Stránka:Vymazal, František - Zrnka.djvu/12

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


Nezáviděl bych boháčům proto, že mohou hýřiti, ale proto, že mohou býti poctivi.

Mnozí přišli skrz peníze o rozum, ale málo kdo ho skrz peníze nabyl.

Kdo není sobě pánem, tomu panují jiní.

Lítost, stříkačky a dobré myšlénky přicházejí často pozdě. —

Lot štěstí váží víc než libra rozumu.

Konec prasete — počátek jelita.

Co ví pán o sluhovi? Nic. Co ví sluha o pánovi? Všecko.

Jsou lidé, kteří mají tolik rozumu, že jich nelze k ničemu potřebovati.

Jenom rozumný člověk ví, jak se dělají hlouposti.

Málo lidí vypadá tak hloupě, jak skutečně jsou.

Dělej jenom ty své věci co nejlépe, všecko ostatní se podělá samo.

První stupeň moudrosti jest: na všecko naříkati Druhý stupeň: se vším se snášeti.

Co se samo sebou rozumí, to je právě to, co lidem pověděti musíme.

Poloviční lumpi hynou rychleji než celí.

Neptej se napřed: Co založíme nového? ale ptej se raději: Co starého můžeme potřebovat?