Stránka:Vymazal, František - Zrnka.djvu/65

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Rád bych viděl jenom jednu hospodskou hádku stenografovanou.

Co by asi říkala zvířata, kdyby rozuměla mnohým bajkám, které o nich lidé složili?

Zásluha bývá skromná.

Libíš-li se lidem ty, budou se lidé také tobě líbit.

Řeči nevymírají, ale lidé je přestávají mluvit.

Všecky věci jsou jednoduché; jenom člověk je dělá spletenými.

Ženy jsou mistryně v umění: mluviti mnoho a říci málo.

Je málo duchaprázdnějších knih než naše stylistiky.

Kdyby každý věděl, co ví!

Je snáze udělat kousavý vtip než ho zadržet u sebe.

Jak směšný je starý člověk, který o těch několik let, která má ještě před sebou, se stokrát více nastará než mladík, který bude žíti ještě půl století!

Jsou dvojí lidé. Jedni se ptají: Je to dobré či špatné? Druzí se ptají: Co mně to vynese?

Kdo chceš býti šťasten, nežádej od života mnoho; neboť čím více žádáš, tím méně dostaneš.

Chraň nás bůh lidí, kteří nemyslí, ale myšlénky cizí opakují.

Chceš míti vždy pravdu? Opakuj to, co všichni lidé mluví.