1613 dne 13. února dokonal bieh života svého urozeny pan Smil Ossowsky z Daubrawicze a na Trzebiczi J. M. C. radda a místo(držící) gehožto tielo pochowane oczekava blahoslaweneho wzkrzisseni“.
Tyto 4 náhrobky provedeny jsou v bílém mramoru. Burjan a Smil vytesáni jsou v rytířském brnění s přilbici stranou odloženou; náhrobek Bohunky Žerotínské ukazuje paní vzácné krásy v bohatém kroji věku XVI. s čepečkem krajkovým na hlavě a okružím kolem krku, kdežto obličej Elišky Bítovské jest starší, neobyčejně přísný a hlava její zahalena vdovskou smuteční rouškou.
V mausoleu pohřbena byla také druhá manželka Smilova, slavná Kateřina Valdštejnská, a to beze vši okázalosti r. 1638, kteréž však v době protireformační náhrobek nesměl býti zřízen. Kromě těchto kamenů nalézají se ještě 3 náhrobky s nápisy v zahradě kapucínské, a sice: paní Johanky z Doubravice, manželky pana Zdenka Bítovského z Lichtemburka, zemřelé r. 1555, paní Johanky z Ludanic, vdovy po Jiříkovi Čelovi z Čechovic,[1] zemřelé r. 1567 a třetí, objevený teprve r. 1904 při opravování budov, Víta Weidhofera z Vogelsberku, jenž vyobcován byv z Jihlavy pro smýšlení bratrské, žil v Třebíči; zde r. 1596 odkázal oběma kostelům a špitálu třebickému po 20 kopách gr. a brzy na to zemřel.[2]
Po velkém požáru kláštera byla hrobka Osovských při restauraci celé budovy klášterské r. 1860 zrušena a náhrobky do terasu zahradního zazděny. (Obr. 68.)
Zvony z bývalé věže sboru Bratrského byly dány do věže kostela Nejsv. Trojice na hřbitově městském. Menší zvon má nápis: „Milugte sprawedlnost, kteržiž saudjte zemi, smeisslejte o Panu Bohu v dobrotie. Nebe a země pomine, ale slowo Panie zůstawa na wieky wiekůw amen.“ Mistr Filip Konwarz Wisskowie 1558; větší zvon: „Slyt jsem k Trzebickimu zboru, wssiechniem duchum zlym na vzdoru“. Adam Konwarz ten zvon dielal 1581 v Mezyrzycii.