- druhý, nazvaný kondicionálem, má příponu -öv:
- äbinob-öv byl bych, ich würde sein
- äbinol-öv byl bys
- äbinom-öv byl by
- äbinobs-öv byli bychom
- äbinols-öv byli byste
- äbinoms-öv byli by
Takové zbytečnosti stěžovaly by velice učení se idiomu tomu sice velmi snadnému. Věta: byl byste roztomilý, kdybyste toto učiniti chtel překládá se: Äbinons-öv lelöfikün, if ävilons-la dunön atosi.
Také imperativ (rozkazovací spůsob) má v soustavě Schleyerově vlastně trojí formu:
- imperativ na -öd: gololöd jdi,
- jussiv (poroučecí spůsob) na -öz (= -öc): givolöz dej, »du sollst geben«,
- optativ (žádací spůsob) na -ös: lifomös ať žije.
Konečně se uvádí ještě jakýsi mírnější optativ na -öx: pelomöx er dürfte schon zahlen!
Konečně nesmíme zamlčeti, že rozeznávání rodu při slovese je dosti nepohodlné: binom, on jest, binof = ona jest, binos = ono jest. Mělo by se dopustiti, aby se vždy říkalo binom jako říkáme jest a ist.
Tvoření slov.
O tvoření slov byla již některá zmínka. Tak tvoří přípona -el (učitel) jména činných osob: tidel, tabel stolař atd.
Jiné přípony a předpony jsou:
ne-: flen přítel, neflen nepřítel;
