Stránka:Vymazal, František - Zrnka.djvu/146

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Mnozí mají čest teprve tehdy, když jim na ni někdo sáhne.

Ve filosofii je jedna útěcha, ta, že jeden filosof vyvrací druhého.

Jak bohatí bychom byli, kdybychom šetřili všude tak, jak šetříme v dobročinnosti.

Každá móda bývá dvakrát směšná na počátku a na konci.

Nejpohodlnější vlastenectví je, býti hrdým na svou vlast. —

Býti chudákem a spolu dobrákem je dvojí neštěstí.

Mezi tolika peticemi nebyla ani jedna proti řečtině ve školách.

Štípne-li tě komár, můžeš ho zabít; šlápne-li tě slon, neopomeň se omluvit.

Jsou lidé, kteří jsou vždy o několik hloupostí před svou dobou.

Fráze je velmoc.

Jsou dvojí lidé: jedni se vyučí rychle, druzí nikdy.

Kdo volí tvého kandidáta, je politicky zralý.

Nejlepší rady dává, kdo jich sám nezachovává.

Nejeden je bohatý, poněvadž ho mají za bohatého.

Kdyby byl Horác psal nářečím jenom nekolik mil od Říma vzdáleným, kdo by ho znal?