tvor plující nazad, mající spoustu svíjivých chapadel. Po té viděl jsem, jak se ke mně velmi zvolna blíží šerem jakýsi zamlženě zářivý kotouč, který se rozptýlil, když jsem se více přiblížil, v množství ryb, zápasících a kmitajících se kolem jakéhosi předmětu, jenž se potápěl. Jel jsem přímo do toho, a náhle nade mnou ve světle vyzařovaném rybami objevil se kus rozbitého ráhna, převržený lodní trup a několik žhavě světélkujících postav, jež se otřásaly a hroutily, když je ryby ohryzovaly.
V tu chvíli pokoušel jsem se upozorniti na se Widgeryho. Hrůza mne pojala. Uf! Byl bych vjel rovnou do těchto polosnědených — těl, kdyby nebyla přišla vaše sestral Měly v sobě velké otvory, Bellowsi, a… Nechme toho. Bylo to příšerné!“
IV.
Po tři týdny byl Davidson v tomto podivném stavu, viděl pouze onen — jak jsme se tehdy domýšleli — fantastický svět a byl nadobro slep pro své okolí. Po té, jednou v úterý, když jsem ho navštívil, potkal jsem starého Davidsona na chodbě.
„Už vidí svůj palec!“ pravil starý pán celý u vytržení. Dobýval se do svého svrchníku. „Už vidí svůj palec, Bellowsi!“ pravil se slzami v očích. „Ten hoch se přece uzdraví.“
Vrazil jsem Davidsonovi. Držel si knížku před tváří, hleděl na ni a smál se mdle a dětinsky. „To je úžasné,“ pravil. „Zde se objevila skvrna.“ Ukázal prstem. „Jsem jako obyčejně na skalách, alky kolébají se a třepou kolem mne jako vždy; byla zde velryba, vynořující se každou chvíli, ale teď už je příliš temno a nelze ji rozeznati. Ale položte něco
