to předpokládal Drake, jeden z vašich krajanů, mylorde. Jest zřejmo, že, kdyby Robert Grant a Jacques Paganel byli bývali žili v XVII. století, byli by následovali Shouthena a Lemaina, dva Holanďany, kteří velice se zajímali o tuto zeměpisnou záhadu.“
„Byli to také učenci?“ tázala se lady Helena.
„Nebyli, nýbrž odvážní obchodníci, které vědecké otázky asi velmi málo znepokojovaly. Tehda trvala holandská společnost pro Východní Indii, která měla výhradní právo na všechen obchod provozovaný úžinou Magellanskou. V té době nebylo jiné cesty do Asie než směrem západním, což znamenalo pravou výsadu pro řečenou Společnost. Několik obchodníků zasazovalo se o to zmařiti tento monopol odkrytím jiné cesty a mezi nimi byl jistý Izak Lemaire, muž to vzdělaný a důvtipný. Svým nákladem vystrojil výpravu, kterou vedl jeho synovec, Jakub Lemaire, a Shouthen, dobrý námořník, rodem z Hornu. Tito odvážní námořníci odpluli v červnu 1615, téměř sto let po Magellanovi; objevili průliv Lemairův, mezi zemí Ohňovou a zemí Států, a 12. února 1616 obepluli pověstný mys Horn, který by spíše než jeho soudruh, mys Dobré naděje, zasluhoval nazývati se předhořím bouří.“
„Ano, zajisté, byl bych chtěl při tom býti!“ zvolal Robert.
„A byl bys býval u vytržení, milý hochu,“ pravil Paganel rozjařeně. „Může-li být zadostiučinění opravdovějšího, než jest radost a potěšení, které pociťuje plavec, když naznačuje své objevy na mapě lodní? Vidí, jak znenáhla tvoří se země, jak takřka z lůna vln vystupuje ostrov za ostrovem, předhoří za předhořím. Z počátku čáry ohraničující jsou nejisté, lomené, přerušované. Zde strana odlehlá, tam zátoka ojedinělá, o něco dále záliv ztracený v prostoru. Potom objevy se doplňují, mysy se opírají o určité břehy; konečně nová pevnina, se svými jezery, s veletoky a řekami, s horami, údolími a pláněmi, s vesnicemi a městy a veleměsty se rozvíjí na zeměkouli v celém svém lesku a nádheře! Ah, přátelé, člověk, jenž objevuje země, jest pravý vynálezce! Jaké má při tom dojmy a překvapení! Ale nyní jest toto zřídlo objevů téměř vyčerpáno! Vše již bylo viděno, poznáno, odkryto a objeveno, pokud se týče pevnin neb nových světů, a my, kteří přicházíme poslední, nemáme již ve vědě zeměpisné nic na práci“
„Nikoliv, milý Paganele,“ namítl Glenarvan.
„A co tedy?“
„To, co my nyní podnikáme!“
Zatím Dunkan s podivuhodnou rychlostí ubíral se cestou Vespucciů a Magellanů. Dne 15. září přeplul obratník Kozorožce a pře-
