Ve válce o dědictví rakouské vtrhli Prušáci na Moravu koncem roku 1741, vzali Olomouc a 10. února 174Ž dorazili sem Ziethenovi husaři pruští, jimž muselo město zaplatiti výpalného 12.000 zl., — židé pak zvláště 6000 zl. Vlastní armáda s králem Bedřichem následovala v den 12. února a ubytováno v městě 12.000 mužů různých zbraní, ostatek rozložen do blízkých vesnic; král ubytoval se v hostinci „U černého orla“[1] a zdržel se tu po 8 dní, až dle plánu mezi koalici smluveného přirazily k němu pomocné sbory saské a francouzské. Vojsko jeho sužovalo sice nemálo měšfany velikými rekvisícemi, avšak výstřednosti se nedopouštělo. Za to bylo zle na zámku, poněvadž hejtman František Štorch a všichni ostatní úředníci před blížící se armádou Bedřichovou utekli, odvezše sebou, co na kvap odkliditi se dalo. Proto také dali se tam Prušáci do drancováni, „cokoliv v zámku dostihli, všechno čisté vyrabovali, vína ve sklepích, co vypít nemohli, po zemi vytéct nechali“.[2]
Po odchodu armády pruské k Brnu přišli sem dne 24. února 1742 Sašové počtem 1500 mužů a zůstali tu 25 dní, načež odtud odtrhli, když se rozmohli mezi nimi nemoci a mnoho lidí jim tu pomřelo. Škody tímto vpádem nepřátelským způsobené byly odhadnuty na 90.000 zl., za to však zůstalo město jak v první tak i v druhé válce slezské běd válečných ušetřeno, ač po bitvě Chotusické nastal koncem května nový strach před Ziethenovými husary, kteří prý až do blízkých vsí směrem k Jihlavě zajížděli.[3]
Roku 1746, kdy císařovna Marie Terezie jala se upravovati všeobecné výsady trhové na Moravě, vydáno pro obec spořádání trhových dnů, jaké až dosud jest v platnosti, a r. 1749 obdržela Třebíč alespoň do jisté míry náhradu za ztracený hlavní provoz z Prahy do Vídně zřízením nové silnice zemské z Brna na Náměšť a Třebíč do Jihlavy. Potom přejížděly zde poštovní vozy dvakráte za týden a teprve od té doby nastalo pravidelné poštovní spojení města se světem.
Při nové organisaci soudní na Moravě zrušen 1. ledna 1755 městský hrdelní soud třebický a odňato městu i příšerné právo útrpné; nicméně byli zde ještě před samým zakončením r. 1754,