Nebylo mnoho chuti ke spánku mezi ženami a dětmi v ležení, než se ozval Eudenin výkřik. Avšak muži byli unaveni a seděli, podřimujíce. Když Eudena vzkřikla, byli přesvědčeni o svém bezpečí, a spěchali, aby se dostali nejblíže k ohni.
Stařena zasmála se při výkřiku a smála se, poněvadž Si, malá Eudenina přítelkyně, zaplakala. A když se rozbřesklo, byli všichni vzhůru a hleděli k olším.
Bylo zřejmo, že Eudena byla odvlečena. Neubránili se radosti, když pomyslili, že Uya je smířen. Avšak do duší mužů padla myšlenka na Ugh-lomiho jako stín. Chápali pomstu, neboť svět byl v pomstě starý, a nemyslili na usmíření.
Náhle vyběhla hyena z houští a pádila sítím. Čenich a tlapy měla temně potřísněny. Při pohledu na ni mužové vykřikli a vrhli se po kamení, běželi k ní, poněvadž žádné zvíře není tak uboze zbabělé jako hyena ve dne. Všichni muži nenáviděli hyeny, poněvadž rdousí děti a kouše ty, kdo spí na pokraji ležení.
A Kočičí kůže, který hodil pěkně a rovně, zasáhl šelmu obratně do boku, při čemž celý kmen zavýskl rozkoší.
Při hluku, který takto tropili, ozval se tlukot křídel od lvího doupěte a tři bělohlaví supi vznesli se zvolna a kruhovitě a usedli mezi větvemi olše, odkud bylo viděti do brlohu.
„Náš pán odešel,“ pravila stařena, ukazujíc. „Supům dostalo se podílu na Eudeně.“
Supi tam chvíli zůstali a pak první a později druhý snesli se do houští. A tu nad východními lesy, probouzejíc po celém světě život a barvy, rozlilo se světlo vycházejícího slunce, jásavé jako zvuk polnice. Při pohledu na ně zajásaly děti, zatleskaly rukama a rozběhly se k vodě. Jen malá Si otálela vzadu a pohlížela udiveně na olše, kde včera viděla hlavu Eudeninu.
