kde se skrývali, nebylo ani kořínků ani zvířátek a řeka se svými vodními plži a rybami byla v otevřeném kraji sto kroků odtud. Nemohla odejíti ve dne ze strachu před kmenem, svými bratry a sestrami, ani v noci ze strachu před šelmami, poněvadž by ohrožovaly jeho i ji. Tak sdíleli lva se supy. Na blízku byl však pramének a Eudena přinášela mu množství vody v rukou.
Místo, kde Ugh-lomi ležel, bylo dobře ukryto před kmenem houštinou olší a obklopeno sítím a štíhlým rákosím. Mrtvý lev, kterého usmrtil, ležel poblíž svého brlohu na místě, kde sítí bylo udupáno, ve vzdálenosti padesáti kroků. Bylo ho viděti mezi stonky sítí; supi, bojovali nad ním o nejlepší kusy a udržovali šakaly opodál. Mračno much, jež se podobaly včelám, sneslo se záhy nad něj a Ugh-lomi slyšel jejich bzukot. A když Ugh-lomiovy svaly počaly se hojiti — netrvalo to příliš dlouho — leželo a bělalo se tam porůznu jen několik lvích kostí.
Větší část dne Ugh-lomi proseděl, hledě před sebe do prázdna, chvílemi si bručel cosi o koních, medvědech a lvech, chvílemi tloukl do země první sekerou a lál kmeni — neměl patrně strachu, že přivolá kmen — po celé hodiny. Hlavně ale spal, maje málo snů, neboť pozbyl mnoho krve a nedostávalo se mu potravy.
Za krátkých letních nocí oba bděli. Po celou dobu, kdy byla tma, míhali se kolem nich tvorové, jichž nikdy nevídali za dne. Několik nocí hyeny se neobjevily, ale jednou, když nesvítil měsíc, přišel jich tucet a zápasily o zbytky lva. Oné noci ozývalo se jejich vrčení a Ugh-lomi a Eudena slyšeli, jak praskají kosti v zubech hyen. Věděli však, že hyena se neodvažuje útočiti na živé a bdící tvory a proto neměli přílišného strachu.
Za dne chodívala Eudena úzkou stezkou, již lev vyšlapal v sítí, až za záhyb, tam zalezla do houští a pozorovala kmen. Ležela těsně u olší, kde ji spoutali, aby ji obětovali lvu, a odtud vídala je na pahorku u ohně, drobné
