341
syna hofmistrova. Protož Žibrid z Jakubova, bratr Fricovy manželky Kláry, věno její na prodaném předínském zboží dal vymazati.
R. 1399 prodal žid Chavel koupené právo na věno v Předině, Dašově a Roketnici Ryvolovi z Myslejovic a jeho dědicům, načež tento se spolčil se svým bratrem Mikšem, řeč. Románem.
O to věno hlásila se též Anna z Trmáčova, snad dcera po Oldřichovi z Heraltic; její muž Markvart pohnal r. 1406 Viknana, řeč. Ryvolu, z toho zboží a při vyhrál, což soudíme z půhonu téže Anny (již ovdovělé) z r. 1409 na Viknana Ryvolu; praviť „že jí to zboží v Dašovicích a Předíně drží, nemaje k tomu žádného práva, a to muž její na něm obdržel zemským právem, na to, což tu držal, sveden byl plným úřadem“. Nemohouc jako vdova v bouřlivých oněch dobách ničeho poříditi, prodala r. 1415 své věnné právo Joštovi Hechtovi z Rosic. Také ostatní podíly předínské nebyly děděny bez sporův. Počátkem XV. stol. zemřel Hanuš st. z Hardeka i jeho manželka; také zemřela vdova po Fricovi, Klára.
Statky jejich padly jakožto zboží odumřelé na markraběte, jenž r. 1407 pánům z Rosic je v léno dal. Na majetkový zbytek po Fricovi nároky činil Hansle, řeč. Najšl, kterýžto násilně v Předině se usadil. Pročež pohnal jej r. 1408 Vznata Hecht z Rosic, „že mu drží bezprávně v Předíně odúmrť, jakož mu ji dala Markrabina Milost“ a toho pokládal za 40 hřiven; r. 1412 pohnal téhož Jodok Hecht z Rosic, „že mu drží to zboží Předín i, což k tomu sluší, jakož to bylo spadlo na nebožce markrabí po smrti paní Kláry z Předína“; také ho pohnal, „že mu podal kostela u Předína, nemaje k tomu práva a on súdě se o to podací, měl škody 20 hř.“ Teprve r. 1415 (třetí den po sv. Bartoloměji) uveden byl Jošt z Rosic na statek Pfedín, na nadbytek, na patronát kostelní v Předíně, což obdržel na Najšlovi.
Tím soustředil se skoro veškerý majetek předínský v rukou pánů Hechtů z Rosic. Po Joštovi připomíná se r. 1420 Bernard Hecht z Rosic.
Když rod Hechtů vymřel, zastavil král Jiří jejich statky r. 1453 Přemkovi, knížeti Těšínskému, který r. 1464 Stěměchy s Předínem prodal Oldřichovi z Miličína, jenž r. 1466 od krále Jiřího ostatní zboží manství heralticko-předínského obdržel. Daru královského Oldřich z Miličína pokojně neužíval. (Obr. 152.)
