Přeskočit na obsah

Stránka:Vymazal, František - Zrnka.djvu/139

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Čekati se naučíme obyčejně teprve tehdy, kdy už nemáme čeho očekávati.

Je-li víra, která přenáší hory, pak je to víra ve vlastní sílu.

Kdo věří v svobodu lidské vůle, nepoznal nikdy lásky ani nenávisti.

Většinu napodobitelů láká to, čeho nelze napodobit.

Boháč není chudému nikdy velkomyslným.

Nejvíce shovívavosti ukazuje, kdo jí nejméně potřebuje.

Kdo se nepamatuje zřetelně na své vlastní dětství, není dobrým vychovatelem.

Domnělé choroby jsou nejhorší.

I nejskromnější člověk má se za více, než zač ho má jeho nejlepší přítel.

Myslíš, že to musíš, a ty to chceš sám.

Mladost se učí, stáří rozumí.

Velmi rádi odpouštíme pošetilosti, jichž se někdo dopustil k vůli nám.

Buď pánem své vůle a sluhou svého svědomí!

Neboj se těch, kteří se hádají, ale těch, kteří se vyhýbají.

Prou-li se dva hodní lidé o zásady, mají oba pravdu.

Býti rozumným znamená někdy býti zbabělým.