Stránka:Vymazal, František - Zrnka.djvu/93

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Opravdovosti neopravdovost nejvíce se bojí. (Týž).

Myslíme telegraficky a stenograficky, t. j. žádáme si poučení krátce a dobře a hodně mnoho. (Týž.)

Jak mohou lidé různě smýšlet, když všichni chtějí — jedno.

Synové slavných mužů se rádi válejí na vavřínech otcovských, až je z nich hnůj.

Není-li člověk více než doktor filosofie, je velice málo.

Napoleon by byl u našich kantorů stokrát propadl.

Hanka byl písař, ne spisovatel.

Lidé nemluví tak o tom, co vidí, jako o tom, co slyší.

Cenu peněz zná jenom kupec.

Kdo vydá mikroskopický slovníček naučný?

Spořiti je německé slovo.

Rád bych věděl, kdo udělal nebožtíka Kornelia Nepota klassikem.

Advokát Cicero měl jednou hájiti básníka a on hájil — básnictví.

Satirik je člověk, který vidí lidem do břicha.

Tropy a figury jsou figury a tropy.

Žák, který všemu věří, nenaučí se ničemu.

Ještě žádnému žurnalistovi nedal národ ušít kabát.

Sklepníkovi je nejhodnějším ten, kdo dá největší zpropitné; kdo nedá nic, je darebák anebo blázen.