Stránka:Vymazal, František - Zrnka.djvu/135

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Kdyby byla svobodná vůle, kdo by přišel na tento svět, kdo by z něho odešel?

Bylo by brzo po chudobě, kdyby se tudy boháči mohli ještě více obohatit.

Bohatému je chudoba ostatních zákonem přírody.

Už mnohým se podařilo, uchlácholit své svědomí.

Společnost se podobá maškarnímu plesu, kde nikdo škrabošku nesnímá.

Kdo se haní, očekává, že mu bude odporováno.

Mnozí by četli rádi bibli tak: V potu tváří jiných jísti budeš chléb svůj.

Za naší doby potřebuje člověk jenom jednu ctnost: peníze. Potom má také ostatní ctnosti.

Nejméně sobecký skutek našeho života je náš testament: zapomínáme v něm docela na sebe.

Lakomství přichází vždy pozdě: teprve, když je tu přebytek.

Člověk nikdy nemyslí, že je mladý, on si na to jen vzpomíná.

Který luxus je největší? Míti srdce.

Docházíme konečně toho ideálu, že nemáme žádného.

Msta je ještě podnikavější než láska.

Nic nedáváme tak štědře jako své ruce, ale prázdné.