskutku už zázračný nápoj proň ztracen. Ale nastojte! Bylo to opět výborné saké, jehož okusil z dlaně. Na-
