Stránka:Vymazal, František - Zrnka.djvu/145

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Jsou, srdce, kterými můžeš řezeti diamanty.

Zahálka se stydí za své jméno a jmenuje sebe: privatisování.

Počíná nový druh literatury: literatura listáren redakcí.

Ne každý žaludek každé zrnko stráví.

Kam by dospěl nadaný žák, kdyby mu ve škole nepřekáželi myslit!

V ukrutnosti byly všechny národy rychle na vrcholi dokonalosti.

Závist je zřetelné uznávání.

Jsou lidé, kteří se ničemu neobdivují, poněvadž všecko srovnávají se sebou.

Jistí filosofi mají ducha jenom potud, pokud — jim rozumíme.

Dostalo se nám příliš mnoho rozumu hledě k tomu, jak ho užíváme.

Býti pobožným je lacinější než býti dobrým.

Nevděk se nám zdá čím dál tím větší nežli skutečně je, poněvadž také dobrodiní se zvětšuje.

Nejeden se stal malým jenom tím, že ho činili — velikým.

Na smrt čekáme s takovou jistotou, jakoby nikdy přijít neměla.