„Jste odhodlaný mladík,“ pravil, „a jen polovzdělaný. Snažil jsem se, abych dostál své povinnosti vůči klientovi, ale zdá se, že v této záležitosti půjdete svou cestou…“
„Chcete jednati přímo?“
„Nemám chuti si dáti rozbít hlavu pro takovou nepatrnou příhodu.“
„A později?“
„Hypnotisér a lékaři nenávidí nic tak, jako skandál. Konečně nejsem divoch. Mám toho již po krk… Za několik dní si ani na to nevzpomenu…“
„Děkuji vám. A nyní, když jsme se domluvili, není třeba, abyste déle seděl na podlaze.“
II. Pustá země.
Říká se, že se svět změnil od roku 1800 do 1900 více, než v předchozích pěti stoletích dohromady. Onen věk, devatenácté století, bylo úsvitem nové epochy dějin lidstva — epochy velkých měst a konce starého řádu venkovského života.
Na počátku devatenáctého století žila většina lidstva na venkově a jejich způsob života byl stejný, jako život nesčetných předchozích pokolení. Tehdy bydlilo se po celém světě v malých městech a vesnicích, lidé zabývali se buď vůbec rolnictvím nebo aspoň jejich činnost nepřímo sloužila zemědělství. Cestovali zřídka, bydlili poblíž svého díla, poněvadž rychlých dopravních prostředků ještě nebylo. Ti jednotlivci, kteří cestovali, chodili buď pěšky, nebo jezdili ve zdlouhavých plachetních lodích, nebo se harcovali koňmo rychlostí nepřevyšující šedesát mil za den. Považte — šedesát mil za den.
