Stránka:Vymazal, František - Zrnka.djvu/116

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Lidé nepíšou, jak chtějí, ale jak musejí.

Řeknu-li dějiny, nemyslím na dějiny.

Studium gymnasijní není mnohem víc než hra na římské vojáky.

Čím ho více jmenují, tím ho méně čtou.

Dobrá předsevzetí máme činiti v pravý čas a v pravé míře.

Potřebuje-li nějaké sto lidí takovou a takovou knihu, proč si ji nedají sepsat?

Móda se neřídí nikdy rozumem: proto je všemohoucí.

Pravda vychází od jednotlivců.

Přijde-li chudák k lakomci, vidí, že jsou ještě chudší lidé než on.

Štítný a Hus byli vrstevníci, a přece se zdá řeč Štítného o sto let starší než Husova. Kdo nám to vyloží?

Fanatismus je silná víra v cizí slova.

Přibývá slov, při nichž si lidé nic nemyslí.

Přijdou-li k tobě zloději, nekřič: zloději! ale křič: hoří! a hned se sběhnou lidé.

Brusiči nám ukazují, jak nemáme psát; ukažte nám raději, jak máme psát.

Mravní podpora bývá laciná a protektorát jestě lacinější.

Kdyby mohli hlupáci chytráky pozavírat!