140
jej doprovází, povolal ho zpět. Nedlouho na to odebral se farář a děkan u sv. Martina, rozmrzen nad šířením se utrakvismu, do Jaroměřic, doufaje, že měštané jej brzy zpět povolají. „Ale to jej zmejlilo,“ píše kronikář, „neboť Třebičtí s vůlí vrchnosti své kněze svého pod obojí zpěvem a zvoněním do kostela uvedli a od té chvíle kněží římských v Třebíči nebývalo.“ Během XVI. stol. většina utrakvistů oblíbila si vyznání luteránské (augsburské) a na faru u sv. Martina dosazováni kněží toho vyznáni
Mezi jinými zde působili: Blasius 1550, Adam Světelský (1555 — 1557), Samuel (1561 — 1564), Ondřej Pardubický (1570 — 1574), Matěj Skutecký (1578), Jan Laetus (1590) a poslední Jakub Petroselinus (Petržela) starší (1605— 1629).[1]
Kde farní dům dříve stával, nelze zjistiti ; nynější fara zbudována v 1. polovici XVII. stol. na místě opuštěném v t. zv. Masařské ulici; r. 1785 byla budova v nynější podobě provedena.
Patronem farním byli majitelé velkostatku, až r. 1607 Smil Osovský patronát kostela třebického a obsazování fary luterskými knězi městu na tak dlouho odkázal, dokud by majitelé panství luterskými zůstali; pak mělo spadnouti zpět na pány. Také dovolil pastorům v Třebíči, aby z přifařených osad Kožichovic a Stříteže brali desátek.
Po bitvě Bělohorské byla kurácie třebická r. 1622 svěřena katol. faráři do Rudikova, první bohoslužby katolické u sv. Martina konány r. 1629; pak administroval faru Jan Pihavý, děkan Roždálovský, farář Rudvíkovský, Budišovský a Tasovský; prvním katol. farářem ustanoven r. 1638 Václav Bureš. Obráceni akatolíků za dob 30tileté války jen pomalu prospívalo. Ještě r. 1656 stěžoval si polenský děkan Burešovský v žalobě k císaři podané, že Třebíč dosud jest středištém kacířstva, ve kterém se zdržuje na 21 různých sekt. Na to konány jesuitské misie z Jihlavy, kterými již r. 1657 úplného obrácení — u mnohých jen na oko — bylo docíleno. Až do naší doby vystřídalo se od obnovení katolictví na faře sv. Maitina 20 farářů, z nichž nejdéle a nejúčinněji působili: Martin Matlocius (Matlocha) (1698—1727), kterýžto- ↑ Rodák kunštátský vydal kromě jiných spisů r. 1613 postillu neb kázání sumovní v Praze, kterou věnoval paní Kateřiné Osovské roz. z Valdštejna na Třebíči a Červ. Lhotě.
