V.
A nyní ještě nejpodivnější ze všeho. Asi dva roky po tom, kdy se uzdravil, obědval jsem s Davidsonovými, a po obědě přišel návštěvou muž jménem Atkins. Je poručíkem v královském loďstvu, milý, hovorný člověk. Byl dobrým přítelem mého svaka a záhy se důvěrně seznámil i se mnou. Vyšlo na jevo, že je zasnouben s Davidsonovou sestřenicí a při příležitosti vytasil se s jakousi schránkou na fotografie, aby nám ukázal novou podobiznu své snoubenky.
„A mimochodem,“ pravil, „zde je starý Fulmar.“
Davidson náhodou pohlédl na něj. Tvář jeho náhle se rozjasnila.
„Dobré nebe!“ řekl, „mohl bych skorem přísahati…“
„Co?“ tázal se Atkins.
„Že jsem již tu loď někdy viděl.“
„Nevím, jak by to bylo možno. Nevzdálila se z Jižních moří po šest let a před tím — —“
„Avšak,“ začal Davidson, a dodal: „Ano — to je loď, o níž jsem snil; jsem si jist, že je to loď, o které jsem snil. Stála poblíž ostrova, kde se hemžilo alkami a vypálila dělo.“
„Dobrý bože!“ pravil Atkins, jenž nyní slyšel podrobnosti jeho záchvatu. „Jak se vám mohlo něco podobného zdáti?“
A pak, kus po kuse, vyšlo na jevo, že právě toho dne, kdy Davidson ochuravěl, H. M. S.[1] Fulmar právě blížil se malému úskalí na jižní části Ostrova protinožců. Na noc přistál člun za účelem nasbírání alčích vajec, zdržel se, nastala bouřka a mužstvo člunu musilo odložiti do zítřka návrat na loď. Atkins byl jedním z nich a potvrdil slovo za slovem popis, jejž Davidson podal o ostrově
- ↑ His (her) Majesty’s Ship, t. j. loď jeho (jejího) Veličenstva. Pozn. překl.
