Stránka:Vymazal, František - Zrnka.djvu/134

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Zřídka pozorujeme vážnější tváře než při čtení jídelních listů.

Potud máš přátele, pokud jim nedopustíš, aby přátelsky jednali.

Kdyby se vyplnila všecka přání jednoho člověka, co by zbylo ostatním?

Každý mluví dvojím jazykem najednou: nahlas a potichu.

Někteří spisovatelé děkují za svou slávu ustavičným útokům kritiky.

Mnozí mají za to, že myslí a oni si toliko vzpomínají.

S věkem se vyzuje člověk z vychování a vrací se k přírodě, ale k své.

Nic není u nás přirozenějšího nad spánek.

Málo kdo píše s nadáním; ale kolik jich čte s nadáním.

Kdyby nebylo majetku, obešli bychom se bez mnohých ctností.

Člověk střídmý je pravý labužník.

Šťasten, kdo nezná lidí.

Kdo naslouchá řečem mimojdoucích, slyší nejčastěji dvě slova: Já a peníze.

Nikdo nemá toho místa, které myslí, že zasluhuje.