Jiný podobný nedostatek Schleyerovy soustavy shledáváme v tom, že na nás žádá rozeznávati sluchem slova jako glät (sklenice) a glet (velikost), bog (skříně) a bok (škatule). První dvě slova slyšíme obě jako glet, druhá dvě znějí jako bok.
Dále má Němec dvojí budoucí čas:
- prostý: ich werde sehen uvidím, budu viděti,
- budoucí skonalý: ich werde gesehen haben uvidím.
První (prostý) tvoří se predponou o-: obinob budu.
Druhý (budoucně skonalý) tvoří se předponou u-: ubinob ich werde gewesen sein.
Také tu myslíme, že bychom vystačili jedním budoucím časem, poněvadž sami Němci druhého budoucího času zřídka užívají.
Jiná zbytečnost je tak zvaný durativ čili trvací formy. Tyto formy se tvoří předponami ai (přítomný čas), äi (imperf.), ei (perf.), oi (budoucí), ui (budoucně skonalý):
- ailabob mám pořád, stále
- äilabob měl jsem pořád
- eilabob měl jsem stále
- oilabob budu stále míti
- uilabob budu stále míti
Větu: Řemeslo má zlaté dno překládají volapükisté: namun ailabom gluni golüdik.
Že jsou tyto formy zbytečné, připouštějí volapükovci sami, neboť překládají větu: Jest stále zdráv buď: binom egelo saunik anebo aibinom saunik.
Také kondicionál (podmiňovací spůsob jako: dal bych, kdybych měl) má dvojí tvar:
