konalo se ničeho pro zvelebeni města aneb na okrasu jeho. V oboru práce duševní zůstala Třebíč nehybnou; proti celé řadě proslavených synů svých z věku XVI. a XVII. může postaviti toliko jediného spisovatele theologického Evermonda Růžičku,[1] za to nemá v celém století XVIIL ani básníka ani výtvarného umělce,[2] ani hudebníka vynikající tvůrčí síly, a pocházející z věku toho rodáci, přírodozpytec Jan Neumann i filolog Jan Pleskač náleží se svou činností již do století příštího.
Obyvatelstva zjištěno na konci r. 1799 v městě samém 3012 duší a nechybí se tedy, když v Třebíči se Židovským městem a Podklášteřím okrouhle na 4500 duší se počítá. Během jednoho století znamená to vzrůst asi 50%—
Věk XIX. byl pro město alespoň v prvních třech desítiletích rozhodně nešťastný, pohroma stíhala pohromu a obyvatelstvo upadalo zase do nové bídy.
Ve válce třetí koalice proti Napoleonovi I. přešel městem ve dny 19. — 26. listopadu 1805 celý první sbor „velké armády“ s pomocnými pluky bavorskými pod maršálem Bemadottem, po bitvě u Slavkova pak ležely zde od 9. do 29. prosince divise generálův Droueta a Dumoulina a teprve dne 13. ledna 1806 odešly poslední oddíly francouzské jízdy. Živením tisíců lidí a koní a především obrovskými rekvisicemi suken, obuví, košil, klobouků atd. vzešly městu výdaje na 300.000 zl. ceněné a poněvadž stát nešťastnou válkou na pokraj záhuby uvedený za rekvisice nijaké náhrady dáti nemohl, byla celá ta veliká suma prostě ztracena.
Za čtyry roky následoval vpád druhý, když po bitvě u Ogrúna poražené vojsko rakouské zase na Moravu bylo vytlačeno. Jelikož hned po bitvě u Znojma bylo uzavřeno příměří.- ↑ Narodil se r. 1711 v domě čís. 104/3 na Karl. náměstí. fol. 733/1. Třeb. purkr., vstoupiv r. 1731 do kláštera Hradištského u Olomouce byl profesorem bohosloví od 1760—1774. Živ byl pak na Sv. Kopečku, kde psal své diarium; † 1780.
- ↑ Jan Hojný, zrozený asi r. 1680 v domě čís. 58/11 na Karl. nám. byl sice technicky velmi zručným malířem, náboženské obrazy jeho vlastní tvorby, z nichž mnoho ve starých rodinách třebických zůstalo zachováno, ukazuji dobrý kolorit a půvabnou něhu linií, avšak práce ty byly jenom řemeslnickými zakázkami a skutečným umělcem nelze jej nazvati.
